Je naprosto jasné, o co jde:
Kupující si pořizuje zboží, které může být nějak poškozené, vadné či mít nějakou chybu. Mnoho z těch vad, chyb či poškození nemusí být plně viditelných nebo se právě neprojevují, možná není kupující takový znalec, že chybu, byť by byla viditelná, pozná nebo jí bude přikládat nějaký větší význam. Když on ten kůň má tak atraktivní barvu - a krásně se na nás kouká!... Prodávající chce prodat, čemuž se nelze při dnešním přetlaku koní v nabídce divit. A tak vyzdvihuje kladné vlastnosti prodávaného koně, o těch záporných taktně mlčí, otrlejší jedinci mohou i cíleně zatloukat nebo maskovat.

A výsledek? Velmi často využije prodávající neznalosti kupujícího, koně prodá i s vadami a chybami, které se projeví až později, kdy kupující začne koně využívat. A začíná se to točit: některý kupující zakleje, nalije si máslo na hlavu a léčí a léčí, aniž by prodávajícímu cokoli řekl (neb si je vědom svého pochybení - že naletěl a údaje prodávajícího si neověřil). Jiný se ozve prodávajícímu a chce koně vrátit nebo aspoň vydyndat slevu (jaká by ta sleva měla být, aby nahradila všechen čas a peníze vložené do léčení „poškozeného" koně?). Prodávající pokrčí rameny, prohlásí, že kůň byl v době prodeje v pořádku, že o žádné vadě, chybě či pokažení neví, že kupující si koně prohlédl a zkusil a že nic zásadního nenašel. Prostě kůň byl při prodeji naprosto v pořádku a kupující ho stihl za tu krátkou dobu, co ho má ve svém užívání, zničit...

Co teď? Dohoda možná není, prodávající si stojí na svém. Kupující může celý problém postoupit vyšší instanci. Ale ta, aby rozhodla v něčí prospěch, potřebuje co? No přece důkazy! Byl ten kůň při koupi opravdu bez uvedených vad a chyb? Kdo má pravdu? Je to tvrzení proti tvrzení... Do kolotoče mohou nastoupit právníci, odborníci, soudní znalci... všichni chtějí za své služby zaplatit. A spor, jehož výsledek je nejistý, se vede o „vadného" koně, který dost možná nemá žádnou hodnotu. Bude kupující platit nejen jeho léčbu, ale i všechny zmíněné výlohy? Nebo sklapne podpadky a bude platit jen léčbu koně, nyní již svého vlastního? Či se zachová stejně jako prodávající a koně pošle o dům dál?

Je to tak, chtěl při koupi koně ušetřit a ve skutečnosti se mu to může velmi prodražit! Kdyby si totiž zaplatil za pořádné předkupní veterinární vyšetření, buď by toho koně vůbec nekoupil a ohlédl by se po něčem „méně vadném", nebo by měl v ruce aspoň nějaký papír, v jakém stavu kůň při koupi byl - a z toho už by mohly vyšší instance při případném sporu vycházet.

Problém ale může být i opačný, abychom neplivali jen na prodávající: on může skutečně prodat koně bez vad a chyb a kupující ho skutečně může za krátkou dobu poškodit a následně reklamovat. Jak se ale bude prodávající bránit, když nemá důkaz, jak na tom byl jeho kůň se zdravím v době koupě?

Ať tak či tak, stojí za to zainvestovat do poctivé předkupní veterinární prohlídky! Její cena není tak vysoká, aby se nevyplatila. Případné soudní spory nebo náklady na léčbu ji mohou mnohonásobně (!) převýšit.

Není prohlídka jako prohlídka...

Možná namítnete: Ale přece každý veterinář má jiné zkušenosti, jiné znalosti, je zvyklý na jiné postupy, dívá se na něco jiného. Třeba si už ani nebude pamatovat, co na tom koni onehdá našel. Jakou váhu pak bude mít jeho vyšetření v případě, že by se šlo do sporu? A co když (nedejbože) svůj původní názor zapře? Co když se nechá prodávajícím uplatit a bude taky lhát?

Tento problém se rozhodli řešit veterinární lékaři, specialisté na koně, už hodně dávno, v koňařsky vyspělejších zemích, jako je Německo či Velká Británie. Vypracovali přesné postupy, kterých se musí veterinární lékař při předkupní prohlídce držet, a které jsou pak směrodatné při případných sporech mezi kupujícím a prodávajícím. Dokonce to došlo až tak daleko, že jejich protokoly z předkupní prohlídky jsou například v Německu bernou mincí i pro případné uzavírání pojištění na daného koně!

U nás to donedávna bylo opravdu jen na vůli, ochotě, zkušenostech a znalostech přivolaného veterináře. Nikde nebylo řečeno, na co všechno se musí podívat, co všechno má překontrolovat. Veterinář mohl být s prodávajícím „domluvený", nebo to mohl být odborník na jiná zvířata, který koně viděl naposledy na půdě veterinární univerzity. Nemusel nic psát, nemusel nic podepisovat, mnohdy jen řekl něco kupujícímu. Nebo provedl prohlídku bez přítomnosti kupujícího - kdo ví jak... Opravdu, takové vyšetření asi velkou hodnotu nemá.

Předkupní veterinární vyšetření koně podle České hipiatrické společnosti

Ono nakonec ani dnes se veterinární předkupní vyšetření neřídí žádnými závaznými pravidly. Nicméně Česká hipiatrická společnost (ČHS), která v sobě sdružuje a také vzdělává veterinární lékaře zabývající se koňmi, vypracovala systém doporučení, které usnadní život kupujícím, čestným prodávajícím i vyšetřujícím veterinářům.

Upozorňuje kupující, na co si mají při této prohlídce dávat pozor a co mohou a mají od prodávajícího i přivolaného veterináře chtít. Veterinárním lékařům zase doporučuje nejvhodnější vyšetření, která mohou odhalit co nejvíce důležitých vad a chyb. Sestavila pro ně dokonce i přesné protokoly, které stačí při prohlídce postupně vyplňovat - a na nic nebude zapomenuto!

V příloze pod článkem najdete dva dokumenty:

Doporučení pro vyšetření koně při koupi, které rozhodně stojí za přečtení. ČHS v něm vysvětluje, co a proč je vhodné při tomto vyšetření provést a za jakých podmínek.

Vlastní Protokol vyšetření koně při koupi, který obsahuje všechna doporučovaná vyšetření.

Oba dva dokumenty by si měl kupující důkladně přečíst, aby věděl, co ho čeká, popřípadě aby se mohl s veterinárním lékařem domluvit na odchylkách od těchto doporučení.

Podívejme se, co koňští odborníci těmito dokumenty doporučují a podporují:

1. Předkupní prohlídka obsahuje jednu nebo dvě části: klinické vyšetření koně a rentgenologické vyšetření koně. Klinické vyšetření se provádí pohledem, poslechem, prohmatáním, popřípadě speciálními přístroji (endoskop, oftalmoskop apod.), a to v klidu i v pohybu. Lze jím vyšetřit stav dýchacích cest, zubů a trávení, krevního oběhu, kůže a srsti, očí, tělních otvorů a sliznic, kopyt, končetin, svalů a hřbetu aj. Klinické vyšetření v pohybu může navíc zjistit případné kulhání nebo jiné pohybové problémy. Rentgenologické vyšetření spočívá ve zrentgenování kostí a kloubů končetin koně. Každé z těchto vyšetření má svůj význam a může odhalit (potenciální) zdravotní problémy.

2. Zatímco rentgenologické vyšetření, které je dražší a stojí přibližně několik tisíc korun, není nutné provádět vždy, klinické vyšetření by rozhodně neměl kupující nikdy odmítnout, a to ani v případě, kdy kupujete vyloženě levného koně! Jeho cena se pak bude v závislosti na ceníku veterinárního lékaře, cestovném a rozsahu vyšetření pohybovat mezi několika stovkami až cca 2 000,- Kč. Tato suma rozhodně není nijak vysoká ani ve srovnání s cenami levných koní. Pokud si ji pak srovnáme s výlohami za léčení „vadného" koně, je dokonce velmi malá.

3. Pokud však kupující má zájem pořídit si koně aspoň průměrně zdravého a vhodného na ježdění - ať už sportovní nebo i rekreační - měl by zainvestovat i do rentgenologického vyšetření končetin koně. To totiž může odhalit skutečně skryté vady, které se během klinického vyšetření neprojeví. Na základě rentgenových snímků může veterinář odhadnout, jak je případný zdravotní problém závažný, jak je starý (nebo čerstvý), jak může do budoucna ovlivnit využitelnost koně. Zrentgenovat by se měli i koně mladí, na kterých se ještě ani nejezdilo. Pouze tak je často možné odhalit vývojové vady, postihující především klouby, které by se mohly projevit až po obsednutí a zatížení koně fyzickou prací. ČHS pro své rentgenologické vyšetření vybrala ty nejdůležitější projekce (= které klouby či kosti a z které strany rentgenovat), aby se zkontrolovala nejčastěji postižená místa současných koní. Rozhodně má smysl žádnou z těchto projekcí nevynechat.

4. Na přiloženém Protokolu vyšetření koně při koupi si můžete přečíst, co všechno je doporučeno u kupovaného koně vyšetřit. Nic z toho není samozřejmě povinné a je na kupujícím, aby se vyjádřil, zda se všemi uvedenými postupy souhlasí, nebo chce něco z toho vynechat - popřípadě si naopak přeje něco navíc. Pokud by chtěl nějaký postup vynechat, je dobré, když to zkonzultuje s přivolaným veterinářem. Je možné, že vynecháním určitého postupu se nezjistí důležitý zdravotní problém kupovaného koně.

5. Před vlastním vyšetřením je vždy nutné zkontrolovat totožnost vyšetřovaného koně. Dnes už by se nemělo stávat, že kůň nemá „modrý průkaz" nebo dokonce ještě není zapsán do ústřední evidence! Pokud by to skutečně tak bylo, trvejte před koupí na tom, aby tyto papíry nejdříve zřídil prodávající. Můžete se kvůli němu dostat do velkých nepříjemností, například tím, že se vlastně vůbec nebude jednat o koně v majetku prodávajícího. Pokud se nezapíše do protokolu o vyšetření přesná identifikace koně, mohlo by se v extrémním případě stát i to, že necháte vyšetřit jednoho koně, ale do vozíku vám pak nastoupí kůň jiný - podobně vypadající, ale zato „poškozenější".

6. Pro vyšetření při koupi si zvěte vždy veterináře, který se na koně specializuje. Budete mít mnohem větší šanci, že koně prohlédne skutečně správně a bude vám i umět lépe poradit. Rozhodně nikdy si nenechejte koně vyšetřovat veterinářem, který odmítne postupovat podle protokolu a výsledky svého vyšetření řádně podepsat. Toto jednání je přinejmenším podezřelé; veterinář se podepsáním protokolu zaručuje, že vyšetření, která provedl, byla provedená správně a správné jsou i jejich výsledky. Že si za svým slovem stojí. V případě nějakého sporu má cenu pouze takto sepsaný a podepsaný formulář - a to je pro kupujícího důležité.

7. Uvědomte si ale, že toto vyšetření, byť bude provedeno v plném doporučeném rozsahu, nikdy nemůže být nic jiného, než konstatování momentálního stavu koně. Jinými slovy: říká, co tomu koni je právě ve chvíli vyšetření, nikoli už to, co mu kdy bylo, a nebo co mu bude. Veterinář vám může říct svůj názor na vyšetřeného koně, vyjádřit se k jeho doporučení nebo ne, nikdy to ale není záruka toho, zda je daný kůň pro kupujícího a jeho plánované využívání vhodný nebo ne. Přesto je toto vyšetření velmi dobrým pomocníkem při rozhodování o koupi a především pak důkazem, který může obrátit případný spor v prospěch kupujícího.

8. Předkupní vyšetření se proto vždy snažte nechat udělat těsně před odvezením si koně domů. Nikdy nepoužívejte vyšetření, které u daného koně provedl veterinář před nějakou dobou - třeba pro předchozího zájemce! Stav koně se během té doby mohl významně změnit. Stejně tak se nikdy nespokojte s vyplněným protokolem, který vám už hotový nabídne prodávající.

9. U vyšetření by měl být kupující přítomen, aby mohl s veterinářem prodiskutovat případné detaily vyšetření a rozhodnout o případných doplňkových vyšetřeních. Pokud teprve později zjistí, co všechno se opomnělo vyšetřit, už je pozdě bycha honit...

10. Kromě klinického a rentgenologického vyšetření je možné odebrat koni vzorek krve a nechat ho vyšetřit na případné podané látky, které by mohly zamaskovat skutečný stav koně. V některých zahraničních zemích existují dokonce „banky", kam se takto odebrané krve uskladní a nechají se vyšetřit až v případě, že se kůň začne u nového majitele projevovat nežádoucím způsobem. U nás to zatím není možné, a pokud se odebere krev na zjištění dopingu, je třeba ji rovnou nechat vyšetřit.

Nejen veterinární vyšetření

Kupující si také musí uvědomit, že samotné předkupní vyšetření koně nestačí ke spokojenému kupu. Veterinář sice díky protokolu odhalí mnoho zdravotních problémů, a to mnohdy i psychických, neprokáže však přiježděnost koně, vhodnost pro předpokládanou práci či jeho charakter. Kupující by proto měl i od prodávajícího chtít písemné prohlášení, v němž by prodávající vyjmenoval například prodělaná onemocnění, léčby (včetně prohlášení, že koni před předkupním vyšetřením nebyla podána žádná léčiva - popřípadě byla a jaká), chirurgické zásahy, aby ale podepsal i to, že kůň například nemá zlozvyky, jaká je jeho dřívější a současná výkonnost, k jakému využití je kůň vhodný apod.

Bohužel co není psáno, není dáno. Proto je dobré toho napsat - a podepsat - co nejvíce. Jít si kupovat koně tedy není jen „odskočit si od plotny", měla by mu předcházet řádná příprava kupujícího, který si předem promyslí a sepíše, jaké má na svého nového koně požadavky a jaké podmínky bude ochoten akceptovat. Koní na prodej je totiž mnoho. A pokud nebude vyhovovat jeden z nich, nebo se bude prodávající s podepsáním dokumentů „cukat", je lepší jít svého nového oře hledat o dům dál.

Za spolupráci děkuji členům České hipiatrické společnosti MVDr. Martinovi Seitlovi (www.horsevets.cz), soukromému veterinárnímu lékaři se specializací na koně, a MVDr. Jakubovi Plachému, veterinárnímu lékaři specializovanému na koně z veterinární kliniky v Heřmanově Městci (http://www.klinikahm.cz).