Na úvod slovo překladatelky o Jaime Jacksonovi i jeho metodě přirozeného trimu:

Metoda Jaime Jacksona se nazývá přirozený trim. Lidé v ČR ji znají pod názvem "mustang roll", což je ale konkrétní termín pro upravování kopytní stěny.

Je to neinvazivní metoda založená na modelu divokého koně. Koně, které Jaime Jackson studoval, pocházejí hlavně z Nevady a Utahu. Žijí na převážně kamenitém povrchu, čili velice tvrdém terénu, živí se stravou velmi chudou na karbohydráty a glukózu, ale svého potřebného množství dosáhnou. Za stravou ujdou až 30 km denně, minerály získávají ze země a rostlin, vitamíny také, doplní si sami přesně to, co potřebují, díky pohybu na takovémto terénu si kopyta sami obrušují...

Tato celostní přirozená metoda bosého trimu funguje pokaždé, když jsou dodrženy všechny její podmínky, jako dostatek pohybu na pevném povrchu, správná dieta a samozřejmě správný trim. O tomto již více v rozhovoru s jejím průkopníkem:

Koňské kopyto: Rozhovor s Jaime Jacksonem

V době, kdy koňská komunita nehleděla na možné souvislosti s divokými koňmi a jejich kopyty, Jaime Jackson šel odvážně kupředu a dal vzniknout přirozenému trimu, jak ho známe dnes.

Jaime začal svoji profesionální kariéru podkováře v r. 1970, rychle se začal zajímat o přirozený model kopyta a nakonec v r. 1982 získal možnost z první ruky sledovat kopyta divokých koní. Divoká kopyta podrobně studoval dalších 5 let a z těchto zkušeností napsal svoji průkopnickou knihu: The Natural Horse: Lessons from the Wild (Přírodní kůň: Lekce z divočiny).

Vědomosti získané od divokých koní začal aplikovat na koních domácích a brzy vyvinul trimování (strouhání) dle modelu divokého kopyta. Inspirován úspěchy kopyt v tomto přirozeném tvaru brzy na to skončil s prací podkováře a stal se prvním americkým "praktikem přirozeného trimu". Pokračoval jako průkopník v propagování přirozené péče o koně a kopyta v mnoha svých článcích, knihách a dal vzniknout AANHCP: Association for the Advancement of Natural Horse Care Practices (Asociace pro rozvoj metod přirozené péče o koně).

Následující rozhovor vás seznámí s jedinečným pohledem Jaime Jacksona na bosý svět a veškerý zajímavý pokrok, který je před námi.... (Yvonne Welz, redaktorka The Horse´s Hoof).

Yvonne: Nejdříve bych vám ráda řekla, jak velkou inspirací jste pro nás byl a že jste bezpochyby zakládající otec bosonožectví v Americe. Jako každý „nový“ koncept měl i přirozený trim cestu trnitou, jeho síla nyní roste a nikdy to nevypadalo lépe! Co si myslíte, jak si přirozený trim stojí dnes?

Jaime: Věřím, že „revoluce přirozeného chovu“ se bude rozšiřovat, bude lepší a různorodější. V r. 1982, když jsem šel poprvé do země divokých koní, nebylo opravdu nikde řečeno ani napsáno nic o „přirozeném“. Tenkrát neexistovaly ty spousty konceptů, metod ani názvosloví, co dnes používáme. To vše muselo přijít a být definováno. Tento proces pokračuje dodnes. Nebylo to jednoduché, ale určitě to bylo nevyhnutelné.

To, co se děje teď, a věřím, že to je velice slibné, je to, že členové veterinární i vědecké obce nyní věnují pozornost tomu, co mnozí z nás dělají už léta. Vidí, že to nezklamalo ani nezaniklo. Někteří z těchto lidí nyní aktivně spolupracují - nejsou pouze "věřící", ale provádějí to v praxi. Je to dobré, protože to znamená, tedy alespoň já mám ten pocit, že hlavní proud vědy je bude následovat. Je to otázka času - a z naší strany neutuchajícího vytrvání.

A právě tady - věda „přirozené péče“ - je místo pro nové metody zkoumání a klasifikace. Například bude věda muset zápasit s mnoha rozporuplnostmi a nepřímými definicemi toho, co je to „přirozené“. To samé platí pro „holistickou péči“. Vždycky jsem věřil, že takové podmínky by měly mít velmi konkrétní význam zakořeněný v koni žijícím přirozeně, což je to, co mě vedlo k divokému koni jako „modelu“. Od počátku 80. let jsem zjišťoval, že jakmile budou lidé vědět, o čem ten model je, problémem nebude to, že by divoký kůň nebyl pro ně potenciálně cenný, ale spíš jak mají tyto informace užitečně využít u svých koní. To vždy byla výzva.

Yvonne: Jaké naděje vidíte v budoucnu – v případě přirozeného trimu, dejme tomu během příštích 10 let?

Jaime: V první řadě nyní přemýšlím hlavně o "přirozeném chovu" spíš než o "přirozeném trimu". Tyto dva články jsou opravdu nerozdělitelné. Myslím, že "věc kopyt" spoustu z nás zajímala dříve, jednoduše proto, že péče o kopyta a problémy s ní křižují všechny disciplíny. Ve skutečnosti musíme býti holistickými praktiky, abychom byli úspěšní profesionálové v péči o kopyta.

Ale vrátím se k vaší otázce. Řekl bych, že výzkum i praxe kopytní péče bude v budoucnu stále prosperovat a bude propagována, jakmile budeme lépe rozumět i ostatní péči o koně: krmení, obecným podmínkám ustájení, novým přístupů celostní veterinární péče, tréninkovým a jezdeckým metodám a skutečnému výzkumu koňské přirozenosti. Vzhledem k tomu, že všechny tyto skutečnosti mají dopad na celistvost kopyta, musí na ně být nahlíženo z pohledu celostního. Napsal jsem o tom ve své první knize The Natural Horse (str. 154, epilog) a pořád si za tím stojím. Myslím, že je o to velký zájem, a tak doufám, že bude převládat světlejší obraz všech těch let, co jsou před námi.

Yvonne: Co si myslíte, že může udělat průměrný nadšený bosonožec, aby pomohl podpořit bosonožectví konstruktivnim a pozitivnim způsobem?

Jaime: Jestli mluvíme o majitelích koní, kteří mají koně na boso, měli by se snažit být zodpovědní, co možná nejvíce. To znamená vzdělávat se v tomto odvětví a mít zdravý selský rozum. AANHCP zdůrazňuje staré zásady z Hippokratovy přísahy: „nečiň nic, co by bylo ke škodě“ - a na to by měl každý z nás myslet v první řadě. A myslím, že to je do značné míry ten případ. Na druhou stranu si nemyslím, že by lidé měli couvnout před „bosonožectvím“ ze strachu a nedělat vůbec nic. Koně umí být mnohem, mnohem lepší bosí, pokud je péče správná, tím myslím „přírodní/přirozená“. Přiznivci bosonožectví proto chápou, že pokud budou postupovat správně, jejich koně budou prospívat, a mohou pak například povzbudit ostatní, aby učinili totéž. Myslím, že tohle je nejlepší cesta, jak podporovat ve velkém přirozenou péči – zodpovědnou, vlastní iniciativou.

Yvonne: A co průměrní kopytáři, co mohou udělat proto, aby pomohli vytvořit pozitivní image přirozenému trimu?

Jaime: Kopytáři budou bezpochyby nadále dělat to, co je pro ně nejlepší, a co není, toho se vzdají. Myslím, že ti, kdo přijali celostní přístup, budou prosperovat nejvíce a poskytnou nejlepší příklady. Ale měli by také pojmout vědu, která je založená na přirozeném modelu. To se většina z nich snaží dělat, ale problém je, že vědecké základy jsou stále v zárodku. V důsledku toho jsou stále hodně spekulativní (např. přirozené krmení), což se do naši práce hodně promítá, někdy na úkor toho, co děláme. Ale dokud budou praktici upřímní na téma nedostatku skutečné vědy - našich mezer ve znalostech – myslím, že majitelé koní to pochopí a budou se nadále snažit spolupracovat, dokud nebudou k dispozici nové informace a výzkumy. Zjišťuji, že se každý poctivě snaží a to "esprit de corps" hodně pomáhá tomu, aby šlo vše živě a zdravě rychle vpřed.

Z praktického hlediska by bylo samozřejmě nejlepší, aby kopytáři pozitivně podporovali tuto image a chovali se profesionálně. Pro mě to znamená, aby byli kompletně vzděláni v náročné vědě NHC (Natural Hoof Care – přirozený trim) a poté pokračovali ve svém dlouhodobém vzdělávání, aby se učili, jak se stát dobrým pedagogem (velmi důležité!) a podporovat důležitý výzkum. To jsou pilíře každé životaschopné disciplíny a my, jako profesionálové, bychom neměli být vyjímkou.

Yvonne: Co si myslíte, že je nejdůležitějším prvkem v úspěšném přechodu na boso?

Jaime: Toto je hlavně o vzdělávání majitele. Nic nenaruší něčí práci rychleji než klient, který opravdu nerozumí, co tento přechod znamená a jak funguje. Většina mých klientů jsou se mnou už léta, ale každý z nich si udělal svůj malý výzkum před tím, než mě kontaktoval. Musel jsem se nejdřÍv ujistit, že vše dostatečně pochopili, než se stali mými klienty. Do každého koně investuji vlastní čas, energii a odhodlání dělat pro něho správnou věc. Není nic víc odrazujícího, než klient, který „prchne“, protože prostě nevěděl, co to znamená. Osobně se ujistím, že četli mé knihy! Poté jim dávám určité otázky. Často dělají i domácí úkol, který jim zadám, dříve než mě kontaktují. Na prvním setkání na místě si potvrdíme, že pochopili, mluvíme a díváme se při tom společně na koně. Na další úrovni, technické, vyhodnotíme problémy, jak kopyto časem uzdraví, použití bot, měření kopyt, úpravy kopyt atd. Také diskutujeme - podrobně, do detailů.

Yvonne: Na co jste nejvíce hrdý v souvislosti s kopyty?

Jaime: To budou asi mé výpravy k divokým koním (1982-1986), mé kopytní studie koní z Velké Kotliny a poté, když jsem byl schopen své nálezy úspěšně přizpůsobit domácím koním ve své péči.

Yvonne: Nemám v úmyslu být zde příliš osobní, ale jaký je váš každodenní život – pořád trimujete kopyta koní? Stále pravidelně studujete divoké koně?

Jaime: Ano, dodnes trimuji koně (je mi přes 60). Svou kariéru jsem začal jako kovář v r. 1970. Od počátku 80. let má podkovářská praxe postupně směřovala k „přirozené péči o kopyta“, zároveň s mým rostoucím chápáním divokých koní. Moje kariéra podkováře skončila koncem 80. let, byla zcela nahrazena přirozeným trimováním.

Během 90. let jsem věnoval spoustu práce psaní článků, přednášení na konferencích a pořádání klinik. Od r. 2000 jsem autorem dalších svých knih a spolu s ostatními se nám podařilo vytvořit AANHCP – která vedle výzkumu koní byla tou největší výzvou, kterou jsem dosud znal.

Na programu jsou další výzkum divokých koní, ale ty se budou konat pod záštitou AANHCP. „Za oponou“ ted probíhá hodně diskuzí a plánování. Mám také spoustu jiných zájmů, ale nechtěl bych nudit čtenáře!

Yvonne: Co si myslíte o všech nesourodých skupinkách bosonožců tam venku? Často bojují proti sobě, k velké škodě bosonožectví jako celku, co můžeme udělat, aby se to změnilo?

Jaime: Vlastně, to je úžasné! Myslím, že spousta jich to bere opravdu vážně, že vytvářejí všemožné „bosé disciplíny“, některé pod vlastním jménem, některé jako součást nějakého subjektu nebo sdružení a tak dále. Tohle není až tak neobvyklé, jak můžeme vidět i v mnoha jiných odborných disciplínách, jak v koňském světě, tak i mimo něj. Stačí se podívat kolem sebe, existuje spousta veterinárních a podkovářských organizací, klinických guru a vzdělávacích programů. A jako by všichni věděli, co je nejlepší! Je to jen lidská přirozenost „jít s davem“.

Ale pro mě je NHC vážná věc a zaslouží si být v „hlavním proudu“ a ne jako alternativa pro „outsidery“. Aby se tam dostala, bude – jak už jsem dříve navrhl - vyžadovat dobré vědecké a vzdělávací programy s odpovědností. Dále je třeba progresivně vzdělávat veřejnost a taky aby hlavní komunita lidí od koní přijala naše cíle, založené na efektivní a etické praxi.

Myslím, že spousta toho hašteření a „boje“, jak mu říkáte, je tam prostě proto, že to vše se ještě nenaplnilo. Ale až to přijde, až všechny věci zapadnou na svá místa a dají nám kompletnější "celek", většina ostensivní, svévolné nesourodosti ustoupí zdravé a relevantní debatě, jak to můžeme vidět v jiných oblastech lidského snažení. Pokud bychom to společně nechali padnout do rukou vypočítavých „guru“ a fanatiků – falešných jednotlivců, kteří bez výhrad, úmyslně nebo jinak šíří dezinformace, odpovídají jen sami sobě a vedou nevědomé do zkažených režimů škod – pak bych řekl, že jsme ztraceni. Ale nemyslím, že je to náš případ, takže jsem zcela plný nadějí.

Yvonne: Řekněte nám vše o novém vývoji v AANHCP – včetně kompletní změny jména, je to pravda?

Jaime: Hned od počátku AANHCP poznalo jeho vedení, že NHC revoluce je mezinárodní. Proto se zkratka – Asociace pro rozvoj metod přirozené péče o kopyta koně – zdála nevhodná. Také protože se její pozornost dříve či později musela přesunout od kopyta k celostnímu přístupu, věděli jsme, že zdánlivě exkluzivní „zaměření na kopyta“ také musí zmizet.

Ale protože „kopyto“ bylo logickým východiskem (zajímají se o něho všechny koňské disciplíny), tak to začalo u něho. Ve skutečnosti jsem původně tento název vymyslel – a dokonce jsem protestoval, že získal právní postavení! Nakonec bylo rozhodnuto mu zcela odebrat výhradní zaměření na kopyto v r. 2007, kdy bylo nutné včlenit organizaci do Kalifornie (z Arkansasu). Myslím, že to byl Bruce (Dr. Bruce Nock), který evokoval myšlenku „Asociace pro rozvoj metod přirozené péče o koně“, po dlouhém žertování a diskutování asi dvaceti z nás!

AANHCP se stále vyvíjí jako organizace. Je to legální zařízení pro lepší život domácích koní na základě modelu divokého koně, to zůstává stejné. Co je nové a co se děje, to je téma pro velkou diskuzi, ale ve stručnosti jsme zlepšili způsob vzdělávání, zvýšili jsme odpovědnost instruktorů a studentů ve výukovém programu, doplnili jsme výuku o program „specialista na koňské boty“ (vedle programu trimování), otevřeli jsme se veřejnosti, otevřeli jsme pro ni naše konference, položili jsme základy pro nábor a výzkum a opravdu mnohem víc.

Yvonne: Proč by se měli průměrní vlastníci bosého koně a/nebo kopytáři zapojit do AANHCP?

Jaime: Samozřejmě, majitelé koní se setkají s našimi odborníky už v terénu. Na našich webových stránkách jsme z tohoto důvodu zveřejnili seznam kopytářů podle daných oblastí. V r. 2008 bychom měli otevřít nové dveře pro majitele a další, aby mohli podpořit naše životní poslání. To bude zveřejněno na našich stránkách a bude to mimo jiné zahrnovat hostování na klinikách a malých sympóziích, které podporují naše výzkumy a pomoc s projekty náboru studentů.

AANHCP poskytuje školení na základě našich holistických přístupů k péči o kopyta, které nyní značně překračuje rámec pouhého trimování. Studenti v našich programech mají jedinečnou příležitost trénovat s mnoha instruktory (nyní kolem 14), z nichž všichni jsou dobře znalí naší metody a principů. Kéž bych toto měl, když jsem se tenkrát v r. 1970 učil. Myslím, že je to naše struktura podpory, díky níž jsme tak silnou organizací, a také naše horlivost nést životní poslání založené na modelu divokého koně. Nenapadá mě nikdo, kdo trimuje profesionálně, který by neměl užitek z našich tréninkových programů. Tak silný se citím v tom, co máme nabídnout.

Yvonne: Co si myslíte, že je ta nejdůležitější informace z modelu divokého koně, kterou si máme odnést?

Jaime: Pravdu. Protože je mnoho pravd, které lze z tohoto modelu vytěžit. Divoký kůň, jak už jsem napsal a řekl mnohokrát za posledních 25 let, pro nás představuje důležité okno do skutečné povahy svého druhu. Jsou neposkvrněni lidským vměšováním. Jak žijí v přírodě? Co přesně jí? Jaké jsou jejich nohy? Jaké zuby? Mají zdravotní problémy a jak úspěšně je řeší prostřednictvím svého životního stylu? Co potřebují k tomu, aby byli zdraví? Musím říct, že stále ještě víme o jejich přirozeném životě velmi málo. Ale pravda je stále tam – čeká na nás, abychom ji objevili.

(30. vydání časopisu The Horse´s Hoof, jaro 2008)

Rozhovor Yvonne Welz s Jaime Jacksonem si můžete přečíst v originálu na této stránce (PDF) http://www.aanhcp.net/Jackson_30.pdf.

Osobní stránka Jaime Jacksona: http://www.jaimejackson.com/.

Použité fotografie najdete také na stránce www.tribeequus.com.

Touto metodou se (aspoň částečně) zabývají i následující kopytáři v ČR:

• Petr Soukup: www.kopyta.com,
• Zdeněk Langmajer: bertik.8@seznam.cz,
• Petra Šantrůčková: http://laminitis.webnode.cz,
• Alena Vostatková: stránky na Facebooku Koně na boso a jejich přirozený trim,
• Martin Palla: mp@kopyta.cz
• Alexej Žák: kontakt přes Alenu Vostatkovou