Blue Cross Fund

V roce 1897 vznikla na pomoc koním pracujícím v londýnských ulicích organizace Our Dumb Friends League. Když byla rozpoutána první balkánská válka, založili nadaci Blue Cross Fund pro získání zdrojů na pomoc koním na bojištích balkánského konfliktu. A znovu se tato nadace osvědčila v první světové válce, ve které trpěly miliony zvířat.

Fundraising

Rozum a cit jde u Angličanů ruku v ruce - touha pomoci sama o sobě nestačí. Pomáhat desetitisícům koní na frontě vyžaduje podporu a finanční prostředky. Dnes bychom tomu mohli říci citové vydírání, ale např. obraz známého válečného malíře Fortunia Matania byl jedním z mnoha dalších, které prostřednictvím médií a publikací oslovily desítky milionů čtenářů a ukázaly jim, jak vypadá realita války - a kasa nadace se plnila.

Obraz Matania inspiroval básníky - nejznámější je báseň Henryho Chappmena Good Bye, Old Man, podle které byl obraz nazván a v níž voják hovoří k umírajícímu koni, zatímco na něj volají kamarádi, aby si pospíšil:

...Sbohem, starý brachu; vím, že trpíš, vidím velké slzy ve tvých očích, přál bych si, abys chápal, že to pro Anglii hrdina bojuje, krvácí a umírá.
Sbohem starý brachu, čas se ti již krátí a ty musíš jít, kamaráde, a musíš jít sám, urazili jsme spolu kus cesty, ale až tu nebudeš, život už nebude nikdy stejný.
Sbohem, starý brachu, kéž bys mohl mluvit, a řekl mi, co se tvé oči snaží říci, víš, kamaráde, už jsem viděl hodně utrpení, ale nikdy jsem necítil to, co cítím teď...

Kromě ilustrací a různých plakátů byla vydána i kniha básní o válečných koních, kniha příběhů, pohlednice, vše se silným emocionálním nábojem, ale je potřeba si uvědomit, že skutečnost byla mnohem horší a situace, již namaloval Matania, se stávaly. Vedle financí a záchrany koní se Blue Cross staral také o osvětu týkající se péče o koně na frontě. Vydal příručku Drivers and Gunners Handbook především pro nové rekruty, kteří neměli s koňmi zkušenosti. Na 15 stranách se jim dostalo nejdůležitějších rad týkajících se péče o koně.

Dlužno podotknout, že obrazy vyjadřující vztah vojáka a jeho koně byly obecně i jakousi romantickou vábničkou mladých mužů na frontu.

S čím se veterináři potýkali

Střepiny granátů, střelná poranění, někdy i bodné rány bajonety - úmrtnost na tato zranění nebyla tak vysoká, spíš byl problém, že časové prodlení od zranění k ošetření měla často za následek zanícení ran.

Vyčerpání - k vysokým ztrátám došlo při velkém ústupu z Mons k řece Marně, který trval 14 dní a koně urazili 400 km, což je skoro 30 km denně, ovšem za bojových podmínek, i když ústup britských sil byl velmi dobře organizovaný. Někteří koně však běželi bez krmení a napájení celé dny. Poté, co se válka přesunula do zákopů, k těmto situacím nedocházelo.

Otlaky, chlad, bahno

O Francouzích se tradovalo, že umí sice hezky sedět na koni, ale nejsou to žádní horsemani, protože na rozdíl třeba od Britů, kteří z koně slezli, kde to bylo možné, Francouzi nesesedali a koně trpěli otlaky a odřeninami od výstroje. Podobný problém měli rakouští jezdci, protože jejich vojenská sedla byla tak špatná, že po několika týdnech otlaky koně vyřadily ze služby.

Nařízení, aby byli koně na frontě z hygienických důvodů stříhaní, se mnoha koním v krutých bahenních lázních a dešti na frontě neosvědčilo, protože koně trpěli prochladnutím.

Šok z výbuchu

Tzv. granátový šok, který je známý vojákům, je stav, do kterého se dostanou po výbuchu, aniž by byli zraněni, a to platí i u koní. Je známo, že ke granátovému šoku byla více náchylná ušlechtilejší plemena, především angličtí plnokrevníci. Projevoval se náhlým odmítáním pohybu vpřed, náhlým zpocením po celém těle, jindy se pod jezdcem kůň doslova zhroutil. Primitivnější plemena zvládala výbuchy granátů a palbu lépe a někteří armádní koně si uměli na povel lehnout. Dříve se tzv. granátový šok neboli šok z výbuchu u lidí i u koní přičítal nervové labilitě, dnes někteří odborníci tvrdí, že se jedná o fyzické poškození rázovou vlnou - na břicho a hrudník. Při tom dochází k silným vibracím velkých tepen a žil. Vibruje i krev a tou se vibrace šíří až do žil a tepen mozku, kde způsobí poškození nervové tkáně.

Nákazy

Velkým problémem byla vozhřivka, nejen proto, že je vysoce nakažlivá i pro lidi, ale koně s touto infekcí nesměli být do nemocnice přijímáni. Velký problém s touto nákazou měly ruské síly na východní frontě a hovořilo se o německých agentech, kteří tuto nákazu úmyslně šířili.

Také se vyskytoval u koní svrab a pracovníci Modrého kříže vyléčili deset tisíc koní sírovými koupelemi.

Plyn

Proti této zákeřné zbrani byly koním nasazovány masky. Bohužel si je koně pletli s krmnými vaky a často je ničili. V průběhu války se masky vylepšovaly.

V nemocnicích Blue Cross prošli veterinářům rukama různí koně - berberští, arabští, percheroni, ardenští koně, muly, plnokrevníci... Většina koní byla tak slabá, že při nutných zákrocích obvykle neprotestovali. Všichni pacienti mohli za příznivého počasí na 4-5 hodin denně na pastvinu nebo se prováděli (cca 5 km).

Blue Cross poskytl mnoha koním na bojištích první i druhé světové války pomoc nevídaného rozsahu, ač v tom nebyl sám. Původně jeho iniciativu odmítlo Ministerstvo války s tím, že vlastní specializovaná jednotka Army Veterinary Corps má pro zraněné a nemocné koně na frontě dostatečnou kapacitu. Členové Modrého kříže se však nevzdali a začali pomáhat jednotlivým regimentům, dodávat veterinární materiál, vozit zraněné koně do nemocnic. Vedle Blue Cross zvířatům na bojištích pomáhaly ještě další významné organizace jako Horse Trust a RSPCA, které rovněž fungují dodnes.

Hodně peněz - velká pomoc

Do konce první světové války nadace Blue Cross Fund získala 170 tisíc liber, což dnes činí kolem 6 a půl milionu liber. V nemocnicích Modrého kříže bylo ve Francii během války ošetřeno na 50 tisíc koní a 3 500 britských jednotek a jednotek spojenců po celém světě dostávalo od Modrého kříže veterinární prostředky.

Za druhé světové války pomohli členové Modrého kříže 350 tisícům koní, kteří nejvíce trpěli během Blitz (75denní nepřetržité bombardování Londýna i dalších měst), kdy zachraňovali koně z budov zničených bombardováním nebo koně opuštěné kvůli tomu, že jejich majitelé byli v úkrytech nebo museli na frontu.

Současnost

Organizace dnes zaměstnává tým tří set lidí, kolem 2 000 dobrovolníků - ti působí v jedenácti útulcích, dvou stanicích pro koně a třech nemocnicích. Navíc Irský Modrý kříž provozuje mobilní veterinární službu.

Práce Modrého kříže zahrnuje ustájení, rehabilitaci a "rehoming" zvířat, nabízí profesionální poradenství v oblasti probémů s chováním, podporuje odpovědnost majitelů pet zvířat. Poskytuje veterinární konzultace a operace zvířat majitelů, kteří si nemohou z finančních důvodů zákrok dovolit.

Provozuje mobilní ambulantní službu pro koně, která je využívána na závodech všestrannosti a dalších specifických akcích. Ve spolupráci se společností pro studie doprovodných zvířat (Society for Companion Animal Studies (SCAS)) také provozuje National Pet Bereavement Service prostřednictvím sítě dobrovolníků. Ti pomáhají lidem, kteří přišli o své milované zvíře tím, že uhynulo nebo je rozdělily vnější okolnosti.

Zásady

Všichni členové Modrého kříže se musí držet zásad:

• každé zvíře má právo být ošetřeno s laskavým přístupem a respektem,
• každé zvíře trpící bolestí má právo na veterinární ošetření, každé opuštěné zvíře má právo na láskyplný, pečující domov,
• žádné zdravé zvíře nesmí být utraceno jen proto, že nemá domov.

Ne všechna zvířata přicházejí do Modrého kříže, protože je majitel týral, někdy majitelé prostě nevědí, jak se o ně správně starat. Jiní potřebují zvíře, aby překonali osamělost, ale nemají dostatek finančních prostředků. V jiných případech jde o úmrtí majitele, důsledky rozvodu nebo jich je prostě moc. Jeden člen Modrého kříže popisuje, jak to může být tragické: Chlap přišel v slzách, protože si nemohl dovolit držet si dál svého psa. Byl to skutečně špičkový německý ovčák a velice dobře si rozuměli. Jenže ten pes byl prostě nadbytečný. Tyhle příběhy jsou velmi smutné a samozřejmě tohle psovi nikdo nevysvětlí.

Jak čas měnil cíle

• 1897 - Skupina milovníků zvířat založila Our Dumb Friends League na pomoc koním pracujícím na londýnských ulicích
• 1900 - Byla zakoupena první koňská záchranka za 500 liber
• 1906 - Byla otevřena první veterinární nemocnice na Viktoria v Londýně jako první zařízení tohoto druhu na světě a ode dne svého založení jsou její dveře pro zvířata v nouzi stále otevřené
• 1912 - Byla založena nadace Blue Cross Fund na pomoc zvířatům v balkánské válce, následně tato aktivita pokračovala v obou světových válkách
• 1945 - Stanice Blackheath v Londýně posloužila jako karantény pro psy, aby se mohli vrátit ze zámoří
• 1950 - Oficiální změna názvu na The Blue Cross
• 1959 - Otevřena nová veterinární nemocnice v Grinsby
• 1964 - Po 13leté kampani přesvědčili irskou vládu, aby zakázala vývoz koní
• 1991 - Bylo oficiálně otevřeno nové sídlo v Burford Oxfordshire
• 1992 - Stala se první organizací, která zaměstnává odborníky na chování zvířat pro pomoc majitelům, kteří s nimi mají problémy
• 1997 - Oslavili jsme stoleté výročí a naší patronkou se stala královna Alžběta
• 1999 - Byla oficiálně otevřena veterinární nemocnice v Mertonu
• 2006 - Otevřeno nové centrum pro welfare koní v Rolleston-on-Dove, Staffordshire
• 2009 - Byla otevřena další dvě zařízení typu rehoming v Thirsku a Southamptonu
• 2011 - Z názvu byl vypuštěn člen "The" a zůstal jen Blue Cross
• 2012 - Oživili jsme značku Blue Cross, abychom se mohli lépe přizpůsobit měnící se situaci, získat nové donátory a pomoci většímu počtu zvířat

Nyní jsou v Anglii největším problémem opuštění koně, jejichž počet se odhaduje na 6-7 000, a nedávná tragédie srážky vlaků se stádem koní znovu tento problém vynesla na světlo. Protože kapacity domovů pro koně již nestačí, Blue Cross hledá možnost dočasného ustájení v soukromých stájích. Stejně jako Blue Cross jsou přetížené i ostatní záchranářské organizace v Anglii - to však neznamená, že lze od takové organizace zcela jednoduše a zadarmo získat třeba jezdeckého koně - něco vás to bude stát a ještě vás budou pracovníci organizace kontrolovat. V poslední době podle údajů z Blue Cross přibývá odložených minikoní a poníků o velikosti shetlandů, které lidé pořizují dětem v domnění, že malý kůň znamená méně práce a že není tak silný a později nezvládnou péči ani výchovu. Osvěta a práce s dětmi je dalším velkým úkolem organizace.

Zdroje:

• www.bluecross.org.uk
• www.edinburghs-war.ed.ac.uk/./PDF_horses.pd
• http://en.wikipedia.org/wiki/Blue_Cross_%28animal_charity%29
• Animal Rights: Political and Social Change in Britain since 1800 - Hilda Kean