Protahovat, či neprotahovat? Toť otázka, kterou si klade spousta majitelů a jezdců. Když už se tedy rozhodneme koně protahovat, nastává další dilema - protahovat před ježděním, nebo po? A jak to správně dělat? Neublížím tím svému koni?

Tak právě na tyto otázky si dnes zkusíme odpovědět...

Proč protahovat

Nejdříve si musíte ujasnit, proč vlastně chcete koně protahovat, jaký je váš cíl. Od toho se pak odvíjí to, jak s koněm budete cvičit. Chcete koně rozhýbat po zranění, udržet v kondici nebo zlepšit ohebnost, protože je křivý?

Jak fungují kosterní svaly...

Pamatujete si ještě z hodin biologie, jak vlastně vypadá sval, z čeho se skládá a jaký je princip kontrakce a relaxace svalu? Opakování je matka moudrosti, tak se na to v krátkosti podíváme…

Budeme se bavit o kosterních svalech, tedy o těch, které vytváří pohyb. Součástí těchto svalů jsou svalové buňky, nervy, cévy a pojivová tkáň. Svalová buňka neboli svalové vlákno je obalená pojivovou tkání, která spojuje jednotlivá svalová vlákna do svazků. Tyto svazky svalových vláken pak tvoří celý sval, spolu s cévami a nervy. Jelikož svaly mají vytvářet pohyb, odstupují a upínají se na kosti, kterými pak pohybují. V těchto místech sval přechází ve šlachu, která tvoří spojení s kostí.

Pokud se blíže podíváme na strukturu svalového vlákna, dostaneme se k podstatě fungování svalů, tedy jak funguje kontrakce a relaxace. Svalové vlákno, stejně jako jiné buňky v těle, v sobě má základní organely jako cytoplasmu, jádro, mitochondrie atd. Co je ale odlišuje od jiných buněk, jsou myofibrily. Myofibrily jsou základní jednotky ve svalech, které zajišťují jejich kontrakci.

Skládají se ze specializovaných proteinů nejen aktinu a myosinu, ale také troponinu a tropomyosinu. První impuls ke kontrakci svalu přichází z centrální nervové soustavy. Reakcí na tento signál je uvolnění vápenatých iontů, které se dostávají k aktinu a naváží se na troponin. Tím se uvolní vazebné místo pro navázání myosinu na molekulu aktinu. Dochází tedy k posouvání myosinu po aktinovém vlákně, tím se zkracuje délka myofibril a dochází tedy ke kontrakci svalu.

Při strečinku se více zapojuje protein zvaný titin (jeho vědecký název je tak dlouhý, že jen vyslovení celého názvu zabere více než 3 hodiny!). Je to nejdelší molekula v těle savců a je zodpovědný za elasticitu svalů. Jeho hlavní funkcí je stabilizace aktinových a myosinových vláken a po protažení svalu do délky zajišťuje jeho opětovné smrštění (jako pružina).

Struktura titinu

Při kontrakci svalu se myofibrily zkracují, aktin a myosin se zasouvají mezi sebe (dochází tak k většímu překryvu obou struktur). Při protahování se děje opak, tedy délka svalových vláken se zvětšuje (myosin a aktin se od sebe vzdalují). Při protažení se svalová i kolagenní vlákna seřadí do stejného směru, v jakém působí napětí. Tohoto jevu se mj. využívá i v rehabilitaci jizvovité tkáně ve svalech.

Typy protahování

Obecně existuje několik přístupů k protahování.

Pasivní strečink je pomalé kontrolované protažení, kdy se snažíme sval co nejvíce protáhnout do délky. Díky tomu se udržuje pružnost celého těla. Existují názory v oblasti lidské sportovní medicíny, že pasivní strečink vede k oslabení protahovaných svalů. Protahovaný sval méně reaguje na nervové vzruchy a zůstává slabší až po dobu 30 minut po protahování. Z tohoto důvodu se nedoporučuje pasivní strečink provádět před zátěží. Je vhodnější po tréninku, kdy je potřeba svaly zklidnit, podpořit vyplavení zplodin metabolismu včetně kyseliny mléčné. Svaly pak rychleji regenerují a tělo se příjemně zrelaxuje.

Behm a Cahouachi (2011) ve své práci uvádí, že i když krátké protažení v rámci zahřívací fáze nemá zásadně negativní dopad na výkonnost, nedoporučují pasivní protahování u aktivit, které vyžadují vysokou rychlost, rychlou kontrakci svalů nebo výbušnou sílu. Pro tyto činnosti je lepší zvolit dynamický strečink, který svaly “nabudí” a lépe připraví na práci.

Aktivní strečink je cvičení, které kůň vlastně dělá sám a my mu nijak nepomáháme. Podstatou aktivního strečinku je protažení určité svalové skupiny, zatímco jiné svaly aktivně pracují, aby udržely pozici při cvičení. Koně se takto protahují i sami, například natáhnou pánevní končetinu dozadu, v maximální pozici ji chvíli podrží a vrátí zpět.

Dynamický strečink je protažení za pohybu koně. Využívá se při ježdění, lonžování nebo při práci ze země. Dá se dobře zakomponovat do ježdění na začátek práce. Jde o cvičení jako např. laterální a vertikální ohýbání krku, zkrácení a prodloužení chodů, střídání protažení a shromáždění, práce na kavaletách a gymnastických řadách atd.

Dynamický strečink zařazený do zahřívací fáze tréninku snižuje riziko zranění a z dlouhodobého hlediska zlepšuje výkonnost koně. Při pravidelném cvičení dochází ke zvýšení flexibility, síly a udržuje se normální rozsah pohybu v kloubech. Pokud strečink provádíte správně a dodržujete pár základních pravidel, je to vcelku bezpečné cvičení a můžete ho bez obav zařadit do tréninku.

Správná technika pasivního strečinku

Správné technice cviků musíte koně naučit, velmi dobře k tomu poslouží pamlsky jako odměna. Nejprve si koně správně postavíte - měl by stát hrudními a pánevními končetinami vedle sebe, se všemi končetinami zatíženými. Pokud protahujete krk, hlídejte koně, aby si cvik neulehčoval tím, že předkročí jednu končetinu. Jestliže má tendenci si cvičení ulehčovat, pravděpodobně po něm chcete větší protažení, než jakého je aktuálně schopen.

Bezpečnost na prvním místě

Nikdy koně při protahování neuvazujte, a už vůbec ne prosím za provazovou ohlávku. Ideální je mít k ruce pomocníka, který vám koně podrží, nebo koně uvazujte za klasickou plochou ohlávku na bezpečnostní uzel, který jde snadno uvolnit. Postavte si koně na rovný a neklouzavý povrch. Myslete na svoji bezpečnost a kdykoli máte pochybnost, raději cvik nedělejte.

Protahujte koně pomalu. Při rychlém natažení svalu aktivujete obranný reflex, který má za úkol chránit sval před nadměrným protažením. Rychlé natažení svalu způsobí rychlé zkrácení svalů a budete se s koněm přetahovat. Pak je lepší cvičení ukončit a začít znovu a pomalu. Zpočátku koně protahujte jen málo a krátce a postupně přidávejte.

Pamatujte, že všichni koně nejsou stejně flexibilní a každý kůň má své maximum někde jinde. Dělejte vše jen v rámci aktuálních možností vašeho koně. Po protažení kontrolovaně vraťte koně do výchozí pozice, nepouštějte náhle končetinu z maximálního protažení (můžete ublížit koni i sobě).

 

• V příštím díle seriálu o protahování koní se zaměříme na pasivní strečink. Již příští týden!

 

MVDr. Zuzana Zápalková

Po ukončení studií na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně se vydala cestou fyzioterapie, která ji vedla nejprve na kurz koňských masáží do Velké Británie. Poté absolvovala semináře zaměřené na metodu Equine Touch a Dornovu metodu, až nakonec došla k poznání, že jejím posláním je chiropraxe. Veterinární chiropraxi vystudovala v Anglii u IAVC (International Academy of Veterinary Chiropractic) a dále se intenzivně vzdělává. Mezi její pacienty patří nejen koně, ale i psi a jiná zvířata (například miniprasátka nebo třeba králíčci). Více informací najdete na webových stránkách www.chiropraxezvirat.cz

 

Zdroje:

Behm a Cahouachi (2011): A review of the acute effects of static and dynamic stretching on performance. Eur J Appl Physiol