Současná záplava informací na internetu má nesporně pozitivní efekt na obecné povědomí o koňské veterinární problematice. Termíny jako sarkoid nebo dermatofilóza, které donedávna patřily do slovníku těch nejužších specialistů, zná dnes téměř každý, stejně jako různé možnosti jejich léčby. V případě sarkoidu je dobře známá terapie pomocí masti AW4-Ludes, jakési „léčby na míru", kterou lze prostřednictvím ošetřujícího veterináře objednat na Univerzitě Liverpool.

Nezbytností je ale důkladná konzultace, včetně fotografií podezřelého novotvaru, která zaručuje přinejmenším to, že přípravek nebude aplikován tam, kde nemůže pomoct, nebo ještě hůře, kde může způsobit těžké poškození. Obsahuje totiž cytotoxické látky, což jsou léčiva rozhodně nepatřící do rukou laika, byť sebelépe informovaného. To se ovšem bohužel často děje právě vinou veterinářů, kteří přesto, že podepsali, že přípravek budou aplikovat výhradně sami a že zajistí odbornou likvidaci nepoužitého zbytku, prodávají nespotřebovanou mast „dál".

Rozebírat všechny aspekty takového chování ale není cílem tohoto příspěvku. Tím je popis poměrně zřídka diagnostikovaného kožního onemocnění, které by ovšem mohlo být snadným předmětem záměny za sarkoid, a tím i nasazení nesprávné léčby s vážnými následky. A to, že je něco jen zřídka diagnostikováno, neznamená, že skutečný výskyt je podobně ojedinělý.

Tříletá klisna Tara plemene quarter horse byla předvedena se zhruba kruhovitou, rozpadající se lézí o průměru cca 3 cm na prsou. Domněnkou majitele bylo, že se jedná právě o sarkoid, čemuž by tvar a lokalizace léze odpovídaly. Ovšem vředovitý charakter i vzhled granulujícího dna vzbuzovaly pochybnosti, takže bylo rozhodnuto o chirurgickém ošetření a zaslání vzorku na histopatologické vyšetření (Laboklin, Německo). Na základě výsledku vyšetření byl vyloučen sarkoid a byla potvrzena diagnóza: kožní habronematóza. Po chirurgickém ošetření došlo k úplnému sekundárnímu vyhojení.

Obr: Léze na prsou Tary připomínala sarkoid.

Kožní habronematóza patří do skupiny onemocnění, nazývané kožní myiázy (tzn. onemocnění způsobená mušími larvami - pozn. red.), a je způsobena parazitickými hlísticemi Habronema muscae. Mezihostitelem jsou mouchy (Musca domestica, Stomoxys calcitrans), jejichž larvy požírají vajíčka hlístic, přítomných v koňském trusu. V nich se vyvíjejí invazní larvy, které potom dospělé mouchy přenášejí na vlhká místa na těle koně, tzn. na sliznice, do očí nebo do kožních poranění.

V případě, že se dostanou do rány, působí svým pohybem i prostou přítomností silné dráždění. V důsledku toho i nadměrnou granulaci a tím brání normálnímu hojení. V angličtině se toto onemocnění označuje jako summer sores, v češtině jako tzv. letní rány. Zde bych rád zdůraznil, že značná část problémů obecně označovaných jako letní rány může být způsobeno i jinými faktory než touto parazitární invazí. Naopak, kožní změny, způsobené tímto parazitem, mohou připomínat i jiné procesy, např. výše zmíněný sarkoid či prostou hypergranulaci.

Larvy jsou velmi malé až mikroskopické a pouhým okem v ráně nejsou viditelné, protože jsou "zapouzdřené" v granulomech (v granulační tkáni - pozn. red.), jejichž bujení dále podporují. Proto je histopatologie jediný spolehlivý důkaz.

Prevencí habronematózy je dobrý antiparazitární program, snižující promořenost prostředí vajíčky habronem, čímž se redukuje i množství infikovaných much. Vhodným antiparazitikem je ivermectin či moxidectin, pokud možno ale u všech koní ve stádě. K infekci rány totiž nemusí dojít nutně proto, že trávicí trakt daného jedince je infikován habronemy, zdrojem může být i jiný kůň na stejném místě (protože jak je výše uvedeno, larvy jsou přenášeny mouchami - pozn. red.). Logickým krokem je i použití insekticidů k tlumení výskytu much a aplikace repelentů.

Významným opatřením je důsledné ošetřování nejrůznějších kožních poranění, což minimalizuje možnost invaze rány larvami parazita. Pro ošetření ran nelze stanovit jeden správný postup, ale cílem by mělo být rychlé zahojení rány a prevence její infekce larvami. K tomu je důležitá čistota a lokální aplikace antibiotik nebo desinfekčních prostředků. Vhodná je také aplikace speciálních repelentních krémů a mastí, určených přímo na rány (přípravky typu SWAT) k odpuzení hmyzu.

Jakmile je rána infikována larvami, už nestačí běžné ošetření, ale je nutný chirurgický debridement, tj. odstranění granulační tkáně a nekrotických zbytků. Odčervení ivermectinem v této fázi zabije larvy, ale ke zhojení rány samo o sobě nestačí. Přesto je odčervovací program důležitý k tlumení populace dospělců, kteří žijí v zažívacím traktu koní, kde nepůsobí vážnější škody. Svými vajíčky ovšem zamořují prostředí a udržují tak populaci much infikovaných larvami. Takže odčervení má spíš preventivní než léčebný benefit.

Popsaný případ je dobrým příkladem toho, že je vhodné nepodlehnout rutině a i zdánlivě „jasné" diagnózy ověřovat pečlivým klinickým a laboratorním vyšetřením.