Připalování kopyt: ovlivní kvalitu rohoviny a zdraví kopyta?

Podkování za tepla je ve své fázi připalování podkovy na kopyto jedním z mnoha diskutovaných témat v péči o koňská kopyta. Laická i odborná veřejnost se rozcházejí v tom, jakým způsobem a do jaké míry ovlivňuje připalování kvalitu rohoviny a zdraví celého kopyta. S členem Živnostenského společenstva podkovářů Liborem Dolákem a jeho kolegy jsme se rozhodli provést přímo při podkování koní malý pokus, který měl za úkol alespoň orientačně odpovědět na dvě základní diskutované otázky: Ovlivní připalování vlhkost a následně kvalitu rohoviny? Zvýší se při připalování teplota kopyta nad nějakou kritickou mez?

Podkování kopyt za tepla je metoda, kdy je nutné před připalováním rozžhavit podkovu ve výhni až na teplotu kolem 1000 °C. Při této teplotě se železo dobře zpracovává a podkovu lze velmi dobře přizpůsobit tvaru a potřebám kopyta. Zručný podkovář dokáže natvarovat podkovu než klesne její teplota pod 700°C . Při této teplotě je optimální přiložit podkovu na předem připravený nosný okraj kopyta a provést tzv. připálení podkovy.

Samotné připálení má přísná pravidla a každý podkovář by je měl respektovat. První pravidlo říká, že po úpravě kopyta je nutné zachovat tloušťku chodidla v místě nosného okraje nejméně 6 mm. Nelze-li toho docílit, je nutné zkracovat dobu připalování. Druhé pravidlo se týká doby připalování, která nesmí přesáhnout 2 x 3 až 5 sekund, přičemž přestávka mezi připalováním slouží ke kontrole roviny podkovy a nosného okraje, dále pak k zapuštění čapek do rohové stěny. V žádném případě nesmí připálení sloužit jako přizpůsobení dvou nestejných a nerovných ploch. Podívejme se, jaké argumenty mají zastánci a odpůrci podkování za tepla.

Argumenty zastánců připalování:

  • podstatně méně namáhavé a přesnější natvarování podkovy;
  • možnost vykování překlápěcích svahů a nosných ploch;
  • lepší možnost dodržet zásadu tvarování podkovy podle kopyta;
  • dokonalé přizpůsobení nosného okraje kopyta s plochou podkovy;
  • přehled o umístění otvorů pro podkováky na bílé čáře;
  • dobře zapuštěné čapky v rohové stěně - zvýšení stability podkovy;
  • připálení likviduje na nosném okraji spory hub a plísní a předchází tak onemocnění bílé čáry.

Argumenty jeho odpůrců:

  • připalování vysušuje rohovinu a způsobuje její praskání;
  • příliš se zvyšuje teplota kopyta;
  • vzniká nebezpečí poranění kopytní škáry;
  • přináší větší pravděpodobnost poranění podkováře i pomocníka;
  • v místě připálení zůstává mrtvá rohovina, což podporuje onemocnění kopyta;
  • koně připalování psychicky špatně snášejí;
  • investice do výhně je značná a zbytečná.

Pokusem vpřed...

Vášnivé diskuse až hádky mezi zastánci a odpůrci připalování a nedostatek objektivních informací na toto téma nás přivedlo na myšlenku udělat v běžných podmínkách sportovní jezdecké stáje malý pokus. Celý rok jsme sledovali u několika vybraných koní několik ukazatelů kvality rohoviny na připalovaných a nepřipalovaných kopytech. Byli jsme limitováni počtem koní, kteří přicházeli v úvahu, i skutečností, že tito koně po celou dobu sportovali, popřípadě byli intenzivně jezdecky využíváni. Náš pokus tedy nesměl nijak ovlivnit jejich zdravotní ani "pracovní" stav. Byli jsme však omezeni také časově a finančně, takže po několika "zkouškách na naostro" jsme zvolili následující postup:

Vybraní byli koně z jedné stáje:

1 hřebec, 1 klisna, 3 valaši, všichni ČT, bez klinických příznaků kulhání a bez anamnézy problémů s kopyty či končetinami, všichni denně ježdění v terénu i na jízdárně, výkonnost ve sledovaném období max. ZL. Koně byli ustájení v boxech na slámě, popřípadě kombinované s pilinami, kromě jednoho valacha měli minimální pobyt ve výběhu. Kopyta se jim po práci obvykle ostříkala vodou bez ohledu na počasí (kromě zimy), některým koním dávali majitelé během suchého letního období do kopyt na noc náboje. Noc před kováním měli všichni koně v kopytech náboje z jílu.

Po celý rok se při každém kování (co 6 - 8 týdnů) prováděly u těchto koní následující úkony:

  • Po sejmutí podkovy se každé kopyto vyfotilo a posoudil se makroskopicky jeho stav (stav bílé čáry, stav rohoviny stěny a okolí otvorů po podkovácích, stav chodidla a střelu).
  • Poté se kopytními kleštěmi a nožem zkrátil nosný okraj dle potřeby (asi o 1 cm) a upravilo se chodidlo a rozpěrky. Nosný okraj se srovnal kopytní rašplí a takto vzniklé "rohovinové piliny" se ihned odebraly do označeného neprodyšně uzavíratelného sáčku pro stanovení vlhkosti.
  • Vlhkost rohoviny nosného okraje: Uzavřený sáček i s obsahem se co nejdříve zvážil na přesné váze na dvě desetinná místa a od tohoto údaje se odečetla hmotnost prázdného suchého sáčku. Vzorek rohoviny zpracovala laboratoř ústavu výživy, zootechniky a zoohygieny VFU Brno, stanovila podle platné metodiky obsah sušiny, z něhož se poté vypočetlo procento vlhkosti.
  • Bylo stanoveno, že po celou dobu pokusu se budou připalovat pravá kopyta každého ze sledovaných koní, levá kopyta se budou kovat za studena. Připalování probíhalo tak, že se podkova rozžhavená do ruda přiložila na kopyto maximálně na 5 sekund, poté se sejmula, provedly se potřebné úpravy, znovu se na maximálně 5 sekund přiložila a poté se končetina koně postavila na zem (gumová podložka nebo beton).
  • Před vlastním připálením se na pravých kopytech vyvrtal na vnější straně kopytní stěny otvor přibližně 1 cm nad nosným okrajem a hluboký asi 7 mm (tedy nezasahující do citlivé škáry), který sloužil pro měření teploty.
  • Měření teploty rohoviny kopytní stěny při připalování: Před měřením teploty kopyta se vždy stejným digitálním teploměrem, vybaveným snímací elektrodou pro měření teploty masa, změřila i teplota vzduchu v místě kování. Do vyvrtaného otvoru v kopytní stěně se zasunula sonda s měřicí elektrodou a změřila se teplota před připalováním, těsně po připalování a jednu a dvě minuty po připalování.

    Cílem těchto měření bylo zjistit, zda budou po oněch 6 - 8 týdnech připalovaná kopyta jednoho koně "sušší" než jeho kopyta nepřipalovaná, a jak se bude měnit teplota rohoviny v 7milimetrové hloubce kopytní stěny během a po připalování.

    Výsledky - makroskopické změny na kopytech
    Během celé doby se u žádného kopyta nezjistily žádné patologické změny, nedošlo k praskání, vylamování ani jiným viditelným příznakům zhoršení kvality rohoviny, podkovy připalované i nepřipalované držely po celou dobu dobře.


    Výsledky - vlhkost rohoviny:

    Červen 2003 Připalovaná kopyta:
    průměr 32,85% (29,60 - 35,96%)
    Zjišťovala se vlhkost pouze u připalovaných kopyt, protože pokus jsme teprve začínali a do té doby se všem koním připalovala všechna kopyta.
    Srpen 2003 Připalovaná kopyta:
    průměr 26,79% (19,13 - 29,13%)
    Nepřipalovaná kopyta:
    průměr 25,74% (22,33 - 29,30%)
    Počasí suché, teplé, půda tvrdá a suchá, koně dostávali občas náboje. Kopyta koní, kteří dostávali náboje častěji, měli rohovinu "vlhčí" až o 4%. Nejsušší kopyta měl valach, který jako jediný ze sledovaných koní celé dny pobýval ve výběhu.
    Říjen 2003 Připalovaná kopyta:
    průměr 24,67% (22,14 - 26,90%)
    Nepřipalovaná kopyta:
    průměr 27,38% (22,80 - 30,00%)
    Počasí stále suché, terén vyprahlý, tvrdý. Kopyta koní, kteří dostávali náboje častěji, měli rohovinu "vlhčí".
    Prosinec 2003 Připalovaná kopyta:
    průměr 29,93% (32,36 - 21,10%)
    Nepřipalovaná kopyta:
    průměr 29,61% (26,58 - 32,99%)
    Počasí vlhké, terén blátivý, několik dní před měřením poprvé mrzlo, na což rohovina u všech koní výrazně zareagovala a bez ohledu na připalování se zvýšila její vlhkost.
    Únor 2004 Připalovaná kopyta:
    průměr 32,47% (27,50 - 36,26%)
    Nepřipalovaná kopyta:
    průměr 29,81% (21,69 - 34,26%)
    Počasí stále poměrně vlhké i mrazivé, na zemi bláto, sníh a led. Koně chodili kvůli špatnému terénu především do haly. Valach, pobývající v tomto počasí přes den ve výběhu, měl kopyta vlhčí o několik procent.
    Duben 2004 Připalovaná kopyta:
    průměr 26,78% (22,23 - 31,21%)
    Nepřipalovaná kopyta:
    průměr 27,59% (24,50 - 29,63%)
    Střídání sucha i bláta, vlhkost kopyt se celkově začala oproti zimě snižovat. Valach, který chodil pravidelně do výběhu, už měl kopyta trochu "sušší" než zbylí koně trávicí většinu času ve stáji.


    Výsledky - teplota uvnitř kopytní stěny:

    Během připalování a měření teploty stáli koně na gumové podlaze nebo na betonu.
    Průměrně se u koní stojících na gumě teplota uvnitř kopytní stěny zvýšila bezprostředně po připálení o 8,24°C, za 1 minutu po připálení byla ještě oproti původní teplotě vyšší o 8,09°C a za 2 minuty po připálení už byla vyšší pouze o 6,07°C.

    U koní stojících na betonu teplota po připálení klesala mnohem rychleji: bezprostředně po připálení byla vyšší oproti původní teplotě průměrně o 6,64°C, za 1 minutu o 6,70°C a za 2 minuty o 5,33°C.

    Teplota kopyt byla vždy o několik stupňů vyšší, než teplota vzduchu. Na betonu byl rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou uvnitř kopytní stěny asi 2 - 3°C, u koní na gumě to činilo až 5 - 6°C. Teplota prostředí neměla vliv na to, o kolik stoupla teplota uvnitř kopytní stěny po připálení kopyta. Samozřejmě v teplém počasí byla teplejší i kopyta koní. Maximální naměřená teplota byla po připalování 2 x 5 sekund: 39,1°C, většinou však nepřesáhla 34°C. Ráda bych podotkla, že teplota uvnitř živočišného těla se běžně pohybuje okolo 39°C. Strukturu a funkci bílkovin ovlivňuje působení teplot vyšších než cca 42°C.


    Závěry:

    Podle našich měření vyšlo najevo, že se procento vlhkosti ve vzorcích odebraných z připalovaných a nepřipalovaných kopyt navzájem příliš nelišilo, kopyto si i po připálení za 6 - 8 týdnů natáhlo potřebnou vlhkost z prostředí. Procento vlhkosti se však měnilo podle ročního období a počasí, ovlivnil ho pravděpodobně i pobyt koně ve výběhu a častější podávání nábojů z jílu.

    Teplota rohoviny byla ovlivněná povrchem, na kterém kůň stál, beton kopyta ochlazoval. Vliv na hodnoty teploty však jistě měly i nepřesnosti vyvrtaného otvoru, které nebyly všechny a vždy přesně 1 cm nad nosným okrajem, vodorovné a 7 mm v hloubce rohové stěny. Pokud se však dodržely podmínky připalování (max. 2 x 5 sekund s krátkou přestávkou pro úpravu kopyta), teplota nepřesáhla 39,1 °C, čili nedosáhla v těchto místech teploty, která by poškodila tkáně. Kopyto se také začalo poměrně brzy ochlazovat; nejvyšší teploty byly naměřené buď bezprostředně nebo 1 minutu po připálení, za 2 minuty po připálení už teplota kopyta výrazně klesla.


    POZOR: V žádném případě nesmí připálení sloužit jako přizpůsobení dvou nestejných a nerovných ploch!

     

    Příbuzné články:

    Podobné články

    Snažíte se dostat léky do svého koně? Odborník na výživu radí, jak na to.

    Fyzicky náročnou kariéru sportovních koní neodmyslitelně provázejí zranění, utrpěná ať už při tréninku, závodu, nebo nešťastnou nehodou na pastvině.…