Léčba teplem

24. 12. 1999 Dominika Švehlová

Zranění jakéhokoli druhu postihnou jednou snad každého atleta, ať už je to člověk nebo kůň. Různá onemocnění měkkých tkání, jako jsou poškrábání, záněty šlach (tendinitidy) či záněty tihových útvarů (bursitidy) mohou vzniknout z přímého poranění (úraz) nebo jako následek opotřebování. Uraz (trauma) způsobuje akutní poranění, to je definováno jako situace krátkého trvání. Chronické poraněni vzniká tehdy, když příznaky přetrvávají nebo poraněni vzniká po dlouhou dobu. Akutní poranění léčíme ledem a tlakem, chronická zase teplem.

Pár slov o procesech v měkkých tkáních:

ARTHRITIDY (ZÁNĚTY KLOUBU)
jsou snad nejčastějším chronickým onemocněním. Začínají jako zánětlivý proces v kloubu a postupně se mění v degenerativní. Jejich příčinou může být opotřebování kloubu nebo různé vlivy látkové přeměny. Během arthritidy dochází ke ztrátě kloubní chrupavky, na tento proces reaguje okolní kostní tkáň. Zároveň jsou oslabeny í měkké tkáně v okolí kloubu a bolí, tělo se reflexně snaží zmírnit bolest svalovými stahy, které vlastně znehybní postižený kloub.

Tendinitis, bursitis a arthritis mohou přecházet jedna v druhou, proto je jejich diagnostika i léčba často velice obtížná. Léčí se většinou tak, že se vyzkouší jedna metoda terapie, pokud nezabere, zkusí se jiná. Samozřejmě, že tento postup délku onemocněni jen prodlužuje.

Diagnóza

Koňský organismus má velkou schopnost přizpůsobit se změnám a vyrovnávat je. Pro diagnostiku to však není moc dobré. Když například koně bolí jedno místo na končetině, snaží se přesunout svou váhu na jiné končetiny. To má však své nevýhody: v různých částech těla totiž vzniká nezvyklé napětí a bolestivou oblast postihne atrofie (úbyť svalů) z nečinnosti. Po nějaké době už však organismus nedokáže bolest vyrovnávat a kůň začne jednoduše kulhat. A teprve teď si člověk všimne, že něco není v pořádku - až když celý proces trvá poměrně dlouhou dobu. Tomuto procesu říkáme chronický a často ho provázejí změny ve struktuře tkání.

TENDINITIS
je zánět šlach, tedy tkání, které připevňují svaly ke kostem. Šlacha se obvykle nedokáže tak natáhnout jako sval a proto je náchylnější k přetažení. Právě na přetažení šlacha reaguje zánětem. Pravdou je, že bychom vlastně neměli říkat zánět šlachy, ale šlachové pochvy, protože ta se zanítí snadněji a častěji než šlacha samotná. Pokud se akutní zánět šlachové pochvy neléčí, přetrvává a v místě postižení dochází ke zvazivovatění a tím ke srůstu šlachy a šlachové pochvy. Protože šlacha ve šlachové pochvě normálně velice hladce klouže, při srůstech je silně omezen její pohyb a s ní i pohyblivost celé končetiny.

BURSITIS
Tihové váčky (bursa) jsou naplněny vazkou tekutinou a chrání proti tlaku výčnělky kostí, které jsou uloženy přímo pod kůží. Zánět tihového váčku (bursitis) obvykle způsobuje nadprodukci tekutiny ve váčku, zvýší se jeho teplota a postižená bursa bolí. Po čase může zjizvovatět, tím se snižuje jeho funkce a omezuje to pohyblivost. Bursitida je často následkem tendinitidy nebo dlouhotrvající arthritidy, způsobených nadměrným opotřebováním končetin.

PORANĚNÍ NERVŮ
Poranění senzitivních nervů vyvolává bolest, poranění motorických nervů zase způsobuje sníženou pohyblivost. Poranění nervů - to znamená, že se nervové vlákno příliš natáhne nebo je třeba stlačeno tkáněmi (při pádu). Může dojít i k zánětu v okolí nervu. Ten omezí přísun krve k nervu, což může být další příčinou bolesti. Jestliže zánět nervu (neuritis) přetrvává, může dojít k atrofii nervu (zakrnění) nebo ke zjizvovatění, takže není nadále schopen vést vzruchy. Pokud během tohoto procesu postižené místo zahříváme, můžeme problém vyřešit a navrátit nervovému vláknu jeho funkci.

DEGENERACE
Další problém představuje tvorba jizev v kloubním pouzdře, která znemožňuje pohyblivost celého kloubu. Když se kloub nehýbe, povázky a pojivové tkáně v jeho okolí se zkracují. S nimi ubývají také svaly, protože jsou v nečinnosti. Právě těmto změnám ve strukturách tkání říkáme degenerace.
Bludný kruh degenerace je velice obtížné přetnout. Největších úspěchů dosáhneme, když začneme léčit poranění v jeho začátku. Pro majitele či ošetřovatele to znamená prohlížet koně denně a kontrolovat jejich zdravotní stav. Pokud zjistí nějaké nesrovnalosti, je třeba vždy zavolat veterináře, který rozhodne o dalším postupu.

Léčba

Úspěšná léčba vždy začíná stanovením přesné diagnózy. Záněty ve tkáních lze v dnešní době zjistit pomocí moderních přístrojů, na principu využití termografie, ultrazvuku nebo scintigrafie, ještě dříve, než se objeví bolestivost, otoky či zvýšená teplota postiženého místa (tedy akutní stádium zánětu, které trvá dva dny). Právě v tomto preklinickém stádiu nebo ještě v akutní fázi je léčba zánětu nejúčinnější. Jak už jsme si říkali v článku "Léčba chladem", budeme v těchto případech léčit přikládáním ledu, klidem a někdy i protizánětlivými léky (pouze na doporučení veterináře). Pokud však akutní fáze přejde do chronické, začne se prolínat několik problémů dohromady a musí se léčit všechny najednou, má-li být kůň opět zdravý.

Proč léčba teplem?

V chronickém stádiu onemocnění je třeba léčit jeho příčinu a ne pouze příznaky. Výbornou metodou, která pomůže, je působení tepla. Jedním z příznaků chronického zánětu totiž může být trvalá bolest. Ta je způsobená svalovou křečí, špatným prokrvením a tlakem změněných okolních tkání na nervy. Všechny tyto příčiny je teplo schopno ovlivnit a zároveň podporuje procesy, které vedou k "opravení" poškozených tkání.

Tím, že poraněně tkáně zahřejeme, připravíme je k rehabilitačním cvičením, protože se uvolní svaly a bolest pomine, takže tkáň bude pohyblivější a měkčí.
Teplem také neutralizujeme "trigger points", což jsou vlastně akupunkturní body, které jsou citlivé pouze v případě nějakého poškození tkáně. Dá se říci, že to jsou malé zatuhlé uzlíčky ve svalech, které bolí. Teplem tyto uzlíčky změkčíme a uvolníme, stejně zareaguje celý sval, když se zahřeje. Po zahřátí je dobré pokračovat se strečinkem a masáží.
Teplo je univerzálním léčebným prostředkem pro chronická poranění, díky svému skvělému efektu na krevní cirkulaci, látkovou přeměnu a nervy je také výborným pomocníkem při rehabilitaci.

Teplo smíme použít až tehdy, když se otok za 24 hodin nezvětšil, zánět tedy přejde z akutního stádia do chronického.

Jak teplo působí

Teplo je vlastně jednou z forem energie, zvyšuje tedy metabolickou aktivitu buněk. Aktivnější buňky potřebují více kyslíku, takže se v daném místě rozšíří kapiláry a proudí jimi více krve. S ní je do tkání přiváděno také více živin. Krví se však z tkání odvádí odpadní produkty, kterými jsou při zánětu i zánětlivé mediátory (prostaglandiny, bradykinin, histamin...). A protože právě ony se hromadí na nervových zakončeních, způsobují bolest.

Zánět kloubů na aplikaci tepla reaguje výtečně. Ztuhlý kloub "povolí", kloubní tekutina ztratí svoji přílišnou viskozitu a okolní měkké tkáně se uvolní a roztáhnou. Teplo také působi na nervová zakončení v postiženém kloubu, ty vyšlou do mozku reflexní impuls o zmírnění bolesti.

Už první zahřátí zlepší pohyblivost nemocného kloubu, protože uvolní ztuhlost okolních tkání. Teplo totiž narušuje vazby mezi jednotlivými molekulami tuhého kolagenu, takže tkáně zvláční. Tím se také zlepší jejich prokrvování, zároveň vláčnější tkáň už není tolik náchylná k prasknutí, zánětu nebo ke křečím. Pokud chceme zlepšit pohyblivost a odstranit ztuhlost samotného kloubu, musíme aplikovat teplo opakovaně po určitou dobu.

Jak se léčí teplem

Ví někdo, jaká teplota je dostatečná? Abychom dosáhli dostatečných změn v metabolismu buněk a roztažitelnosti kolagenu, musí teplota léčené tkáně vzrůst nejméně o 10°C. Zvýšení teploty tkáně o 24°C je už bolestivé. Bohužel než kůň projeví bolest a ucukne, tkáň už může být opařená. Teplota kůže koně je asi 32-44°C, je samozřejmé, že působící teplo musí být větší, aby ji zahřálo. Bylo zjištěno, že u lidí teplota vyšší než 51°C způsobuje poškození kůže.

METODY

K léčbě teplem lze využít několik metod: například přikládání teplých podušek, sáčků s horkou vodou, vyhřívaných podušek, podušek se speciálními chemikáliemi, které spolu reagují a tvoří teplo, tkáň můžeme nahřívat lampou, působit na ni přímo teplou vodou (speciální vířivky), můžeme kůži potírat dráždivými látkami, které ji zahřejí, nebo lze využít ultrazvuku. Bohužel - ze všech zde vyjmenovaných možností má pouze ultrazvuk schopnost pronikat do hlouběji uložených tkání, tím mám na mysli kloubní struktury, šlachové pochvy, šlachy a svaly. Při použití ostatních metod teplo projde pouze kůží a možná se dostane ještě do podkožních struktur, tedy do tkání, které zase nejsou při sportu tolik poškozovány.

Ať už používáte jakoukoli z uvedených metod, je třeba si uvědomit, do jaké hloubky pronikne dostatečné množství tepla, které ještě bude mít léčebný efekt. Pokud budeme nahřívat kůži pomoci povrchového ohřívání, hlouběji uložené svaly svoji teplotu skoro vůbec nezvýší. Uvedeme si malý příklad: bolí-li koně nebo i člověka záda, často bývají postiženy malé svaly, uložené hned na obratlích. Jenže mezi nimi a kůží leží velký a silný podélný hřbetní sval a teplo, které náhodou nezadrží kůže a povázka, se vstřebá právě v tomto svalu. Proto, budeme-li používat nějakou z metod "povrchového" zahřívání, nedosáhneme žádného léčebného efektu.

Jaké jsou a jak používáme prostředky k povrchovému zahřívání

Než se rozhodneme léčit teplem, je třeba zvážit všechna pro a proti a vybrat co nejvhodnější metodu.

U lidí tolik oblíbené elektricky vyhřívané podušky se pro koně přiliš nehodí. Jsou napájeny elektřinou přímo ze sítě a hrozí zde nebezpečí, že kůň prošlápne šňůru. Je známo, že železné podkovy jsou výbornými vodiči a celý proces může skončit velice nešťastně.

Dalším problémem je to, že ošetřující neví přesně, kolik tepla projde tkání a kolik ho zůstane pohlceno. Ke spálení kůže může snadno dojít i po působení doporučené teploty po dobu 20-30 minut, proto je třeba neustále sledovat a měřit teplotu kůže pod poduškou. Jak jednou spálíš kůži, máš místo jednoho poranění dvě a to za to nestojí.

Sáčky nebo láhve s horkou vodou jsou pro léčbu koní úplně nevhodné, protože se obtížně připevňuji k tělu. Stačí malý pohyb a sáček se hned sveze dolů nebo posune na jiné místo. Přetrhne-li se sáček nebo se láhev otevře, horká voda koně opaří.

Dnes lze na trhu koupit speciální ohřívané vířivky na léčbu končetin koní. Jejich výhodou je to, že zahřívají a masírují současně. Tím, že voda se v nich dostane přímo na ránu, rozmočí a smyje nečistoty a odumřelé tkáně. Velice dobré je do vody přidat nějaký přípravek s jódem, který kůži dezinfikuje a brání zavlečení infekce do rány. Je samozřejmé, že končetinu koně před použitím vířivky pořádně umyjeme a - pokud se jedná o otevřenou ránu - vířivku zdezinfikujeme. Vířivka je vybavená teploměrem, aby tato hydroterapie byla bezpečná, ale zároveň účinná. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 39 a 43°C. Nádobka má být z umělé hmoty nebo gumová, nikdy ne kovová, aby neprobíjela.

Další možností je použít hydrocollatory, což jsou podušky naplněné speciální tvrdou hmotou, která se po ponoření do horké vody zahřívá a zároveň měkne. Můžeme ji tak natvarovat na tělo, i když i její připevnění není tak jednoduché. Pokud léčíme záda koně, můžeme ji připevnit pod deku, léčíme-li končetinu, je poduška dost těžká a nepohodlná. Hydrocollator se může hodně zahřát, pokud se vloží do vody o teplotě až 65 °C. Poduška se pak musí zabalit do utěrky, aby nespálila kůži. Požadovanou teplotu udrží po dobu asi 20 minut, takže je to déle než sáčky či láhve s vodou, která se ochladí mnohem rychleji.

Při léčbě koní lze doporučit podušky se speciálními chemikáliemi, které samy tvoří teplo, když se smíchají a reagují spolu. Není k tomu třeba žádné další vybavení a teplotu si poduška udrží až 90 minut. Ze začátku je však příliš horká, proto je třeba ji zabalit do kusu látky nebo do utěrky. Pokud utěrku před zabalením podušky navlhčíme, teplo lépe pronikne ke kůži a do tkání.

Různé teplomety nebo vyhřívací lampy (třeba infračervené) mohou způsobit požár, pokud upadnou do slámy. Obvykle jsou však zasazeny do rámu, visí u stropu a zahřívají koni záda (mnozí tomu říkají "koňské solárium"). Jejich nevýhodou je však to, že teplo nepronikne dostatečně hluboko, takže se nejedná o léčbu teplem v pravém slova smyslu. Je ovšem pravda, že koně pod soláriem stojí velice rádi a takové nahřívání je jim příjemné, obzvláště tehdy, když je venku zima a mokro.

Dále se mohu zmínit o různých linimentech a balzámech. Jsou to dráždivé látky, které lze sehnat ve formě roztoku, krému nebo emulze. Tyto látky dráždí nervová zakončení v kůži a tím dochází k rozšíření krevních kapilár a většímu prokrvení. Dotyčný to pociťuje jako "teplo na kůži". Samozřejmě, hlubší tkáně zůstanou oním teplem netknuty. Pokud však tyto látky budeme vmasírovávat, zmírní bolestivost. Musím jen upozornit, že ani trochu nezahřívají klouby či šlachy a rozhodně nenahradí správně provedenou "zahřívací práci" před vlastní prací pod sedlem či na lonži.

"Suché teplo" zahřeje kůži na vysokou teplotu, avšak "vlhké teplo" lépe proniká do hloubky. Proto je dobré zabalit zahřívací podušky či láhve do vlhké utěrky a tak je přiložit na tělo.

Ultrazvuk proniká do hloubky

Léčebný ultrazvuk dokáže prohřát tkáně v hloubce od tří do pěti centimetrů, aniž by přitom přehřál kůži a povrchové struktury. Léčebný ultrazvuk působí stejně jako povrchové "ohřívače", rozkmitá totiž molekuly tkání a ty tak uvolňují teplo. Zvukové vlny zároveň provádějí jakési "mikromasáže", protože neustále kmitají. Tím také rozbíjejí kolagenní vlákna a zvyšují látkovou přeměnu buněk. V kombinaci se strečinkem můžeme pomocí ultrazvuku prodloužit zkrácené povázky a uvolnit jizvy.

Co všechno teplo v organismu dělá:

zvyšuje látkovou přeměnu buněk
zvyšuje aktivitu svalových vláken
zlepšuje smrštitelnost svalů
zvyšuje zánětlivou odpověď tkání (proto pozor na použití tepla v akutním stádiu zánětu!)
zlepšuje elasticitu kolagenních vláken
zlepšuje vedení vzruchu v nervech
snižuje viskozitu kloubní tekutiny
podporuje rozšiřování cév

Pro léčbu je důležité to, že teplo snižuje bolest a uvolňuje svalové křeče, zlepšuje prokrvení, takže pojivové tkáně jsou pohyblivější. Pacient se cítí uvolněně a příjemně.

Dříve než budete léčit teplem, musíte si uvědomit, zda pomocí metody, kterou jste zvolili, nepřehřejete kůži a zda pronikne dostatečné množství tepla ke tkáni, kterou potřebujete léčit. Zároveň si musíte uvědomit, kdy smíte léčit teplem. Pokud budete zahřívat tkáně hned po poranění, jen zesílíte zánět, který tam vznikl, zvětšíte otok i bolest.

Teplem se NESMÍ léčit akutní záněty kloubů nebo měkkých tkání (šlachy, svaly apod.). Zahřívat začnete až tehdy, když se po dobu nejméně 24 hodin přítomný otok nezvětšil.

Zdraví a veterinární péče

Podobné články