Tak jako každý organismus - i ten koňský stárne a začínají se u něho objevovat poruchy různých orgánů a tkání. U někoho dřív, u jiného později, podle toho, jak žil v mládí, jak žije nyní ve stáří - i jakou genetickou výbavu mu dali do vínku jeho rodiče. Z veterinárního hlediska se považují koně za geriatrické (= staré) pacienty od cca 15-18 let věku, někdo mluví až o dvaceti letech. V tomto věku se totiž u většiny koní začínají objevovat nemoci a potíže spojené právě se stárnutím: obecně se jedná o degenerativní změny, o potíže spojené se změnou imunity i o procesy související s působením vnějších vlivů.

Statistika nuda je...

Začala bych zajímavostí, a to výzkumem, který prováděli na 200 koních a ponících starších 15 let ze severozápadní Anglie a Walesu vědci z liverpoolské univerzity. Zjistili zajímavé údaje:

• 26 % koní bylo v nadváze, pouze 4,5 % podvyživených;
• u 71 % koní byly zjištěné kožní problémy, včetně abnormalit srsti, sarkomů, melanomů, ušního plaku, přecitlivělosti na hmyzí kousnutí a dermatofilózy;
• skoro 25 % koní trpí hirsutismem čili nadměrným růstem srsti;
• kataraktu zjistili u 58,5 %, degeneraci sklivce 66 %, senilní retinopatii (poruchy sítnice) 33,7 %;
• 20 % koní mělo srdeční šelesty;
• u 18,5 % koní byl zjištěn nosní výtok, u 22 % byly při poslechu v klidu slyšet plicní šelesty, u 13,6 % koní byly patrné klinické příznaky RAO, u 7,5 % byl zaznamenán spontánní kašel;
• cca 50 % koní kulhalo v klusu, 18,6 % i v kroku, 83,5 % koní mělo omezenou pohyblivost aspoň jednoho kloubu;
• kopytní abnormality byly zjištěné u 80 % koní;
• zubní abnormality byly u 95,4 % koní (diastemy, nadměrné obroušení zubů, lokální přerostení zubu).

(Studie: „Disease prevalence in geriatric horses in the United Kingdom: Veterinary clinical assessment in 200 cases" má abstrakt online.)

Pojďme se tedy podívat blíže na zdravotní problémy koní, které jsou spojené se stárnutím či stářím. Většinu z nich totiž lze správnou péčí v mládí dostatečně oddálit, pokud se již vyskytnou, lze je aspoň částečně léčit nebo udržovat v takovém stavu, že nepřekážejí staršímu koni v plnohodnotném či aspoň spokojeném životě.

Artróza

Artróza je degenerativní onemocnění kloubní chrupavky; ta ztrácí svoji pružnost a odolnost, začíná praskat, drobit se, otírat a třepit. Těmito degenerativními změnami (rozuměj změna funkce, například snížení pružnosti a pevnosti v neprospěch křehkosti, lámavosti, měkkosti apod.) jsou u stárnoucích jedinců postižené i mnohé další tkáně a orgány, například šlachy, kosti, ale i vnitřní orgány.

Artróza postihuje jeden nebo více kloubů najednou a projevuje se jejich omezenou pohyblivostí, ztuhlostí a někdy i bolestí. Takoví koně obvykle ztrácejí svoji původní pružnost, prostornost a eleganci pohybu, mohou i různě silně kulhat. Tyto příznaky jsou většinou výraznější po nějaké době klidu (například noc strávená ve stáji) nebo naopak po intenzivnější zátěži. Mluví se o tom, že chlad je také zvýrazní, nicméně právě u koní toto není nijak prokázáno.

Celkově horší prokrvení a zpomalený metabolismus stárnoucích jedinců jsou však jen jedním puzzlíkem do mozaiky příčin vzniku artrózy; to, jak budou klouby starého koně postižené, velkou měrou ovlivní postoj jeho končetin i tvar a funkčnost kopyt, dále pak to, jak vypadalo jeho mládí a dospívání (dostatek přiměřeného pohybu od narození), jeho trénink a výcvik po celý život, jakou měl zátěž a v jakém prostředí žil či po jakém povrchu hodně chodil a běhal. Obecně jsou na artrotické změny náchylnější koně sportovní, odchovaní s nedostatkem pohybu, koně přetěžováni či nevhodně/příliš brzy ježděni, s „křivýma nohama" či pracující často a hodně na tvrdém povrchu.

Ale pozor! Artróza nepostihuje pouze končetiny, ale i klouby páteře, například mezi krčními obratli či v oblasti beder. Artrotické změny mohou někdy dojít tak daleko, že zasáhnou míchu a způsobují neurologické problémy; jedním z příznaků pak bývá i ataxie (špatná koordinace pohybu). Pokud je postižený nerv vycházející z míchy, projevuje se obvykle tzv. „poruchou dolního motoneuronu", kdy dochází ke slabosti postižené oblasti či ke svalové atrofii v tomto místě.

Na základě toho všeho lze vyvodit určitá doporučení o péči o artrotické koně - a samozřejmě celkovou prevenci artrózy u koní:

• správný odchov mladých koní, kdy od narození budou mít zajištěn dostatečný volný pohyb, ideálně celodenní;
• postupný a systematický trénink a výcvik;
• práce na pružném a rovném povrchu, vyhýbání se povrchům tvrdým;
• od hříběte udržování vyváženého tvaru kopyt, včasná korekce postoje končetin;
• starší koně a koně s již zahájenou artrózou potřebují dostatek mírného pohybu, pokud možno žádné zavírání do boxů či dlouhodobější znehybňování;
• je třeba s nimi pracovat opatrněji, vždy je před prací dostatečně uvolnit a zahřát například procházkami či lehkým lonžováním na velkém kruhu, aby se jim zahřály klouby, povolily svaly a vše se řádně prokrvilo a „změklo";
• v některých případech je vhodné koním podávat protibolestivé přípravky, klouby aktivně zahřívat, vybrat speciální podkování usnadňující překlopení kopyta či tlumící nárazy (i když často pomáhá naopak nechat kopyta bosá a udržovat jejich vyvážený tvar), lze podávat i „kloubní přípravky", přestože jejich účinek nebyl zatím objektivně zjištěn;
• je třeba brát ohled na staré koně i při běžné manipulaci, například při podkování nelze zvedat jejich končetiny vysoko a držet je dlouho, dále je třeba zajistit jim k životu raději rovný než kopcovitý terén, pokud možno nedávat artrotické koně do stáda k bujným mladíkům;
• v extrémních případech existují i možnosti operace, které jsou samozřejmě na doporučení veterináře.

Zuby, trávení a hubnutí

Dalším velkým problémem stárnoucích a starých koní jsou zuby. Pro řezáky a stoličky koní je charakteristický tzv. prodloužený růst: do asi deseti let věku koně tyto zuby rostou, takže takto starý jedinec má cca 2 cm zubu vyčnívajícího z dásně a cca 8 cm zubu schovaného v zubním lůžku. Důkladným žvýkáním píce se zuby obrušují a postupně „vylézají" z lůžka, aby byly k dispozici stále ony 2 cm nad dásní.

Staří koně se velmi často potýkají se dvěma problémy: jedná se o nerovnoměrné obrušování zubů, například tvorbu ostrých hran, háků, schodů, vln apod., které mechanicky brání potřebnému krouživému pohybu pro důkladné žvýkání sousta a může bolestivě zraňovat dásně a jazyk, a dále o naprosté opotřebování zubů, vyhlazení žvýkacích ploch, rozestoupení mezer mezi nimi (diastemy) až uvolnění a vypadnutí jednotlivých zubů.

Pokud zuby nemohou řádně rozmělnit potravu, postihuje to celé trávení. Nerozmělněná potrava nebude dobře procházet jícnem (riziko ucpání jícnu), rychle projde tenkým střevem, aniž by byla dostatečně rozložená střevními šťávami a vstřebána, takto se pak dostane do slepého a tlustého střeva a tam bude nežádoucím způsobem kvasit. To může mít vážné následky, např. koliky, průjmy či laminitis. Staří koně tak často hubnou, protože i přes kvalitní výživu nezískají dostatek živin.

Hubnutí a nedostatky některých látek (včetně minerálů a vitamínů) však mohou být důsledkem i jiných trávicích potíží: s věkem se zpomaluje peristaltika, mění se množství a účinnost trávicích enzymů, střevní stěna hrubne (například následkem chronického začervení) a propustí méně živin ze svého obsahu, hromadí se nestravitelné části obsahu (písek, tvoří se střevní kameny) a mění se místy i průměr střeva, což může mít za následek například častější zácpy. Kůň však mnohdy hubne také následkem nerovnováhy hormonů, poruch vnitřních orgánů (např. játra), chronické bolesti (např. zmíněná artróza) či špatného dýchání (RAO neboli nesprávně dušnost).

Z hlediska zdraví chrupu a trávicího aparátu koně i zachování jeho optimální výživné kondice je dobré myslet na následující zásady:

• o zuby koně je třeba se starat už od hříběte; kromě pravidelných kontrol a případných zubařských zásahů je třeba myslet na to, že rovnoměrné a optimální obrušování řezáků a stoliček závisí na dostatečné nabídce píce (pastva nebo seno), a to po celý život koně;
• zdraví trávicího aparátu lze do velké míry zajistit tím, že se kůň od hříběcího věku bude správně krmit, což znamená rovnoměrně podávaná píce (dostatek vlákniny a jen krátké „hladové" pauzy) a přídavek jádra až na základě vyšších energetických výdajů koně, přičemž jádro musí být dobře stravitelné v tenkém střevě (např. oves, tepelně upravené jádro apod.) a má se podávat v menších dávkách vícekrát denně;
• pro dobré fungování střev je potřebná i dobrá kontrola vnitřních parazitů - opět po celý život koně. Nejedná se pouze o odčervování „drahými" přípravky, ale především o udržování co nejčistějšího životního prostředí koně, především pastvin;
• v případě, že starý kůň již nemá dostatečně funkční chrup, bude potřeba přejít na speciální „stravu": hrubá vláknina z píce, kterou již není schopen dostatečně zpracovat, se nahrazuje stravitelnější formou vlákniny, například řepnými řízky, sennými peletami či kostkami, nebo aspoň „měkčí" formou píce, jako je pastva či senáž. Bohužel vláknina je pro koně nepostradatelnou živinou a nelze ji nikdy zcela nahradit nějakými „kašičkami", byť by byly kvalitní a dobře stravitelné.

Hormony a imunita

Hormony jsou důležitou složkou v řízení celého organismu, společně s nervovou soustavou. Určují, jak se budou vyvíjet a fungovat jednotlivé tkáně, jak se budou zpracovávat a ukládat živiny, zda bude tělo aktivnější, jak bude hospodařit s vodou, minerály a v neposlední řadě určují i to, zda se bude jedinec dále množit. Imunita se zase stará o obranyschopnost těla vůči vnějším (bakterie, viry, paraziti, plísně, cizorodé látky) a vnitřním (rozložené tkáně, pokažené buňky apod.) vlivům, které by mohly zvířeti škodit. U staršího jedince se narušuje hormonální i imunitní rovnováha, buď tyto systémy pracují nedostatečně, nadměrně nebo nejsou schopné se optimálně zkoordinovat.

Z hlediska imunity pak je časté, že starší jedinci hůře odolávají infekcím, pomaleji se jim hojí rány a mají tendenci svoji obranu přehánět (různé alergie čili přecitlivělost). Dokonce i zvýšený výskyt nádorů různého druhu často souvisí s narušenou imunitou. Hormonální nerovnováha se u koní projevuje různě, od zhoršené plodnosti, přes narušený metabolismus kostí a jiných pojivových tkání až po například problémy s ukládáním a využíváním živin a energie. U koní se můžeme setkat s poruchami štítné žlázy a/nebo s nadměrnou tvorbou vnitřních kortikoidů, tzv. Cushingovou nemocí (příčinou je zde obvykle nezhoubný nádor určité části epifýzy - nadvěsku mozkového neboli šišince), ale stále častěji se u stárnoucích koní, především primitivních plemen, mluví o tzv. equinním metabolickém syndromu a rezistenci na inzulín.

Zmíněné hormonální a metabolické problémy se u koní projevují většinou tloustnutím, lépe řečeno nadměrným ukládáním tuku na predilekčních místech. Často také dochází k úbytku svalové hmoty a „měknutí" a ochabnutí pojivových tkání. Postižení koně mívají prověšené hřbety, velká břicha, mohou mít dlouhou a nekvalitní srst, která nelíná, hodně pijí a močí, bývají „unavení" a špatně snášejí chlad či horko. Velkým problémem je u nich snížená imunita, čili snadné podlehnutí infekcím a špatné hojení ran, a velká náchylnost na laminitidu.

Bohužel těmto problémům se většinou nelze ani řádnou péčí v mladším věku spolehlivě vyhnout a je třeba jednat především ve chvíli, kdy se některá z těchto poruch objeví:

• v první řadě je třeba kontaktovat veterináře, aby pomoci klinického a laboratorního vyšetření stanovil přesnou diagnózu a podle ní zvolil léčbu;
• v případě, že se zjistí Cushingova nemoc, je třeba zajistit koni zvýšenou péči ve smyslu ochrany před infekcemi (častější odčervování, očkování, zabránění kontaktu s nemocnými koňmi apod.), je nutné kontrolovat jeho dutinu ústní (časté rány a záněty) a pečovat o kopyta, srst se většinou oholí a kůň musí být chráněn před extrémními projevy počasí, což většinou znamená zavírání v létě do chladné stáje a dekování v zimě;
• v případě nadváhy koně (často souvisí s equinním metabolickým syndromem a rezistencí na inzulín) zvolit vhodnou redukční dietu a zajistit koni dostatečný pohyb;
• v každém případě koně pokud možno nekrmit jádrem (tedy krmivy obsahujícími škroby a jiné lehce stravitelné cukry, které celou situaci ztěžují a mohou končit schvácením kopyt), ale zajistit mu dostatek vlákniny, případně energii dodat v podobě tuků či tzv. „supervlákniny", stavební látky zase v podobě bílkovin a nezapomenout ani na minerální a vitamínové směsi určené pro staré koně.

Koně s hormonálními a imunitními problémy mohou při správné léčbě a managementu žít ještě hodně spokojených let, „pouze" je péče o ně náročnější na čas, finance a v neposlední řadě i na psychiku majitele.

Selhávání vnitřních orgánů

Degenerativní změny, které způsobují poškození funkce kloubů, postihují i různé vnitřní orgány koní. Nezřídka se tak stane, že staří jedinci trpí selháváním či „jen" špatnou funkcí jater nebo ledvin. To se projevuje od hubnutí a ztráty chuti přes problémy s močením, kůží a celkovým metabolismem až po těžké nervové poruchy (vysoká vzrušivost koně až agresivita, těžké problémy s koordinací nebo ztráta vědomí). U starých koní jsou také častější problémy se srdečními chlopněmi nebo srdeční arytmie, které nemusejí mít žádné klinické projevy, ale mohou způsobit snížení výkonnosti koně až selhání srdce. Také plíce s věkem ztrácejí na své funkčnosti, stále více plicních sklípků přestává fungovat a dýchání koně se může zhoršovat. Na tomto se podílí ve velké míře i to, zda kůň trávil a tráví hodně času zavřený ve stáji s nekvalitním vzduchem.

I zde je možné mnoha těmto problémům předejít:

• játra a ledviny lze ochránit správným krmením koně od mladého věku, kromě optimální skladby krmné dávky (včetně vhodného množství a poměru minerálních látek) je třeba myslet na to, že krmiva musí být nezkažená a prostá plísní, které jsou jedním z největších ničitelů jater a vnitřních orgánů;
• plíce lze chránit tím, že kůň bude po celý život co nejvíce venku, pokud musí trávit ve stáji určitý čas, pak tato stáj musí být čistá, dobře větraná a prostá jakýchkoli dráždivých látek (prach, čpavek, vlhkost...);
• jakékoli, byť banální, infekce je třeba brát vždy vážně, koně řádně léčit a dopřát jim dostatečně dlouhou rehabilitaci (i po chřipce!), pouze tak lze chránit jeho plíce i srdce;
• především starší koně je dobré nechat každoročně vyšetřit, odebrat jim krev a moč a zjistit základní biochemické ukazatele (včetně jaterních a ledvinných); v případě pozitivního nálezu je nutné řešit s veterinářem další postup, který se většinou skládá z podávání léků a vhodné diety.

Oči, uši, kůže

Zatímco zrak koní se s věkem často zhoršuje, o sluchu se to stejné říct nedá. Přinejmenším je těžké jeho poškození tak dobře zjistit a prokázat. Dokonce pro koně neplatí ani skutečnost známá u starých lidí, psů či třeba potkanů: zvýšený výskyt nádorů. Je sice pravda, že s věkem roste logicky i množství běloušů postižených melanomy, více starých koní trpí sarkoidy, než v mladších věkových kategoriích, přesto je výskyt jiných druhů nádorů i u starých jedinců poměrně vzácný.

Lenost nebo senilita?

Na konci výčtu stařeckých problémů domácích koní bych se ráda zmínila i o případných psychických problémech. Obecně platí, že starší koně se rychleji unaví a jsou méně aktivní. K této změně většinou dochází postupně a vhodné je to řešit mírnou úpravou práce a managementu koně, aby ho nevyčerpával.

Na téma psychiky koní však etologové tvrdí, že senilita, jak ji známe u lidí a třeba i u psů, je u koní vzácná, vyskytuje se snad jen jako následek nějaké nemoci (např. degenerace neuronů produkujících dopamin, problém podobný Parkinsonově nemoci u lidí) či ztráty zraku a sluchu. I u koní sice dochází ke stařeckým změnám na mozku, ale na rozdíl od lidí se tolik neprojevují. Často se u nich „senilita" zaměňuje za změnu chování způsobenou například zhoršením zraku či omezenou pohyblivostí kloubů a sílou svalů - starší koně jsou méně interaktivní, nemají takový zájem o okolí, nepěstují si už tak sociální vztahy, jak to dělali „za mladých let", kdy byli plní síly. Na druhou stranu: mnoho 30letých poníků je stále velmi chytrých a s věkem ještě své životní zkušenosti dokážou dokonaleji využít či zneužít!

Nakonec

Vlastnictví (nejen) starého koně ale po majiteli vyžaduje přijmout chtě-nechtě jednu velmi důležitou odpovědnost: ukončit jeho trápení ve chvíli, kdy mu nebude pomoci a kdy další život koně se už nebude slučovat se snesitelností. Zatímco určit moment, kdy bude třeba koni ukrátit trápení, je čistě subjektivní záležitost majitele či jeho zkušenějších a znalejší poradců, metody tohoto nemilého činu jsou objektivní a podléhají v mnoha aspektech právním normám. Tímto tématem se budeme zabývat v příštím článku.