Monique se již dlouhá léta věnuje výzkumu v oblasti kopytní péče, spolupracuje s předními podkováři a společně se svým manželem Johnem se snaží vnášet do podkovářského řemesla na celém světě moderní poznatky o fungování koňských kopyt a péče o ně. Mnoho zajímavých informací o kopytech a jejich funkci najdete na stránkách Epona-Institutu. Zároveň stojí i za vývojem kompozitních podkov EponaShoe. O tomto produktu najdete více informací přímo na stránkách EponaShoe.

Pochopte rovnováhu kopyta od základů!

Mnoho majitelů koní už někdy čelilo kulhání způsobenému nerovnováhou kopyta. Bývalo, a stále je, standardem takové problémy řešit manipulací s rovnováhou kopyta různými mechanickými triky. Nynější trh je přímo přeplněn nepřeberným množstvím matoucího arzenálu léčebných podkov a terapeutických způsobů úpravy kopyta.

Obrázek 1: Kopyto s dobrou stavbou - obrázky A, B a C. Vazivový polštář je na obrázcích D a E označen "1". >>>

V současné době existuje (pokud vůbec existuje) jen velmi málo vědecky spolehlivě podložených studií, které potvrzují nebo vyvracejí dlouhodobě příznivý vliv některého ze způsobů podkování nebo úpravy kopyta. Příčinou nedostatku takových studií je částečně i vrtkavá povaha koňského průmyslu. Mnoho koní změní majitele, a to i několikrát za svůj aktivní život. Proto není vždy možné, aby jim majitelé dokázali zajistit stejnou kopytní péči po delší dobu a zvali stále ty stejné odborníky z řad kovářů a veterinářů. Už jen tyto dvě skutečnosti samy o sobě významně znemožnují získat spolehlivé informace o různých technikách péče o kopyta.

Myslím si, že důvodem nynějšího zmatku v podkování koní a úpravy kopyt je nedostatek komplexních údajů. V ideálním případě by měli mít profesionální pracovníci při práci s koňmi pravidelný přístup k diagnosticky kvalitním snímkům - jako jsou například digitální RTG snímky. Takto by se eliminovalo mnoho dohadů ohledně koňských kopyt. Dokud má člověk k dispozici pouze své vlastní fyzické schopnosti, je nemožné bez rentgenových snímků spolehlivě určit umístění kopytní kosti v kopytním pouzdře - natož snad aby bylo možné přesně měřit hloubku chodidla, mediální a laterární rovnováhu, atd.!

Cítím také potřebu použití preventivního programu péče o kopyta. Takový program zahrnuje preventivní RTG snímky tak často, jak je třeba. Dobrá evidence stavu koňských kopyt může pomoci vyhnout se dalším komplikacím už v počátku. Před jedenácti lety, z frustrace z nedostatku důkazy podložené péče o kopyta, jsem navrhla softwarový program s názvem Metron 1 (pozn. překl. Metron software je využíván k diagnostice i českými veterináři), který lze použít k měření a sledování změn na kopytě. Snažím se tak zamezit vzniku bolestivosti v důsledku nerovnováhy kopyta. V současnosti by se měly stát běžnou praxí jak preventivní péče o kopyto, tak dostupnost RTG snímků při práci s koněm. Tento styl péče o kopyto s sebou nese zvýšené náklady, ale jak říká přísloví: "Unce prevence se vyrovná libře léku". Do péče o kopyto je třeba konečně vnést více biomechanického přístupu. Musím upozornit na to, že biomechanika není jen studium chodů, ale také mechaniky tkání a dalších aspektů končetiny a kopyta.

Mám za to, že je možné na základě několika logických bodů (a to i přes současnou situaci v péči o kopyta) obhájit si význam posuzování kopytní rovnováhy od základů. Zde je několik bodů, kterými budu argumentovat:

Koně se poprvé objevili před 4 miliony let. Na rozdíl od jiných domestikovaných zvířat nebyli nějak významně lidmi ovlivněni. Například kopyto stále obsahuje „podložku", která se rozpíná přes přibližně dvě třetiny kopytního pouzdra (obrázek 1). Spěnka je navržena tak, aby nesla váhu právě nad tímto polstrovaným prostorem. Proto není vůbec pobuřující chtít, aby bylo kopyto umístěno pod „kostní konstrukcí" končetiny. K posouzení, zda je kopyto korektně umístěno pod osou končetiny, je třeba spustit pomyslnou svislici z paty spěnky k zemi. Pokud jsou patkové valy kopyta poměrně blízko této pomyslné přímce, lze říci, že je kopyto korektně umístěno pod osou končetiny.

S odpovídající péčí je možné většinu kopyt navrátit a udržet v tomto obecném vzoru ideálního postoje. To platí i přesto, že se kopyta mezi sebou významně liší ve své stavbě; některá mají nízké patky nebo svírají jiný kopytní úhel (obrázek 2). Protéza (podkova nebo bota) by neměly být používány k zakrytí deformací, ale spíše pomáhat správné funkci kopyta.


Obrázek 2: Přestože mezi sebou jednotlivá kopyta vykazují rozdílné konformační znaky, měla by spočívat co nejvíce pod osou končetiny. Kopyto na obrázku A má v porovnání ke kopytu na obrázku B nízké patky a je spíše ostroúhlé, přesto však obě kopyta leží pod osou končetiny.

Kopytní pouzdro - pevná a zrohovatělá část kopyta - je konstrukčně dobře navrženo. Má velkou mechanickou pevnost a přesto je schopné se flexibilně přizpůsobovat. Nicméně není odolné vůči změnám a poškozením. Kopytní péče je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje tvar a funkci kopytního pouzdra. Kopyto dokáže měnit tvar opravdu velmi rychle v závislosti na tom, co se s ním děje (obrázek 3).


Obrázek 3: Stejné kopyto zdokumentované během 14 měsíců, kdy bylo bosé (A), tradičně okované (B) a okované kompozitní podkovou (C).

Tyto změny mohou nastat až nečekaně rychle. Stejně tak změny v poměru vlhkosti kopytního pouzdra dokáží významně měnit jeho tvar. Kopyto může vypadat zcela jinak v suchých podmínkách oproti vlhkým podmínkám (obrázek 4).

Obrázek 4: To stejné bosé kopyto, upravované stejnou osobou, ukazuje, jak se kopyto dokáže přizpůsobovat sezonním podmínkám, které různě ovlivňují hydrataci kopytního pouzdra. Obrázek 4A ukazuje kopyto během velmi suché zimy, zatímco obrázek 4B ukazuje stejné kopyto během hodně vlhké zimy. Oba obrázky byly pořízeny těsně před úpravou. >>>

Dalšími aspekty, které významně ovlivňují tvar kopytního pouzdra, jsou tlakové a tahové síly. Tyto faktory ukazují, že kopytní pouzdro je adaptabilní a deformuje se z různých důvodů. To vyvolává otázku: „Co je pro kopyto považováno za normální?". Vzhledem k vysoce přizpůsobivé povaze kopytního pouzdra mám pocit, že není příliš moudré vyvozovat konečné závěry o stavbě kopyta a celé končetiny z jednoho pohledu na kopyto bez kontinuálního sledování (obrázek 5).

<<< Obrázek 5: Podle filosofie některých tradičních metod podkování se odchylka karpu a spěnky z rovnováhy vykompenzuje přidáním opory v podobě rozšíření podkovy - zvýrazněno červenou šipkou v C. Cílem je zlepšit tak pohyb této končetiny. Nevěřím, že je to způsob, jak takový problém řešit!

Můj přístup k úpravám kopyta a podkování je trochu jako loupání cibule. Mým prvním cílem je navrátit kopyto do přirozenějšího postoje (obrázek 6, část 1 a 2) a umožnit kopytnímu pouzdru, aby se chovalo dle svých přirozených fyzikálních vlastností.

Obrázek 6: Stejné kopyto zuté z kovové podkovy. Na obrázcích vidíte odrůstání deformací po dobu čtyř měsíců. >>>

(Kompletní studii najdete na www.epona-institute.com).

Nemám zájem o rozpoutání ohnivé debaty o dobru a zlu použití kovové podkovy, ale ve skutečnosti je zde velmi zásadní rozdíl mezi mechanickými vlastnostmi keratinu a kovu. Kovová podkova bude do jisté míry deformovat tvar kopytního pouzdra (obrázek 6). Obecně platí, že se tyto deformace vyskytují jak na stěnách, tak na chodidle. Deformace ovlivňují měkké podkladové struktury včetně uložení kostí v kopytě. Například chodidlo poskytuje oporu kopytní kosti, jakožto i vymezuje její umístění uvnitř kopytního pouzdra. Pokud bude chodidlo zle zdeformováno (podívejte se na obrázky 3A a 3B), výsledkem bude změna umístění kopytní kosti. Tato změna se neprojeví jen uvnitř kopyta, ale může produkovat neblahý dopad na celý kosterní systém koně. Na dalších obrázcích jsem zaznamenala, že redukcí deformací na kopytním pouzdře je možné (ale ne vždy!) zlepšit tvar kopyta a celý postoj (obrázek 7).

<<< Obrázek 7: Tento obrázek dokumentuje změny na končetině a v tvaru kopyta. Změna nastala během čtyř měsíců (od června do října). K problému jsem přistupovala se záměrem dovolit kopytu chovat se přirozeně dle jeho anatomických vlastností a zároveň mu poskytnout oporu pomocí kompozitní podkovy a syntetické výplně chodidla. Jednalo se o březí klisnu TB, kde bylo potřeba poskytnout extra oporu. Kompletní případová studie je zveřejněna na www.epona-institute.com.

Dále kontroluji, zda má chodidlo dostatek strukturální integrity a dokáže poskytnout adekvátní podporu kopytní kosti. Některá kopyta mají už přirozeně slabé chodidlo a mizernou chodidlovou klenbu. Mizivá klenutost chodidla má vliv na vnitřní uložení kostí. Když se setkám s takovým problémem, snažím se podpořit chodidlo a chodidlovou klenbu použitím flexibilní vyplňovací hmoty (obrázek 8).

Obrázek 8: Přidáním syntetické výplně se mění postavení kopytní kosti. Sledujte rozdíl mezi levým snímkem (bez použití výplně) a pravým snímkem (použita syntetická výplň). Jedná se o rentgenový snímek kopyta na obrázku 2A. Kopyto má dobrou polohu pod osou končetiny, je však vidět, že je kopyto nižší a plošší než by mělo být a je proto vhodné jeho chodidlu poskytnout oporu. >>>

Jinými slovy, chci vytvořit platformu pod kopytem, která pomůže rozložit váhu po celé ploše chodidla. Takový přístup považuji za přínosnější než tradiční model podkování. Tradiční kovové podkovy poskytují jen periferní oporu stěnám.

Přestože kovové podkovy přidávají kopytnímu pouzdru další zatížení, nejsou jedinými viníky jeho deformací. Na tvar a funkci kopytního pouzdra mají vliv i fyzikální síly, které na něho působí, což platí i pro koně bez podkov. Ne každý kůň se narodí s perfektním exteriérem a chody. Také styl ježdění ovlivňuje přirozenou biomechaniku koně, včetně kopyt!

<<< Obrázek 9: Zatížení, rovnoměrné nebo nerovnoměrné, ovlivňuje uložení kopytní kosti (1) v kopytním pouzdře a pokles kopytní kosti do chodidla (2). Kopyto na pravé straně obrázku patřilo divokému koni, v zakroužkované oblasti sledujete propad chodidla.

Kopyto působí komplexně na kosterní systém a to platí i naopak! V současné době je tato interakce velmi špatně chápána. Pokud má kůň problémy s kopyty, je obtížné na základě jeho postoje a pohybu odvodit nejlepší způsob, jak problém napravit. S diagnostikou problému do určité míry pomohou rentgenové snímky a diagnostika kulhání, ale nemusí to nutně znamenat, že existuje řešení, nebo ho bude možné provést!

Obrázek 10: A - "předtím" v říjnu 2003 a "potom" - B v dubnu 2004. Povšimněte si, jak významně se kopyta rozšířila v patkách a „přestěhovala se" pod osu končetiny. >>>

Abychom to shrnuli, myslím si, že musíme přistupovat k problému kopytní rovnováhy procesem eliminace. To znamená, že v první řadě musíme posoudit postavení chodidla vůči kosterní struktuře nad ním, tedy ose končetiny. Za druhé posoudit pozici kopytní kosti v kopytním pouzdře opět vůči ose končetiny. A zde se dostáváme k tomu, co znamená pochopit kopytní rovnováhu od základů.