Petr Soukup: Můj názor na metody péče o kopyta

31. 8. 2011 Petr Soukup Autor fotek: Kateřina Lipinská, Michaela Dvořáková, Diana Šilhánová

Poslední dobou se začalo o kopytech a různých metodách jejich úprav diskutovat velmi živě a tak bych rád přidal svůj názor. Vím, že všechna přirovnání jsou nepřesná, ale většinou je nejjednodušší pro pochopení situace ji přirovnat k něčemu důvěrně známému. Proto použiji řadu přirovnání.

Podle mého názoru vývoj koně, jeho kopyt a to, jak je schopno kopyto obnovy a regenerace, neodpovídá dokonale našim požadavkům a změnám životního prostředí a samotných koní, které jim naše civilizace vnutila. Ale celý organizmus koně je tak propojený a vyvážený, že jakákoli větší odchylka od přirozeného životního stylu nebo zásah do funkce nějakého orgánu se projeví zkrácením doby života, problémy s fungováním celého systému a potřebou dalšího zásahu. Je to jako u složitého mechanického stroje, kde stačí použít jiný mazací olej a jsou nutné jiné podmínky provozu, častější opravy a sníží se tak životnost celého stroje. Vzniklé chyby se snažíme napravovat tam, kde se projeví příznaky a nehledáme nebo neumíme napravit příčiny problémů.

Proto, když upravuji kopyta a vidím, jak koně žijí, vždycky se ptám, jak by to ten kůň vyřešil bez nás. Jak by asi to kopyto rostlo bez mého zásahu? Co by kůň dělal a kde je chyba, že si sám nemůže poradit? Odpovědi jsou v koních, v návratu k tomu, k čemu jsou přizpůsobení. Kdo je hledá jinde, ten dělá často chyby.

Hledat odpovědi není snadné, koně nemůžou mluvit, neřeknou přímo, co jim vadí, kde je co bolí a tlačí. A i když se někdy snaží nás na problém upozornit, často to odmítáme vidět, chodíme roky okolo, nevidíme zcela zjevné věci. Není žádná přesná univerzálně platná metoda úpravy kopyt, vhodná vždy a pro každého koně. Odborníci se neshodnou na úhlech, šířce kopyt, funkci kopytního mechanizmu, ani na tom, která část kopyta má primárně nést váhu. Patrně proto, že ve fungování kopyt různých koní jsou velké rozdíly.

Podkovaná kopyta

(Další obrázky podkovaných kopyt najdete např. na stránkách http://www.podkovar-kysilka.cz - Karel Kysilka)

podkovanaPodkování je nejjednodušší, nejlevnější a nejsnadnější způsob, jak řešit přizpůsobení kopyt požadavkům člověka na výkonnost koně. Nemusíme řešit kudy s koněm půjdeme a jak jsou kopyta adaptovaná na zátěž, koním se chodí dobře, až do doby, kdy dojde k závažnému selhání některé funkce kopyt. Je však velké množství koní, kteří uhynou dřív, než se začnou projevovat problémy s podkovanými kopyty.

  • Podkovy chrání kopyta před nadměrným opotřebováním (nevhodný povrch, pomalý růst rohoviny, jednorázová vyšší zatížení)
  • Zvýšení adheze (při pohybech a zatíženích, které by kůň v přírodě nedělal) 
  • Udržuje výkonnost koní s nepravidelnými kopyty
  • Snížení bolestivosti u některých neléčitelných nemocí, nebo u starých koní
  • Přizpůsobení pohybu koně požadavkům soutěží, pravidel a rozhodčích.

Je to jako když žijete v teplém podnebním pásmu a používáte různé typy bot, abyste mohli chodit kamkoli a jak chcete rychle. Ale čím jste starší, tím jste víc na botách závislí. Časem začnete používat ortopedické vložky. Jste závislí na kvalifikaci vašeho výrobce bot a pomůcek. Když nezvolíte správně, může se stát, že budete na vozíku.

 

bosPřirozeně bosí koně

(Další obrázky přirozeně bosých kopyt najdete např. na http://www.trianglephoofcare.com/)

Bosí koně jsou na tom obdobně jako bosí domorodci v Africe. Musí o své nohy víc pečovat, musí koukat, kudy chodí a dávat pozor na své palce. Nestačí sprinterovi v tretrách a nemůžou běhat na plno po ostrém makadamu. Ale zase nemají problém, že by je boty tlačily a nejsou závislí na výrobcích bot a supermarketech. Většinou je netrápí ploché nohy. Ani nemají deformované nohy jako japonské geiši. Dovedou uhnat a ulovit gazelu. Kdo z nás obutých to dokáže? (Je to tréninkem, ne obutím.) Při jejich životním stylu je bosá noha optimální řešení.

 

Koně strouhaní podle doktorky Strasserové

(Další obrázky, jak má vypadat kopyto, upravené podle doktorky Strasserové, najdete zde: http://homepages.paradise.net.nz/~componic/strasser_clinic/index.html)

strasserTito koně jsou zcela zvláštní kategorie.
Když zůstanu u mého nedokonalého přirovnání, jsou jako lidé, kteří chodí bosi, ale každý den jim někdo odře z chodidel vytvořenou tvrdou kůži a mozoly. K tomu se od nich chce, aby chodili víc po patách, tak se jim nechají narůst dlouhé nehty. Chodit tak po koberci jde docela dobře. Vykonávat tak běžné činnosti je horší, ale podávat sportovní výkony?

Zpátky do reality. Doktorka Strasserová přinesla koním do života mnoho pozitivního. Změnila názor mnoha lidí na tradiční chov koní ve stájích a s podkovami směrem k návratu k přírodním podmínkám. Dokonce prodloužila mnohým koním život. Dokáže léčit a často i vyléčit koně, nad kterým ostatní veterináři a podkováři již zlomili hůl.

Problémy s jejím přístupem jsou ve dvou rovinách. Odborné a etické:
V odborné rovině je spoustu jednoznačně neprokázaných věcí. Nelze říct, že by doktorka Strasserová psala věci, které by neměly smysl a svou logiku. Jen některým aspektům funkce kopyta připisuje větší důležitost a některé věci naopak nepovažuje za důležité, a to jinak než se potom projevuje v praxi a výzkumu. A především její představa dokonalého tvaru kopyta se liší od tvaru kopyt, která koním rostou přirozeně při adekvátním opotřebení rohoviny pohybem. Patrně také proto se u většiny koní snaží tvar jejich kopyt „ napravit". Nad všechny ostatní aspekty funkce kopyta staví co největší prokrvení kopyta. Nepodstatné se jí jeví nadměrné namáhání lístkové škáry závěsu kopytní kosti při velkých pohybech kopytního pouzdra a citlivost chodidel na vnější tlak.

krevV etické rovině je problém s tím, že nebere ohledy na bolestivost léčby a snaží se každého koně léčit. I takové případy, kde je naděje na plnohodnotný život koně velmi malá a byla by byla na místě eutanazie, nebo naopak koně, kteří neměli předtím s pohybem problémy.

Ano, její metoda chovu koní a úpravy kopyt má svůj význam při léčbě kopyt u některých koní. Velké prokrvení škáry a zlepšení tvaru kopyt dokáže aktivovat organizmus a napravit přirozeným způsobem škody, které by byly jinak trvalé a bolestivé. Ale je to záležitost odborná a nelze ji praktikovat v masovém měřítku. (To by musela být kopytní klinika v každém větším městě, aby všem koním vyřešila problémy s kopyty.)

Léčba kopyt metodou úprav podle doktorky Strasserové by podle mého názoru měla být aplikována jen na specializovaných pracovištích veterinárním lékařem, nebo odborníkem (absolvent školy doktorky Strasserové) pod dohledem veterinárního lékaře.

Naši koně nemají moc na výběr, jak budou žít a co budou mít na kopytech. Zastánci každé z metod preferují každý svůj způsob úpravy a ochrany kopyt. Jsem přesvědčen, že koně sami by si vybrali co nejpohodlnější bezbolestný pohyb, protože jejich myšlení nesměřuje daleko do budoucnosti, ale žijí každý okamžik právě teď a na plno. Jejich prioritou není ideální tvar kopyta, ale pohodlný pohyb. My, jejich majitelé, bychom měli myslet i do budoucnosti a vytvořit rozumný kompromis, aby se i v budoucnu našim koním žilo co nejlépe.
Zdravě, ale bez bolesti.

Petr Soukup

Podobné články

Když vidíte koně stát o třech nohou, chcete od veterináře nebo kováře slyšet: „Je to absces“. Z dobrého důvodu. Většina abscesů se totiž sama…

Jedním z charakteristických znaků mezenchymálních kmenových buněk (MSCs) je schopnost měnit se na různé typy. Méně známé jsou však jejich silné…