problémový kůň

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 0:02
Dobrý den Mám takový problém se svým koníkem a chtěla bych znát více názorů.Se svým koníkem se zaměřujeme na parkur,ale on čumí na každý skok.Když na překážku najedu poprvé jakmile ji uvidí štycuje už zdálky a na podruhé ji už většinou skočí.Ale jakmile třeba na te překážce přidáme rahno tak je to celé od znova.Tím pádem je nemožné vyjet na oficiální závody.Měla jsem dost trenérů a žádný nevěděl co stím.Zkoušeli jsme to po dobrém po zlém a nic nepomohlo.Jinak koníka vlastním už 4 roky a tři sezony jsem s nim jezdila po VT,ale chtěla bych i závody,proto by mě zajímaly vaše názory a nápady co s tím.Jinak koník je i přísný na ošetřování a tak,ale to mě až tak nevadí jak to s těma skokama a vůbec s jeho čučením na jakýkoli flek na zemi.Předem děkuji za rady a názory.

Helena Smutná

Vloženo 25.3.2012 - 0:58
Křišťálovou kouli,. ani věštírnu tu nikdo nemá, takže snad jedině obecně (a líbit se vám to nebude, takže se předem omlouvám): přesně takhle se chová zakyselený kůň. Z popisu mě fakt nenapadá nic jiného. Koně většinou upřímně kašlou na to, co chceme my - mají své (většinou dobré a objektivní) dúvody, proč něco nechtít dělat. Bývá zdravé udělat si pořádek v prioritách. Nepřehnala jsem to s přípravou? Neuniklo mi, že se někde praštil a pak se bál? Nebylo těch VT minulý rok prostě moc? Jinými slovy - nedělám něco špatně já?? A ty priority: proč vlastně toho koně mám? Chci být vidět na oficiálkách, nebo chci, aby byl spokojený, protože je čímsi jako členem rodiny? Chci ho výhodně prodat/na něm chovat, nebo s ním zažít pocit souznění? Nic proti ničemu, každý chováme své koně z nějakého důvodu a máme nějaké motivy. Někdo se tím živí, jiný má koně pro radost. Ale jakou radost jde mít, když kůň klade něčemu odpor? On to přece nedělá najust, ale má k tomu důvod - vždycky. Jediná metoda, o které vím a platí pro fest zaštycovaného koně, je dát mu pauzu (u nás to bylo několik let) a pak začít klackama na zemi a kavaletkama. Taky se dá zkusit jezdit nízké drezurky - koneckonců, tohle by kůň, správně nachystaný na parkur, měl vyšít v podstatě bez přípravy. A pokud ne - hledám chybu u sebe.

Tereza Srbova

Vloženo 25.3.2012 - 7:10
taky je tu ta neprijemna moznost,ze pokud ty chces skakat a on ne, tak mu najdi jiny domov, kde se po nem skakani vyzadovat nebude a ty si porid jineho, na kterem si to vic uzijes, spokojenejsi budete oba

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 8:34
To jsme se asi moc nepochopili on neštycuje protože ho to nebaví,ale proto že se bojí barvy překážky,profilu,... a on se bojí každé ptákoviny např jak už sem říkala fleku na zemi Přemýšlela jsem i o tom že to chování zavinil předešlý majitel.Který ho pravdě podobně mlátil a koně u něj neměli moc dobré podmínky . A VT sním opravdu moc nejezdím minulou sezonu jsme jeli asi čtyři VT Ale když jsem třeba na tom VT a má z opracování oskákaný všechny skoky a pak jedeme tu soutěž tak ho to baví

Alena Vacková

Vloženo 25.3.2012 - 8:56
Podle toho, co píšeš, mě napadá, jestli kůň nemá problémy s očima. Trochu mi to připomíná mojí kobylu, která postupem času začala na překážky koukat čím dál tím víc. Místo aby se „okoukala“ a jako starý mazák přestala překážky řešit, to bylo horší a horší. Až jsme přišli na to, že prostě blbě vidí a časem se to zhoršuje. Doporučovala bych jí nechat prohlédnout vetem, uvidíš, co řekne. Případně znáte někdo nějaký způsob, jak poznat, jak moc kůň (ne)vidí??

ludmila slavíková

Vloženo 25.3.2012 - 9:15
Zkoušela jste na něho posadit jiného jezdce? Třeba je to prostě jen extrémně citlivej (čumivej) kůň, který potřebuje v sedle někoho zkušenějšího, který ho dokáže zavčas pohlídat a podpořit v těch situacích, ve kterých vy třeba zaváháte nebo si to ani neuvědomíte. Valach, kterého jezdím (viz foto), byl zezačátku čumivej tak strašně, že cokoli jiného než standartně barevný klacek v něm vzbuzovalo takový děs, že se mnou několikrát při pokusu o nájezd odcválal z jízdárny pryč. A tomu teda nevadily jen skoky, a barevné profily, ale cokoli - reklama, jakákoli cedule, tribuna, deštníky, barevné ohrazení parkuru, naskládané bidla v rohu haly...a to tak že byl schopný si na 20 metrů od toho sednout na prdel a odmítal se k tomu přiblížit. První sezona proto byla taková ...rozpačitá. Občas se mnou zametl, ale věděli jsme o tom, že takovej je (a pořád jsme to brali tak, že je mladej, že na to má nárok a že se z toho prostě musí vyzávodit), závodil opravdu hodně, na co nejvíc závodištích, aby se vyčuměl. Doma v tréninku dostával barevné věci, imitace všeho možného i nemožného s čím by se mohl na parkuru potkat (co nejbarevnější skoky, podezdívky, bulfinče, bazénky, kytičky). Druhá sezona už byla výrazně lepší, to už šel i parkur na profilech, na kterých se skáče Velká Cena Brna a bez problémů :-) Letos ho čeká třetí sezona, tak doufám, že bude ještě lepší, ale samozřejmě furt ho hlídám, protože vím, že je posera. Na prohlídce parkuru si důkladně vytipuju :D místa, kde by mohl být potenciální problém, a už s tím do toho jedu, že toho koně si od začátku hlídám a začumět ho nenechám. Ale na to je fakt potřeba nenechat toho koně aby s váma voral, oni na to hodně brzo přijdou, že "nemusej", a pak je to o tom, jestli třeba není lepší toho koně na nějakou dobu (na sezonu, na pár závodů) nedat někomu zkušenějšímu, který vám ho přes to přetáhne. Aby ten kůň v klidu zjistil, že se vůbec nic neděje, že parkur se chodí dokola. Jestli tam v okolí někoho máte, tak bych se s ním zkusila domluvit. Na foto - náš valach, momentky z jeho první sezony. První fotka - zděšení z diváků za lambrinou, kdy jsem nebyla schopná ani obcválat podél, foto č. 2 - jeho první zeď (až na druhý pokus, poprvé se mnou odcouval dobrých 20 metrů, po takovém sliding stopu, ze kterého mi křuplo snad ve všech obratlech :-))

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 9:31
Ne koník máuplně zdravé oči,ale samozřejmě děkuji za nápad. No )meděli na ńěm i zkušenější jezdci,ale nic moc.Ted od vánoc mám nového trenéra pokud znate p.Slezáka což je profesionál a říkal že dělám vše dobře.Ale teď až bude čas chceme,aby na něj sedl jeden známej co obsedal,jezdil a závodil s různými konmi a chceme aby nám řekl jestli by se s tim dalo něco dělat a pak by ho případně občas jezdil.No je pravda že jednu sezonu jsme chodili VT častěji ijsme trénovali víc a na konci sezony to bylo lepší ale další sezonu to bylo od znova.No uvidíme kdyžtak si ho nechám jen na ježdění po lese to se mu líbí flákat se po lese :)

Lucie Dvořáková

Vloženo 25.3.2012 - 13:12
Reakce na 1442112: Mě by možná zajímalo, jak se koník chová ve volnosti - tím myslím skákání ve volnosti. Také se bojí, uhybá, řeší z dálky, čumí? necháváte ho, aby si vyřešila sám (a nějak skočil), nebo naopak potřebuje podporu ze země, bez které to nedá? Pokud i ve volnosti sám nic neskočí, potřebuje na každý skok podpořit, asi bych hodně přemýšlela, jestli to je opravdu kůň vhodný do parkuru (byť třeba nižšího stupně). U nás byl taky jeden takový - ne, že by se bál na skok, ale co skočil, to byla katastrofa (hrbatě, krpatě, bez chuti, věčně obouchanej, chybu si neopravil, když ho nikdo nehlídal, tak docela rád radši vyhnul) - dali ho do chomoutu - a evidentně ho to baví o poznání víc:o)

svatom

Vloženo 25.3.2012 - 19:31
Reakce na 1442112: Na skákání je potřeba spolupráce koně s jezdce, jejich vzájemná důvěra. Píšete: .Jinak koník je i přísný na ošetřování a tak,ale to mě až tak nevadí jak to s těmi skoky a vůbec s jeho čučením na jakýkoli flek na zemi. Já nevím co si představit pod pojmem přísný na ošetřování, ačkoliv se s tímto výrazem často setkávám. Většinou to znamená jediné, kůň je nevychovaný, nerespektuje člověka, jeho osobní prostor, jde proti tlaku, zkouší neustále zda nemůže převzít velení ve dvojici, kterou jezdec a kůň vytváří. Pokud nefungují základy, nemůžete očekávat, že kůň nedá vždy přednost svým instinktům, před požadavkem jezdce ve kterého nemá důvěru. Důvěrou myslím vztah, nikoliv že budete argumentovat tím, že na něm seděli již jiní rajťáci a také nepochodili. Každý kůň je jiný , některý je prostě citlivější k přístupu a více mu záleží na stanovení hirerarchie. Jiný se dá zlomit, nebo dokopat, aby splnil požadavek. Co to dělá s psychikou u těchto zvířat nevím, ale nedávno mne zaujal článek o srdečních vadách parkurových koní , stresu z tlaku a požadavku jezdce a strachu ze samotného skoku. Opravte základy a uvidíte, že se vše zlepší.

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 21:14
Koník má krásný stal skoku. Např. u čištění ohání se ,hrabe,... a to už dělá od te doby co jsem ho koupila jelikož jeho předchozí majitel ho bil,Jinak konik mi důvěřuje děláme i částečnou přirozenou komunikaci,Nebo když mu nasazuje ohlávku někdo jinej než ja tak si ji nenechá nasadit

Helena Smutná

Vloženo 25.3.2012 - 22:53
Reakce na 1442164: Já se - netypicky rázně - domnívám, že v tomto případě má vadu vidění majitel. Inu... mít koně čtyři roky a nenaučit ho ani chování v boxu... to se pak opravdu snadno povede, jak tomu říká naše trenérka, "lízt na žebřík odprostředka". Nejen, že si člověk nabije hubu, ale ten žebřík spadne taky. A - jasně, tohle je taková obecná pravda: za to, co kůň neumí nebo dělá špatně, může vždycky ten druhej (berajtr, bývalý majitel, kdokoli, a to libovolně dlouho). Tudy cesta prostě nevede a ani nikdy nepovede.

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 23:15
Helas: Chtěla bych vidět vás jak by jse ho vychovala. Zkoušela jsem to po dobrým i po zlým.A dělá to z násedku od toho bývalýho majitele,když jsme tam přijeli a kun ho uviděl tak uplně strnul,....

Kateřina Podsedníková

Vloženo 25.3.2012 - 23:25
No nic děkuji těm co mi napsaly svoje užitečné názory , a prosím ty co tady mluví jen z cesty ať se do toho nemotají když nevědí... A CHCI UKONČIT TOHLE TÉMA! TAK PROSÍM SEM UŽ NEPIŠTE Děkuji

Helena Smutná

Vloženo 25.3.2012 - 23:59
Reakce na 1442173: Není problém mě vidět - nemáte to daleko. Ovšem v mém bezprostředním okolí jsou daleko lepší příklady, hodné následování. Já jsem jen pouhý majitel nějakých koní na prochajdy do lesa (i když si myslím, že právě kůň na couračky do lesa musí být hodně dobře vychovaný kůň...). No ale je fakt, že kobyly mi v boxu nezlobí, i když zezačátku to s nimi bývalo všelijaké. Prostě - buď má člověk pokoru a schopnost se učit od těch, kteří dělají věci tak, jak mu to přijde správné, nebo nemá, svaluje vinu na kdekoho a kdeco, jen ne sebe... Já vím, že jsem vás naštvala. Jenže koně člověk neokecá, to je to. Nejde o naše ego. Sakra, taky jsem se učila a učím dodnes. Pořád. To je práce na víc životů, než jen jeden... ;-) Tak se nezlobte na mě, ale zkuste podumat, jak to asi myslím. To není ve zlém, totiž. Nebo takhle: proč myslíte, že panu Slezákovi jeho koně věří, a vám váš ne? Zeptala jste se ho na to, jak to hergot dělá? To není přece věc jezdeckého umění, ale.. Můžete být naprosto dokonalý jezdec co do stylu - a kůň taky - a přece to nebude fungovat. Dokud koni nenasloucháte, nebude ani on naslouchat vám. A omlouvám se, že jsem porušila váš zákaz dalšího příspěvku. Mně je prostě strašně líto, když čtu takovéhle věci. To už je asi obsese stařen - že chtějí předat nepředatelné. Asi si fakt musí nabít hubu každej sám a zrakvit nějakého toho koně, aby mu došlo, co vlastně kazí. Fakt nevím. Jen vím, že je to úplně zbytečný.

Kateřina Podsedníková

Vloženo 26.3.2012 - 0:21
Já to ve zlém rozhodně neberu a ano dělám nějaké chyby a učím se jako všichni jen říkám že možná kdyby jste konika znala věděla by jste jak to je. Jo a názor pana Slezáka na mého koně je takový že to má v hlavě a že se pravděpodobně nezmění. A můj kuň mi věří jen prostě to má v hlavě.Jak už sem říkala děláme i přirozenou komunikaci umí např na povel stoupnout na zadní na vyjížky hlavně přes léto jezdím na parellce.Třeba onehdy jsme jeli po lese krokem a koník se bal obyčejného pařezu nebo na louce kousek trávy chyby a on se toho bojí.A když mu dám na zem např koberec tak to nepřejde a pujdu vedle něj a přejde to. ALE JAK ŘÍKAM UKONČUJI TUHLE DISKUZI

Helena Smutná

Vloženo 26.3.2012 - 0:40
Reakce na 1442178: Nač je dobré učit koně svíce? Připadá vám to jako dobrá příprava na skoky? Snad jste se snažila s koněm navázat komunikaci - fajn - ale nebylo by lepší tyhle věci dělat tak nějak víc spíš podle toho, co po něm chcete běžně? Svíce to jistě nejsou, že. Od koně cirkusáka ke koni parkurákovi vede ještě delší cesta, než od koně syrového. Pan Slezák - jak ho znám - nemá důvod a ani chuť vysvětlovat někomu, kdo očividně a a priori nechce slyšet nic, co nezapadá do jeho představy o tom, jaký - a proč - jeho kůň je. A rozhodně ne, není-li tázán. Trenéři jsou totiž velice dobře obeznámeni s pravidlem, které platí o nevyžádaných radách ;-)). Tudíž je nutné překonat tuto překážku... aby se otevřeli a řekli upřímně, co si doopravdy myslí, Nu... to si většinou člověk za rámeček fakt nedá - může to být i daleko tvrdší, než cokoli čtené tady. Takže - doufám jen, že panu Slezákovi tyto otázky položíte a budete trvat na tom aby vám vysvětlil, ukázal, jak to dělá on. Nepochybně bude nutné ho i pozorovat při jeho práci s koňmi, a pečlivě přitom zvažovat, co pro vás je vhodné a co méně. Vždyť každý kůň je jiný. Od vás, majitele, se ovšem jaksi samozřejmě předpokládá, že sama poznáte, co se svým koněm chcete dělat - a jak. Není a nebude to snadné, ale cesta to je. Hodně štěstí přeju. A vůle.

Aneta Kratochvílová

Vloženo 26.3.2012 - 10:01
Reakce na 1442178: Můžete si to okecávat čím chcete, ať bývalým majitelem, zkaženým koněm, ježděním na prelce atd...ale jedna věc je jistá - ten kůň je v boxe nevychovaný a pod sedlem vám absolutně nevěří, resp. necítí se jistě, proto se bojí...To, že vás povozí na parelce je jen jeho dobrá vůle a náznak toho, že to jde...ovšem za předpokladu, že budete chtít vy...jenže vy do toho už jdete s tím, že ten kůň je takový a makový - a tudy cesta skutečně nevede...Přestaňte přmýšlet o koni, začnete přemýšlet nad sebou a toho koně vnímat...

svatom

Vloženo 26.3.2012 - 10:41
Zadavatelka si nepřeje pokračovat v diskuzi! Prosím respektujte to, neboť veškeré další rady jsou radami nevyžádanými, tím pádem nejhorší věcí, kterou můžete udělat. Naučte se vyrovnat s tím, že každý kůň se má tak, jak rozhodne jeho majitel. Přesto nejede vlak. Pokud nejste požádáni o pomoc, radu, názor, mlčte. Jedinou možností jak tomu čelit je pasivní odpor, prostě neposlouchat ty "pohádky" pokývat hlavou a odejít. Jak to ale řešit v diskuzi vedené písemnou formou? Snad jedinou větou: Mýlíte se.

Kateřina Hájková

Vloženo 26.3.2012 - 11:09
Tak ať zadavatelka v diskuzi nepokračuje. Já osobně jsem třeba moc vděčná za to, že to HelaS nevzdala a i přes absolutní nezájem zadavatelky slyšet pravdu napsala to, co napsala. Nezapomínala bych, že tu diskuzi může číst mnohokrát více lidí, než aktivně přispívá a spousta z nich se nad sebou zamyslí. Samozřejmě, zadavatelka nechce slyšet, že je problém v ní, ale ve všech okolo, včetně koně, budiž, má na to svaté právo. Daleko tak ovšem nedojede a na první překážce si nabije hubu (doslova) :)

Aneta Kratochvílová

Vloženo 26.3.2012 - 11:20
Reakce na 1442209: Pokud zadavatelka diskutovat nechce, tak ať, pak ale neměla diskuzi zakládat. Nemohla přece očekávat jen kladné reakce, jenže toto jsou přesně lidé, kterým není rady ani pomoci, prostě na vše mají svůj argument....To ale nemění nic na faktu, že možná někdo má podobný problém a najde tady návod, jak jej začít řešit...

svatom

Vloženo 26.3.2012 - 13:44
Chápu Vás, Vaše rozhořčení, ale je to jak jsem napsal. Nejhorší jsou nevyžádané rady. Kdyby každý sledoval a pracoval na problémech u svého koně tak, jako je vidí a komentuje u koní ostatní, myslím, že jezdectví v ČR by postoupilo o veliký kus vpřed. Spousta lidí se nad sebou nezamyslí. Proč by to dělali? Lidé začnou hledat pomoc, když jsou většinou až úplně na dně. I odstranění probíhá podle zaběhnutého způsobu. Nejprve je povolán veterinář, chiropraktik, bylinkář, či homeopatik, kovář, potom nastupují kamarádky, po nich postupně jezdecké osobnosti ve stáji. Až když se opravdu neví kudy kam, tak se začne hledat někdo, kdo se problémy zabývá. Náprava. Nevíte s čím začít dříve, zda s koněm, který se v problémech zdokonalil, nebo s majitelem po stránce vzdělávání, zacházení a ježdění. Problém je, že věci se neopraví ze dne na den, jsou hezky poskládány v horu, kterou zase musíte postupně rozebrat. To bez trpělivosti, sebekázně, spolupráce s majitelem rozhodně nejde. Věřit že text této diskuze bude pro někoho návodem, jak prakticky problém odstranit, je z mého pohledu optimistické. Nakonec znáte samy někoho kdo má problém s koněm a hovoří o něm tak, že za viníka neoznačuje koně?

Aneta Kratochvílová

Vloženo 26.3.2012 - 14:03
Reakce na 1442228: Asi dost dobře nechápu, o co Vám teď jde? Toto je diskuze, a my diskutujeme, pokud zadavatelku diskuze dál nezajímá, nemusí si ji číst...není vyjímkou, že se často diskuze stočí nakonec někam úplně jinam od tématu...takže co je na tom špatného, o čem se tu vlastně bavíme?

Martina Brousková

Vloženo 26.3.2012 - 14:05
Reakce na 1442209: Pane Tomíšku, já myslím, že tohle není on-line poradna nebo tak něco, tudíž to, co píšete, tady tak úplně neplatí. Do diskuze se obvykle zapojuje více lidí a je běžné, že pokračuje, i když původní zadavatel už do ní nepřispívá anebo si to dokonce nepřeje. A jak píše Kathey - diskuzi čte více lidí a i pro ně můžou být některé názory přínosem. Já sama jsem se tady mnohokrát poučila z rad, které byly původně určeny někomu jinému. K tomu, jak píšete, že nevyžádané rady jsou nejhorší věcí - nevím, skoro bych řekla, že to tak být nemusí. Pro hodně lidí, zejména pak mladých (kam bych si troufla zařadit slečnu zadavatelku) bývá velikým problémem nahlas uznat, že na radách starších nebo zkušenějších něco je anebo že sami udělali chybu. Neznamená to ale, že o nich nepřemýšlí. Mám to odzkoušené i u svých dětí - během výměny názorů by dcera raději umřela než by přiznala "ano, mami, máš pravdu", ale když netlačím na pilu a emoce se uklidní, najednou zjistím, že se v tichosti zařídila podle mých rad :-) A za mě - ty příspěvky Hely, které napsala až po "zákazu" zadavatelky, se mi moc líbí a myslím, že jsou jaksi obecně platné.

Iveta Jebáčková-Lažanská

Vloženo 26.3.2012 - 14:11
Reakce na 1442228: ...Nakonec znáte samy někoho kdo má problém s koněm a hovoří o něm tak, že za viníka neoznačuje koně? ... Pane Tomíšku, znám. Dokonce znám více lidí, kteří řeknou "já vím, že JÁ dělám něco blbě, že za to Ferda/Jasněnka/Blesk... nemůže. Jenže ať se snažím sebevíc, nedokážu s tím hnout...". Jedna věc je přiznat si problém a chápat, že s ním sama nehnu, protože je ve mně, takže potřebuji nadhled a dohled někoho z venku - a druhá věc je toho někoho objektivního a fundovaného najít. Najít způsobilého člověka, který pomůže s výchovou koně i jezdce jako harmonického celku. Protože, co si budeme říkat, téměř každý trenér začne řešit JEZDECKOU stránku - ale problém má vždy kořeny hlouběji, je potřeba začít na zemi, od základů. Ježdění je až špička ledovce. Takže zde asi nepomohou internetové diskuze - zvlášť, když je dobrým zvykem člověka, který našel dost odvahy veřejně se ptát, v těchto diskuzích totálně zdeptat... A osobně se divím, že se někdo s problémem podobného typu vůbec namáhá do diskuzí lézt - copak si může vážně reálně myslet, že někdo, kdo v životě jeho ani koně neviděl, může jen tak, z křesla od PC, hodit radu "zmáčkni čtvrtý knoflík pod hřívou koně zleva a už ti skákat bude"??? Je hezké házet do pléna moudra typu "...vše děláš blbě, začni od začátku, chyba je v tobě, kůň je z tebe zoufalý, ty jsi příčina všeho...", zvlášť, když je to tak jednoduše ve většině případech použitelné, protože velice pravděpodobně alespoň částečně pravdivé. Co to ale tazateli dá??? Větší smysl, než sepsat dlouhou přednášku na téma nedostatečnosti tazatele, bych viděla v krátké konkrétní větičce - s adresou někoho z okolí, kdo se na vlastní oči podívá a bude schopen rozumně poradit a pomoci (pokud dokonce lidsky přijatelnou formou, slušně a bez urážek, bude lépe) - hlavně ovšem odborně. To by mi přišlo jako nejvíce účinné. /Samozřejmě bude na tazateli, jak s konkrétními radami na konkrétní věci viděné na vlastní oči trenérem, naloží./

svatom

Vloženo 26.3.2012 - 14:43
O co mi šlo? Měl jsem mepříjemný pocit, že jsem zde opět rozpoutal nějakou štvanici na tazatelku a to jsem opravdu nechtěl. Jak jste zde někdo uvedl, na vstřebání je potřeba čas. Já bych doplnik také klid, aby člověk začal uvažovat bez emocí. Možná jsem se nepřesně vyjádřil. Otázka měla být spíše položena takto: Jak velké procento lidí z těch, které u koní potkáváte je ochotno si přiznat, že má problém s koněm a hovoří o něm tak, že za viníka neoznačuje koně?

Martina Brousková

Vloženo 26.3.2012 - 14:54
Reakce na 1442232: Iveto, taky jsem alergická na demotivující rady typu "vše děláš blbě, chyba je v tobě....", obzvlášť, když z nich navíc cítím ironii nebo pohrdání tazatelem. Přiznám se, nejsem si jistá, jestli jsi tímto narážela na příspěvky Hely, možná ne - ale z těch já nic podobného necítím. Četla jsem je pečlivě - myslím, že to není dlouhá přednáška na téma nedostatečnosti tazatelky, ale snaha opravdu poradit, snad trochu naléhavější. Každopádně je to napsané velmi slušně, v přátelském duchu a velmi velmi pravdivě. Ne, tohle mi nevadí - není to ironické, uštěpačné, ponižující... Jak s tím tazatelka naloží, to myslím, nemůžeme nikdo tušit a nedá se to soudit ani z jejích reakcí - do hlavy nikdo nikomu nevidí. A k tomu, co napsal pan Tomíšek - taky kupodivu znám dost lidí, kteří - pokud mají problém s koněm - uznají, že chyba je na jejich přijímači. Trošku neskromně se mezi ně hlásím :-))

Monika Brucknerová

Vloženo 26.3.2012 - 15:18
Občas také mívám sklony házet vše na jezdce - zn.: jsi úplně mimo, nic neumíš a chudák kůň Ti to takhle dává najevo. Na druhou stranu se přikláním k názoru, že veličina jezdec-kůň je dvojice a každý svou troškou přispívá do celku...Pokud je něco špatně, tak na tom mají podíl oba - a je nesnadným úkolem přes internet odhalit, jak a co, aby z toho vedla cesta ven. Mám doma koně, kterého moc nemusím - je to kůň mého mužského. A i při nejlepším přístupu má kůň zažité určité sterotypy a má určitou povahu, pro kterou je třeba v něčem obtížnější...A spoustu věcí nikdy nebude dělat, jako zbytek koňské populace. A můžu ho jezdit sebelépe, pokrok je náročný. Ano, základní věci z něj dostanu a fungovat bude, ale zůstane v jádru svým a měnit jeho náturu - to nechci. Pak je na jezdci, aby zvážil možnosti své a koně. Mému chlapovi vyhovuje dokonale, mě tenhle kůň ne a vše je vlastně v pořádku...Tak mám svého koně, který vyhovuje mé a mým ambicím. Také jsem zkoušela jako dítě balet, ale rozhodně na to nemám talent, tak ze mě primabalerína není ;-)

Monika Brucknerová

Vloženo 26.3.2012 - 15:37
A dodávám, že i super jezdec potřebuje trenérskou podporu ze země. O to víc, pokud má někdo méně zkušeností by měl prolistovat diskuse, ale hlavně hledat někoho, kdo na něj a koně koukne. Já jsem například neskutečně vděčná za podporu svého současného trenéra při řešení u jednoho koně. A to jsem byla už tak namyšlená, že já (velký pan jezdec a specialista na problémové koně) pomoc už ani nepotřebuji - mám toho tolik naježděno!! Opak je pravdou, učíme se celý život - každé zvíře je unikát. Tady je moje čerstvá zkušenost, která mě velmi donutila přehodnotit svůj úsudek a jezdeckou namyšlenost: Kůň absolutně hvězdný, import, jehož talent byl zneužit. Dlouho byl hřebcem, je velký a silný - podle všeho ho drtili na skákání 150-160cm. Stalo, že to koně přestalo bavit. Dostal se za zbytkovou cenu do ČR. Já byla k němu přizvána jako jezdec. Jo, fajn, zkažené bestie je můj obor. První dvě ježdění byla jediná starost koně, jak se mě zbavit, skákat s ním bylo lehce o čumáček - zrazený kůň, který bral čáru pryč, skok neskok. Kůň je naježděný rollkurem, takže teď nosí dvojlomené udidlo a martingal maximálně. Třetí ježdění se mě poprvé nepokusil přizabít a při skákání se to ke konci už dalo. V té fázi ale významně pomohl trenér, který i takovému jako já (přece pomoc nepotřebuji, jsem velký PAN jezdec) ukázal cestu. Možná bych na tu cestu také přišla, ale jak dlouho by to trvalo? Pak přišla čtvrtá společná jezdecká hodina. Kůň super, žádné zlobení, utíkání, věšení do udidla, panický trysk za skoky. Ale velký pan jezdec nebyl schopný koně zatočit na řadu kavalet, která pokračovala skokovou řadou. Velký pan jezdec byl tak trošku pomalu v p**eli, fakt jsem netušila, co dělat. Kůň se v obratu před řadou rafnul do udidla a davaj pryč. A docela vážně mě tahal, vyrval mi vnější otěž a já neměla kontrolu nad koněm... Moudrý muž, co stál na zemi mi nakonec vysvětlil, já pochopila a najednou se kůň nechal do řady přivést jako panenka...Tenhle koník reagoval na mé ztuhnutí, snahou ho korigovat vnější otěží...Jenže, jak se mnou před tím pořád bral sprostě čáru, před každým skokem jsem se na to už chystala a ztuhla, neuvědomovala jsem si to... A tomuhle koni to bohatě stačilo k tomu, aby ho to rozhodilo a odvezl mě... Takže i rádobyprofi jezdci (jako já) jsou za tu radu ze země občas neskonale vděční. I když sami jsou chytří jako rádio;-) Až někdy na závodech uvidíte obrovitého šimla a na něm něco malého ve stylu vosa na bonbonu, tak mi držte pěsti. Budu se snažit neztuhnout a nevěšet se mu na otěž;-) Nikdo dokonalý z nebe nespadl;-)

svatom

Vloženo 26.3.2012 - 15:37
Reakce na 1442238: Tak to gratuluji :-). Pro koně ta nejlepší věc, pro člověka je to naopak frustrující, když ví že něco dělá špatně, ale neví kde je ta chyba. Ať se daří.

Michaela Pavlíková

Vloženo 26.3.2012 - 16:37
Reakce na 1442242: ja si myslim, ze zrovna na tomto fore nitka nebude jedina, ktora nema tendencie vsetky problemy tohto sveta hadzat na kona. Predovsetkym tu na tychto strankach som sa naucila, ze vacsina pruserov vznika od sedla nahoru a nie od sedla dolu :)) A nemyslim si, ze by rady na foru boli v tomto smere uplne bezmocne, ale clovek musi mat otvorene oci a usi a musi posluchat, filtrovat, konzultovat, riesit, proste sa tym zaoberat. Jednoznacny recept v style "teraz urob to a to a kon ti bude fungovat" nedostane, ale inspiracie, napady, pripomienky, a v neposlednom rade kritika (a ano aj ta jedovata) dokazu cloveka nakopnut - ale musi on sam chciet. Ak sem niekto pride, polozi dotaz v style "kon je pokazeny, trener povedal, ze sa to uz nezmeni, co mam robit", tak jedina odpoved, ktora mi napada je "ist si to hodit", ked je situacia tak bezradna. Ja mam kona, ktory je svojsky a pomerne specificky, a so vsetkymi skratkami a zarucenymi receptmi, ako s nim pracovat na jizdarne ma s prehladom posiela do patricnych miest. Plati na neho len korektna a jemna ruka, postupne uvolnovanie, naroky kladene krok za krokom a hlavne nenasilne. Zmienovany pan Slezak ho mal isty cas v treningu (do military) a vratil ho so slovami, ze tento kon nad skokom bud zabije seba, alebo svojho jazdca (na jeho obranu musim povedat, ze ho skazil uz jazdec pred nim, takze si netrufam hodnotit ani nikoho nekritizujem, len konstatujem). Dnes po troch rokoch je vsetko uplne inak. Perfektny skokan z neho sice nikdy nebude, ale zo zastycovaneho totalne znechuteneho kona sa stal nadseny hobbik, ktory ked vidi prekazky na jizdarne tak sa na ne cely trasie. Ale nebolo to hned a nutna bola zmena predovsetkym mojho pristupu a obrovska davka pokory a trpezlivosti.
1 2 3 4 5