Otoky končetin I.

19. 4. 2006 Ing.Tomáš Sychra Autor fotek: Ing.Tomáš Sychra

Nejčastější druhy otoků a jejich příčiny, flegmona, absces, zánět žil, zánět lymfatických cest, zánět šlach, sloní noha, pipky, otoky karpálních kloubů, otoky spěnkových kloubů, otoky hlezenních kloubů, možnosti léčby, chronické stavy.

Otoky končetin koní jsou jedním z nečastějších zdravotních problémů, které se u koní vyskytují. Je zajímavé, jak se přitom liší názory na jejich léčbu a to nejen mezi chovateli, ale i mezi veterinárními lékaři. Osobně se domnívám, že tomu je tak proto, že otokem se projevuje velké množství zdravotních problémů, které jsou různorodé a mají různé příčiny. Proto jeden či dva způsoby léčby jsou málo.

V diskusním foru Equichannelu se toto téma objevuje několikrát a často je spojováno s flegmonou. Myslím, že to není zcela přesné a tak bych si na úvod dovolil několik terminologicky sjednocujících řádek, abychom hovořili o tomtéž.

Otoky mohou mít a také mají různé příčiny. Vždy se však jedná o nadměrné nahromadění tekutin. Může to být v buňkách, tkáních a nebo orgánech a může to vést k jejich zvětšení a k poruše jejich funkce. Otok vzniká jako důsledek zvýšeného úniku a nahromadění tekutin mimo cévní systém. Bývá to způsobeno zvýšeným tlakem na žilním konci kapilár (venostatický otok), nebo zvýšenou propustností kapilár při zánětu či alergické reakci (zánětlivý otok), nízkým obsahem krevních bílkovin (hypalbuminemický otok) a špatným odtokem lymfy z tkání (lymfedém). Není tedy otok jako otok a různé otoky mají také různé příčiny.

U koní jsou nejčastěji viditelné otoky končetin v oblasti spěnek, karpálních a hlezenních kloubů a v oblasti prstů, ale také loktů a kolen. Některé otoky jsou léčeny, protože kůň při jejich vzniku kulhá. Mnoho otoků je ale neléčených a často slyšíme, "když ho to nebolí, tak mu to nevadí". To však není pravda. Otok je vždy znamením nějaké poruchy v organizmu, která sice momentálně nemusí bolet, ale může být a často bývá předzvěstí vážných zdravotních problémů.

Vraťme se ale k flegmóně, která byla zmíněna na začátku. Flegmóna je hnisavý neohraničený zánět, který se šíří měkkými tkáněmi. Hnis je směsicí převážně bílých krvinek, mrtvých buněk a bakterií. Flegmona se proto objevuje u infikovaných ran. Pokud rána není infikována, tak také může vzniknout otok, ale ten není flegmónou.

Pokud proniknuvší infekce je organizmem ohraničena a lokalizována na jedno místo, pak vzniká absces. Ten se projeví obvykle hnisavou boulí, která se zvětšuje, až se provalí přes kůži nebo přes korunku kopyta.

Na obrázku 1 vidíme čerstvé poranění mé klisny v oblasti předního spěnkového kloubu. Kůň byl ihned veterinářem zaléčen antibiotiky, ale bez úspěchu. Postupně se během několika dní poranění rozvinulo do flegmony, která postupně dosáhla až ke karpálnímu kloubu. Několikrát byla přímo do rány aplikována ATB, ale opět bez úspěchu. Klisně byla noha současně ošetřována ichtyolovou mastí, ale na noze se vedle flegmony objevil navíc ještě absces. Noha hřála, klisna kulhala a měla trochu teplotu. Tento stav se udržel cca dva týdny. Po této době jsem se rozhodl k radikální změně léčby. Klisně jsem sejmul podkovy, aby se obnovil normální průtok krve v končetinách. Zralý absces jsem za použití gumové rukavice tlakem otevřel, vymačkal a celou končetinu omyl teplou vodou a očistil od ichtyolové masti.

Původně mně navrhovali, že veterinář absces rozřízne, ale raději jsem volil tlakové provalení. Někdy bývá šetrnější a lépe se hojí, protože tkáň praskne mezi buňkami, zatímco skalpel je poruší. Platí to jen u zralých abscesů a nelze tuto praktiku vždy doporučit. Vše jsem pak omyl Betadinou. Klisně jsme začali podávat homeopatika jak mono, tak polykompozitní na vyčištění hnisu a též třikrát denně bylinné extrakty na urychlení hojení. Ránu jsme též dvakrát denně ošetřovali homeopatickou mastí Traumeel S. Po provalení abscesu a po dvou dnech homeopatické léčby vidíte stav na obrázku 2. Výsledkem léčby abscesu velikosti středního jablka je malý stroupek a noha splaskla a přestala hřát. Klisna přestala mít teplotu a přestala také kulhat. Další snímek (obr.3) je po dvou týdnech. Rána je zhojená a obnovuje se pigmentace pokožky. Po dalších sedmi až deseti dnech začala na kůži růst srst a dnes na končetině není zranění viditelné. Pouze digitální fotografie odhalí jinou odraznost srsti v místě, kde byl absces. Obr.4.

Otoky spěnkových kloubů u koní jsou ale často způsobeny zcela jinou příčinou. Koňské tělo je příliš velké na to, aby je srdce koně dokázalo beze zbytku zásobit krví. Proto se v těle koně postupně vyvinuly přídavné krevní pumpy. Jednou z nich je anatomické umístění některých cév ve středu svalu, který při pohybu pomáhá pumpovat krev tím, že cévy stlačuje. Druhou přídavnou pumpou je mechanizmus kopyta, takzvaná kopytní krevní pumpa. Ta je ovšem plně funkční pouze není-li kopyto podkováno. Aby obě přídavné pumpy byly plně funkční a dostatečně podporovaly srdce, to si žádá, aby byl kůň stále v pohybu a aby byl bosý.

Pokud tomu tak není, dochází k městnání jak krve, tak lymfy v neosvalené části končetin a vznikají tím známé otoky spěnkových kloubů. Někdy za nepříznivých podmínek se může otok rozšířit až do oblasti hlezenních kloubů a vzniká to, co se někdy nazývá "sloní noha". Zde může dokonce dojít k tak vážnému stavu, že se končetina naplní lymfou natolik, že lymfa prosakuje kůží a stéká po kopytě nebo odkapává z rousů. Příčny těchto otoků nemusí být jen záněty, tak jak je známe, ale jde o problém v průchodnosti lymfatického řečiště a lymfatických uzlin. Původcem mohou být viry, úrazy, ledvinové problémy, cévní nemoci, poruchy vegetativního nervového systému a dalších vnitřních orgánů. Opět se vracím k tomu, že často slyším od klientů opakovat názor některých veterinářů, že když to nebolí, tak to koni nevadí. Myslím, že to je názor nesprávný. Otok znamená, že něco není v pořádku, je to signál nějaké poruchy v organizmu. Koně je v takovém případě třeba vyšetřit a snažit se poruchu najít a vyléčit. V opačném případě riskujeme vznik vážných zdravotních potíží.

Pokračování příště.

Související odkazy: