Pane doktore, jste veterinární lékař zabývající se výhradně koňskou medicínou s hlavním zaměřením na ortopedii a sportovní medicínu. Jak se vlastně Váš svět propojil právě se světem koní?

Ke koním jsem se dostal asi ve 14 letech, když jsem začal jezdit v JK Malenovice. Od té doby se to už se mnou vleče :)

Závodně jsem začal jezdit v JK Baník Ostrava, kde jsem na jaře 2004 absolvoval ZZJV s koněm Aquilla 1. Později jsem závodil i v sedlech dalších koní. Nejvíce úspěchů jsem sklidil s koňmi Arena 1 a Salwador.

Mým životním koněm je ale jednoznačně kůň Lortzing.

 

Vaší specializací je ortopedie a sportovní medicína. Existuje v této souvislosti nějaké proč?

Ortopedické problémy jsou asi nejčastějším důvodem vyřazení koně ze sportu. Jako bývalý parkurový jezdec a nyní fanoušek jezdeckého sportu rád vídám své pacienty podávat dobré výkony a vítězit!

 

Kde jste získal praxi ve vyhodnocování zobrazovacích metod a rentgenologii?

Po ukončení studia jsem rok pracoval na klinice Dubai Equine Hospital. Toto pracoviště bylo velmi moderně vybaveno a především jsem měl možnost pracovat pod vedením špičkových lékařů v této oblasti, s kterými dodnes konzultuji své pacienty. Nyní se snažím získávat zkušenosti nejen výkonem praxe, ale také na odborných seminářích zabývajících se touto problematikou. Za největšího odborníka a svůj vzor v zobrazovací diagnostice považuji pana profesora Jean-Marie Denoix. Jeho semináře v rámci „The International Society of Equine Locomotor Pathology (ISELP)“ jsou pro mne velkým přínosem a inspirací.

 

Dá se říci, že konkrétní druhy sportu doprovází specifické ortopedické obtíže?

Ano, i když je řada onemocnění společných, každá disciplína predisponuje koně k určitým „profesním onemocněním“. Také určité patologie koně více či méně limitují v jednotlivých disciplínách. Například poranění povrchového ohybače, stresové zlomeniny a onemocnění karpálních kloubů jsou velmi časté u dostihových koní. Naopak u sportovních koní jsou vzácná a postiženy jsou daleko častěji kopytní klouby, podotrochleární aparát nebo mezikostní sval.

 

Je tedy na místě volit určitý diagnostický postup při ortopedických potížích koní specializujících se na určité disciplíny?

Diagnostický postup je v zásadě podobný. První je nutné problém lokalizovat (klinickým vyšetřením, pohmatem, pomocí diagnostické analgezie,…) a poté dané místo případně vyšetřit pomocí zobrazovacích metod, jako je rentgen a ultrazvuk. Opačný postup je dosti nešťastný a vede k častým chybám.

Je však velmi vhodné dle využití koně, věku, plemene a všech anamnestických údajů vytvořit jakýsi výčet možných diagnóz seřazených dle pravděpodobnosti. Pokud se berou tyto faktory v úvahu, mohou při vyšetření výrazně pomoci a také předcházejí chybám. Pravdou je, že koně nás mohou překvapit a trpět zvláštním a netypickým onemocněním. Na to je také dobré myslet, ale až po vyloučení toho, co je pro daného koně typické a nejpravděpodobnější.

 

Jaké druhy problémů ve své praxi nejčastěji diagnostikujete?

Není to moderní, ale většina koní kulhá z kopyta. To platí pro všechna plemena, věkové kategorie i disciplíny… Bylo to tak vždy a nejspíš to tak i navždy bude. Ale zatímco dříve majitel koně nejprve sundal podkovy a prohlédl kopyto, dnes zavolá fyzioterapeuta…

 

Lze ortopedickým problémům předcházet?

Za nejlepší prevenci považuji správný management a trénink koně, velmi důležité je také vhodné podkování a povrch, na kterém koně jezdíme.

Mnozí majitelé nakoupí přípravky za desetitisíce a nechají koně každý týden namasírovat, ale nezaplatí za dobrého trenéra a podkováře. Pokud nemá kůň v těchto ohledech správný režim, nepomůže veterinář, a dokonce ani tisíce “odborníků”  na internetových diskuzích. Správným a rozumným managementem můžeme předejít zdravotním problémům, ale také problémům jezdeckým, které jsou pak velmi často na zdravotní problém pouze sváděny. To, že kůň nechce skákat, nemusí rozhodně znamenat, že ho bolí záda nebo cokoli jiného.

 

Je v současné době snazší dobrat se k diagnóze, než tomu bylo dříve?

Rozdíl je obrovský. Není to tak dávno, kdy rentgen mělo jen pár veterinářů a snímky jezdili vyvolávat do temné komory. V dnešní době vlastní přenosný rentgen a ultrazvuk již naprostá většina terénních veterinářů zabývajících se ortopedií koní. Výsledky těchto vyšetření tak máme okamžitě, na místě a v nesrovnatelně vyšší kvalitě, než tomu bylo v minulosti. Tyto zobrazovací metody pak napomáhají dobrat se ke správné a přesné diagnóze.

Není již výjimkou referovat cennější pacienty na magnetickou rezonanci, výpočetní tomografii a scintigrafii, což také velmi napomáhá porozumět některým patologickým procesům. Tento komfort však může svádět k opomíjení důkladného klinického a ortopedického vyšetření a mnoho pacientů pak má rentgeny “od hlavy až k patě” bez jakékoliv diagnózy.  

 

Jak velký má význam vhodná péče o kopyta a korekce postojů u hříbat a mladých koní? Na co si mají dát majitelé/chovatelé pozor?

Úprava kopyt a postojů u hříbat je velmi zásadní, protože u rostoucího zvířete je možné velké množství vad velmi efektivně vyřešit a dokonce velmi často bez jakýchkoliv následků.

U dospělého koně již většinu vad vyřešit nelze a vhodným ortopedickým podkováním nebo úpravou kopyta pouze snižujeme negativní vlivy těchto odchylek. V Česku je již řada velmi kvalitních podkovářů a majitelé koní začínají chápat, jak moc je správná úprava kopyt a podkování důležité. Péče o kopyta hříbat je však stále velmi podceňovaná.

Nejčastějším problémem dnešní doby ve výživě hříbat je překrmování. Většina ortopedických problémů u rostoucího koně je z nadbytku, ne z nedostatku. Ke vzniku například překlubních postojů může stačit bohatá pastva, většinou je to ale snahou dopřát hříběti "to nejlepší". Také osteochondrózou (projevující se např. čipy a cystami v kloubech, ataxií…) trpí většinou hříbata ve stádě, která nejvíce a rychleji vyrostla.

Dalším problémem je nedostatečná a nepravidelná úprava kopyt u hříbat. Je třeba si uvědomit, že k efektivní korektuře vad postojů není mnoho času. Například angulární deformity v prstu je nejefektivnější provádět do 4. týdne věku, ve 3 měsících jsou již růstové zóny téměř neaktivní. Deviace v karpu a hleznech je nejefektivnější řešit mezi 4. a 10. týdnem věku, po 6 měsících je již konzervativní řešení velmi málo účinné.

Také vznik některých vad, jako je například překlubní kopýtko, může být velmi rychlý. Je proto vhodné kopyta hříbat kontrolovat nejlépe denně, nejméně však jednou týdně.

                             Na obrázku 1 výš - hříbě před léčbou, na obrázku 2 - totéž hříbě po léčbě

 

Chronicky se opakující se téma - vhodné sedlo. Setkáváte se s pacienty, kteří mají zdravotní problémy způsobené nevhodnou výstrojí?

Samozřejmě sedlo musí sedět, to je bezesporu velmi důležité. Pokud sedlo nebude správně pasovat, určitě se to projeví na komfortu koně a podaných výkonech. Na druhou stranu profesionální jezdci startující ve vysokých soutěžích mají většinou dvě až tři sedla, která prostřídají na desítkách i stovkách koní bez jakýchkoliv problémů.

Oproti tomu většina koní startujících v hobby soutěžích má speciálně vyrobené sedlo na míru. Majitel je přesvědčen, jak atypického koně má a žádné jiné sedlo jeho koni nemůže sednout. Mám proto dojem, že v mnohých případech jde spíše o komerci než vhodné napasování sedla.

 

Předkupní vyšetření koní a problematika "čistých rentgenů"...?

Předkupní vyšetření je velmi problematická záležitost, jelikož koupě každého koně je vždy riskantní podnik. Kupující navíc neriskuje jen kupní hodnotu koně, ale také potenciální náklady na léčbu a provoz, které mohou hodnotu koně i mnohonásobně převýšit. Předkupní vyšetření může tato rizika poměrně významně snížit, avšak určitě ne eliminovat. I nejzdravější kůň si může následující den zlomit nohu, dostat koliku, spadnout do skoku a získat strach skákat...

Dalším problémem je mylná představa některých kupujících, že kůň s "čistými rentgeny" musí být zdravý a kůň s nálezem na rengenu není do sportu. Rentgenologické vyšetření sice napomůže míru rizika odhadnout, ale je třeba rentgeny vždy posuzovat vzhledem ke klinickému stavu, ale také věku a výkonnosti koně. Samotné rentgenologické vyšetření je velmi zavádějící, protože i koně s "čistými rentgeny" nemusí skoro chodit a naopak kůň s významnými nálezy může do 20 let úspěšně sportovat.

Většina kupujících chce také slyšet jednoznačný verdikt, zda kůň prošel x neprošel, nebo byl x nebyl doporučen. To je však málo kdy možné. Role veterináře je patologie popsat a analyzovat míru rizika, které potenciální koupě ponese. Finální rozhodnutí je však vždy na kupujícím, který musí sám zvážit potenciální rizika vzhledem ke kvalitě a ceně koně.

 

MVDr. Martin Brát

Studium na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně ukončil v roce 2014. Již v průběhu studia se aktivně zabýval medicínou koní a absolvoval řadu stáží na klinikách v Německu, Irsku a Spojených Arabských Emirátech. Po studiu absolvoval roční internship na klinice Dubai Equine Hospital. Po návratu do České republiky byl dva roky zaměstnán na Veterinární klinice Heřmanův Městec, kde působil především na oddělení ortopedie. V roce 2017 se rozhodl provozovat soukromou veterinární praxi.

Pravidelně se zúčastňuje seminářů a vzdělávacích akcí konaných v České republice i zahraničí, je členem České hipiatrické společnosti, British Equine Veterinary Association a International Society of Equine Locomotor Pathology. Mnoho let se aktivně věnoval parkurovému skákání, momentálně se již plně věnuje veterinární medicíně, především ortopedii a diagnostice kulhání koní.