Zúčastněte se výzkumu i vy!

Zapojte se - nafoťte podle pokynů níže kopyta svých koní a pošlete je do konce května na adresu Dreamranch@centrum.cz.

Připomínáme - fotoaparát mějte ideálně položený na zemi (těsně nad zemí), pro nedostatek materiálu a vzhledem ke kvalitě fotek můžete vyfotit a poslat všechna 4 kopyta.

Není to tak dávno, kdy u nás většina podkovářů zaujímala v podstatě stejné stanovisko k tomu, jak by mělo zdravé kopyto vypadat. V každé odborné publikaci o kopytech koní si můžete přečíst přesné rozmezí ideálního úhlu, který svírá přední část kopytní stěny s podložkou. Kopytní kost uvnitř většinou svou přední částí kopíruje stěnu (až na některá schvácená kopyta). Úhel, který má kopytní kost z pohledu z boku, je u zdravých kopyt poměrně konstantní (pohybuje se u předních kolem 45° s odchylkami v řádech minut). Jednoduchým sčítáním těchto úhlů lze zjistit i velikost tzv. „palmárního úhlu", což je úhel, který svírá spodní hrana kopytní kosti s podložkou.

Bohužel ani na tak základní informaci, jako je ideální sklon stěny kopyta a postavení kopytní kosti, se ne všichni odborníci shodnou. Například v metodě dr. Strasserové je vnímán jako ideální nulový palmární úhel - došlo se k němu logickou úvahou, na základě znalostí anatomie a fyziky sil u statických objektů. Mnoho odborníků (a osobně se k nim přikláním) jej ale za ideální nepovažuje.

S příchodem nových poznatků se zdá, že představa o zdravém kopytě tak jasná není a že to, jak kopyto vypadá, je mnohem více odrazem vnějšího prostředí, ale také typu a stavby těla koně. Kopyto je totiž velmi dynamická část koně. Síly, které na něj působí při různých druzích pohybu, povrchu a zátěže koně a při různých tvarových odchylkách kopyt, jsou rozdílné a kopyto na ně různě reaguje.

Starší podkovářské knihy vycházejí především z dlouhodobých pozorování koní praktickými podkováři, což je metoda, která se mi zdá v principu správná. Bohužel však často vychází spíš z odhadů než měření a údaje se často kopírují z jedné knihy do druhé, aniž by je někdo ověřoval. Navíc je potřeba vzít v úvahu i změny tvaru kopyt způsobené dlouhodobým podkováním. Chceme-li tedy poznat optimální tvar bosých kopyt našich koní, je potřeba se zaměřit na bosá kopyta.

Ve světě se provádělo několik dokladovaných statistických měření. K těm známějším patří třeba měření úhlů kopyt divokých mustangů, které prováděl Jaime Jackson. Podrobný článek o vývoji a názorech na úhel kopyt najdete zde pod tímto odkazem.

Naši koně ale většinou nejsou mustangové a žijí v jiných podmínkách. Proto mě napadlo, že by bylo dobré ověřit, jak jsou na tom běžní koně v české kotlině. Kdyby se dalo dohromady statisticky významné množství informací, mohlo by to posloužit jako vodítko podkovářům našeho regionu, k jakým úhlům se při svých úpravách mají snažit přibližovat. Co je ideál, co je běžný standard a co již lze považovat za odchylku vybočující z normálu.

Myslím si, že nejsnazší cestou je sběr dat přímo od jednotlivých majitelů, jezdců a lidí od koní. Málokdo nosí po kapsách úhloměr, ale téměř každý má u sebe telefon s fotoaparátem.

Pro účely výzkumu postačí, pokud každý respondent:

1) Vyfotí jedno přední a jedno zadní kopyto koně ze strany (kolmo k podélné ose koně) položené celou svou plochou na rovné, pevné zemi (nikoli v blátě, v pilinách nebo ve slámě) ze vzdálenosti přibližně 40-60 cm. Fotoaparát musí být těsně u země. Běžná fotografie z telefonu je postačující. V případě fotografií z normálního fotoaparátu prosím zmenšit, fotky s velkým rozlišením zbytečně prodlužují časy stahování z internetu a zabírají paměť.

Vzorové snímky jsou zde:

2) Nazve tyto snímky podle následujícího systému. První písmenko bude označovat, zda se jedná o přední nebo zadní kopyto, tedy bude to P nebo Z. Potom bude podtržítko a plemeno koně. Potom číslovku, kolik hodin v průměru celkově se kůň může volně pohybovat mimo box (ve výběhu, na pastvině, nebo pod sedlem). Aby se názvy často neopakovaly, jako poslední bude jméno koně.

Takže například fotka předního kopyta mého koně bude nazvaná „P_KRIZENEC_24_DENY".

3) Pošle fotografie e-mailem na adresu Dreamranch@centrum.cz do konce května 2014.

Na tvar kopyta má ovšem vliv nejen prostředí, ve kterém se kůň pohybuje, stavba těla (především úhel spěnky a úhel lopatky) a způsob jeho pohybu, ale i práce podkováře. Aby byl omezen vliv úprav kopyt podkovářem a zdravotních problémů, je třeba vyfotit pouze kopyta bosých koní, kteří nekulhají a minimálně 4 týdny (a déle) po úpravě kopyta podkovářem. Bohužel dlouhodobé podkování je natolik schopné změnit úhel kopyta, že úhly kopyt podkovaných koní by byly spíše měřením práce podkovářů, než přírodou tvarovaného kopyta.

A co z toho budete mít?

Předně samozřejmě výsledky. Všechna zaslaná kopyta vyhodnotíme a s výsledky vás seznámíme v článku. Mimoto v případě zájmu nabízím posouzení zaslaných fotografií a konzultaci e-mailem (do množství, které je v lidských silách vyhodnotit). K tomu by bylo ale vhodné poslat i fotku chodidla. Na závěr pak vylosujeme jednu náhodnou fotku kopyta a když bude mít její autor zájem a ozve se, získá jednu osobní konzultaci kopyt zdarma.

A zde ještě vzorový snímek, jak to vypadat NEMÁ: