Teď vám něco povím,v téhle diskuzi jsem nikde neřekla že za to nemůžu já a zároven jsem ji založila z důvodů že bych se chtěla dozvědět nějaký rady od někoho kdo měl s podobným koněm zkušenosti,vy co tady jen "jékáte" tím ničeho nedosáhnete ja se nebráním žádným názorům.A chtěla bych vám říct že koník se takhle choval o te doby co jsem ho koupila.A tady ty vaše názory že kůň je zaštycovanej a tak,tak to pravda není koník se nebojí skočit naopak miluje např. skákání přes klády v lese.Ale na kolbišti nebo na jízdárně se spíš bojí různých barevných variant.A tady ty kecy že koník mě nedůvěřuje to je celkem blbost. A tuhle diskuzi sem chtěla ukončit né z důvodů že mě vadí kritika to vubec,chci tu diskuzi ukončit z důvodů toho že sem si až teď uvědomila že takovýhle věci se nedají řešit takhle po netu jelikož nikdo z vás mě ani toho koně neznají,proto nemůžou soudit... PROTO TUHLE DISKUZI CHCI UKONČIT :) DĚKUJI :)

Základní rady tady ale dávno padly: 1/ požádat někoho o trénink - tedy systematickou přípravu, která pomůže odstanit problémy 2/ požádat o pomoc zkušeného jezdce - který koni ukáže, že skákání není bubák. S barevnými viděním u koní to není až tak divoké, takže se odvolávat na barevnost překážek je opravdu zbytečné. A jak říkával můj trenér (fenomenální MVDr. Hanulay) - skákání je z 98% složeno z pohybu mezi skoky a jen 2% je to překovánání překážek.. Zaměřila bych se na zkvalitnění pohybu mezi skoky a nájezdům na ně, protože to je alfa omega skákání. Sama jsem si to vyzkoušela na šimlovi, jak jsem sem dávala fotky. Jedna malá chybička a kůň nebyl ochotný skákat...A to jsme kombinace zkušený kůň a zkušený jezdec. I tak je to fungování ohledně skákání velmi křehká záležitost... A pokud chce zadavatelka tuto diskusi ukončit, musí se obrátit na adminy;-) Protože jinak je toto téma stále otevřené a každý smí sem vepsat, co uzná za vhodné... Zadavatelka nemá autorské právo na toto vlákno :-PPP

Uplně nejlepší bývá sem hodit fotografie, ještě lépe video (ze skákání). Člověk se ale musí připravit na to, že to jsou důkazní materiály - tedy přímý důkaz toho, co jezdec/kůň dělá špatně.... Mnoho lidí bývá zklamaných až naštvaných, že nečtou po vložení příspěvku to, co by číst chtěli... To se prostě stává;-)

Ano ale táhle diskuze byla vytvořena za účelem rad ne že tady akorád všichni budou nadávat.A mě nevadí kritika jsem pro ni otevřená,ale nepotřebuji tady poslouchat lidi kteří tady mluví z cesty.A trenéra mám dobrého,ale i on říkal že nevidí duvod co koni vadí a s koníka si asi nechám spíš nechám na nějaké to ježdění po lese a po loukách což uplně miluje a na občasné VT

Reakce na 1442164: Popravdě, neptala jsem se, jaký styl skoku kůň má, ale s jakou chutí jde do skoku, zda je nutné ho pobízet, nebo si sám jde přes klacek. Ohledně té práce ze země, pareliho a já nevim co všeho přirozeno-komunikačno - pokud máš koně 4 roky, a nešlo to ani po dobrém ani po zlém, zřejmě tam v obojím chyběla důslednost a spravedlnost. Člověku je vcelku naprd, když na koně navlíkne špagátkovku a na jízdárně kůň funguje třeba jen na houpnutí provazu, když v boxe naopak člověka ohrožuje (stačí aby vstoupil do mého prostoru, nemusí po mě nutně dupat) a nerespektuje ho. Taky jsem dělala s koňma, kteří byli v boxe "přísní" (a to i v té nejhorší variantě, kdy kůň vykopával lidi z boxu a šel po nich zubama). Ale většinou stačilo jen jedno důrazné upozornění na začátku a poté již jen držet hranici při každodenních činnostech (ustup, stuj, zacouvej, pojď dopředu) - za 4 roky ten kůň měl už dávno fungovat naprosto jinak.....problém je ten, že pokud nejdřív nastavim hranice a pak si je nechám vzít, protože nejsem schopná být důsledná, koni to akorát udělá čurbes v hlavě a jeho respekt je někde u žíní jeho ocasu:o/

On ale v boxe funguje,toto jako ustup..... dělá s ochotou (a to dřív taky nedělal),ja řekla že je přísnější na ošetřování= čištění. A co se tyčetoho pobízení,koníka pobím normalně a v parkůru což myslím na vt což si ty skoky a vše okoukal při prohlídce parkuru tak na překážky letí ještě ho musím brzdit

Reakce na 1442260: Tak nějak nevím, proč to tedy řešíš. Pokud jezdíte na VT, je to principiálně stejný, jako klasický hobby nebo ofiko závody. Akorát na ty poslední jmenované musíš mít licenci. U hobíček v nižších soutěžích je vcelku normální, že prohlídka parkuru probíhá na koni, takže mladí a nezkušení koně si mohou skoky okouknout ještě před soutěží. Pokud se vyloženě jen bojíš, že ti kůň bude koukat na něco co nezná - no:o)) nebudeš ani první, ani poslední. A ty malé soutěže jsou s tou prohlídkou takhle naschvál - žádný kůň se nenarodil na kolbišti.

Já ho nechci tím zatěžovat pokud by mu to mělo dělat velké psychycké nebo i jiné problémy. A na oficialky budu jezdit jiné koně :)

Myslím, že k tomuhle tématu mám hodně co říct. Mám stejnou zkušenost s jedním valachem, kterého jsem jezdila loni. A měl totožné jednání co tvůj kůň - Ve svých 5ti letech měl ošklivý pád, při kterém se mu nic nestalo, ale on si z toho rozhodně neodnesl pěkný zážitek a od té doby měl velký problém i jen okolo překážky projít (jen přiježďování bylo občas psycho zážitek). Po pár letech se to sice zlepšilo, ale: Měl stejný problém s nájezdy - čučel na všechno, jakmile se mu něco nelíbilo, tak to zapíchl již zdálky. Bubáky byly absolutně nemyslitelný. Každý skákání (přál si majitel, později chtěl na koni sám skákat) jsme začínali pár miniskůčků z klusu - poprvé zápich, druhý nájezd velmi opatrně (vše muselo být dokonalé - nájezd, ruka, pomůcky) skočil. Z druhé strany to samé, to samé ze cvalu. To bylo každé skákání. Jak tam bylo něco jiného, než co by se jemu líbilo, tak to nešel. Když to všechno nebylo ideální (moc velké, ostřejší zatočení, moc barevné, bedna, plot, opřená tušírka, jinak upravený povrch) tak prostě nešel. Zároveň měl ten koník ale rád skákání v terénu, to ho neskutečně bavilo, moc ho bavily Huberty, skákání ve volnosti taky měl rád. Zkoušel si na něj sednout i jeden opravdu výborný jezdec, vše se opakovalo, ukázalo se, že v jezdci to nebylo. Víš jaké bylo řešení? Úplně jednoduché - nechat to být a koně k ničemu nenutit. To, co popisuješ, je prostě koníkova nechuť. Nevíš, co se stalo u jiného majitele, co koník zažil. Třeba ho prostě jenom přetáhli, protože skákal často a ztratil chuť. Já jsem s ježděním tohodle koně skončila ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že skákat se špornami a bičem 80cm prostě správné není. Koně to nebavilo a nebude. Dej mu třeba rok, dva čas, pak to zkus pomalu znova. Ale pomalu, postupně a s trenérem!!! Tvůj kůň je prostě zřejmě znechucený a skákání ho nebaví, bude bavit tebe, když víš, že kůň z toho nemá radost? (a to opravdu není o tom, že skákání v lese ho baví a vyskočit umí, aneb jak řekl tvůj trenér- to má v hlavě. Má pravdu, ale není dobré toho koně lámat, protože k tomu by jste časem dospěli, jelikož to bude mít znechucené čím dál tím víc). Hodně zdaru, ale nečekej, že se zlepšení dostaví během týdnů, nebo sezóny, je to práce na dlouho, třeba to nikdy neodstraníte. Zkus se víc zaměřit na drezúrní přiježdění, uvidíš, že je co zlepšovat a klidně můžete vyjet i na drezúrní hobbíky.

treba uz to delate, ale ja bych se mu snazila kazdy den pripravit nejake prekvapko, neco na co neni uplne zvykly a ne jenom na skakani,ale treba nejaky igelitove pytle na zemi a klusat mezi nima, druhy den treba kvetinace s kytkama, barevnou bundu nebo deku u plotu a snazit se kolem toho projet bez zastaveni, ze zacatku treba v kroku, pak klusu,ale nezastavovat. Nebo kavalety na klus a pres jednu neco hodit a klusat,a kdyz to bude mozny, tak skakat pres malinke skoky, taky vylepsene strasaky bez okoukavani, treba tak 4 cvalove za jinym konem, ale nenechavat ho pokazde zastavit podivat se a pak to najet znovu...jak ma pak vedet,ze je to spatne, kdyz to tak dela porad Jinak to v chovani v boxe bych moc neresila, pokud poslechne a je bezpecny, tak nejake sklebeni neni katastrofa, ja jezdila kobylu co se cistila s bicikem v ruce a byla pata na mistrovstvi CR, taky uz k nam prisla ve 3 letech a nehlo se s tim, ted je ji nejakych 18, malinko polevila,ale je to porad pekna mrcha v boxe, venku z boxu je ale zlata

Ještě jsem chtěla dodat, že ani pro jezdce není dobré, když do poslední chvíle neví, jestli chronický štycér zastaví, nebo milostivě skočí. A i když třeba zrovna má chuť skočit, tak se taky často může stát, že ty na koně přenášíš (byť nevědomky) svou nervozitu, jestli teda půjde přes, nebo ne. Takže třeba v počátku klidně může být hlavním problémem kůň, ale v průběhu se tím problémem č.1 klidně můžeš stát ty, jednoduše proto, že pokud nejsi úplně profi jezdec, tak kolikrát tvůj ,,strach" a nervozita může způsobit, že ti kůň nevěří a proto přes prostě nepůjde.

Reakce na 1442266: Lucko, hezký příspěvek. Konečně se někdo odvažuje více než jen nadhodit možnost, že není 100% jasný z křesla od obrazovky PC, že nutně vždy a jedině musí být všechno chyba jen a pouze jezdce + trenéra. I nezkažený kůň s dobrým jezdcem MŮŽE nechtít skákat. Stejně jako je možné, že s jiným jezdcem MŮŽE tento kůň v parkurech chodit O.K. Jsou to možnosti. Na dálku je nikdo z nás neodhadne. Tak proč se z každého podobného dotazu musí nutně vyvrbit "tytyty, jezdče-začátečníku, nic neumíš, vše děláš špatně, jsi nula - máš námitky? Tak jsi navíc jezdecky nevzdělatelný, chybí ti pokora přijímat rady!". Hezký příměr od Nitky k dcerám - znám dobře:-) Kdybych na ně s radami šla stejně, jako tady na diskuzích někteří briskně vymalují situaci na dálku bez mrknutí oka tazatelům - šprajcly by se. Ano, Nitko, něco by v nich utkvělo, ale prvně bych je nasr..., pak by se musely "odurazit" a začít přemýšlet, potom by možná něco z mých dobrých úmyslů fakt vytěžily. Není lepší jít na to zkratkou? - podat rady přívětivěji, mluvit s tím někým, zde v diskuzích zcela anonymním, trochu méně svrchu? /Znám také z vlastní zkušenosti kobylu, která s chutí a moc pěkně krosila terénní skoky, ale v parkuru se skákat bála - opravdu ona, ne jezdec. Začínalo se s ní furt od začátku, jelikož stačila kolize v tréninku na skoku a na 14dní bylo zase vystaráno - kůň byl bez sebe i z kavalet na zemi. Jen díky vztahu s jezdcem došli spolu do "L", lepším jezdcům nedala ani "Z". Takže logicky - pokud neměla být priorita vystresovaný kůň, bylo lepší nechat klisnu být. Kobyla se neskutečně psychicky spravila, když se jí vyšlo vstříc a k parkurům jsme se s ní přestali přibližovat:-) Nadále moc hezky a ochotně chodila terénní skoky, ale i po létech odpočinku od skokových tréninků stačilo projít kolem jízdárny s nastaveným překážk.materiálem - a okamžitě nervy, pot... Takový typ koně nemá cenu lámat.

Reakce na 1442119: Ona tě HalaS moc dobře pochopila a moc pěkně to napsala. Opravdu si ještě jednou přečti její příspěvky a popřemýšlej o nich. Tvůj koník je opravdu kyselý. A ano, to se ukazuje tím, že si ,,hledá" výmluvu proč neskákat, proč se bát barev, písku, kytičky. Věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti! To, že je kůň přísnější v boxe...záleží na tom, jak a jestli to chceš řešit. Jestli ti to vadí, tak s tím něco dělej, jestli ne, tak není důvod si stěžovat. No, někteří koně jsou přísnější v boxe, protože takový jsou. Nikdy z nich nebudou mazlivý koníčci typu ťuťuňuňu. A jo, někteří to klidně můžou mít získané po zkušenostech. Oboje je možné, ale záleží jestli ti to vadí/omezuje tě to. A tohle je debata, takže ono moc nefunguje, když řekneš dík, nechci to dál řešit. Jednoduše - když jdeš pro radu, musíš počítat i s tím, že ti tady lidi budou psát i věci, které se tobě líbit nebudou. Jenže oni ti lidi dost často mají pravdu. Jestli jí někdo chce vidět, nebo ne, to je už věc jiná. Ale znova a zase - Hela ti to napsala moc pěkně. Vím, že si to nespojuješ, ale ona pravdu opravdu má. Dej koníkovi pauzu, ale delší a pak zkus pomaličku znova. A nebo ho prodej a kup si nějakého na skákání. Nic víc se tady dělat nedá. Rozhodně bych ale nezkoušela trápit ho ,,bubáky" jak tu někdo psal, bude ho to stresovat ještě víc a výsledek bude kontraproduktivní. Ty potřebuješ přeci přesný opak. Dostat ho do pohody a ukázat mu, že to nic není.... Ne to, aby se bál, co na něj za rohem vyskočí. To bych opravdu nedělala. Jak jsem ti už psala, mluvím z vlastní zkušenosti. Valach byl přesně to samé. Cval na louce? Ten byl stylem - cval, trysk, zastavit, myška doprava, trysk myška do leva, zastavení - proto, že támhle byl krtinec, támhle jinak zelená tráva, támhle první pampeliška.... chce to trpělivost, nic nelámat přes koleno, možná i určitý stereotyp (třeba když půjdeš přiježďovat, tak si dát na zem kavalety ve cvalu, až budeš cválat, tak klidně najet na kavalety, udělat v klidu kolečko a zase pokračovat dále a klidně to opakovat každé přiježďování, dokud to už koník nebude brát jako rutinu - no jó, vždyť to nic není, to znám, ale v klidu!) a rozhodně dostatek času. Hodně zdaru, vím, že to je o nervy

Reakce na 1442281: Iveto, pro mě to bylo obrovské prohlédnutí, byť koník nebyl můj a jezdila jsem ho jenom krátkou dobu. Opravdu bych tohle prohlédnutí přála každému, kdo má takový problém. Naopak jsem se po tomhle zážitku vrhla víc na drezúru (tak nějak to vyplynulo) a objevila jsem, jak krásná a náročná je! Prostě projet kruh korektně to je umění! Ne natočit a jedéém přes. A vůbec mi to nevadilo, že tak často neskáču. Naopak, člověk může objevovat krásy i s nohama při zemi ;-) Já jen doufám, že si to zadavatelka přečte a trošku o tom popřemýšlí. Tady jsou jen dvě možnosti - buďto chce skákat, tak koně prodat a koupit jiného skokana, nebo mu dát pauzu (třeba i pár let) a pak se k tomu spolu možná vrátí. Ale chce to čas a trpělivost. A zejména první příspěvek HelyS pořádně přečíst! ;-)

Reakce na 1442294: Ano, první příspěvek Hely je výstižný a obsáhl obecnou podstatu. Bohužel z něj asi slečna vstřebala jen úplný závěr, poslední větu - a vztáhla ji příliš osobně. Pak se nabalily některé další příspěvky, které již neměly tón klidný a věcný, jako ten Helin - a ty vnímám jako zcela zbytečné, takové u mladých horkokrevných slečen:-) ničemu nepomohou. Zadavatelka bohužel nechápe, že čím více bude tlačit na pilu, zakazovat další příspěvky, tím více se jich vyrojí:-)) Takže v klidu, přebrat si konstruktivní rady, nebrat si nic osobně - vždyť tě neznáme! - a pak už jen nohy hore a na rty úsměv... / pokud jsi zletilá, tak doporučuju třeba i sklenku dobrého vínka:-), po tom se usmívá líp:-)) /. A věř, že ti držíme všichni palce!

I přes zákaz: K práci ze země - znám koně, kteří jsou v boxe a ze země naprosto důvěřiví a komunikativní, ale pod sedlem to nefunguje – protože jezdec nemá spravedlivou ruku nebo pobídku nebo míru tréninku. Musí fungovat všechno, nejen práce ze země, ta není samospasitelná, pokud kůň nerozumí jezdci na svém hřbetě. Někdy je to pro něj o to větší zrada, protože má ochotu a důvěru a najednou mu v jistém okamžiku ten samý člověk dává ze sedla protichůdné pokyny, které ho navíc mohou bolet. Dívám se na Bláhu, jak komunikuje s koňmi a taky na to, jak je s koněm v naprostém souladu i na jeho hřbetě. To je ideál. Štycování - pokud se kůň podívá a na podruhé skočí, tak bych ho za nedostatek odvahy netrestala, ale hodně dala najevo pochvalu, když po „kouknutí“ profil přeskočí. Je to ovšem taky důkaz, že se kůň rozhoduje sám – ví, že se to bude skákat, ale nechává si svůj prostor na řešení (podívám se a uvidím), protože prostě postrádá vedení. Takže po překonání chválit vehementně! Náprava zkušenějším jezdcem může fungovat, ale většinou ten kůň není hloupej a velmi rychle tuhle hru prokoukne. A pak je taky třeba vzít v úvahu povahový rys – prostě to může být posera, koně nejsou podle šablony jako některá kopyta… Druhá věc je ta, že pokud 4 roky skáče nízké překážky a nesetkal se s profily, vytvoří si jakousi bariéru – jednak výškovou a taky tu „čumící“. Už nedokáže zgeneralizovat, že i nějaká pruhovaná bedna je jen překážka a dělá se s ní to, co vždycky. Taky jestli jel 4 VT do roka, tak to pro něj může být málo – nezískal dostatečnou závodní rutinu, není dostatečně okoukaný. Proto ti to přeskáče, když může na prohlídku parkuru a skočit si před soutěží. Jasně, rutina nesmí přerůst v přetěžování, ale málo závodů napětí zase neodbourá. Takže – práce ze země pro podporu vztahu, práce na sobě, na ježdění – zkusit si zaskákat na několika jiných koních, analyzovat (nechat – soukromě, asi ne na netu) videozáznam – sed, pomůcky, projev koně, probrat vše s trenérem. Taky bych zařadila obtížnější skoky v gymnastické řadě sestavené tak, aby získal sebevědomí, tedy i pohodlné vzdálenosti pro něj, ale nechci nosit dříví do lesa. Občas ho nechat skočit za koněm, to koně obvykle baví. Myslet pozitivně – tedy hledám řešení, zpestření výcviku, neděsím se neúspěchu, dokonalí jezdci neexistujou stejně jako dokonalí rodiče, zklidnit se – nebo se smířit s tím, že se bude hledat jiné využití. Pamatuj, cesta je cíl a cestovat má člověk s radostí a invencí, systematicky, krok za krokem občas se ohlídnout zpátky nebo se kouknout do mapy. Často pak bývá cíl překvapivě blízko. No, porušila jsem tvůj zákaz, ale jen jsem tě chtěla povzbudit. Pozn. - nic z toho, co jsem napsala, ale nemusí v tvém případě a u tvého koně fungovat, to je ti asi jasný)

Reakce na 1442301: ...porušila jsem tvůj zákaz, ale jen jsem tě chtěla povzbudit... Míšo, to "jen" je tam nepatřičné:-) Myslím, že právě to povzbuzení, podpora ostatních je pro tyto "zoufalé" tazatele to nejcennější. Snad víc, než rady samotné... (ne že by nebyly dobré!).

Ivetashena: Já to taky beru v klidu :) a přebírám si rady které by mě mohly pomoci a které ne :))

Reakce na 1442242: Pane Tomíšku, moje kobylka ale problém skutečně má a velký - především jezdecký. Ten problém je snadno identifikovatelný, ale těžko se něco změní, leda bych jí prodala, což nehodlám. Radši se pokusím s tím nějak poprat. Ten problém má modrý voči, momentálně zrzavý vlasy a strach skákat nad 110 cm, kdežto kobyla by skákala klidně baráky, mít dobrého jezdce. Na odbourání zbytečného strachu se pracuje, ale jestli to půjde... nevím.... :-)))

Reakce na 1442318: Máte pravdu, klisna skáče ve volnosti skvěle http://www.stajela.estranky.cz/fotoalbum/treninky--vycvik-jezdcu/la-luna--skoky-ve-volnosti-20.4.2011/ , ale s tím se budete muset obrátit na někoho jiného :-). Já řeším koně, i když bez opravy člověka to vlastně také nejde. Když se ptali jednoho světového skokového jezdce, kdy by měl skokový jezdec skončit s kariérou, nebo zda by neměl radu pro ty, co se rozhodují, zda začít skákat, odpověděl: " To je jednoduché. Jakmile při každém najetí skoku začnu myslet na to, abych si nenabil ústa, je čas skončit, nebo raději nezačínat a věnovat se jinému koňskému odvětví." Já bych dodal: “Jezdit na koni by měla být radost. Pro pocit úzkosti, strachu, či zvednutí adrenalinu v těle, stresových situací je dnes možností nepřeberně. Na to nepotřebuji koně.“ Někdy se rozhlédněte kolem, kolik jezdců se na koni usmívá. Ať se daří.

Reakce na 1442451: Ona umí skočit pěkně i se mnou v sedle, někdy :-)) Psala jsem to spíš jako lehké slovíčkaření - není chyba jen v jezdci, také kůň může mít problém i když tím problémem je opět a zase jezdec :-))) Těch svých chyb jsem si vědoma a s trenérem na nich pracuju, ale už to nejde tak snadno jako v 16-ti. Ten strach, jak tak zjišťuju, mám spíš ze selhání v soutěži (vyšší než metr, do metru si věřím, že se na to dá i koukat), než ze skoku jako takového, přesto to zkouším zas a znova. Proč? Nevím, asi ta chuť se předvést je zatím větší než strach z neúspěchu.

Reakce na 1442122: :o))) jak si prohlíží tu zeď je roztomilej

Reakce na 1442462: Napsala jste to pěkně, Když se nad tím problémem člověk zamyslí, nakonec dojde opět závěru, že něco dělá špatně sám. Koně jsou přece svatí :-). Možná může být rezerva v ježdění koně a jeho přípravě . Na té fotce je vidět jak je kůň mokrý na plecích a krku( to není jen náhodný moment). Záď se proti tomu jeví suchá. Kůň by se měl potit " od zadu". Toto není v pořádku a ukazuje to, že „motor“ není správně využíván.

Reakce na 1442506: To je s prominutím blbost. Kůň se nejdříve potí na krku a na plecích (případně pod sedlem, a pod podbřišníkem), případně potom i na břiše a ve slabinách, ale to už musí být buď velké horko nebo velká zátěž. Pokud se kůň potí na zádi, není to normální a většinou to značí nějaký fyziologický problém ve svalech. Toto mi bylo řečeno loni od MVDr. Vítka (fyzioterapeut se specializací na měkké tkáně).

Reakce na 1442508: Naše země není pupkem světa jezdectví spíš jsme někde na té odvrácené straně. Řídit se tím co vidíme všude okolo se asi příliš mnoho nezmění. V případě prohlášení MVDr. Vítka jste si asi jen špatně vyložila výklad.

Nečetla jsem všechno,takže pokud se budu opakovat,omlouvám se.Moje zkušenosti s herkama co nechtějí skákat : 1) zdravotní problém nebo jiný diskomfort - vždycky první,co řeším , 2) to už tu bylo zmíněno - kůň je kyselej,zpruzelej a prostě nechce , 3) kůň se bojí , nevěří si , 4)jezdec si nevěří , 5) chci po koni víc,než na co jednoduše má , 6) chudáček koníček poznal,že s jezdcem vyvoře a líbí se mu to ;-) , čili odmítá poslušnost . Pro všechny body , vyjma bodu jedna a 5 se mi vždy osvědčilo vrátit se o krok,či dva,tři až deset zpět , udělat si to pro oba jednodužší a hlavně pokorně drezurnit - při drezuře člověk zjistí to,co často na parkuru ne,získá lepší obecný kontakt s koněm , zjistí,že ten sed není tak dobrej,jak si myslel , že ta ruka vlastně taky není úplně optimální a spoustu další poměrně nepříjemných , leč užitečných skutečností , zjednosušeně se chca nechca musí ti dva , o kterých to je začít spolu bavit . Co se týká strachu z barevných bidýlek , či jiných strašáku , umísťovala jsem takové strašáky do výběhů , na pastviny a zakrmovala u nich.

Já osobně jsem se dosud setkávala s koňmi, kteří se potili zhruba tak nějak, jak popisuje Lavera. Když už byli zpocení i na zadku a mezi půlkama, buď bylo velké vedro nebo větší záhul. Takže by mě zajímalo, jak je to doopravdy. Náčrtek od pana Tomíška jsem sice pochopila, ale - upřímně - netuším, nakolik je to důvěryhodný zdroj - připadá mi to načmárané na koleně.

Hm... tak já teda taky nikdy neviděla koně, co se začíná potit na zádi. Co se týká strachu z barevných bidýlek , či jiných strašáku , umísťovala jsem takové strašáky do výběhů , na pastviny a zakrmovala u nich. Domnívám se, že u tohodle koně by to žádný účinek nemělo. Naopak, potřebuje zažít jistotu, získat větší sebevědomí a nelekat se všeho. Tohle pro něj budou jedině impulzy k dalšímu ,,lekání" a i když si na to (třeba právě v tom výběhu zvykne), tak jakmile se bubák přesune o metr, dva vedle, začne to všechno nanovo. Tohle si myslím, že není řešení pro tohodle konkrétního koně. I kdyby znal bubáka z výběhu a najednou by se přesunul na parkur, kůň stejně nebude schopný fungovat, protože bude v šoku, že se to tam najedou objevilo. A tak pořád dokola - když si zvykne na třeba mikinu červenou na kládě, bude problém s mikinou oranžovou, protože jí nezná. Tohle není řešení (podotýkám pro tohodle koně).

:-) Pod to bych se asi podepsala. Ze zdrojů, kterých si vážím, mám ohledně pocení podobné informace. Na koni se mají ideálně potit "kalhoty".