Trnovník akát (Robinia pseudoacacia, syn. Robinia pseudacacia, Robinia acacia), nazývaný také akát bílý, je rychle rostoucí opadavý listnatý strom nebo keř z čeledi bobovitých, který pochází z Mexika a ze Severní Ameriky. Vlivem činnosti člověka se rozšířil od teplejších částí Evropy a Asie až do mírného klimatického pásu těchto kontinentů, naši republiku nevyjímaje.

V současné době jde v evropských podmínkách o invazní druh. Do Evropy byl poprvé dovezen přibližně v roce 1601 francouzským botanikem Jeanem Robinem, po kterém dostal akát i své rodové jméno. V Česku je trnovník akát zmiňován poprvé v roce 1710. Koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat v evropských zemích pro zakrytí písčitých a skalnatých ploch, odkud rychle vytlačil původní, mnohdy velmi cennou vegetaci. Pro jeho obrovskou vitalitu a silné zmlazování je současné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť velmi obtížné. Mezi území, která se potýkají s invazí trnovníku, patří například Národní park Podyjí. V Česku i na Slovensku je trnovník akát běžně rozšířen v ruderálních oblastech (výsypky, okolí dopravních liniových staveb).

Ničitel a nájezdník

Akát, jako všichni zástupci čeledi bobovitých (Fabaceae), má na kořenech symbiotické hlízkové nitrogenní bakterie, které poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na organické formy, využitelné pro rostliny. Proto dokáže osídlit i na živiny velmi chudou půdu. Lesníci se zprvu domnívali, že toto obohacování chudých půd živinami bude mít pozitivní vliv na produktivitu lesů na mělkých, písčitých a svažitých půdách. Ve skutečnosti byl tento efekt zanedbatelný a pěstování akátu vedlo spíše k ruderalizaci stanovišť a ústupu přirozených druhů bylin a keřů. Akát vytvářející husté, vysušené, tmavé porosty dovoluje růst ve své blízkosti jen málo druhům rostlin. Původní druhy jsou z těchto stanovišť vytlačeny nitrofilními, což způsobuje zásadní změny v celém biotopu.

Trnovník akát je označován za invazní neofyt, který vytváří metapopulace. Je řazen mezi patnáct nejinvaznějších druhů mediteránní oblasti, sto nejinvaznějších druhů Evropy a čtyřicet nejinvaznějších dřevin světa. U nás je oficiálně řazen mezi hojně rozšířené invazní neofyty, stromy a keře (černý a šedý seznam, řazení do druhové skupiny BL2).

Alelopatie a jedovatost dřeviny

Na stanovišti se akát chová jako primárně sukcesivní druh, který se rychle šíří kořenovými výmladky, alelopaticky omezuje růst ostatních rostlinných druhů a jeho odstraňování je velmi náročné. Na pastvinách a v jejich okolí by tedy nikdy neměl být vítán, ale naopak systematicky likvidován.

Co je alelopatie? Jde o jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může jít o jednu konkrétní látku či více látek. Omezovaná rostlina přitom na invazní rostlinu nepůsobí nijak, čili ani kladně ani záporně. Trnovník akát má toxické účinky na rostliny ve svém okolí. Jeho kořeny vylučují do půdy v konkurenčním boji proti okolním rostlinám toxické látky. V jeho sousedství se proto nedaří žádné jiné přirozeně v České republice rostoucí rostlině ani dřevině s výjimkou bezu černého, s kterým tvoří neproniknutelné porosty, často spolu s vlaštovičníkem větším. Proto akát vytváří monokultury. Rostlina obsahuje toxické látky robin a phasin; vedle toho například flavonoidy robinetin, myricetin a kvercetin a alkaloid robinin. Kromě květů je celá rostlina jedovatá, především ale čerstvá semena a kůra.

Invazní kořeny tvořící výmladky a odolné dřevo

Silně invazní vlastnosti akátu podporují dlouhé, tenké, bohatě větvené a spletité kořeny. Ty vyrůstají velmi často těsně pod povrchem půdy a tvoří mnoho výmladků. Právě jimi se dřevina šíří invazně po okolí. Dřevo je žlutohnědé, těžké, tvrdé, pevné a velmi odolné. Především pak i ve styku s půdou. Pokud zůstane akátové dřevo pod zemí, flavonoidy jsou schopné ho chránit i víc jak sto let. Z tohoto důvodu je akátové dřevo vnímáno jako nejkvalitnější možný materiál například pro ohradníkové kůly. V chovu koní je ale nezbytné využívat kůly z akátu s mimořádnou obezřetností. Celá rostlina je toxická, obsahuje bílkovinné jedy lektiny, které mají hemaglutinační schopnosti, inhibují proteosyntézu a inhibicí receptorů ve střevech mohou vést k malnutrici. Využívání akátových kůlů v chovu koní proto není vhodné.

Otravy

Trnovník akát je jedovatý pro všechny savce i ptáky, nejcitlivější jsou ale koně. Za letální dávku pro dospělého koně se považuje 150 gramů kůry. Celá rostlina kromě květů obsahuje toxické lektiny robin, ricin a phasin, glykosid robitin a alkaloid robinin.

Nejvyšší koncentrace těchto látek je v kůře a semenech akátu, o něco nižší pak v jeho listech. Lektiny mají schopnost aglutinace erytrocytů, což má za následek rozvoj hemolytické anemie. Také se vážou na cukerné složky savčích enterocytů a interferují tak nespecificky s absorpcí živin. Mezi jejich další účinky patří inhibice proteosyntézy, zástava mitózy a snížení zásob glykogenu ve svalech a játrech.

Jeden z prvních zasažených systémů je při otravě gastrointestinální trakt, kde dochází k nekrózám enterocytů a rozvoji těžké gastroenteritidy, což má za následek zvýšené vstřebávání amoniaku ze střeva s následnou hyperamonemií. Zasažena mohou být také játra a ledviny. Může také dojít k rozvoji laminitidy. Vlivem nadbytku amoniaku v krvi dochází k jeho přestupu do mozku a rozvíjí se encefalopatie.

Klinické příznaky

Obvykle nastoupí během několika málo hodin po pozření akátu, patří mezi ně především koliky, konstipace s následnými průjmy s možnou příměsí krve. Může se objevit hypersalivace.

V případech pozření velkého množství rostliny nastávají neurologické příznaky zahrnující mydriázu a hyperexcitabilitu nebo naopak celkovou slabost. Vlivem hemolytické anemie jsou sliznice bledé až ikterické, tep může být nepravidelný a slabý. Patoanatomický nález je nespecifický, lze očekávat hemoragickou gastroenteritis. Na střevní a žaludeční sliznici mohou být přítomny ulcerace.

Diagnostika

Anamnéza: Přístup k akátu na pastvině, zejména při nedostatku kvalitní pastvy či sena. K otravě může dojít i vlivem okusování předmětů vyrobených z akátového dřeva, například kůlů u ohradníků.

Klinické vyšetření: kolikové bolesti, pocení, tachypnoe, případně dyspnoe, tachykardie, hypersalivace, anemické nebo ikterické sliznice. Někdy pozorovány nervové příznaky a svalová slabost. Trus bývá kašovitý až vodnatý, může být přítomna krev. Při včasném výplachu žaludku můžeme v obsahu GIT detekovat kousky kůry akátu.

Laboratorní vyšetření krve: Hematologie: erytrocytopenie, pokles hemoglobinu a hematokritu,hyperbilirubinemie

Biochemie: hypoproteinemie, hyperamonemie. Mohou být zvýšeny jaterní enzymy, urea a kreatinin

Účinná terapie?

Neexistuje antidotum, léčba otravy je proto pouze symptomatická. V případě podezření na pozření akátu ihned volejte veterinárního lékaře. V prvních dvou hodinách po pozření je velice důležitá dekontaminace zahrnující laváž žaludku s následnou aplikací aktivního uhlí. Následuje infuzní terapie, podávání gastroprotektiv, v případě kardiorespiračních obtíží analeptika, při rozvoji excitací sedativa. Kvůli těžkému poškození střevní sliznice, zejména při hemoragické gastroenteritidě, je důležité podání celkových antibiotik pro potlačení sekundární bakteriální infekce.

Prognóza

Záleží na přijaté dávce rostliny. Při příjmu do 70 gramů kůry se u dospělých koní vážících 500 kilogramů a více vyskytují většinou pouze mírné gastrointestinální příznaky a prognóza je při včasném odstranění zdroje toxinů a dekontaminaci příznivá. Při příjmu vyšších dávek akátu s rozvojem těžké gastroenteritidy a nervových příznaků je prognóza opatrná až nepříznivá.

Prevence

• Zajištění kvalitní pastvy, odstranění akátu a jeho likvidace – pozor, i po vyschnutí zůstává tato rostlina jedovatá!
• Hrazení a veškeré dřevěné materiály by měly být zhotoveny ze dřeva, které je pro koně bezpečné.
• Koně nikdy nenechte pást v dosahu rostlin akátu a koně k akátu nikdy neuvazujte. Pokud ohrady sousedí s porostem akátu, kontrolujte zda nemohl například silný vítr zanést větve a listy akátu na pasenou plochu. Nikdy není od věci umístit na ohradu informační panely pro náhodné krmiče. Stává se totiž, že akátem kolemjdoucí koně nakrmí, protože si nebezpečí neuvědomí anebo s ním nejsou seznámeni.

Použité zdroje

LLC, HorseDVM. "HorseDVM Poisonous Plants in horse pastures". HorseDVM. Retrieved 9 July 2017.

"Toxic Plants in Your Hay and Pasture". University of California – Davis. Archived from the original on 4 January 2011. Retrieved 7 December 2010.

Nejčastější otravy koní rostlinami na území České republiky, Projekt IVA VETUNI 2021, MVDr. Tereza Novotná; Prof. MVDr. Zdeňka Svobodová, DrSr.;MVDr. Petr Jahn, Csc.