Vlastnit koňského seniora je požehnání i prokletí. Užili jste si mnoho let partnerství, vybudovali jste si silné pouto a sdílíte vzájemnou důvěru. Na druhou stranu si musíte poradit s artrózou kloubů a opotřebovanými zuby. A je tu ještě jedna docela významná kletba: Koně nežijí věčně a každý majitel ví, že se nakonec bude muset se svým čtyřnohým partnerem rozloučit.

Někdy kůň rozhodne za vás, odejde rychle a bez dlouhého utrpení. Jindy jste ale nuceni udělat rozhodnutí – přijde těžká kolika nebo zranění neslučitelné se životem, které vyžaduje eutanazii. V mnoha případech ale takové rozhodnutí není černobílé. Kdy je správné pokračovat, zvládnout několik zdravotních problémů souvisejících s věkem koně a kdy je nejhumánnější ukončit chronickou bolest a strádání?

Zeptali jsme se dvou veterinářů, jak mohou majitelé vyhodnotit pohodu svých stárnoucích koňovitých a udělat odpovědné rozhodnutí o konci jejich života.

Kvalita života: co to je?

Kvalita života je komplexní a někdy obtížně hodnotitelný pojem.

„Pro dobrou kvalitu života by koně měli mít odpovídající přístřeší, potravu, vodu, mělo by s nimi být zacházeno laskavě a měli by být zbaveni bolesti a nemocí,“ vypočítává Janice E. Kritchevsky, profesorka interního lékařství velkých zvířat na univerzitě Purdue University College of Veterinary Medicine v americké Indianě. „Koně jsou stádová zvířata, proto by měli by mít společnost. Pokud je kůň držený v sociální izolaci, těžko se dá tvrdit, že spokojený, a to i když mu poskytujete přístřeší, krmivo a prvotřídní péči,“ dodává.

Její kolegyně Liz Arbittier cituje pokyny Americké asociace koňských praktiků, které pomáhají určit, zda má kůň stále dobrou kvalitu života. Kůň by neměl:

• Mít nepřetržitou nebo nezvladatelnou bolest v důsledku stavu, který je chronický a nevyléčitelný;
• Být udržován při životě, pokud je ve stavu, kdy nemá šanci na přežití;
• Být udržován při životě, pokud má takový zdravotní stav, který ho činí nebezpečným sobě samému nebo jeho ošetřovatelům
• Kontinuálně přijímat analgetikum pro úlevu od bolesti po zbytek života.

„Podívejte se na poslední bod a přemýšlejte o všech koních tam venku, kteří šťastně žijí na gramu Bute (nesteroidní protizánětlivé léčivo fenylbutazon) po léta bez nežádoucích účinků,“ říká. „I když tito koně mohou mít problémy související s chronickým užíváním NSAID (např. žaludeční vředy, problémy s ledvinami) – a tento krok by se neměl dělat bez konzultace s vaším veterinářem – mnoho koní žije pohodlný a šťastný život s určitou veterinární pomocí. Pokud ale kůň potřebuje nadměrnou dávku NSAID, aby mohl žít pohodlný život v důchodu, může to být ale už jiný příběh.“

I tady platí, že každý kůň je jiný, má jiné potřeby a požadavky, a proto je důležité spolupracovat s odborníky, aby senioři zůstali zdraví i s přibývajícím věkem.

„Na nejzákladnější úrovni,“ říká Kritchevsky, „by kůň s dobrou kvalitou života měl mít zájem komunikovat s majitelem, ostatními lidmi a koňmi. Měl by mít přiměřenou ochotu k pohybu a příjmu krmiva. A neměl by mít chronické onemocnění, jako je astma, kulhání nebo (gastrointestinální) potíže, které nelze zvládnout. Pokud tyto atributy nejsou přítomny, lze předpokládat, že kvalita života koně je snížena.“

Příčiny snižující se kvality života

„Stáří není nemoc,“ podotýká Kritchevsky. „Koně, stejně jako lidé, jsou velmi individuální a někteří koně jsou staří v sedmnácti, zatímco jiní jsou stále mladí v sedmadvaceti.“ Samotný věk tedy kvalitu života koně nesnižuje. Zde jsou uvedeny nejčastější zdravotní obtíže, které snížení kvality života způsobují.

Kulhání a muskuloskeletální problémy

Arbittier říká, že v její praxi je chronické kulhání pramenící z osteoartrózy a dalších muskuloskeletálních onemocnění nejčastější příčinou špatné kvality života koňských seniorů. I když se vám neochota koně k pohybu nebo různé formy kulhání mohou zdát jako normální důsledky stárnutí, neignorujte je. „Koně s artritidou nebo jinou příčinnou kulhání trpí,“ říká Kritchevsky. „Majitelé musejí být velmi citliví na změny v závažnosti kulhání.“

Veterináři a majitelé mohou některé koně udržet v dobrém stavu uvážlivým užíváním NSAID nebo jiných léků, ale nespoléhejte pouze na léky, které udrží nemocného seniora v uspokojivém stavu. Spolupracujte se svým veterinářem. Je třeba zjistit, zda je váš kůň kandidátem na léčbu nebo zda jsou jeho problémy s pohybovým aparátem již tak závažné, že další terapie nebude dostatečně účinná.

Laminitida

Další problém, který vede ke kulhání a může významně ovlivnit kvalitu života koně, je laminitida. Jedná se o zánět kopytní škáry a výsledkem je ztráta spojení mezi kopytní kostí a rohovým pouzdrem kopyta. Poklesem kopytní kosti distálním směrem může dojít k poškození chodidlové škáry, což vyvolá u koně výraznou bolestivost. Laminitida má různé příčiny, ale všechny formy jsou velmi bolestivé.

Díky spolupráci majitele, veterináře a podkováře lze v mnoha případech laminitidu zvládnout. Některé záchvaty laminitidy a jejich reziduální účinky jsou ale příliš závažné, než aby je bylo možné účinně léčit. Za dané situace se eutanazie stává nejhumánnější možností.

Dysfunkce hypofýzy pars intermedia (PPID, Cushingova choroba)

I když se PPID netýká pouze seniorů, je PPID (nejčastější endokrinopatie u koní) běžná u stárnoucích koňovitých a postihuje více než 20 % koní ve věku patnáct let a více. U postižených koní zvětšení části hypofýzy způsobuje, že orgán uvolňuje nadměrné množství hormonů, které narušují metabolickou rovnováhu. Tento stav postupuje s věkem, a přestože veterináři mohou předepisovat léky ke zmírnění klinických příznaků, nelze jej vyléčit.

Mezi příznaky PPID patří dlouhá srst, která nelíná, chronické infekce, abscesy kopyt, zvýšený příjem vody, nadměrné močení a ztráta svalové hmoty. Postižení koně jsou také náchylní k laminitidě a mají oslabený imunitní systém, což může snížit kvalitu života.

Úbytek tělesné hmotnosti

Ať už kvůli problémům se zuby, metabolickým onemocněním nebo jiným problémům, mohou mít senioři potíže s udržením optimální hmotnosti. To může negativně ovlivnit nejen kvalitu jejich života, ale i jejich majitelů.

„Některé koně lze udržet v dobré výživné kondici, ale může to vyžadovat krmení několikrát denně velmi specifickou stravou, někdy s více složkami," říká Arbittier. Péče o tuto kategorii koní proto může být velmi náročná, jak pro ošetřovatele, tak pro majitele, a eutanazie se může stát jediným schůdným řešením. „Mám jednu klientku, která je majitelka třicetiletého koně s PPID, který má navíc i chronickou laminitidu. Krmí ho osmkrát denně dietou, protože kůň už nemůže přijímat seno,“ dodává. „Znám jen velmi málo lidí, kteří by zvládli tak náročný plán péče, ale ona je velmi schopná a její kůň je už daleko za tím, co jsme si mysleli, že bude jeho 'datum spotřeby'."

„Ale můj kůň má skvělý život..."

Jste si vědomi možných problémů. Víte, že byste měli sledovat i drobné změny v chování a stavu vašeho koně, které by mohly naznačovat problém – přestože váš kůň celý den žere, postupně hubne, nechodí už tak dobře, jako chodil dřív… Poznáte, když kvalita jeho života už nebude taková, aby s vámi mohl pokračovat dále?

I když doufáte, že na tuto otázku dokážete adekvátně odpovědět, naše zdroje říkají, že majitelé se snadno stanou vůči zhoršujícímu se stavu svých koní málo vnímaví.

„Nejde o zlovůli, příležitostně trpí tímto syndromem provozní slepoty i veterináři u svých vlastních koní,“ říká Arbittier. Jakýkoliv vztah se zvířetem, které vídáte každý den a se kterým máte silné emocionální spojení, vás nastaví tak, abyste si na kvalitu jejich života zvykli.

„Pokud máte chromého koně, můžete být natolik zvyklí vidět ho kulhat, že zapomínáte, že není normální, aby kůň při klidné procházce silně kulhal," dodává. „Pokud máte koně, který je kvůli nějakému zdravotnímu stavu náročný na ošetřování, můžete být tak zvyklí ho povzbuzovat k příjmu potravy, že si nevšimnete, že jeho skóre tělesné kondice bylo na jedničce nebo dvojce v posledních čtyřech měsících. Pokud váš kůň trpí chronickou laminitidou, můžete mít pocit, že je normální, že kůň 80 % dne proleží. Pokud si nejste jisti, zda je určité chování normální, požádejte o radu neutrální třetí stranu – někoho, kdo vašeho koně zná, ale není k němu citově připoután – aby vyjádřil svůj názor na kvalitu jeho života," říká Kritchevsky. Někdy je stav, který majitel nevidí nebo nechce vidět, někomu jinému hned zřejmý.

Arbittier říká, že veterináři jsou nejlepší zdroj informací pro identifikaci odchylek od normálu. Ona i Kritchevsky proto majitelům doporučují, aby svým koním dvakrát ročně naplánovali preventivní zdravotní prohlídku a kontrolu stavu zubů. „Fyzická prohlídka a konverzace o stavu zvířete jsou zásadní pro to, abyste se byli schopni soustředit na důležité problémy a byli schopni realisticky posoudit zdravotní stav vašeho koně,“ říká Arbittier.

Kritchevsky také doporučuje majitelům, aby každých šest měsíců své koně vyfotografovali – pěkně ze všech stran. „Tato metoda vám umožní vidět změny jako je postupné hubnutí nebo změny struktury srsti, které vám mohou uniknout, když koně vidíte denně,“ vysvětluje.

Pokud čekáte, až váš kůň rozhodne za vás, je čas přehodnotit svůj přístup. Pokud má váš kůň dobrou kvalitu života, není důvod nepokračovat v tom, co děláte, dokud se něco nezmění nebo se kůň nedostane do špatného stavu nebo kondice. Pokud je ale kvalita života koně sporná, neměli byste čekat, až na tom bude tak špatně, že nebude schopen stát nebo bude jeho zdravotní stav vyžadovat akutní péči. To je nespravedlivé.

„Zřídkakdy jsem měla pocit, že klient požaduje eutanázii příliš brzy, ale rozhodně jsem se setkala s trpícími koňmi, jejichž majitelé nebyli schopni učinit rozhodnutí o eutanázii, i když by byla pro koně vykoupením z utrpení,“ zamýšlí se Artittier. „Dlužíme našim zvířatům, že je nenecháme trpět jen proto, že nesneseme představu, že je nenávratně ztratíme.“

Sledujte pozorně, ale nepropadejte panice

Pozorně sledujte své starší koně a všímejte si, kdy se věci začnou měnit, ale pamatujte, že ne všechny změny znamenají konec. „Je v pořádku, že se koně mění, jak stárnou,“ říká Arbittier. „Taky neočekáváte od devadesátiletého dědy, že bude křepce pobíhat po dvoře. Je normální, že jsou pomalejší, ztrácejí své místo ve stádě (pokud je nešikanují) a tráví hodně času spánkem (ve stoje). To jsou zcela normální známky stárnutí.“

Navrhuje, aby si majitelé položili následující otázky: Udržuje si kůň odpovídající tělesnou kondici? Jsou jeho zuby v dobrém stavu, nebo pokud už zuby ztratil, jsem schopný zajistit odpovídající péči a zajistit alternativní výživu? Má dostatek vitality, je přiměřeně zdravý? Musí ho veterinář často navštěvovat v naléhavých případech?

„Pokud je na některou z těchto otázek odpověď sporná, je čas požádat svého veterináře, aby s vámi prodiskutoval kvalitu života vašeho zvířete a zjistil, zda lze něco udělat pro to, aby se vyřešilo to, co nefunguje,“ apeluje veterinářka a na závěr říká: „Požádejte svého veterináře, aby vám pomohl najít pravdu o stavu vašeho koně. Všichni potřebujeme takovou kontrolu reality. Ať už jsme dlouholetými nebo začínajícími majiteli koní.“