Nedostatek motivace není jen o tom, že je kůň „líný“ nebo nerad vydává energii, i když řešení všech těchto problémů se částečně překrývá. (Článek o tom, jak trénovat koně, který má potřebu šetřit energií, najdete zde). Motivace je o tom, umět inspirovat vašeho koně, aby použil svou energii k tomu, co od něj požadujete.

Motivace

Motivace ve své podstatě zjednodušeně znamená „ochotu něco udělat“ nebo „touhu jednat určitým způsobem k dosažení cíle“. Proč je pro nás někdy tak náročné přimět naše koně jednat určitým způsobem nebo být ochotným partnerem? Motivovat koně je obtížné, protože zpravidla nesdílejí naše cíle ohledně tréninku nebo provádění konkrétních cviků. Asi není mnoho drezurních koní, kteří by se ráno probudili s tím, aby si řekli: „Doufám, že dnes budeme trénovat poloviční překroky!“ To ale neznamená, že nemohou být trénováni způsobem, který v nich bude posilovat touhu se s hrdostí předvést.

Takže je možné motivovat svého koně pozitivním způsobem, který také upevňuje partnerství, ve kterém vás i vašeho koně baví to, co děláte? Odpověď je ano! 

Proč koně dělají to, oč je žádáme?

• Je to lepší než jiné možnosti. „Udělej to, nebo uvidíš.“ (Tréninkový přístup „pistole u hlavy“.)
• Povinnost. („Protože jsem to řekl.“)
• Stádový pud. (Dělají to ostatní koně.)
• Motivace odměnou. (Kůň ví, že za to bude dobře odměněn.)
• Hravost. (To, co požadujete, kůň považuje za zábavu.)

Doufejme, že si při hledání způsobů, jak motivovat svého koně k tomu, aby hrdě a se snahou prováděl to, co od něj požadujete, nevybíráte techniku ​​„pistole u hlavy“. V každém typu tréninku jsou chvíle, kdy asi budete muset použít přístup „protože jsem to řekl“, protože za daných okolností to bude potřeba z důvodu bezpečí vás i vašeho koně. 

Nejideálnější je, když váš kůň s vámi pracuje proto, že má pocit, že to, co děláte, je zábava, nebo proto, že to dělá rád. I když přirozeně nepreferuje to, co po něm chcete, pokud se naučíte, jak ho dobře odměnit, můžete v něm vytvořit vnitřní touhu, která může být pro koně velmi motivující; a můžete je trénovat, aby chtěli plnit vaše požadavky a dělat, oč je požádáte, protože vědí, že budou odměněni. 

Ať je to zábava

I když vím, že je nutné, abych to byla já, kdo vede trénink a ježdění, mým největším přáním je, aby se při tom bavili i moji koně. Chci, aby moji koně měli pocit, že je to pro ně skvělý job. Nejásám nad dny, kdy jsem při ježdění musela použít VŠECHNY své pomůcky a VŠECHNU svou sílu. Jásám, když mám pocit, že mi kůň nabízí všechno sám a čte myšlenky! Mým cílem je vždy najít způsob, jak koně dobře odměnit, aby v tom, co dělají, našli potěšení a byli ochotni to dělat i další den.

Je to celé komplikováno skutečností, že koně mají různé osobnosti, různou pracovní morálku a různý stupeň drive. To znamená, že u některých koní bude snazší zařídit, aby je práce s vámi bavila a byli hrdí na naučené dovednosti, než u jiných. 

Jestliže je kůň přístupný a otevřený nebo pokud to, co od koně žádáme, alespoň trochu odpovídá jeho představě, co je zábavné nebo zajímavé, je zjevně snazší ho motivovat k tomu, aby do práce vkládal více úsilí. Na druhou stranu jsme se všichni setkali s koňmi, kde jsme si mysleli: „Uf, s tímhle koněm to nikdy nemůže fungovat.“ Ale ne každý z nás se může kdykoli sebrat a jít si koupit dalšího koně... musíme proto pracovat s tím, co máme, jak nejlépe to dokážeme. 

Přijít na to, jak jednotlivé koně motivovat, je pro mě zábavné a zajímavé. Podařilo se mi dosáhnout několika úžasných výsledků, kdy se uzavření a zabrzdění koně proměnili v koně motivované a hrdé. Častokrát problém není v koni, ale v tom, že z nich byla motivace špatným tréninkem doslova vyždímána. Pak ji lze tréninkem dostat zpět. Příležitostně se setkávám s koňmi, kteří mají ve své podstatě sklon říkat nejdříve „ne“ a pak teprve zjišťovat, co se po nich chce. Přesto většinou, pokud jste chytří a rozvoj motivace je vaší prioritou, lze i toto zlepšit!

 

Držte se toho, co už funguje

Disciplína, na kterou se se svými koňmi hlavně zaměřuji, je drezura; dělám však také to, čemu říkám koňské „blbinky“ a učím koně různé cirkusové kousky. Povím vám, jak jsem motivovala klisnu jménem Solana, o které jsem si myslela, že nebude vůbec nikdy ochotná věnovat se drezuře. Od začátku se vůči mým požadavkům neprojevovala vůbec vstřícně. Měla docela silnou vůli a její přirozenou reakcí na vše, oč byla požádána, bylo zastavení! … Hmmmmm. 

Všimla jsem si ale, že když jsem ji požádala, aby provedla některou z „blbinek“, jako třeba úsměv, dát nohu do kbelíku, skočit přes barel nebo do něj strčit nosem, byla velmi motivovaná a nadšená. A to natolik, že byla ochotná vyhnat ostatní koně, kteří jí překáželi, jen aby předvedla svou mimořádnou šikovnost na tyhle kousky. 

Způsob, jakým se přitom chovala, byl v ostrém kontrastu s tím, jak by ji někteří popsali pod sedlem: tvrdohlavá, zabrzděná a nemotivovaná. Rozhodla jsem se tedy přijít na to, jak ji přimět, aby během drezurních tréninků projevila stejné nadšení, jaké projevovala při těchto kouscích. Čím to bylo, že se její chování při nich tolik lišilo od drezurních tréninků? Jak bych mohla přenést cokoli, co jsem dělala při tréninku cirkusových kousků, do tréninku drezury?

 

Jak udělat drezuru zábavnou

Neberte ji moc vážně

Velká část rozdílu v tom, co se dělo během těchto různých druhů tréninků, vycházela z mého nitra. I když jsem jenom mluvila o tom, jak učím koně blbinky, byla jsem lépe naladěná. Mluvila jsem vyšším hlasem, usmívala jsem se, byla jsem uvolněná a jediné, na co jsem myslela, bylo, že budu dělat se Solanou něco bláznivého, co nás bude obě bavit. Necítila jsem žádný vnitřní tlak, protože v téhle oblasti si nekladu žádné vážnější cíle.

Co se týče drezurních tréninků, beru je také pohodově, ale nelze popřít, že jsem „vážnější“, než když se učíme jen cirkusové kousky. Uvědomila jsem si, že když se Solanou pracuji drezurně, jsem v tom více ponořená, někdy jsem kritická a vyvíjím větší tlak, abych dosáhla svých cílů. Záleželo mi na výsledku víc, než jak tomu bylo v případě blbinek. 

Potřebovala jsem v drezuře ještě odlehčit, i přes odhodlání dosahovat výsledků!

„Izolujte“ a dělejte přestávky

Drezurní trénink je o spoustě pohybu. Klíčovými pojmy pro něj jsou pravidelnost, plynulost a uvolnění. Je důležité propojování cviků a vytváření pohybových vzorců. Většina drezurních lekcí spočívá v neustálém pravidelném pohybu vpřed celou hodinu. Kůň se musí soustředit a bez přestávky se pohybovat až do konce lekce.

Když ale děláte blbinky nebo učíte kousky, je to obvykle „izolovaná věc“. Spočívají v tom, že v jednu chvíli uděláte jednu konkrétní věc a dosáhnete výsledku. Takže nic, pak nějaký kousek, odměna, pak zase nic. Kůň přesně ví, kdy udělal to, co jste po něm chtěli, protože vaše „žádání“ v tu chvíli okamžitě přestane a on dostane odměnu. Tento scénář vede ke zcitlivění koně k vašim požadavkům. Zjistí přitom, že okamžité naprosté uposlechnutí a ochota udělat to, co je požadováno, rychle vede k odpočinku a odměně. I kůň, co nejvíc šetří energií, na chvíli tvrdě zabere, když ví, že to rychle povede k delšímu odpočinku!

Buďte jednoznační

Při provádění kousků kůň ví, zda dosáhl požadovaného cíle. Kopyto buď ve kbelíku je, nebo není; přes barel buď skočil, nebo ne. Kůň má tedy možnost zjistit, jaké chování předcházelo tomu, že jste přestali žádat a dali mu odměnu. Tato jednoznačnost motivuje koně, aby chtěl dělat více, protože chápe, jaký se po něm požaduje výsledek. Důsledkem je to, že koně jsou obvykle na své úspěchy velmi hrdí a často nabízejí různé kousky s výrazem „vidíš, co umím“?

Skvělý příklad toho, jak poctivý může být kůň, když chápe, jaký má být výsledek, mi ukázal můj kůň Monty při skákání ve volnosti. Při jednom skákání se mu podařilo břevno předníma nohama shodit. Hned potom vyrazil kolem jízdárny znovu dokola, jako by chtěl říct „nech mě to opravit,“ zjevně odhodlán znovu skočit. Sotva jsem stačila břevno zvednout na své místo, než to zkusil znovu. Tentokrát škrtl zadníma nohama a znovu ho srazil. Vyrazil znovu sám od sebe, aby to zkusil znovu. Jeho další skok byl perfektní! Teprve potom se zastavil a přišel ke mně. Samozřejmě dostal odměnu! A mohu říci, že byl velmi hrdý na to, co udělal. Cíl tohoto cvičení (nebo kousku) mu byl zcela jasný a byl motivován, aby to udělal správně, než se přestane snažit. 

V drezurním tréninku ale existují určité věci, které jsou koni ze své podstaty nejasné. Nejsem si jistá, jestli si někdy koně vůbec můžou pomyslet „páni, teď se mi to ohnutí v tom polovičním překroku fakt povedlo!“ tak jako kůň, o kterém jsem psala výše, přemýšlel o opravení shozeného skoku. Je proto zásadně důležité najít způsoby, jak rozdělit cviky na části, které pro něj budou stejně jasné jako jakýkoli cirkusový kousek. 

I když kůň nerozumí důvodu určitých cviků (např. změna přistavení při polovičním překroku nebo více aktivity v klusu), je důležité mu svým nadšením a povzbuzením (případně odměnou) ukázat, že je na správné cestě. 

Koně přebírají naše nadšení (když ho projevíme) a chápou souvislost mezi tím, co udělali, a naším oceněním, zvláště když jej propojíme s odměnou. Opravdu vnímám, že rozumějí mému hlasu, když začnu říkat „jo, jo, jo ... DOBŘE!“ Vědí, že ať právě dělali cokoli, opravdu se mi to líbilo a vědí, že budou odměněni!

Kůň potřebuje jen vědět, co má považovat za úspěch, aby se o to znovu pokusil. A aby zůstal motivovaný, musí pochopit, že ať udělal cokoli, bylo to „ono“ a to jste chtěli. Musíte mu to udělat stejně jasné, jako když dá kopyto do kbelíku. Opakováním a procvičováním můžete docílit toho, že přesně pochopí, který aspekt toho, co udělal, se vám líbil. 

Užívejte si to a bavte se. Pokud vás to baví, je pravděpodobné, že to váš kůň vycítí a bude se také bavit.

Dobře odměňujte

Moji koně poznají, když udělají něco, co jsem chtěla, protože je za jejich snahu odměňuji opravdu štědře. Nosím pamlsky a odměňuji je, když udělají něco, co se mi líbí. Dokonce mám speciální lahůdky, které rozdávám, když se mi opravdu hodně líbí, co udělali. Když vidím opravdu hodně snahy nebo výjimečný výsledek, dám jim to, čemu říkám jackpot – spoustu odměny (hromadu pamlsků nebo dlouhé podrbání či cokoli jiného, ​​co používám za odměnu). 

Když jezdím a cítím potřebu zvýšit nadšení koně pro to, co po něm žádám, někdy i schovám nějaké speciální lahůdky mimo jízdárnu, abych musela sesednout, odsedlat a překvapit ho něčím opravdu výjimečným. Je to, jako když dostanete nečekanou odměnu nebo se ukáže někdo s čokoládovými sušenkami, které jsou ještě teplé z trouby... Vaše první otázka v takovém případě by pravděpodobně byla „co jsem udělala, že jsem si to zasloužila?“ a to je přesně to, co chci, aby si moji koně mysleli.

Budujte sílu a vytrvalost

Drezurní cviky vyžadují trénink, zaměřený na rozvoj síly, vytrvalosti a koordinace koně. Je potřeba věnovat dostatek času vybudování nezbytných fyzických dovedností, díky nimž budou vaše požadavky pro koně lehčí. Přemýšlejte o kreativních způsobech, jak posílit a rozvinout jeho výdrž, jako například budovat kondici koně v terénu, než jen kroužit kolem dokola po jízdárně. 

Udržovat koně motivovaného může být dost náročné, protože některé cviky pro něj nebudou snadné a nebudou ho bavit, dokud nezesílí. Budete muset být jako osobní trenér svého koně dostatečně inspirativní, abyste udrželi rovnováhu mezi motivací a dostatkem tréninku na vybudování síly a vytrvalosti. 

Staňte se osobním trenérem svého koně

Je jen na vás, abyste si vytvořili vztah, který je dostatečně pevný a plný důvěry, aby vyvážil náročnost, o kterou žádáte. V životě jsem měla několik osobních trenérů pro různé aktivity a důvěra je naprosto zásadní. Nechala jsem trenéry tlačit na sebe příliš, věřila jsem jim, ale pak mě dotlačili až ke zranění. Ztracenou důvěru bylo těžké získat zpět. Měla jsem také trenéry, kteří skvěle dokázali učit zajímavě a kteří skutečně byli po celou dobu se mnou a pomohli mi dosáhnout cílů, o kterých jsem nevěřila, že bych jich mohla dosáhnout.

Co potřebujete, je být schopni povzbudit svého koně postojem „no tak…prosím, pojď, ještě jednou“, ale zároveň ho poslouchat, když vám říká, že už to opravdu víc nedokáže. Pokud budete tlačit, když řekne, že nemůže, a on pak kvůli tomu pocítí bolest, zapamatuje si to a bude se příště víc snažit NEPROVÁDĚT to, co po něm žádáte. Udržet tuto křehkou vztahovou rovnováhu je skutečně umění. 

Buďte kreativní

Jednou z největších chyb, které při drezurním výcviku děláme, je neustálé drilování. Začnete a za tři čtvrtě hodiny skončíte. Spíše než trápit sebe i koně jednou dlouhou nepřetržitou lekcí ji rozdělte do deseti rozmanitých malých. Krátké lekce budou pro vašeho koně mnohem přínosnější po psychické, fyzické i emocionální stránce.

Pokud trénink rozdělíte na jednotlivé kroky a učíte cviky jako zmíněné cirkusové kousky, dáváte koni jasně najevo, co po něm požadujete. Já dokonce i dnes, když pracuji se Solanou, opracuji a pak dám pauzu (tím opracování oddělím od ostatního). Pak si naplánuji další práci; dovnitř plec po dlouhé stěně a 10metrový kruh v E. Pauza. Opět oddělení cviků. Odměna, tím řeknete svému koni: „Moc děkuji. Tak pojďme ještě jednou. “ Zastavte se a zhodnoťte, jak to šlo. Když je to dobré, zastavte a odměňte jackpotem! Projevte své nadšení. A možná v tuto chvíli skončete nebo začněte dělat něco jiného. 

Když skončíte, přemýšlejte o tom, jak byste mohli příště cvik vylepšit. Dovolte svému koni zastavit. Dejte mu čas na přemýšlení, nadechnutí a zapamatování, co udělal těsně před odměnou nebo pochvalou. Pokud pochopí, co bylo to, co těsně předtím udělal, pravděpodobně se pokusí to příště zopakovat. Nakonec můžete spojovat delší vzorce chování a rozvíjet sílu a výdrž věcmi, které vám dobře jdou.

Být kreativní a užívat si objevování nových způsobů, jak motivovat svého koně, promění i váš zážitek z ježdění!

 

O autorce

Karen Rohlf, autorka konceptu Dressage Naturally („přirozené drezury“) je mezinárodně uznávanou lékařkou, která mění zavedená paradigmata jezdeckého výcviku. Je známá tím, že jezdí drezuru, v níž je prioritou partnerství. Nabízí virtuální kurzy svého učení, které se vyznačuje vyrovnaností a pozitivním přístupem.

Tento článek byl přeložen s laskavým svolením autorky Karen Rohlf. Za všechny případné chyby v překladu je zodpovědná překladatelka a web EQUICHANNEL.cz.