Kurz byl dvoustupňový, KT1 ‒ představení a úvod do kinesiotapingu a KT2 ‒ korekční techniky. Já jsem se tak po více než třech letech vrátila do Chelmsfordu v Essexu, do Equine Centre ve Writtle Agriculture College, kde moje fyzioterapeutická dráha začala.

Let s British Airways měl zpoždění kvůli špatnému počasí a do hotelu jsem vzhledem k páteční zácpě v Londýně dorazila po tříhodinové cestě v taxi, ačkoli přejezd by za normálních okolností zabral necelou hodinu. Let znepříjemňoval silný vítr, s letadlem to házelo a já si sama sobě slíbila, že už nikam neletím.

Moji angličtinu hned na úvod prověřil řidič taxislužby, který na mě nečekal s cedulí v letištní hale, jak je obvyklé, ale kvůli zpoždění čekal na parkovišti v pohodlí svého auta. Nebyl to Angličan, ale občan pro mě neznámé snědé národnosti s příšerným přízvukem a s koktáním jako bonus. Byla jsem upřímně ráda, že jsem ho našla a pochopila, kde na mě čeká. Do hotelu jsem dorazila až po osmé večer, naštěstí byl téměř v centru Chelmsfordu, a tak jsem si mohla koupit nějaké jídlo a pití do školy, protože z minulého kurzu vím, že školní kantýna má o víkendu zavřeno.

Druhý den ráno jsem trošku se šimráním v břiše procházela školními stájemi, kde jsem strávila tolik dní v tehdy poměrně mrazivém únoru. Byla jsem velmi mile potěšena, že jsem viděla stejné koně, na kterých jsem se kdysi učila, jako třeba shirskou kobylu Barbie. Kurz začal včas, a to hned v devět ráno, nejprve předcházely formality s podpisy prohlášení o nekopírování materiálů, zákazu vyučování kinesiotapingu a mnoho dalších. Pak už následovala samotná výuka.

Jak bývá u koní zvykem, v řadě studentů převládaly ženy, měli jsme pouze jednoho mužského studenta. V kurzu se sešly kromě mě dvě Irky, jedna Dánka, Italka a zbytek byly Angličanky. Kurz byl určený výhradně pro veterináře, lékaře, fyzioterapeuty a chiropraktiky, proto se vše odehrávalo v poměrně rychlém tempu výuky a už tři hodiny po zahájení kurzu jsem měla otejpovanou svou bederní a krční páteř. Lee měl připravené nádherné studijní materiály a prezentaci, která je stejná napříč všemi zeměmi, kde se tyto typy kurzů vyčují.

Protože kinesiotaping nemusí být známou léčebnou technikou pro všechny čtenáře EQUICHANNELu, dovolte, abych vám ho v krátkosti představila.

Otcem kinesiotapingu je Dr. Kenzo Kase, chiropraktik, který před více než třiceti lety vyvinul elastické tejpy, protože nebyl spokojený s těmi, které byly pro tejping tehdy dostupné. Dnešní tejpy jsou již desátou generací těch původních, které byly prezentovány v roce 1979, kdy byla tato metoda představena.

Kinesiotaping se od klasického tejpování liší primárně tím, že není pevný, nebrání plnému rozsahu pohybu. Pásky jsou elastické a chovají se jako živé, což jsme zjistili při našem prvním tejpování v praxi. Kinesiotaping se primárně používá pro léčení akutní či chronické bolesti svalů, při svalové atrofii, neurologických problémech, nedostatečné funkci lymfatického oběhu, napětí ve fascii, zranění šlach, vazů, kloubů, zhmožděninách měkkých tkání, jizev a pro mnoho dalších zdravotních problémů.

Mnoho lidí zajímá, zda je nějaký rozdíl mezi barvami pásků. Funkčnost pásek je stejná pro všechny barvy, jen bílá se používá často ve zdravotnictví, modrá působí uklidňujícím dojmem na pacienty s akutním problémem, růžová stimuluje, černá se používá při sportu, protože více absorbuje sluneční záření a prohřívá svaly.

V rámci kinesiotapingu existuje několik základních technik, které se liší způsobem aplikace a samozřejmě účelem, pro který jsou aplikovány. Můžeme využít například techniku pro léčbu akutně přetíženého svalu, naopak další pro aktivaci atrofovaného svalstva, kompresní techniku pro zranění šlach a vazů a techniku určenou pro lepší funkci lymfatického systému. Pro každou z technik je zároveň důležité napětí aplikované pásky. Pro zranění fascie či svalů se používá daleko menší napětí pásky než například pro zranění šlach a vazů.

Obecně kinesiotaping působí na kůži a podkoží, nadzvedává jednotlivé vrstvy kůže, fascie svalů od sebe a tím aktivuje krevní oběh a lymfatický systém. Do tkáně tak proudí více krve, která je nositelem výživy, zároveň odplavuje produkty metabolismu a urychluje regeneraci poškozené tkáně.

První den jsme se dopoledne věnovali základnímu nácviku práce s páskami, správné aplikaci, napětí a směru tejpování. Odpoledne jsme se pak učili tejping pro léčbu přetíženého a atrofovaného svalstva. Druhý den výuky byl ve znamení tejpování šlach, vazů a lymfatického systému. V rámci semináře nám byly představeny i případové studie, které Lee zpracoval na koních, jež má v péči.

Kurz hodnotím jako velmi přínosný, nejprve mě fascinovalo, jak legrační páska může zabránit bolesti, ale sama jsem si účinek tejpingu otestovala přímo na sobě a mohu říct, že technika funguje. U koní bych ji tedy velmi ráda a okamžitě uvedla do praxe. I tejping má ale své kontraindikace, jako například akutní otevřené rány, kožní onemocnění, apod.; já osobně v tuto chvíli před sebou vidím největšího nepřítele, a tím je zima a zimní srst, protože na té pásky opravdu nedrží.

O autorce: Monika Plachá, EBW

Monika je držitelkou mezinárodní licence pro rehabilitační a zdravotní masáže koní. Studium absolvovala ve Velké Británii jako první zástupce z ČR. Rehabilitace doplnila po dvou letech praxe studiem osteopatie na Veterinárním institutu v Německu. Při léčbě zvířat kombinuje dohromady jak péči o klouby a páteř, tak i péči o svalovou a nervovou soustavu. Její práci jste mohli vidět na ČT v pořadu Ekonomika+, seriál reportáží byl odvysílán i na EquiTV a rehabilitační masáže Monika přiblížila i v reportáži v časopise Jezdectví. V letech 2010-2011 pracovala jako člen teamu Equivet MVDr. Krupila.

V roce 2013 by se ráda začala věnovat i rehabilitaci jezdců a korekturám vadného držení těla, protože jak už na EQUICHANNELu bylo napsáno, „není uvolněného koně bez uvolněného jezdce". Zároveň by ráda svou praxi rozšířila i o fyzioterapii a chiropraxi psů.

Více informací naleznete na webových stránkách: www.sluzbyprozvirata.cz.