JUDr. Pelikán mě sice hned zpočátku upozornil, že je v jezdectví a hipologii naprostým laikem, takže mi nejspíše neposkytne žádné odborné informace, nicméně mi velmi srozumitelně osvětlil právní pojetí celé situace i důvod, proč trestní oznámení podal:
Já nemám s koňmi nic společného, ozval jsem se jako obyčejný občan, který se díval na televizní reportáž. Líbilo se mi, že tam byly uvedeny pohledy mnoha odborníků a velmi to na mě zapůsobilo. Pro mě jako pro laika není pochopitelné, proč jim pan Vydra ta kopyta takto škrabe. Je to proto, aby se jim líp běhalo? Nebo aby běhali rychleji?

Až posléze jsem pochopil, že se má jednat o léčebnou metodu. Ale také jsem získal pocit, že byť možná v dobrém úmyslu, koním ubližuje. Když jsem viděl tu reportáž, hodně jsem nad tím přemýšlel, skoro jsem nespal a druhý den ráno jsem volal do své kanceláře, aby sepsali trestní oznámení. Tímto jsem inicioval státní moc, ať vyžádá znalecké posudky a názory odborníků, ať ti situaci prošetří a oficiálně řeknou, že buďto 'ano, ti koně jsou týraní' a pak ať vyvodí důsledky, třeba zakážou další praktikování této metody tímto způsobem. Anebo 'ne, k žádnému týrání nedochází.' Navíc on to možná opravdu dělá proto, že si myslí, že to koníčkům pomáhá.

Podle mého názoru, každý státní zástupce, který se díval na reportáž, by měl z moci úřední podat trestní oznámení. Protože jakýkoli prokurátor, má-li podezření, že se mohl spáchat trestný čin, by měl iniciovat trestní stíhání. Že se to tak neděje, je jiná věc.

Když se podá trestní oznámení:

Trestní oznámení není totéž co žaloba. Při žalobě se žalující obrací na soud, aby mu byla poskytnuta právní ochrana proti žalovanému, kterým se cítí nějakým způsobem poškozován. Soud zpracovává pouze předložené důkazy a měl by být nezávislý. Podání žaloby s sebou nese jisté náklady, které zpravidla hradí účastník. Rozhodnutím soudu může dojít k jejich prominutí či snížení, ale toto záleží na posouzení soudu. Soud navíc může ve svém závěrečném rozhodnutí přiznat náhradu vynaložených nákladů účastníku, který měl ve věci úspěch. Oproti tomu trestní oznámení není domáhání se právní ochrany, ale prostým oznámením podezření na spáchání trestného činu. Nepodává se k soudu, ale na policii nebo státnímu zástupci. Po podání trestního oznámení příslušný orgán (policie) nejprve zjišťuje, zda došlo ke spáchání trestného činu a zjišťuje pachatele. Přitom získává informace a také si může vyžádat znalecké posudky. Pokud dojde k názoru, že byl spáchán trestný čin určitou osobou, policie zahájí trestní stíhání dané osoby. Pak nastává obecně známá fáze, kdy se vede vyšetřování, vyslýchají svědkové a hledají důkazy. Podle výsledků vyšetřování může být trestní stíhání zastaveno, přerušeno, nebo je podána obžaloba. Obžalobu v tomto případě podává státní zástupce, nikoli oznamovatel. S podáním trestního oznámení se nepojí žádné výdaje a může být podáno kýmkoli, nejen poškozeným.

 

Bylo tedy sepsáno trestní oznámení na podezřelého Václava Vydru. Přestože na Malčanech by bylo zajímavé prověřit více věcí (např. oprávnění osob strouhat za úplatu cizí koně nebo oprávnění názvu „klinika", když zařízení není zastřešeno žádným veterinářem vyjma pro tento případ neoprávněné dr. Strasser), vy jste se zaměřil na problém welfare zvířat, který i my vnímáme jako nejpalčivější.
Jedná se o přečin týrání zvířat (§ 302 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku). Když celý případ převedu do právnické řeči. Koně jsou trochu problematičtí, vezměme si příklad dětí. A třeba poškození růstových chrupavek. A já se na základě třeba nějakého článku rozhodnu, že by pro ně bylo nejlepší jim naříznout kůži a přímo do toho místa jim injektovat vitamín B. Vitamín bude injektován v anestézii (stejně jako v případě těchto koní, kteří při samotné úpravě netrpí), ale takto ošetřené děti potom budou mít velké bolesti při chůzi. A nikdo objektivně neví, zda tato léčba je nebo není účinná. Budu tak činit v dobré víře, protože já chci dětem pomoci, nechci, aby trpěly. Řekněme ale, že někdo na mě ale podá trestní oznámení. Já, protože subjektivně nechci děti trápit, nedělám to proto, abych je trápil, nemůžu být stíhán. Protože mi neprokážou, že vím, že děti tím trpí. Budu se samozřejmě bránit tím, že jim tato léčba pomáhá a že nechci, aby trpěly. Takže policii nezbude, než to prověřit. Bude muset zajistit zpracování znaleckého posudku, oslovit znalce, který může říci, že děti jsou léčeny nesprávně, že je jim působeno utrpení a že tuto léčbu nedoporučuje. V tu chvíli, pokud budu v léčbě pokračovat, tak už to dělám s vědomím tohoto posouzení a tudíž už ne v dobré víře.

Pokud tedy pan Vydra neprovádí tyto úpravy se záměrem koně trápit, což si skutečně nemyslím, tak je momentálně nestíhatelný. Je tam rozdíl mezi objektivní a subjektivní stránkou věci. A on subjektivně nepáchá trestní čin.

Na druhou stranu měl několik možností si vyslechnout názory odborníků, vesměs negativní ..., všechny obratem odsoudil jako podjaté.
Potom už je to na hraně, zdali není informovaný.
Po stránce zavinění rozlišujeme dva druhy trestných činů: úmyslné a nedbalostní. Nestanoví-li trestní zákoník výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti, je potřeba pachateli rovněž prokázat i jeho úmysl trestný čin spáchat, aby se jednalo o trestný čin. Tedy konkrétně u tohoto činu je nutno prokázat úmysl. Úmysl je vnitřní stav mysli, tedy člověk musí chtít ty koně trápit. Už tomu ale nasvědčuje prohlášení např. „ale já si stejně myslím, že krev téct může".

Něco podobného zaznělo i v reportáži, kde pan Vydra řekl: „Mně vyčítají, že při úpravě vyteče kapka krve? To je taková hrůza?"
Pak záleží na soudu, jak to posoudí. Zda v tom uvidí úmysl. Zda buďto bolest páchat chce, nebo alespoň je s tím srozuměn, což stačí. Nechce bolest přímo páchat, ale je srozuměn s tím, že to koně může hodně bolet a že je tím může týrat.

On netvrdí, že je to bolí hodně. Ale přiznává, že je to může bolet a považuje za normální, že každý kůň čas od času kulhá a bolí ho nohy.
Pak je to klasický případ nepřímého úmyslu. Pro vysvětlení nepřímého úmyslu můžu použít klasický učebnicový příklad. Zloděj jde vykrást trezor. Když se dobývá do trezoru, do místnosti vstoupí hlídač. Zloděj ho sváže, ucpe mu ústa roubíkem a pokračuje v „práci". Hlídač se začne dusit. Zloděj vidí, že se dusí, ale přesto vybere peníze a od dusícího se člověka odejde. Hlídač se potom udusí. Přestože zloděj nepřišel s úmyslem zabít hlídače, byl srozuměn s tím, že dusící se hlídač může zemřít. Proto nebude stíhán za neúmyslné zabití, ale bude stíhán za vraždu. To je tak zvaný nepřímý úmysl. I toto stačí proto, abyste byla odsouzena za úmyslný trestný čin.

Děkuji za objasnění. Jaký bude tedy další postup v případě trestního oznámení na pana Vydru?
Trestní oznámení jsme podali na Městské státní zastupitelství v Praze dva dny po reportáži, tedy 14. 3. Bylo předáno Policii ČR. Máme nejaktuálnější zprávu z 30. 3. (rozhovor se konal 31. 3. - pozn. red.), že jej převzalo Obvodní oddělení v Dobříši a prošetří. Upozorníme je, že koně již nejsou na Drtinově statku, jak se domnívají, ale na Malčanech. Budou muset být osloveni znalci, pravděpodobně dva, z nichž jeden bude soudním znalcem z oboru veterinárního lékařství, a bude zpracován znalecký posudek. Ten jednoznačně prokáže, zda k týrání koní dochází nebo nedochází. Z toho budou vyvozeny důsledky. V případě, že se prokáže, že se jedná o týrání koní, pan Vydra již bude „informován" a pokud bude ve svém jednání pokračovat, bude páchat úmyslný trestný čin. Já jakožto oznamovatel bych měl být o výsledku informován.