Proč jsou rostliny jedovaté?

Odpověď je jednoduchá: bojují o život, jako všichni ostatní živí tvorové. Rostliny stojí na samotném začátku potravního řetězce, čili jsou prvotní potravou mnoha živočichů, včetně těch parazitárních. A dokonce je mohou napadnout i další organismy: plísně a rzi, bakterie či viry, čili i rostliny mohou onemocnět. Některé se během svého vývoje opevnily trny a ostny, velmi tvrdou nebo nepříjemně chlupatou slupkou. Jiné šly na to „ženštěji": začaly si tvořit různé látky, které lepí, páchnou, nebo jsou pro jejich nepřátele nechutné či dokonce jedovaté.

Jedovatost rostlinných „obranných" chemikálií se projevuje někdy už při pouhém dotyku či trochu silnějším otření. Většinou je však třeba rostlinu nebo její část pozřít, a to ve větším či menším množství. Chemická sloučenina se tak dostane do onoho „nepřátelského" organismu, kde začne působit na určité tkáně a měnit jejich životní pochody a/nebo strukturu a vzhled. V některých rostlinách se najde dokonce několik různých toxických látek, které působí na různé „nepřátele", či se mohou ve svém účinku navzájem různě ovlivňovat. Může se tak stát, že extrakt jediné této látky je poměrně neškodný, ale pokud například pozřeme rostlinu celou, tedy i s dalšími látkami, následky budou horší.

Zajímavé je, že mnohé z rostlinných jedovatých látek jsou v malém množství léčivé. Nikdy proto nelze říct, že co je „přírodní", to je bezpečné - a co léčí, neuškodí!

Rostlinné jedy patří z chemického hlediska do různých skupin, z nichž jsou neznámější a nejdůležitější především tyto:

• Éterické oleje: Obvykle výrazně zapáchají a mají schopnost dráždit kůži či dokonce způsobovat alergie. Vstřebávají se do těla sliznicí a kůží a často působí jako buněčné jedy.
• Fenoly: Tato skupina je chemicky poměrně různorodá (kumarin, melanin, tanin aj.) a působí především proti mikroorganismům.
• Alkaloidy: Opět se v rostlinách nacházejí jako celá řada různých sloučenin, například sterolové, indolové, terpenové aj., a jsou pro zvířata a lidi zvláště nebezpečné. Známé alkaloidy jsou například solanin, morfin, atropin, nikotin, kolchicin a řada jiných. Naštěstí většinou chutnají velmi nepříjemně a zvířata se jim spíš vyhýbají, v sušeném stavu obvykle ztrácejí na své jedovatosti.
• Glykosidy: Tyto sloučeniny jsou také velmi nebezpečné. Některé dokážou narušit srdeční činnost, jiné se například rozkládají na kyselinu kyanovodíkovou a blokují dýchací řetězec.
• Bílkoviny: Některé bílkovinné sloučeniny mají vlastnosti enzymů a narušují normální pochody v těle zvířete. Příkladem jsou inhibitory proteáz, které brzdí účinek trávicích šťáv a zvíře hubne.
• Terpeny: Tato skupina sloučenin se projevuje především drážděním kůže a sliznic.
• Saponiny: Tyto látky mají schopnost poškozovat buněčnou membránu a způsobují tak například rozpad červených krvinek, poškození buněk kůže a její záněty či svědění, nebo poškozují buňky střevní výstelky a vyvolávají koliky a průjmy.

Jak se projevují otravy na koni?

V první řadě je třeba si uvědomit, že každý kůň může na stejné množství stejné látky reagovat jinak. Je to dáno jeho individuálním metabolismem, ale i celou řadou další faktorů, například naplněním trávicího traktu, „prostupností" jeho střevní sliznice, ale také psychickým stavem a temperamentem (neklid a nervozita často urychlí odbourávání látek), jeho výživným a celkovým zdravotním stavem, kdy zdravý a dobře krmený kůň má obvykle větší šanci otravu zvládnout.

Podle druhu a množství přijaté toxické látky, způsobu jejího přijímání (například hodně najednou nebo po menších množstvích delší dobu), stavu koně a ostatních faktorů mohou první příznaky otravy nastoupit za pár minut nebo i za několik měsíců. Mohou se nejdříve ukázat lokální změny, jako je podráždění kůže huby a nosu nebo jejich sliznice.

Většina rostlinných jedů však způsobuje problémy:

• v trávicím systému,
• v celkovém metabolismu a
• v nervové soustavě.

Podle toho bývají také nejčastější příznaky

• křečové koliky, zácpy a průjmy,
• vysoká a nízká tepová frekvence (čili vyšší než 44 a nižší než 28 tepů/minutu),
• pocení,
• vrávorání, slabost a obrny,
• podráždění a nepřiměřené reakce na hluk či světlo,
• zúžené či rozšířené zornice.

Jak vyšetřit otráveného koně?

Může se stát, že načapáte koně při požírání jedovaté rostliny, nebo takové rostliny najdete v místech, kam se kůň dostane. Nejste si jistí, zda se neotrávil, proto je dobré ho sledovat a průběžně také kontrolovat jeho důležité životní funkce. To stejné platí pro případy, že koni je očividně nedobře, ať už by byl otrávený nebo měl jiný zdravotní problém. Chová se divně? Je skleslý nebo naopak podrážděný? Nechce žrát či pít, nemůže trousit nebo močit? Potí se, třese? Stojí divně nebo se neobvykle pohybuje? Pak proveďte následující vyšetření:

1. Změřte koni počet dechů a tepů a tělesnou teplotu

• dechová frekvence dospělého koně v klidu: 8-16 dechů/minutu
• dechová frekvence hříběte v klidu: 25-30 dechů/minutu
• tepová frekvence dospělého koně v klidu: 28-42 tepů/minutu
• tepová frekvence hříběte v klidu: 73-80 tepů/minutu
• tělesná teplota dospělého koně: 37-38 °C
• tělesná teplota hříběte: 37,5-38,7 °C

2. Posuďte povrchovou teplotu jeho těla, a to z obou stran, včetně jednotlivých kopyt

3. Posuďte barvu jeho sliznic oka (spojivky) a dásní

4. Zjistěte stav jeho hydratace (zda má v těle dostatek tekutin)

• kožní řasa vytažená nad lopatkou se má hned vyhladit
• po zmáčknutí prstem na dásně světlý flek opět zrůžoví do 2-3 sekund

5. Posuďte na obou stranách břicha střevní peristaltiku

• „kručivé" zvuky jdou dobře slyšet i přiloženým uchem a střídají se s tichými přestávkami

Všechny zjištěné údaje si zapište společně s časem, kdy jste je zjišťovali. Můžete je prokonzultovat s veterinářem po telefonu. Po určitých intervalech (například půlhodině) je pak přeměřujte a zapisujte znovu, abyste viděli, jak se stav koně mění v čase. Podle toho lze určit, zda se kůň zhoršuje, zlepšuje, nebo problém setrvává stejný.

Co dělat při podezření na otravu?

Samozřejmě vyšetřením koně to nekončí. Ať už je jasné, že kůň se otrávil, nebo to může být jen jednou z možných příčin jeho potíží, je třeba jednat dále.

V první řadě zavolejte hned veterináře. Podejte mu veškeré informace, které jste zjistili. Pokud je pravděpodobné, že je kůň otrávený, řekněte mu, proč si to myslíte.

Pokud možno koni zabraňte přijímat dále toxické látky, které mohly problém způsobit. Odveďte ho z pastviny či výběhu do stáje, odeberte podezřelé seno či jiné krmivo, nedovolte mu nic žrát. Pokud je podrážděná kůže, nebo kůň mohl sežrat rostlinu způsobující zcitlivění kůže na světlo, odveďte koně ze slunce do stínu. Koně vždy držte v klidu v pokud možno dobře větraném chladném prostoru. Někteří koně se nechají uklidnit i masírováním ušních boltců, okolí očí či nosu mezi nozdrami, zastánci přírodních terapií mohou zkusit použít Bachovy květové esence či uklidňující masážní oleje (například levandulový). Prostor, kde kůň stojí, by měl být dostatečně velký, mít měkkou zem a pokud možno i stěny, pokud by se kůň začal hekticky válet.

Samozřejmě čekat na veterináře nemusíte se založenýma rukama, někdy můžete koni pomoct nebo ho aspoň trochu připravit na veterinární zásah:

Pokud došlo k podráždění kůže/sliznic nebo se kůň dotýkal kontaktního toxinu, důkladně mu vypláchněte hubu, nozdry, umyjte potřísněnou kůži slabým proudem čisté chladné vody. Voda má z koně ihned stéci pryč, tím odstraní z kůže jed. Podrážděná, bolavá nebo svědící místa lze opláchnout také chladivým odvarem černého čaje nebo na ně na chvíli přiložit obklad.

Pokud kůň pozřel silný jed nebo takovou látku, která dráždí trávicí trakt, lze mu po malých dávkách podávat šlem ze lněného semínka či vařených ovesných vloček. Uklidňuje podrážděnou žaludeční a střevní sliznici, obalí částečky pozřených rostlin včetně jejich toxických látek, a tím sliznici chrání.

Je velmi dobré podat koni co nejdříve živočišné uhlí, které dokáže na sebe navázat velké množství toxických látek ve střevech. Dávka pro dospělého koně je asi 0,5-0,75 kg, pro hříbě čtvrt kilogramu. Uhlí je nutné rozpustit v dostatečném množství vody a do koně dostat například velkou injekční stříkačkou (někteří koně ho mohou sami vypít).

Obecně má otrávený kůň hodně pít, aby se urychlil průchod jedu trávicím traktem. Pokud kůň odmítá vodu, lze ji ochutit cukrem nebo mu podat bylinkový čaj. Vhodný je například odvar z heřmánku, anýzu, fenyklu nebo černého či zeleného čaje (ty jsou dobré především při průjmech).

V případě problémů s krevním oběhem, pokud srdce pracuje příliš pomalu nebo naopak velmi rychle, pokud je puls slabý, cévy nenaplněné a kůň bledý, může pomoct chlazení končetin a jejich masáže zdola nahoru. Cílem je dostat krev z nohou k srdci, aby ji dopravilo do životně důležitých orgánů.

Někdy kůň špatně dýchá a pomoct mu může, když mu na chvíli zabalíte hrudník do mokré osušky či prostěradla.

Bolesti břicha často zmírní teplo. Můžete na koně dát deku nebo teplé vlhké obklady z prostěradla, které překryjete teplou dekou. Některým koním udělá dobře i opatrná masáž břicha.

Teplo má na koně působit i v případě, že je podchlazený (má nízkou tělesnou teplotu). Můžete použít deku nebo infrazářič. Naopak v případě horečky je vhodné koně chladit; nejdříve pouze končetiny, pokud to nepomůže, můžete mu pokládat chladivé obklady i na trup.

Pokud však kůň pozřel silně jedovaté rostliny nebo jsou jeho příznaky závažné či se rychle zhoršují, nemá cenu čekat na veterináře, ale je lepší koně odvézt na kliniku, kde o něho bude lépe postaráno, než v domovské stáji.

Jak otravě předejít?

Někdy opravdu těžko; je jasné, že mnohohektarové pastviny nelze krok po kroku procházet a hledat podezřelé rostliny. Přesto je dobré si občas podobné procházky udělat a sledovat, co v okolí vašich koní roste. Pokud se rozhodujete vysázet před stájemi, okolo výběhu a pastvin nějakou zeleň, zjistěte si, které druhy jsou bezpečné a které ne.

Protože jedovaté rostliny mívají mnohdy výraznou - obvykle nepříjemnou - chuť, koně se jim vyhnou, pokud mohou. A protože koně jsou od přírody závislí na pastvě, mají vrozenou tendenci něco okusovat a spásat. Vyjděte jim vstříc a zajistěte, aby mohli požírat bezpečné rostliny průběžně po celý den. Kůň, který má k dispozici seno nebo trávu (byť chudou), nebude lačnit po různých větvičkách či trsech různého býlí za plotem.

V neposlední řadě si dávejte pozor i při ježdění či vodění koně. Nedovolte mu nikdy svévolné okusování a chňapání po okolních větvích či vyšších trsech bylin; když kůň pracuje, když s ním člověk manipuluje, nebude prostě žrát. Tato zásada je pro člověka příjemná, pro koně bezpečná.

Které rostliny jsou pro koně jedovaté?

Je jich celá řada - od těch skutečně smrtelných až po ty, které způsobují „jen" nepříjemné komplikace. Aspoň některé z nich se pokusíme přiblížit v následujících článcích květnového tématu měsíce.

Zdroj informací:

B. Dülffer-Schneitzer: Pferde und Giftpflanzen. FNverlag, Warendorf 2005