Podkování při nepravidelné chůzi koně

11. 2. 2000 Ing. Simona Stejskalová

Při pravidelné chůzi kůň vede přední a zadní končetinu směrem dopředu v přímé čáře. Kopyta přitom opisují nad zemí určitý oblouk a zadní kopyta dopadají přibližně na to samé místo, kam došlápla kopyta přední.

Pokud tomu tak není, dochází k nepravidelné chůzi, při které může vzniknout řada nebezpečných poranění. Jedná se především o strouhání, stíhání, ploužení, vytáčení a klopýtání. I zde však platí, že při správném podkování můžeme následky nepravidelné chůze do jisté míry zmírnit.


Podkování při strouhání A. šikmo zpilovaný vnější okraj podkovy B. upravený chodidlový okraj rohové stěny
1. Pohled na spodní plochu podkovaného kopyta.		2. Průřez stěnou a podkovou v místě, kde se kůň strouhá.

Strouhání

Za určitých okolností se stává, že si kůň při pohybu končetiny zraňuje končetinu sousední. Při strouhání může být poraněna rohová stěny, korunka, spěnka, kotník nebo nadprstí na vnitřní polovině končetiny.

Poranění nad kopytem se většinou špatně hojí a v místech, kde se kůň strouhá, může dojít ke zduření, které se někdy rozšíří na celý prst nebo i na celou končetinu. Vznikne tzv. "sloní noha". Protože u zadních nohou bývá poměrně častý rozevřený postoj, můžeme u mnoha koní objevit zduřelý zadní kotník jako následek strouhání.

Příčin strouhání je celá řada. Může to být vadná stavba těla, především pak úzká prsa, rozbíhavý nebo rozevřený postoj, únava, nemoc, práce na nerovné půdě, příliš těžké podkovy nebo špatné podkování, jako jsou nedostatečně zkrácená kopyta, podkovy, jejichž vnější okraj přesahuje kopyto ke druhé noze, odchlíplé čapky, šikmo zhotovené nebo zašroubované ozuby, ostré hrany na podkově nebo hmatci, příliš dlouhá vnější strana kopyta nebo přečnívající nýty na vnitřní polovině kopyta.

Při podkování strouhajících se koní musíme nejprve zjistit, kterým místem se kůň strouhá. Pokud to není přímo vidět na svítícím okraji podkovy nebo vyvstávajícím nýtu podkováku, nabarvíme křídou vnitřní polovinu kopyta a koně předvedeme v klusu. V místě, kde se kůň strouhá, bude křída setřená.

Nejčastěji to bývá v místě přechodu přední části kopyta do postranní, řídké jsou případy, kdy se kůň strouhá patkovou částí podkovy.

V místě, kde se kůň strouhá, orašplujeme vnější hranu nosného okraje mírně kolmo a chodidlový okraj zakulatíme. Vnější okraj podkovy v tomto místě poněkud zarovnáme a vykoveme šikmo dolů od druhé končetiny. Do této části podkovy podkováky nezarážíme, protože by na zeslabeném místě rohové stěny mohlo dojít k zakování nebo by mohlo dojít k strouhání uvolněným nýtem. Na vnitřní stranu kopyta také neumístujeme žádnou čapku. Zaoblený nosný okraj může v tomto místě mírně přečnívat podkovu.

Pokud se kůň strouhá patkovou částí podkovy, používají se tzv. zadní struhavky. Jsou to podkovy, jejichž vnitřní rameno je směrem dozadu užší a vyšší a jeho vnější okraj je zpilovaný směrem dolů a dovnitř. Vnější rameno je zakončeno vykovaným nebo šroubovaným ozubem, postranní čapka zabraňuje posunování podkovy směrem dovnítř. Vnitřní nosný okraj kopyta struhavku poněkud presahuje, na patkové hraně však plně doléhá na podkovy. Vnější rameno podkovy upravíme podle tvaru kopyta.

Na končetinu, kterou si kůň při strouhání zraňuje, můžeme připevnit ochranné gumové kožené nebo plstěné bandáže, které ji před zraněním ochrání.


Stíhavka přední s Lechnerovým svahem (pohled na spodní plochu kopyta)	Stíhavka přední (pohled ze strany)	Stíhavka zadní

Stíhání

Při pohybu kůň zvedá a klade nohy tak, že zadní noha se dostává přibližně na stejné místo, na jaké předtím dopadla stejnostranná noha přední. Závodní kůň dokonce zadní nohu položí před místo, kam dopadla přední noha. Není proto divu, že se může stát, že kůň stejnostrannou přední končetinu zasáhne zadnim kopytem. Se stíháním se nejčastěji setkáme u koní kočárových nebo jezdeckých.

Při stíhání obvykle zasáhne zadní podkova konec nebo spodní plochu přední podkovy. Přední část zadní podkovy a konce ramen mají pak na sobě záseky a při stíhání slyšíme klepnutí podkov o sebe. Zadní podkova může přední podkovu strhnout a přitom ulámat i kus stěny, zasažena však může být i střelka, rohová chodidla nebo dokonce zadní plocha kotníku, kůň se může poranit, otlouct si přední část rohové stěny na zadním kopytě nebo dokonce upadnout.

Příčinou může být vadná stavba těla, především krátký trup a dlouhé končetiny, podsunutý, šavlovitý nebo ostroúhlý postoj zadních končetin únava koně a vadné podkování, především příliš vysoké patkové hrany, příliš dlouhá podkova nebo vysoké ozuby, přerostlé zadní kopyto ve své přední části, silná, ale málo zapuštěná čapka nebo hmatec směřující dopředu.

Podkování se provádí podle známých pravidel a přední podkova nemá být příliš dlouhá. Po úpravě a zkrácení předních i zadních kopyt nejčastěji použijeme tzv. stihavky.

Pro přední kopyta je nejvhodnější jednoduchá nebo klínová pantoflice, která má zadní okraj ramen podkovy zpilovaný šikmo dolů a dopředu. Pokud užíváme podkovy s vykovanými ozuby, mají tyto ozuby na průřezu tvar polokruhu a jejich zadní zaoblená plocha je zpilována šikmo dolů a dopředu. Podkovy se šroubovými ozuby mají ozub posunutý poněkud dopředu a zadní okraj ramen podkovy je zpilován jako u jednoduché pantoflice. Podkova může mit na své spodní vnitřní hraně lechnerův svah, aby byla lehčí a zmenšovala nebezpečí stíhání. Roh chodidla nesřezáváme nebo vyduté chodidlo vyplníme vložkou.

Přední podkova se upevní na kopyto tak, aby nepřesahovala patkové hrany směrem dozadu. Vhodnější je použít více podkováků, aby podkova pevněji držela a nedala se tak snadno strhnout.

Zadní stihavka má dvě přední čapky a její zevní okraj mezi oběma čapkami je zpilovaný šikmo dozadu. Pokud má podkova hmatec, měl by směřovat také šikmo a dozadu. Nosný okraj mezi oběma čapkami přesahuje podkovu mírně dopředu. Přečnívající chodidlový okraj řádně zaoblíme.

Aby si kůň nezraňoval při stíhání patky nebo kotník přední končetiny, můžeme je chránit vhodnou koženou nebo gumovou bandáží. Při stíhání přední části stěny zadních kopyt je můžeme chránit koženou bandáží, zesílenou plechem.

Ploužení

Ploužení je druh nepravidelné chůze, při které kůň nezvedne končetinu ze země, ale ohne ji tak, že vleče přední část rohové stěny po zemi. Podkova a rohová stěna se tak ve své části silně opotřebuje a může dojít až k obnažení kopytní škáry a kůň zchromne. K ploužení nejčastěji dochází na zadních končetinách opotřebovaných koní. Nejde je odstranit, ale můžeme jeho následky zmírnit tím, že přední část rohové stěny chráníme silnou, vysokou ocelovou čapkou.

Vytáčení

U chladnokrevných koní a zvláště pak u koní s vybočeným postojem nebo s různými nemocemi kloubů můžeme pozorovat, že se jejich zadní noha v posledním okamžiku před zvednutím ze země otočí tak, že se přední část kopyta obrátí dovnitř k druhé noze a patky se vytočí směrem ven.

Vyvstává tak nebezpečí, že kůň uvázne ozubem ve štěrbinách dlažby, což může mít za následek uvolnění až odtržení podkovy, natržení vazů nebo dokonce vymknutí kloubů. Ačkoliv tuto nepravidelnou chůzi neodstraníme jejím škodlivým následkům mužeme předejít podkováním pantoflicí a také postranní čapka nám může prokázat dobrou službu.

Klopýtání

Při klopýtání kůň nezvedá nohu dostatečně vysoko, takže zavadí přední částí kopyta o zem a hrozí mu nebezpečí upadnutí. Ke klopýtání dochází především u předních končetin, na zadních končetinách se většinou vyskytuje pouze při dlouhotrvajícím onemocnění kloubů.

Přední část nosného okraje proto upravíme tak, že ho zvedneme sáňkovitě nahoru. Také podkova, ktérá má být lehká, se v přední části prohne nahoru a zesílí pouze ocelovym plátkem. V přední části však podkova nesmí mít ani hmatec, ani ozuby, které by klopýtání mohly napomoci.

S laskavým svolením redakce pro web zpracoval Equichannel.cz.

Zdraví a veterinární péče

Podobné články