Kvalita ustajovatele a hlavně pak provozovatele nájemní stáje, kde se počítá s jistým „obratem" klientů, se posuzuje i podle toho, jakou péči věnuje předcházení zdravotním potížím svých nájemníků - tedy koní, kteří nejsou jeho vlastní, kteří mají různý charakter, často i věk a pracovní využití a také různé majitele různého „vyznání". Kde všude může takový ustajovatel prosadit preventivní opatření a jak se může postarat o zdraví svěřených koní?

Ze zákona

Začněme tím, co je dáno zákonem, jak na zdravotní péči o koně v nájemních stájích pohlížejí paragrafy. Touto problematikou se zabývá především takzvaný veterinární zákon, čili zákon č. 166/1999 Sb. Ten mimo jiné nařizuje chovateli

• chovat zvířata tak, jak to vyžadují jejich biologické potřeby a předcházet poškození zdraví,
• sledovat zdravotní stav a včas poskytnout první pomoc a veterinární pomoc,
• bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat,
• podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů - a jen zákonem uznané léky a jen odpovídajícím způsobem,
• udržovat hospodářství v patřičné čistotě a provádět jeho asanaci.

Chovatelem je zde myšlen i přechodný držitel zvířete, hospodářstvím kromě budov i venkovní plochy, kde se zvířata zdržují...

Další, detailnější předpisy týkající se ustájení koní, najdete ve vyhláškách:

• Vyhláška č. 208/2004 Sb. Minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat
• Vyhláška č. 191/2002 Sb. Technické požadavky na stavby v zemědělství

Jak tyto požadavky převést do „nájemní" praxe?

Noví koně

Pokud koně stěhujete do jiného kraje, musíte ho mít řádně naočkovaného proti chřipce a vyšetřené krve na nepřítomnost protilátek proti infekční anémii koní. Toto ukládá zákon, ale samozřejmě kde není žalobce, není ani soudce. Po cestě vás kontrolní orgány zastavit a kontrolovat mohou, ale také nemusí. Nezřídka se stává, že do nájemní stáje přijedou koně bez řádného očkování a s krví nevyšetřenou, třeba i proto, že se přistěhovali v rámci jednoho kraje. Příjezd nového koně je proto často slabou stránkou nájemních stájí - ať už z hlediska služebně starších nájemníků, nebo i koně právě příchozího.

Nový jedinec s sebou přináší vždy potenciální zdravotní riziko. Do stáje s ním totiž obvykle přijdou i nové mikroorganismy, které si odnesl z předešlého místa působiště. Mohou to být breberky zcela neškodné, ale mohou to být i původci různých onemocnění. Příchozí kůň je vůči nim imunní, protože mezi nimi žil a jeho tělo si vytvořilo potřebnou odolnost; ostatní koně ve stáji se však s nimi třeba nikdy předtím nemuseli setkat a nemají proto proti nim vytvořenou potřebnou imunitu. Může se stát, že onemocní. Nejvnímavější bývají hříbata a mladí koně, nejčastěji se pak jedná o onemocnění dýchacích cest, infekční průjmy, ale třeba i kožní problémy.

Další problém je ten, že nový kůň v novém prostředí - často po cestě v přepravníku - prožívá stresy. A stresy, jak je známo, oslabují imunitu. Snadno se tak stane, že některé z patogenních mikroorganismů, které v něm jen „spí" a neškodí, se „proberou", pomnoží, vyvolají příznaky nemoci (například zvýšenou tvorbu sekretu a kašel) a on je rozšíří do okolí. Může se tak vyvinout tzv. infekční tlak na přítomné „domácí" koně, kteří mu podlehnou a onemocní také. Toto je klasický případ infekce koňským herpesvirem 1 nebo 4, který je potenciálně nebezpečný pro mladé koně (dýchací problémy až zápaly plic) a březí klisny (aborty nebo porody slabých hříbat).

Ale nezůstaňme pouze u mikroorganismů. Nový kůň si s sebou může přinést i parazity - vnitřní i vnější - které pak roznese po stáji, výbězích, pastvinách. Sebečistější a sebeopečovávanější stáj se zamoří a s ní i „domácí" koně. Veškerá dosavadní opatření tak mohou během poměrně krátké doby přijít vniveč.

Z tohoto hlediska je dobré kromě podmínek, které konkrétní stáj svým koním a jejich majitelům nabízí, dávat pozor i na to, jak se její provozovatel staví k nově příchozím koním. Měl by rozhodně vyžadovat po novém koni řádné očkování proti chřipce, pokud jsou ve stáji i chovní koně, pak není od věci chtít mít nového koně imunizovaného i proti herpesviru typu 1. Dále by měl být kůň vyšetřený sérologicky na infekční anémii koní, u chovných koní je dobré znát i to, zda v sobě nenese původce infekční arteritidy. Další samozřejmostí by mělo být kvalitní odčervení těsně před příjezdem, popřípadě odčervení hned po příjezdu. Většina stájí zapomíná ale i na další důležitou ochranu svých koní: na karanténu nově příchozího. Než bude obývat společné prostory s domácími nájemníky, měl by být nějakou dobu od nich prostorově oddělený, měl by mít své nástroje k dennímu ošetřování, personál by měl k němu chodit až jako k poslednímu. Samozřejmě je ho třeba po příjezdu prohlédnout (nebo mít platné vyšetření od veterináře) a během karantény ho pozorně sledovat, zda se u něho neprojeví známky onemocnění. Karanténa bývá většinou dlouhá 2-4 týdny. Pokud se během této doby nezjistí nic podezřelého, je možné koně normálně včlenit do běžného „provozu".

Tato opatření chrání nejen místní koně, ale i nového nájemníka. Pokud je tento ve stresu ze změny prostředí, může se stát, že on onemocní následkem infekce „místními" mikroorganismy, které na něho mohou domácí koně „chrlit". Během karantény si může vytvořit aspoň částečně imunitu, aniž by přitom musel odolávat náporu „chrlení patogenů" od ostatních koní.

Všichni za jednoho, jeden proti všem?

Při výběru nájemní stáje by mělo - pro zdraví koně - zajímat majitele i to, jak se řeší společná preventivní opatření, především ta, která mají potírat infekce a jejich šíření. Jak je organizováno očkování, odčervování, ale i to, jak je organizačně řešeno oddělování a míchání koní chovných, mladých, starých, sportovních...

Zatímco při očkování je většinou dobré zorganizovat „hromadnou očkovací akci" aspoň jednou ročně, kdy se imunizují proti chřipce všichni koně ve stáji bez ohledu na věk a využití, a ostatní očkování se pak provádí individuálně, ale smysluplně a promyšleně, pro odčervení toto pravidla nemusí nutně platit. Podle současných poznatků není nutné paušálně odčervovat všechny koně bez ohledu na jejich začervení či vylučování vajíček do prostředí, ale je nutné znát stav každého koně a případné odstraňování vnitřních parazitů zajistit dle doporučení veterináře, který se v dané problematice orientuje. Rozhodně nelze souhlasit s tím, že si majitelé budou své koně sami odčervovat podle toho, jak uznají za vhodné, bez ohledu na ostatní zvířata či vnější prostředí (stáj/pastviny). Podle toho, jak koně žijí, co dělají a jak jsou staří, by měl být vypracovaný plán kontroly parazitů, který bude zahrnovat odčervování i odstraňování parazitů ve vnějším prostředí.

Čistota půl zdraví

A jsme u toho. Provozovatel nájemní stáje by měl řídit a organizovat péči a očistu společných prostor, tedy boxy a chodbičky, ale i výběhy a pastviny. Měl by dbát, aby se v uzavřených prostorách minimalizovala prašnost a výskyt dráždivých plynů (správná ventilace stáje, místování boxů a zametání ve chvíli, kdy jsou koně venku, pravidelný úklid pavučin, několikrát za den uklízení trusu a mokré podestýlky z boxů, kontrola čistoty napáječek a žlabů, pravidelný úklid výběhů a pastvin od trusu a zbytků žrádla, například roztahaného sena), měl by vysekávat nedopasky na pastvinách, odstraňovat jedovaté nebo potenciálně nebezpečné rostliny, pro zdraví koní by měl i organizovat pobyty ve výbězích tak, aby nebyly příliš rozbahněné nebo dokonce v tomto stavu nezamrzly. Měl by pravidelně provádět generální úklid všech prostor, včetně dezinfekce. Toto opatření je dobré dělat aspoň jednou ročně. Měl by mít pod kontrolou výskyt škůdců a hlodavců ve stáji a jejím okolí. Samozřejmostí by měl být pořádek ve všech prostorech, tedy nepřítomnost nejen špíny, ale i nebezpečných předmětů a oprava případných závad a havárií (proražená prkna boxů, rozbité okno, protržená páska ohradníku, spadlá ohrada, zamrzlé louže ve výběhu apod.). To, zda bude ustajovatel chtít po majiteli koně, který něco poškodil či rozbil, náhradu nebo pomoc při opravě, je druhá věc; mělo by však být povinností provozovatele zajistit bezpečnost všech prostor a zařízení.

Nabízí to potenciální nájemní stáj, nebo ne?

Stáj pro zdravý život koně

A vůbec, nejen dezinfekce, péče o pastviny a pořádek jsou základem zdravého života koní v nájemní stáji. Výhodou hledání takové stáje je (a zároveň není) i to, že si můžete vybírat mezi různě uzpůsobenými stavbami. Můžete si říct, že do jedné stáje nepůjdu, protože ve stáji je málo světla (stačí zatažená obloha a musí se svítit i v poledne), do jiné nepůjdu, protože má nízké stropy a po noci je v ní jako v sauně... Můžete si vybrat stáj, která je pro koně vhodná i ze zoohygienického hlediska: poskytuje koním dostatek čerstvého vzduchu (vysoké stropy, kvalitně vytvořené větrání dostatkem otvorů ve zdech a/nebo stropech), dostatek světla (plocha všech oken má být nejméně desetinou plochy podlahy), optimální teplotu kopírující teplotu venkovní a ne příliš vysokou vlhkost vzduchu.

Pokud vybírá zdravou stáj, měl by majitel hledat i dostatečné výběhy - dostatečně využívané. Pobyt venku by kůň neměl mít časově omezený na pár hodin denně (protože je na těch pár výběhů příliš mnoho koní, musí se střídat), stejně tak není dobré, když je ve výběhu hodně koní najednou, takže si nemohou udržovat potřebné individuální odstupy. Krmení koní venku má být dobře organizováno, aby se koně o porci nepobili nebo aby ten hierarchicky nejníže postavený nebyl od žrádla a vody zcela odstrčen. Pokud se jedná o skupinové ustájení, je třeba, aby do přístřešku nebo otevřené stáje byl vchod dostatečně velký, aby ho nadřízený kůň nezatarasil. Nebo zajistit vchodů více.

Krmení a první pomoc

Z hlediska krmení koní by měla mít přednost taková stáj, která nabízí nájemníkům dostatek kvalitního krmení. Je dobré vědět, kromě toho, kolik kilo sena koně skutečně dostanou(!), jaké jsou jeho zásoby a jak je uskladněné, popřípadě jak je zajištěné průběžné přivážení nových balíků a odkud. Nejsou vzácné případy, že omezená zásoba sena došla a dovozce s novou dodávkou „se někde zdržel". Den, dva... Dávkování případného jádra by mělo být přísně individuální a dobré je, pokud je viditelně napsáno na tabuli nebo na jednotlivých boxech, který kůň dostává jaké jádro, kolik a kdy, včetně různých krmných doplňků. Krmení by měl mít na starost zkušený personál stáje, který si pohlídá, zda každý kůň svoji domluvenou dávku dostal a zda ji náhodou nedostal dvakrát (majitel mu sám vysypal kyblíček a stájník na to zapomněl a dal mu ještě jeden...).

V neposlední řadě bych ráda zmínila i to, že majitel nového „nájemníka" by si měl před příchodem nebo těsně po něm jasně domluvit pravidla platná pro případy nehody či onemocnění koně. Zcela konkrétně se domluvte na případném postupu, jak tyto situace řešit, zda napřed volat majiteli (a třeba čekat na jeho pokyny, i když nebude nějakou dobu na příjmu), nebo raději hned volat veterináře a zajistit první pomoc a majitele informovat až pak.

Ano, většina věcí je především na domluvě mezi oběma stranami. Přesto si myslím, že ustajovatel by měl otevřeně a spolehlivě převzít zodpovědnost za „hromadné" zdraví svěřených koní a měl by mít dobře propracované plány prevence i péče o jejich prostředí. Majitelé by měli být o všem informováni a v případě, že s podmínkami souhlasí a koně si do stáje přistěhují, by měli tato pravidla dodržovat i nadále a nikoli je svévolně porušovat bez ohledu na ostatní koně. Je třeba si pamatovat, že v nájemní stáji prostě nejste sami...