Napsal Ian Nielsen

Jsem si jistý, že mnoho z vás podobně jako já už slyšelo, že med je dobrý na léčení ran. Rozhodl jsem se toto tvrzení otestovat v praxi. V několika předchozích letech jsem ošetřoval několik závažných ran ve spodních částech nohy standardním postupem, surovým medem, manukovým medem, s nebo bez předchozí desinfekce peroxidem vodíku a s příležitostným chirurgickým odstraněním divokého masa (hypergranulační tkáně - pozn. překl.) nebo ošetřením kortizonovou mastí.

Také jsem se snažil najít způsob, jak tyto rány obvazovat tak, aby to bylo méně finančně nákladné a pokud možno to drželo. V období obvázaných nohou jsem ordinoval omezený pohyb. Když se rána začala stahovat a vypadala, že drží, odstranil jsem obvaz, ponechal strup a dovolil postupný návrat k běžnému pohybu.

Typické případy

Rány, které jsem ošetřoval, byly na všech končetinách a patřily mezi ně trhliny na patkových cibulích, otevřené rány na kloubech, obnažené holenní kosti (stažená kůže) i hluboké trhliny od kolena přes přední holeň a hlezno a spodní část stehna.

Jak jistě většina z vás ví, kůň je schopen si sám způsobit rány, které vypadají příšerně a také příšerné jsou. Může je zkomplikovat i natržení nebo úplné přetržení šlach, vazů nebo svalů. Může být odhalen a dokonce porušen povrch kosti.

Prohlášení k výsledkům

Nejprve musím uvést, že tyto pokusy nejsou vědecké studie. Abych mohl publikovat vědeckou studii, musel bych každou druhou ránu jen čistit a převazovat bez použití medu. Tak bych si vytvořil „kontrolní skupinu", se kterou bych srovnával rychlost hojení a konečnou velikost jizvy. Jednalo by se ale o pokusy na koních přímo v terénu a jejich majitelé by asi neocenili, že zrovna jejich koně byli vybraní jako kontrolní. Proto jsou výsledky založeny na zkušenosti mé a mých klientů s podobnými ranami, ošetřovanými mnoha různými způsoby, které jsme používali po léta. V odborných kruzích se toto ale považuje za neověřený důkaz a tento postup není schvalován.

Výsledky pokusu

Med je velmi účinným prostředkem k ošetření povrchu rány. Ve většině případů urychlil dobu hojení téměř o polovinu. Nenašel jsem žádný zjevný rozdíl mezi normálním čištěným medem, surovým nebo manukovým medem. Doporučuje se manukový nebo surový (nefiltrovaný) med a já jsem je na několik ran vyzkoušel s dobrým výsledkem, ale používal jsem je i střídavě s normálním medem a nezaznamenal žádný rozdíl.

Ovšem někteří z mých klientů přísahají na surový med a po zkušenosti se svými koňmi pevně věří v lepší účinky surového medu než běžného čištěného.

Tvrdí se, že 3% peroxid vodíku zlepšuje účinky medu. Jedna teorie říká, že uvolněný kyslík se váže s dusíkem z medu a vytváří oxid dusnatý, který zlepšuje prokrvení rány. Netuším, zda je to pravda nebo ne, ale při výše popsaném použití se mi zdálo, že povrch granulační tkáně, vyplňující ránu, vypadá lépe. Buďte ale opatrní, protože peroxid poškozuje křehké nově vznikající buňky, takže by se jím mělo šetřit.

Ovazování a klid je prvořadé, protože pohyb rány je zabiják hojení. Med ve všech svých formách působí účinně antibakteriálně. Množství hnisu a zápachu pod každým obvazem je mnohem menší, než při jakýchkoli jiných prostředcích, které jsem využíval.

Výsledná jizva je menší a tenčí, než bych předpokládal na základě zkušeností se všemi jinými formami terapie s výjimkou transplantace kůže.

Pro rychlé hojení je klíčové zabránit nadměrnému růstu granulační tkáně, takzvanému „divokému masu", a jeho přesahování okrajů rány. Protože granulační tkáň není inervovaná, ta přesahující okraje může být seříznuta bez bolesti. Poprvé je k tomu potřeba zavolat veterináře, aby to udělal. Příště to již možná zvládnete sami. Po seříznutí divokého masa používám Prednoderm nebo Panalogue, abych zabránil novému rychlému růstu. Obě tyto masti obsahují kortizon a v tuto chvíli je vhodné je pro jeden převaz použít.

Zdá se, že med dokáže chránit i kost. Zatím se mi s ním nestalo, že by poranění povrchu kosti vedlo k nekróze a k nehojící se ráně, zatímco v minulosti se to stávalo běžně.

Péče o ránu

Musím říct, že rány ve spodní části nohy sešívám jen zřídka. Zpravidla se těžko čistí, na stehy by byl vyvíjen příliš velký tah a navíc rány byly příliš dlouho na vzduchu, než jsem je mohl ošetřit. Proto bývají infikované až do hloubky. Sešití by zabránilo drenáži rány.

Proto pouze odříznu visící mrtvou tkáň, ránu vyčistím, jak nejlépe je to možné, aplikuji prostředek, který v danou chvíli považuji za nejvhodnější, a obvážu.

Mé doporučení pro majitele, kteří najdou koně s čerstvou ránou, zní rychle ránu vyčistit, všechny části přimáčknout zpět co nejpevněji tak, jak patří, překrýt materiálem, který se nepřilepí, a vše obvázat pevným obvazem. Když přijedu, přinejmenším potom najdu ránu čistou a vlhkou a můžu se rozhodnout, co se dá zachránit. Zbytky potrhaných šlach nebo svalu, které by způsobily pohyb okrajů rány, je potřeba odstranit. Ránu zvlhčím sáčkem sterilního intravenózního roztoku. Vyčistím ji. Je-li vytvořená „kapsa" z kůže, vypláchnu ji, ale v tomto případě kůži neodstraňuji - i když je někdy těžké si představit, že znovu přiroste. Přitisknu tuto odchlípnutou kůži co nejlépe do své původní pozice a přiložím obvaz.

Obvázání nohy

Ke krytí rány lze použít jednorázové dětské plínky. Horní část a suché zipy se odstřihnou a ze zbytku se vystřihne krytí větší, než je rána. Na plínku se nalije med (samozřejmě mám na mysli vnitřní stranu plínky) a poté se pevně přitiskne na ránu. Na ni přijde vrstva obvazové vinuté vaty, kterou doporučuji motat zezdola nahoru. Zpravidla postačí třetina až polovina role. Omyvatelný krepový obvaz, zajištěn jedním nebo dvěma vrstvami náplasti, pak udrží vše na místě. Na náplast potom (rukavicemi) nanesu pastu proti okusu. To je nutné, jinak si kůň obvaz zuby stáhne, zvlášť když pod ním ucítí med. Dejte ale pozor, ať se pasta proti okusu nedostane přímo na nohu koně.

Obvaz měním každé tři až čtyři dny. Ránu neomývám, ale suchým, čerstvě vypraným ručníkem očistím staré zbytky obvazu, tkáně, séra, krve a hnisu. Namáčení rány při převazování způsobí, že bude příště „špinavější". U znečištěných ran a zejména při prvních převazech do rány vstříknu 3% peroxid vodíku (kysličník). Bude šumět a stékat, ale část bublinek přilne k povrchu rány. Opatrně kysličník očistím z kůže vyjma povrchu rány. Potom aplikuji medový obvaz, jak je popsáno výše. Jakmile je pak rána čistá a uzdravuje se, už kysličník používám zřídka.

Abyste zabránili sklouznutí obvazu z ran výše na holeni, vždy obvazujte nad karp/hlezno. A nezapomeňte na pastu proti okusu, aby si kůň obvaz nestáhl.

Při tomto způsobu ošetřování spotřebujete: jednu roli obvazové vaty na týden, sklenici medu, čtyři omyvatelné krepové obvazy (jeden je na koni, druhý znečištěný, třetí v pračce a čtvrtý schnoucí), pastu proti okusu, balíček jednorázových plínek, lahvičku kysličníku. A spoustu náplasti a samozřejmě vašeho času. A budete potřebovat pomocníka.

Management zraněného koně

Dokud rána nedrží pevně stažená, kůň stojí v boxu. Pokud odchlípnutá kůže odumírá a neuchytí se, bude zřejmě vhodné ji odstranit. Tohle rozhodnutí zpravidla padne druhý nebo třetí týden.

V prvním týdnu bude možná převazování obtížné, protože rána je bolestivá. Buďte velmi jemní, ale vytrvalí, případně se se svým veterinářem domluvte na sedaci koně na dobu převazu. Po zhruba třetím převazu si koně většinou zvyknou bez ohledu na velikost rány. Samozřejmě, někteří koně mohou být výjimkou!

Když se rána stáhne nejméně na třetinu původního rozsahu, okraje se zavírají a granulační tkáň nad ně nevystupuje, když můžete oběma stranami rány pohnout opačným směrem, aniž byste se báli, že se rána znovu otevře, obvazování může přestat a kůň může opustit box. Na ráně se vytvoří strup. Aby byl strup a následná jizva co nejmenší, můžete na něj nanášet mast na rány, například nějakou s vitamínem E.

A P.S.:

Jako součást tohoto klinického pokusu jsme použili i dva plnokrevné ročky, kteří si při velkém krupobití zranili dohromady pět ze svých osmi nohou. Majitel celkem oprávněně navrhoval utracení obou. Namísto toho jsme se jich s jeho svolením ujali a ošetřovali je výše uvedeným způsobem. Nebylo to snadné. Byli to ročci a naši péči upřímně nenáviděli. Přesto jsme je za pomoci sedativ zvládli a oba se od té doby mohou pochlubit vyhranými dostihy. Ovšem stáli nás celé jmění, ale byla to skvělá zkušenost, která nás hodně naučila.

Kůň na prvním obrázku nahoře vpravo byl uspán, proto končetiny leží na zemi. Vidíte, že šlacha natahovače na noze vpravo (ve skutečnosti levé) je přetržená a visí z horní části rány. Druhá (horní) noha je roztržená až na kost - bílá oblast uprostřed rány je kost s docela hlubokou rýhou.

Na druhé fotografii (výše vlevo) vidíte, že pravá noha nad kostí se docela dobře stáhla. Fotografie byla pořízena asi pět týdnů po zranění. Levá zadní ještě obvázaná, čtyři dny před sundáním obvazu, který pevně stahuje ránu a brání jejímu pohybu. Zbarvení obvazu je způsobeno nanesením pasty proti okusu na náplast z důvodu zabránění okusování obvazu. Přesto se koni povedlo vytáhnout spodek jednorázové plínky, který vidíte vykukovat v dolní části rány. Potřebný čas na zhojení do té míry, že nebylo třeba nohu obvazovat, byl osm týdnů.

V den, kdy jsem šel vyfotografovat uzdravené rány tohoto koně (foto vpravo), si zvládl přivodit nové zranění ve spodní části pravé nohy. Ano, on je jedním z těch poznamenaných koní, kteří přitahují úrazy.

Dodatek redakce: Léčba rozsáhlejších poranění patří vždy do rukou veterinárního lékaře, který posoudí závažnost, celkový stav zvířete a navrhne nejvhodnější léčbu. Ta vedle ošetření samotné rány zpravidla zahrnuje i podání antibiotik a protitetanového séra, případně další zásahy. V žádném případě nikoho nenabádáme, aby se pokoušel takto závažná poranění léčit sám, ať už s medem nebo bez něho.