Příběh o tom, kterak jsme s Chytrou houbou zpět ke zdravým kopytům přišli
Jak to tak v příbězích bývá, začalo to úplně nevinně. Přišel podzim a s ním takové to sychravé "blátotvorné" počasí. Můj koník, 4letý kříženec araba a painta jménem Šošon, se kterým jsme byli svoji sotva půl roku, měl do té doby kopýtka skoro jako z katalogu, když vtom se objevila. Byla malinká nenápadná, a šlo si ji přes našlapané bláto jen těžko všimnout. Dírka. Na jednom zadním kopýtku v místě bílé čáry začala vznikat prasklina, která se nenápadně zvětšovala...
Náš kopytář při nejbližším strouhání rozhodl, že bude nejvhodnější separovat kousek kopytní stěny, aby ty anaerobní bakterie dostaly trochu toho jedovatého kyslíku. Současně nám bylo doporučeno každý den kopýtko proplachovat peroxidem. Povětrnostní podmínky ale naprosto mařily naše snahy.
Náš výběh, rozlehlý sad, kde máme stádečko čítající šest hlav, se neúprosně měnil v bahenní lázně a suchých míst jen ubývalo. Netrvalo dlouho, a do boje s hnilobnými bakteriemi se přidal i náš stájový kolega, dvouletý shetlandský poník Dexík. Ten razil heslo: když už, tak pořádně, a prasklinky se mu vytvořily na všech čtyřech. Šošon se samozřejmě nenechal zahanbit, peroxid neperoxid, do dvou měsíců jsme měli vyřezané stěny na třech kopytech. Marně jsme sváděli boj s tím, jak udržet alespoň část výběhu suchou a na suché mrazivé dny, kdy by se výběh zpevnil, jsme čekali jak na smilování, marně.
Na doporučení mnoha dalších koňáků jsme do boje povolali další zbraně, dehet a jakýsi zelený antibiotický sprej. Zdánlivé náznaky zlepšení vzaly při návštěvě kopytáře snad pokaždé za své. Jediný výsledek byl totiž ten, že část sedlovny byla upatlaná dehtem, a při strouhání kopyt se pod vrstvou antibiotické zelené vesele prohlubovala ta bílá hnijící část. Zoufalství střídalo beznaděj, když v tom to přišlo...
Jednoho sychravého lednového dne, kdy k nám přišel opět na strouhání pan Jiří Podhajský, jsme opět řešili náš nekonečný problém, když v tom si vzpomněl, že kdesi četl něco o jakési Chytré houbě, a že by to možná stálo za vyzkoušení. Ještě ten večer jsme s kamarádkou Dášou, která si vzhledem k mým školním povinnostem užila péče o kopyta nejvíce, na což její koník Hery asi trochu žárlil, a tak si hnilobu radši pořídil na jedno kopyto taky, sedly k internetu, nastudovaly vše o Chytré houbě a obratem jsme ji objednaly.
Po pár dnech houba konečně dorazila a vyvstala první otázka: Co s ní? Tipy, jak houbu aplikovat, které jsme četly na internetu, se nám nezdály kdovíjak domyšlené. Představte si čtyřletého arábka, jak si v klidu stojí nějakých dvacet minut s nohou v kýblu či jiné nádobě, a to hned třikrát za sebou, nebo dvacet minut ve třech kýblech naráz. Utopie! První aplikace dopadla přesně dle mých předpokladů. Většina houby se nám vpila do podlahy v přístřešku. Ale co, hlavně se nevzdat! Náš kreativec Dáša přemýšlela, a na příště už přijela vyzbrojená nápady, odhodláním a hlavně hromadou papírových kapesníčků a pevných igelitových sáčků.
Aplikace Dášenčinou metodou byla v podstatě dokonalá. Vyčistit kopyto, přiložit vrstvu kapesníčků na postižné místo, nalít roztok z PET láhve nebo injekční stříkačky (pojistka, aby se nám nikde nic nevylilo) přímo na kapesníčky, ty následně krásně přilnou ke kopytu. A nakonec, šup s nohou do igelitu, a pěkně kolem spěnky zauzlovat. Ideálně potom rovnou dát koníkovi příslušnou porci žrádla, aby nikam moc nepochodoval a igelit předčasně neroztrhl. Když nám zbyl roztok, ještě jsme do sáčků trochu dolévaly, aby bylo kopyto pěkně namočené. Toto se opakovalo vždy ob den.
Tato aplikace začala přibližně po měsíci vykazovat dobré výsledky. To, že kopyto bylo bezprostředně po odejmutí kapesníčků krásně vybělené, byl hezký efekt. Ale co je pod povrchem?
Už při prvním následujícím strouhání se ukázalo, že se nic nezhoršuje a i kopytář si pochvaloval jinou strukturu kopyta. Do dvou měsíců se dírky přestaly prokazatelně prohlubovat a začaly odrůstat. Je třeba zmínit i fakt, že počasí začalo být moudřejší a výběh se vracel do původní kondice. Každopádně jsme nyní po aplikaci poslední dávky Chytré houby. Jsou to necelé 4 měsíce od první aplikace a v podstatě už jen čekáme, až kopýtka odrostou a přestane být cokoliv patrné. Poník je již měsíc prohlášen za zdravého, Herymu jeho původně velice hluboká díra dobře odrůstá bez známek hniloby a Šošonek už má jen na jednom kopytě menší nerovnost.
Rozhodně naše vítězství nad hnilobou přisuzujeme Chytré houbě, a v budoucnu při jakýchkoliv náznacích něčeho podobného rovnou sáhneme po tomto přípravku. I když bychom všichni byli nejraději, kdyby nic takového nebylo už víckrát třeba a kopyta byla stále zdravá.
Tak ať nám koně jdou!!!
Příspěvek byl zaslán do soutěže s Chytrou houbou Ecosin a je publikován se svolením autorky.
Galerie
„Bioléčba“ zánětlivých onemocnění koní
Jedním z charakteristických znaků mezenchymálních kmenových buněk (MSCs) je schopnost měnit se na různé typy. Méně známé jsou však jejich silné…
Zima klepe na dveře a ochránit v náročných klimatických podmínkách naše koně před útoky bakterií, virů a plísní může být docela náročné. Tip, jak…