Zimní tipy pro zdravé a spokojené koně

Autor původního textu: Liz Brown
5. ledna 2010, článek č. 15582

Zima má v našich zeměpisných šířkách ledový spár, i jinak slunné části Země v této době čelí rekordně nízkým teplotám. Majitelé koní by proto měli pečlivě sledovat svá stáda, aby předešli problémům souvisejícím se studeným počasím.

„V zimě by majitelé měli myslet v první řadě na vodu," říká Jean T. Griffiths, odbornice na koně z Cornellovy univerzity v Ithace.

Také Greg Meyer, vyučující problematiku velkých zvířat na Ohio State University potvrzuje: „Voda je nepostradatelná pro regulaci tělesné teploty. Obvykle si spojujeme s vodou chlazení koní, ale ona je potřebná i při získávání energie pro zahřátí."

Pokud nemáte ohřívač, který by zabránil zamrzání vody v potrubí, je dobré přidat koním do pití teplou vodu; oddálí se doba, kdy voda zamrzne. Teplejší voda také podpoří chuť koní se více napít. „Nikdo by v těchto teplotách nepil vodu o 0 °C," říká Meyer.

Kůň bude také potřebovat více sena, protože to mu dodá další energii na zahřátí. „Lidé myslí na to, aby koně měli dost sena, ale je třeba myslet i na to, že k němu potřebují dost vody, protože seno zvyšuje množství přijaté sušiny v trávicím traktu. Hrozí kolika a zácpa," upozorňuje Griffiths.

Když venku začne mrznout, mnoho majitelů okamžitě zavírá své koně do stájí a dává na ně deky, aby jim pomohli přežít mráz, ale v mnoha případech tato opatření nadělají více škody než užitku. „Přestože zavíráte koně do budov proto, že jim chcete pomoct, mějte na mysli, že ne všechny stáje jsou dobře větrané," upozorňuje Meyer. „Ze zdravotního hlediska platí, že čím více je kůň uvnitř, tím větší je pravděpodobnost, že se budou šířit nemoci."

Pokud chcete mít koně ustájené, Meyer doporučuje zlepšit větrání tím, že se nechají dveře i okna otevřená. Podle Griffiths bude většině koní prospívat „pouhý" přístřešek se třemi stěnami, který je ochrání před větrem. „Koně zvládají dobře zimu, ale nedokážou odolávat větru," dodává.

Co se týče dekování, Karen Waite, specialistka na koně z Michiganské státní univerzity, tvrdí, že je to často zbytečné. „Koně jsou velmi dobře vybavení k udržení tepla, pokud jim necháte zimní srst a jejich tělesná kondice je 5 a výš (z 9bodové stupnice, kdy 1 je vyhublost a 9 obezita)," vysvětluje. Pokud se rozhodnete na koně deku dát, doporučuje pak pravidelně kontrolovat, zda je deka suchá. „Pokud je deka vlhká, může přispět k podchlazení koně."

Meyer míní: „Často na tyto základní věci zapomínáme, protože máme sami se sebou co dělat, aby nám nebyla zima."

Zimní tipy pro koňská kopyta

Autor původního textu: editovaná tisková zpráva
10. ledna 2010, článek č. 15578

Zimní sníh, led i bláto představují z hlediska péče o kopyta koní velkou výzvu. Bryan Fraley, DVM, poskytující také veškerý podiatrický servis, má několik tipů, jak udržet kopyta koní v zimě zdravá:

Pokud je to možné, Fraley doporučuje okovaným koním dát pauzu od podkov a nechat několik měsíců chodit naboso. Zima je obvykle vhodným obdobím k tomuto kroku, pokud to dovoluje tréninkový plán, kvalita a zdraví kopyt. Fraley rád zaoblí hrany kopyta jemnou stranou rašple (pilníkem), takže obvod kopyta je hladký a zakulacený a minimalizuje se tím riziko praskání a lámání stěny na tvrdé zmrzlé půdě.

Koně, kteří zůstali okovaní, budou možná potřebovat podložky proti sněhovým nášlapům. Bez nich se jim v kopytě hromadí sníh, až vytvoří velkou hroudu, která může otlačit chodidlo. Představuje také nebezpečí pro měkké tkáně končetiny, například šlachu hlubokého ohýbače a kolaterální vazy kopytního a korunkového kloubu.

Koně, kteří žijí v oblastech, kde se tvoří na zemi led, možná budou potřebovat speciální ozuby s „tvrdokovem". Ty je budou chránit před uklouznutím a tím zvýší bezpečnost koně i jezdce.

Někdy je v zimě větší potíž s blátem, než se sněhem a ledem. Fraley obecně doporučuje majitelům kontrolovat kopyta svých koní, kteří žijí v zabláceném prostředí, a dopřát jim půl dne pobytu na suchém povrchu. To kopytům poskytuje šanci oschnout a minimalizuje problém s hnilobou.

Kopyta v zimě rostou pomaleji. Není proto nic divného, když prodloužíte intervaly mezi překutím o jeden nebo dva týdny. Poraďte se o tom se svým podkovářem.