Stejně jako lidí, tak i u koní se na kvalitě zdraví a schopnosti zůstat aktivní a výkonný i ve vyšším věku podílí celá řada faktorů - genetika, cílenější a vhodnější nastavení tréninkového managementu, úroveň veterinární péče a výživy.

Na Olympijských hrách v Londýně v roce 2012 byly všechny jezdecké disciplíny dobře obsazeny "staršími" koňmi. Ze 74 koní startujících ve všestrannosti jich bylo 17 (což je téměř 23 %) ve věku >15 let, přičemž nejstaršímu koni bylo dvacet let. Dva koně ze zlatého německého týmu byli ve věku 15 let nebo starší. V drezurních soutěžích bylo dokonce 24 % z 50 koní ve věku 15 let a více. Koně z této kategorie obsadili dvě ze tří medailových umístění. Nejstaršímu koni startujícímu v této disciplíně bylo osmnáct let.

Průzkum, který se v roce 2002 uskutečnil ve Spojených státech amerických, doložil, že 15 % z celkové populace koní na území USA bylo k tomuto datu starší 20 let, přičemž 63 % z ní zůstávalo fyzicky aktivní a 10 % těchto koní dokonce stále ještě působilo ve výkonnostním sportu. (1)

Lenamore ve věku dvaceti let na OH v Londýně

Termín "geriatrický" ovšem není vhodné využívat v souvislosti se staršími sportujícími koňmi. (Pozn. překladatele: Etymologicky je tento pojem odvozen z řeckého slova gerón (starý člověk) a iatró (léčím). Geriatrie se tedy zabývá problematikou zdravotního a funkčního stavu člověka ve stáří.) Použití termínu "starý" kůň se jeví v této souvislosti jako vhodnější.

Existuje ovšem spor o to, od jakého věku by kůň měl být klasifikován jako starý (starší). Byly doby, kdy byl kůň považován za stárnoucího, jakmile dosáhl věku osmi let. Některé plemenné knihy dokonce koně považují automaticky za mrtvé, jakmile dosáhnou věku 25 let.

Z výše uvedených statistik z OH 2012 ale vyplývá, že mnoho koní zůstává na vrcholu sportovní kariéry i ve vyšším věku. Z demografického hlediska je jedinec považován za stárnoucího, pokud se jeho věku nedožívá více než 75 % populace. A za starého pak, pokud se jeho věku nedožívá více než 25 % populace. Podle této definice nemusí být dvacetiletý kůň nutně "starý", rozhodně je ale stárnoucí.

V tomto článku se budeme zabývat fyziologickými změnami, které se objevují u starých koní, a také tím, jak je proces stárnutí ovlivněn výživou.

Koně stárnou jinak než lidé

Koně stárnou jinak než lidé. Ve srovnání s námi mají koně krátké období dětství, dlouhou a aktivní fázi dospělosti a pak křivka rychle klesá. Koně obvykle poměrně rychle či náhle podlehnou určitému typu onemocnění.

Jako průměrná délka života koně je udáván věk 24 let. Ale tak jako u lidí nemusí být skutečný chronologický věk koně nutně tím nejlepším ukazatelem toho, jak je kůň skutečně starý (Pozn. překladatele - chronologický věk nemusí nutně odpovídat věku biologickému). Někteří koně jsou stále aktivní ve věku 35 let, zatímco u jiných se objevují významné projevy stárnutí již ve věku 15 let.

Fyziologické změny související s věkem

U koní dochází k mnoha fyziologickým změnám spojeným s procesem stárnutí.

U starých koní (2) dochází ke snížení koncentrace růstového hormonu podobného inzulínu (pozn. překladatele: IGF-I - somatomedin C) a zdá se, že proces stárnutí mění metabolickou regulaci endokrinní a imunitní funkce u koní (3).

Kromě toho bylo prokázáno, že u starších koní se objevují změny v typologii svalových vláken, které odráží přechod organismu k méně aktivnímu životnímu stylu (3). Tyto změny doprovází i přiměřený pokles kapacity aerobní vytrvalosti. (Pozn. překladatele: Aerobní vytrvalost tvoří aerobní výkon a aerobní kapacita, což jsou v podstatě ukazatele maximální spotřeby kyslíku a hlavní parametry pro zjištění aktuálního stavu vytrvalosti daného jedince. Aerobní výkon je charakterizován funkčními ukazateli, jako je vnější dýchání, kapacita srdce a krevního oběhu, složením krve a utilizací kyslíku v tkáních.)

Další fyziologickou změnou, která je spojena s procesem stárnutí, je také snížení respiračních funkcí. Předpokládá se, že toto snížení je způsobeno celoživotní konfrontací organismu koně s alergeny a dráždivými látkami, což kromě rozvoje chronické obstrukční plicní poruchy vede i ke snížení kardiovaskulární kapacity. Ukazuje se, že stárnoucí koně mají nižší hodnotu VO2max (pozn. překladatele: VO2max - Volume oxygen maximum - maximální množství využitého kyslíku - lze zvýšit tréninkem, částečně je ovlivněné geneticky a klesá nepřímou úměrou s věkem), což vede ke snížení schopnosti tolerovat trénink s vysokou intenzitou (4).

Rovněž byl vypozorován s věkem související pokles TFmax (pozn. překladatele: maximální tepová frekvence (MTF) je číslo uvádějící maximální počet kontrakcí, který je naše srdce schopno zvládnout za jednu minutu) a pokles maximálního srdečního výdeje (pozn. překladatele: srdeční výdej (SV) - množství krve přečerpané srdcem za časovou jednotku), ačkoli tento trend lze částečně zvrátit tréninkem.

Ve své studii McKeever (3) také naznačuje, že starší koně mají v průběhu zátěže nižší schopnost termoregulace (pozn. překladatele: organismus není schopen udržet optimální tělesnou teplotu), což vede k rychlejšímu nárůstu teploty jádra.

Starší koně také vykazovali zvýšenou srdeční frekvenci a související zvýšení produkce potu ve srovnání s mladšími koňmi.

Flexible jako šestnáctiletý na OH v Londýně

Existují studie týkající se účinků tréninku na organismus stárnoucích koní v souvislosti s jejich glukózovou a inzulínovou reakcí na akutní námahu (pozn. překladatele: metabolická a hormonální reakce organismu na zátěž).

Jedna z těchto studií prokázala, že starší koně potřebují vyšší koncentraci inzulínu v krvi (pozn. překladatele: sekrece inzulinu do krevního oběhu je závislá na hodnotě glykémie. Čím více glukózy v krvi, tím větší sekrece inzulinu), aby mohli úspěšně reagovat na orální glukózový toleranční test (oGTT). (pozn. překladatele: tento test odráží reakci organismu na podání glukózy fyziologickou cestou a hodnotí, zda je organismus schopen po zátěži glukózou udržet její hladinu v krvi v normálním rozmezí. Test poskytuje informaci nejen o účincích hormonů regulujících glykémii, ale též o procesech v gastrointestinálním traktu a jaterních funkcích.)

Tréninková zátěž starších koní vyvolávala vyšší inzulínové odpovědi, ale glukózová odpověď se u žádného z koní nezměnila a to bez ohledu na jeho věk. Toto zjištění lze interpretovat jako náznak zlepšení citlivosti na inzulín u starších koní (5).

Žádná diskuse o starých koních by ale nebyla úplná bez zmínky o hypofyzární pars interd dysfunkci (PPID). Onemocnění, označované jako Cushingova choroba, je endokrinní onemocnění postihující hypofýzu koní.

Tuto poměrně běžnou endokrinní poruchu způsobuje ztráta inhibice dopaminu na hypofýze jako důsledek vzniku nádoru na hypofýze. (pozn. překladatele: hypofýza se skládá ze tří částí: pars nervosa, pars intermedia a pars distalis. Nejkritičtější struktura PPID, pars intermedia, je regulována hypotalamem. Na rozdíl od lidských a psích forem Cushingovy choroby, které nejčastěji ovlivňují oblast pars distalis hypofýzy, je Cushingova choroba koní výsledkem hyperplazie nebo tvorby adenomu v meziproduktu pars. Tento adenom pak vylučuje nadměrné množství normálních produktů, což vede ke klinickým příznakům onemocnění.) Tento stav se jen vzácně objevuje u koní mladších 15 let a nejčastěji se vyskytuje u koní ve věku 20 let a starších (6). (pozn. překladatele: odhaduje se, že 21 % koní starších 15 let má PPID.)

Rovněž tak vznik a rozvoj inzulínové rezistence (pozn. překladatele: inzulinová rezistence charakterizuje sníženou schopnost reakce tkání na inzulin) je u stárnoucích koní běžný, což vede k metabolickému syndromu koní, laminitidě a obezitě.

Salinero jako osmnáctiletý na OH v Londýně

Management těchto změn

Pokud si mají stárnoucí koně udržet svou sportovní výkonnost, je nezbytně nutné mít všechny tyto s věkem související fyziologické změny pod pečlivým dohledem:

• Zajistěte změnu tréninkových postupů ovlivňujících inzulínovou odpověď
• Upravte tréninkové metody tak, aby vyhovovaly změnám v typologii svalových vláken
• Vlhčete krmivo tak, aby se omezila jeho prašnost
• Vyvarujte se tréninku s vysokou intenzitou zátěže
• Omezte práci v horkých / vlhkých podmínkách
• Zajistěte a lépe kontrolujte doplňování elektrolytů

Dodržování těchto zásad je "receptem" na výkonného, aktivního, stárnoucího koně a tvoří základ tzv. „seniorských“ diet.

Společné rysy těchto diet lze shrnout následovně:

• Krmná dávka koně, který má být zapojen do dlouhodobého aerobního tréninku, by měla být složena z krmiva s nižším obsahem olejů a vyšším obsahem dobře stravitelné vlákniny. Pozornost věnujeme zajištění maximální stravitelnosti polysacharidů obsažených v jakémkoli druhu zrna.
• Je nutné zajistit vyšší koncentraci energie v krmné dávce koní, kteří mají tendenci ztrácet tělesnou hmotnost. Zdroj energie musí být přizpůsoben případným metabolickým poruchám.
• Zdroj vlákniny v krmné dávce koně, zejména tedy starších koní, kteří mají problémy se zuby, musí být stravitelnější, méně lignifikovaný (pozn. překladatele: obsah vlákniny v rostlinném krmivu se pohybuje v rozmezí 5 až 40 % v sušině. Čím vyšší je podíl vlákniny, tím nižší je stravitelnost krmiva. Je tedy vhodné znát obsah vlákniny v krmné dávce koně, abychom mohli krmnou dávku starého koně vhodně sestavit - k přesnějšímu určení skutečného obsahu vlákniny v krmivech se používá stanovení neutrálně detergentní vlákniny (NDF) a acidodetergentní vlákniny (ADF)).
• Krmivo by mělo být minimálně prašné, podáváme tedy krmivo vlhké, tak aby se minimalizoval vliv prachových částic na jedince se sníženou kapacitou plic.
• Vyhýbáme se nadměrnému příjmu vápníku, protože trávicí trakt stárnoucího koně vykazuje sníženou schopnost vstřebávat fosfor (7).
• Zajistit zvýšenou suplementaci elektrolyty při zvýšené zátěži.
• Obohatit krmnou dávku o antioxidanty - především pak o vitamin C a E.

Krmná dávka každého koně, starší koně tedy nevyjímaje, musí být vždy sestavena tak, aby reflektovala aktuální tělesnou kondici daného jedince, úroveň jeho pracovní zátěže a případné individuální fyziologické změny. Jen tak lze zajistit, že kůň bude i ve vyšším věku aktivní a schopný plné zátěže.

Odkazy:

• 1. Paradis, M. R. (2002). Demographics of health and disease in the geriatric horse. Vet Clinic Equine.18 391-401
• 2. Malinowski K, C. R. (1996). Age and breed differences in thyroid hormones, insulin-like growth factor-1 and IGF binding proteins in horses. J Anim Sci, 1936-1942.
• 3. McKeever KH (2002). Exercise physiology of the older horse. Vet. Clinic. Equine. 18, 469-490.
• 4. Betros CL, McKeever KH, Kearns CF et al (2002). Effects of aging and training on maximal heart rate and VO2max. Equine Vet J Suppl 34, 100-105.
• 5. Malinowski, K., Betros C.L.,  Flora L,  Kearns C.F. and McKeever K.H. (2002)
  Effect of training on age- related changes in plasma insulin and glucose. Equine Vet J Suppl. (34):147-53.
• 6. McGowan, C. (2009) Endocrine disorders in the geriatric horse. Proc. British Equine Vet. Assoc. Congress 48:144
• 7. Ralston, S.L. 1989. Digestive alterations in aged horses. J. Equine Vet. Sci. 9:203-205