Vážená „koňská" veřejnosti,
jen málokdy se zapojuji do diskusí, jako se odehrávají zde na Equichannelu, i když musím přiznat, že zejména v poslední době nám tato diskuse pomohla k osvětě kvalitní péče o kopyta. Tiskové prohlášení pana Vydry a spol. (http://www.strasser-kopyta.cz/news/tiskova-zprava-ke-kauze-vaclav-vydra-tyra-kone), pod kterým jsou podepsány čtyři osoby, mne již však chladnou nemůže nechat. Manipulace s daty, čísly a odbornými fakty je pro mne šokující, stejně jako neustálé očerňování renomovaných odborníků mezi podkováři, veterinárními lékaři a chovateli koní. Pokud by se jednalo pouze o mou osobu, dejme tomu, ale pan Vydra již zachází příliš daleko, když napadá odborníky typu MVDr. Žert, MVDr. Mezerová, MVDr. Dražan, ing. Vinčálek a další.

Dne 12. 3. 2012 jsem vystoupila za SCHČT v dokumentárním pořadu Redaktoři ČT 1 v diskusi na téma Kontroverzní léčba koní V. Vydrou. Ve svém výstupu jsem uvedla tři příspěvky ve znění: Koně na farmě pana Vydry strádají, protože se nemohou zdravě pohybovat, připomíná to pokusy na zvířatech. Zdraví koně se pohybují pravidelně, došlapují a především nekulhají, koně u pana Vydry se pohybují jen velmi pomalu a odevzdaně, bolestivě. Na otázku a názor na přidělenou dotaci jsem odpověděla: „Pokud se čelní představitel rozhodne přidělit dotaci, akceptuji to. Mnohem větším problémem je však neodbornost této metody a neakceptování stanovisek odborníků (chovatelů, vysokoškolských profesorů, veterinárních lékařů a podkovářů), neboť pan Vydra ve svém výstupu uvádí: „v ČR neznám odborníka na chov koní, kromě MVDr. Strasser". Mé osobě je díky vlivným osobám v pozadí po odvysílání televizní reportáže tvrdě vyhrožováno.

„Kdo koho honí"?

Jsou to již minimálně čtyři roky, kdy pan Vydra prostřednictvím všech možných zábavných televizních pořadů začal odsuzovat všechny chovatele koní „konvenčním způsobem" a především podkováře (řemeslníky), dokonce i veterináře. Má k tomu velmi silné nástroje. Na Show Jana Krause se jistě dívá mnohem více lidí a je to zábavnější než číst odbornou literaturu. S panem Šípem, v pořadu Hádej, kdo jsem, Rady ptáka Loskutáka, atd., toto stále pokračuje. Nikdo z nás, obyčejných chovatelů, takovou mediální zbraň k dispozici nemá.

Již v roce 2008, při tvorbě prvních dílčích kvalifikací, jsme byli doslova knokautováni ze všech stran. Při jednání na půdě parlamentu 28. 2. 2008 se sešli odborníci ze škol, chovu koní, veterinářů a mimo jiné zástupců pana Vydry (konkrétně Hana Bubalová). Ta používala hlavně velmi obecná prohlášení Státní veterinární správy a VFU Brno. Po krátké chvíli, kdy nebyla po odborné stránce schopna reagovat na dotazy ostatních zúčastněných, odešla. Zástupci učilišť se naopak bránili tvrdým požadavkům na vzdělávání podkovářů. Nakonec jsme se na znění vzdělávacích standardů dohodli. Bohužel, učiliště ještě stále tyto požadavky do svých RVP nezařadila. Dle legislativy ČR na to mají čas do roku 2012.

Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání není rozhodnutím pouze několika osob.

Nejprve bych ráda vyvrátila tvrzení, že v uznání nových dílčích kvalifikací „strasserovců" brání jen zlá vůle nějaké „kliky". V roce 2007 začal Svaz chovatelů českého teplokrevníka a Asociace svazů chovatelů koní spolupracovat se Sektorovou radou zemědělství na tvorbě Národní soustavy kvalifikací a Národní soustavy povolání. Zástupci pracovních skupin byli jmenováni Michaela Kubištová a ing. Vinčálek.

Cílem Národní soustavy kvalifikací (dále jen NSK) a vůbec celého systému uznávání podle zákona č.179/2006 Sb. je umožnit i těm lidem, kteří buď z nejrůznějších důvodů ve svém mládí žádné vzdělání nezískali nebo mají vzdělání jiné, aby to mohli v dospělosti změnit. Čili nejde o to, nahradit vyučení v oboru. Jedná se o existenci další alternativy pro lidi, kteří se příslušnému oboru nevyučili. Aby tito lidé dostali šanci uplatnit se i tehdy, když umí jen část profese, ale umí ji dobře a jsou s ní v praxi uplatnitelní, vznikla dílčí kvalifikace. "Dílčí" neznamená horší znalosti a dovednosti, ale znamená užší okruh záběru, v němž ale znalosti a dovednosti jsou na vysoké profesionální úrovni.

V současně připravované novele zákona zřejmě dojde ke změně názvu z dílčí na "profesní" nebo "odbornou", právě kvůli neoprávněně degradujícímu chápání pojmu dílčí. Na osvědčení není napsáno, že se jedná o zkoušku rekvalifikační, pouze proto, že osvědčení neříká, jak se to dotyčný člověk naučil (zda rekvalifikačním kurzem, či jinak), ale prostě, že to umí.

To je celý princip zákona č. 179/2006 Sb.: „je jedno, kde ses to naučil, důležité je to, co skutečně umíš." A to posoudí nezávislá zkušební komise autorizovaných osob. Stavba celého systému NSK je založená na tom, že zkoušky jsou nezávislé na vzdělávání, a že každý má právo být prověřen a ukázat, co umí. Takže tento způsob získání kvalifikace vůbec nijak nestojí proti systému počátečního vzdělávání v SOU a SŠ, zvláště budou-li konečné odborné znalosti a praktické dovednosti ověřeny stejnou zkouškou. Rozhodně není při získání dílčí kvalifikace hlavním kriteriem úroveň vzdělání, ale především hodnota získaného povolání, neboť tímto způsobem celoživotního vzdělávání může najít nové uplatnění i vysokoškolsky vzdělaná osoba.

Jak se tvoří dílčí kvalifikace v NSK I. a II.
Každá dílčí kvalifikace má v NSK svůj tzv. kvalifikační standard (určuje, co je třeba pro získání příslušné kvalifikace umět) a tzv. hodnoticí standard (určuje, jakými kritérii a postupy se zjistí, zda to člověk skutečně umí).

Kvalifikační standard dílčí kvalifikace popisuje, co by člověk měl umět (tedy požadavky na znalosti, dovednosti-kompetence).

Hodnoticí standard navazuje na kvalifikační standard a určuje zejména obsah a způsob procesu ověřování požadavků kvalifikačního standardu.

Kvalitní zpracování obsahu zkoušky i pravidel zkoušení je podmínkou existence kvalitních držitelů certifikátů a jejich uplatnitelnosti na trhu práce ke spokojenosti zaměstnavatelů i zaměstnanců. Proto jsou zaměstnavatelé a odborníci z praxe zapojeni do vytváření dílčích kvalifikací a především jejich hodnoticích standardů.

Po metodickém odsouhlasení Národním ústavem pro vzdělávání dále nastupují stvrzovatelé, odborníci daného oboru kompetentní posoudit vytvořené standardy dílčích kvalifikací z hlediska obsahu, kvality a využitelnosti v praxi. Posudek zpracovávají dle jednotného zadání a dle jejich námětů tvůrci upravují obsah dílčích kvalifikací. Stvrzovatelé tak přispívají ke zvýšení objektivnosti a uznatelnosti dílčích kvalifikací.

Teprve nyní je materiál připraven ke schválení sektorovou radou nebo jinak ustavenou reprezentací zaměstnavatelů, autorizujícímu orgánu (v případě zemědělských standardů Ministerstvu zemědělství) a následně ke schválení Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Schválené standardy slouží jako podklady pro tvorbu nebo následnou inovaci rámcových vzdělávacích programů, podle kterých pak postupují pracovníci školství. Tím je vytvořen most mezi školou, její náplní a potřebami skutečné praxe a trhu práce.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že proces navržení, zpracování a schvalování rozhodně není záležitostí jedné osoby, jak se mylně domnívají a prezentují účastníci jednání z Institutu celostní péče o koně.

Pro sektor chovu koní byly vytvořeny a schváleny dílčí kvalifikace chovatel koní, jezdec (chovatel a jezdec sportovních koní, chovatel a jezdec dostihových koní), jezdec pro testaci a výcvik mladých koní, ošetřovatel, kočí, kočí v lesní těžbě, hodnotitel koní, dále pomocník podkováře, podkovář a vyšší stupeň podkovář specialista a na žádost chovatelů skotu oddělená kvalifikace - paznehtář. S NSK I. a II. dle daných pravidel plně koresponduje NSP I. a II..

Na tvorbě těchto kvalifikací se podílela široká chovatelská veřejnost a byly po dobu dvou let bezpočtukrát připomínkovány a shazovány opozicí ze stolu. Schvalovací řízení bylo úspěšně zakončeno 9. 2. 2009. Poté byly materiály pro podkovářské kvalifikace přeloženy do angličtiny a předloženy Evropské federaci podkovářských asociací (EFFA), která sdružuje podkováře dnes již 19 zemí. Je velkou ctí, že Česká republika teprve jako sedmá země získala akreditaci pro zkoušení a udělování certifikátu Europodkovář.

Autorizované osoby

Každému občanovi po splnění nastavených požadavků může vzdělávací odbor Ministerstva zemědělství ČR udělit na základě žádosti o autorizaci - tzv. autorizovanou osobu, či zástupce. Tato osoba má právo zkoušet a udělovat Osvědčení o dílčí kvalifikaci. Pro podkovářské kvalifikace jsou jmenovány tři autorizované osoby a celkem 25 zástupců. Nikoliv jen ing. Jindřich Vinčálek. Pro 6 chovatelských kvalifikací jsou autorizovanými osobami Svaz chovatelů českého teplokrevníka a příslušné školy.

Ing. Jindřich Vinčálek - CE-F

Vzdělání - MZLU Brno - obor chovatelství a zootechnika, zkušený podkovář a certifikovaný Europodkovář, akreditovaná osoba pro dílčí kvalifikace Pomocník podkováře, Podkovář a Podkovář specialista, předseda profesního sdružení - Živnostenského společenstva podkovářů. Od roku 1996 pravidelně absolvuje vzdělávací podkovářské tuzemské a mezinárodní semináře a stáže. V současné době kromě své vlastní práce podkováře připravuje v PODKOVÁŘSKÉ ŠKOLE s.r.o. cca 30 studentů ke zkouškám z dílčí kvalifikace. Pro tyto účely spolupracuje s Hřebčínem Kubišta, který poskytuje zázemí zejména pro praktickou výuku, pro kterou je potřeba dostatek koní a hříbat. Dále pracuje v projektu EUROPODKOVÁŘ při vedení pilotních kursů, poradenského centra a tvorbě učebnice. Aktivně se podílí na vzdělávání podkovářů v ČR, viz níže.

Michaela Kubištová

Vzděláním zootechnička, od roku 1993 aktivní chovatelka koní - podíl v ŠCHK - Kubišta s.r.o., členka předsednictva Svazu chovatelů českého teplokrevníka a členka Asociace svazů chovatelů koní v ČR a je zařazena v Registru poradců, zřízeného MZe ČR pro podoblast živočišné výroby. Od roku 2007 pracuje jako členka Sektorové rady zemědělství. Zpracovala v rámci Programu rozvoje venkova za TJ Hřebčín Kubišta a Živnostenské společenstvo podkovářů v opatření III.1.3. Vzdělávaní a informace 7 vzdělávacích projektů, v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost výše jmenovaný projekt EUROPODKOVÁŘ - účastníky jsou TJ Hřebčín Kubišta, PODKOVÁŘSKÁ ŠKOLA s.r.o. a Svaz chovatelů českého teplokrevníka, z Programu rozvoje venkova pro Asociaci svazů chovatelů koní 2 vzdělávací projekty pro chovatele chladnokrevných koní a pro Svaz chovatelů českého teplokrevníka 3 vzdělávací projekty pro chovatele koní. V neposlední řadě 11 projektů pro Mladé a začínající zemědělce a pod Euroregionem Silesia Opava program spolupráce mezi JK Opava Kateřinky a polskými zástupci.

V průběhu let 2008 - 2009 bylo v rámci výše uvedených projektů TJ Hřebčín Kubišta a ŽSP uspořádáno 33 vzdělávacích seminářů, z toho 9 třídenních se zahraničními lektory. Tuzemské semináře vedl zpravidla ing. Vinčálek a MVDr. Žert a byly zaměřeny převážně prakticky a pro menší počet účastníků. Například ošetřování hříběcích kopýtek bylo velmi zajímavé. Tento seminář proběhl pod vedením ing. Vinčálka, MVD. Žerta a Dr. Hanse Castelijnse. Z provozní kapacity hřebčína v Měníku (pouze 20 hříbátek), byla však účast omezena na maximálních 40 osob. Všech seminářů se pravidelně účastnilo po dva roky cca 605 osob z řad především podkovářů, dále veterinářů, chovatelů a studentů. Finanční prostředky pro tyto semináře se podařilo získat z Programu rozvoje venkova - Opatření III. 1.3. Vzdělávání a informace. Projekty byly podány v roce 2007. Další tvrdou podmínkou bylo si zapůjčit peníze, uspořádat vzdělávací akce, uhradit je a téměř rok čekat na zpětné proplacení. Všechny projekty probíhaly pod velmi tvrdou kontrolou pracovníků SZIF. Velká částka byla zaplacena na úrocích z úvěru. Kdo čerpá peníze z dotačních programů PRV, ví, kolik práce a náročné administrativy evropské granty přinášejí. Informace, jakých se nám dostalo z řad odborníků - Dr. Hanse Castelijnse (Itálie), Uwe Lucase (SRN), D. Thiebauta a Denise Leweilarda (Francie), Dr. Eustace (VB) a dalších, však stály za to. MVDr. Žert neúnavně dlouhé hodiny překládal každé slovo. Všichni účastníci měli tyto semináře zdarma, k dispozici tištěná a přeložená skripta a všechny semináře natočené a sestřihané na DVD, které obdrželi vždy po semináři. TJ a ŠCHK KUBIŠTA s.r.o. zajišťovaly zázemí po praktické stránce. Každá přednáška byla nejprve teoretická a posléze praktická. Na koních byly vždy předvedeny praktické ukázky a pod pečlivým dozorem si zde mohli podkováři naučené poznatky vyzkoušet v praxi. Byly to dva roky tvrdé práce. Nyní se podařilo obdržet grant na EUROPODKOVÁŘE z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Účastníky projektu jsou - Tělovýchovná jednota Hřebčín Kubišta, PODKOVÁŘSKÁ ŠKOLA s.r.o. a partnerem projektu bez finanční účasti je Svaz chovatelů českého teplokrevníka. Částky dotací si každý může ověřit, neboť jsou to informace zveřejněné na webových portálech poskytovatelů dotací.

Z tohoto projektu je hrazena výuka cca 100 účastníků v pilotních kursech, dále poradenské centrum pro chovatele a podkováře, kde denně odpovídáme na telefony a e-maily chovatelů, podkovářů a veterinárních lékařů a u mnoha případů jsou prováděny osobní konzultace, tvorba metodiky pro lektory podkovářů a v neposlední řadě tvorba tolik potřebné učebnice a webového portálu s e-learningem, který je před dokončením. Na mezinárodním sympoziu v Kreuthu 2011 se zástupci ŽSP a VFU Brno zúčastnili odborných seminářů - mezi jinými právě Dr. Hampsona a dalších vynikajících odborníků. MVDr. Zdeněk Žert tyto přednášky absolvoval a na tuzemském semináři je v lednu 2012 prezentoval 40 účastníkům z ČR. Informace najdete na stránkách Živnostenského společenstva podkovářů.

Dotace (dle Zásad pro poskytování dotací pro daný rok - www.eagri.cz)

Veškeré čerpané dotace jsou dotacemi, které jsou přístupné všem občanům této země dle podmínek stanovených danými chovatelskými programy. Národní dotace pro všechny chovatele koní v ČR jsou dotacemi, vyplácenými na konci každého roku a jsou v nich přímé platby na pastvinu, KMK, výkonnostní zkoušky klisen, akcelerační program, příplatky na zjišťování paternity, testační odchovna a školní závod a další. Vše najdete na webovém portálu MZe ČR.

Závěrem

Podkovář je velmi diskutované povolání. Minimálně z 50-60 % své práce ošetřuje kopyta bosá a zbývající podkovává dle fyziologických potřeb a užití koně. Musí mít vysoké znalosti a odbornou dovednost. To je pro chovatele a jeho koně důležité.

Je toho mnoho, co by se dalo psát o naší práci od roku 2007. V žádném případě ovšem ne tak, jak je uvedeno v tiskové zprávě. Kvalifikovat vysokou úroveň takových odborníků, jakým je pro chovatele MVDr. Zdeněk Žert, CSc., dipl. ECVS, nám rozhodně nepřísluší a nemyslím si, že by příslušelo skupině, která stvořila tiskovou zprávu, na kterou reagujeme. Je velmi mnoho chovatelů, kterým tento člověk pomohl, nespočet koní, které zachránil, a řady studentů, které vychoval. To samé platí o MVDr. Dražanovi, který chovu koní zasvětil celý svůj život a profesní kariéru.

Všichni bychom si měli uvědomit pouze jedno: Konečným zákazníkem každého podkováře je kůň - nikoliv jeho majitel. Vzdělání a dovednosti podkovářů jsou tedy nesmírně důležité.

Děkuji za Váš čas a přečtení příspěvku.

Michaela Kubištová

Přílohy: Hodnoticí standardy, Vyjádření odborníků ke kauze
Ostatní hodnoticí standardy a informace o dílčích kvalifikacích najdete na stránkách www.narodni-kvalifikace.cz, sektor - Zemědělství a lesnictví.