Ustájení je obvyklou praktikou, která se používá v chovu koní už po celé generace. Lidé, kteří se ke koním dostali jen nedávno, ale i „staří koňáci" věří, že držení koní ve stáji je nejlepší způsob, jak jim poskytnou odpovídající péči a bezpečí. Majitelé koní by si však měli uvědomit, že pobyt koní ve stáji nemá jen výhody, ale i nevýhody. Pouze po jejich zvážení se mohou rozhodnout, zda je ustájení ve stáji tou nejlepší volbou, nebo zda nebude jejich koním lépe venku, na pastvinách.

Proč lidé uzavírají koně do stájí?

Je několik důvodů, proč je držení koní ve stájích populární. Za prvé to umožňuje mít mnohem více koní na malé parcele. Není neobvyklé, že ve stáji pobývá i 40 koní, každý v individuálním boxu. Pokud by tato zvířata byla chována pastevně, vyžadovala by výrazně větší prostor. Zároveň by bylo pravděpodobně nemožné je držet pohromadě (například pokud se mezi nimi vyskytují i hřebci).

Dalším důvodem pro držení koní ve stáji je snadný přístup majitele či ošetřovatele ke koni. Když přijde veterinář či podkovář, je mnohem rychlejší vzít si ohlávku a jít pro koně do boxu, než ho hledat na pastvině a pokoušet se ho odchytnout. Podobné je to při tréninku; člověku může pěkně dlouho trvat, než si k ježdění přivede koně z pastviny. Pokud ho má ve stáji, ušetří spoustu času. Tento čas navíc, který je „vyplýtván" chozením pro koně na pastvinu, může být delší, než čas strávený vymistováním stáje.

Na druhou stranu podestýlka stojí peníze a ty lze ušetřit, když jsou koně na pastvinách. Pokud jsou koně na pastvině, vznikají také menší ztráty s ohledem na znečištění podestýlky, sena apod. To vše je třeba pravidelně vyklízet a obměňovat.

Třetím hlavním důvodem, proč lidé drží koně ve stájích, je to, že věří, že stáj je nejbezpečnější místo pro koně a poskytne mu největší komfort. Samozřejmě kůň pobývající v boxu bude méně pravděpodobně zraněný jiným koněm, přesto stáje ohrožují jeho zdraví. Z hlediska komfortu, mnoho - pokud ne většina - koní, kteří jsou držení ve stáji i na pastvině, upřednostní pastvinu. Výjimkou je samozřejmě situace, kdy jdou do stáje, protože tam dostanou krmení.

Aby se člověk mohl rozhodnout, zda koně bude mít ve stáji nebo pastvině, je třeba zvážit mnoho faktorů, včetně účinku na kosti, zranění, chování, dýchání, výživu, kopyta a vzhled.

Kosti

Přestože si mnozí myslí opak, kost není neměnná masa minerálů, ale jedná se o dynamickou tkáň, která reaguje na různé síly, které na ni působí. Pokud jsou tyto síly velké, kosti se ohýbají, a toto ohýbání je signálem, že kost je třeba zesílit. To obvykle probíhá tak, že se do ní přidají minerály nebo se změní její tvar. Pokud však na kost začne působit menší síla, dochází k menšímu ohýbání, což je signál, že není třeba mít kost tak silnou a lze minerály odebrat. Aby se maximalizovala síla kosti, musí na ni rutinně působit velké síly. Typickým způsobem, jak toho dosáhnout, je běh.

Když kůň přijde do tréninku, obvykle je ustájen a několik měsíců pracuje pomalu. Předpokládá se, že mnoho kilometrů klusání a pomalého cvalu posiluje kosti. Bylo však zjištěné, že tento názor není pravdivý; naopak tato praxe může být pro posílení kostry škodlivá. Pokud se kůň trénuje v nízkých rychlostech, jeho kosti se adaptují na nízkou rychlost a nízkou zátěž, což mu znemožňuje přizpůsobit se zátěži ve vyšších rychlostech. To platí především u koní, kteří jsou drženi ve stáji a nemají možnost denně chodit do výběhu, kde by běhali a hráli si. Studie Michiganské státní univerzity prokázala, že demineralizace třetí záprstní kosti byla rychlá a dramatická, když mladí koně byli drženi ve stájích ve srovnání s podobnými koňmi chovanými na pastvinách (1). Hodinové krokování na kolotoči nedokázalo zastavit ztrátu minerálů z kostí nebo jejich opětovné zabudování do kostní tkáně u ustájených koní. Nepomohl ani trénink, který zahrnoval dva měsíce krokování, klusání a cválání, nepomohl posílení kostí minerály. Tato demineralizace může být velmi škodlivá především u mladých koní. Modeling, jehož výsledkem je zesílení nebo oslabení kostí, probíhá pravděpodobně pouze tehdy, dokud dlouhé kosti rostou; a to je doba, kdy lze nejvíce ovlivnit jejich sílu (2). Co se pro kosti udělá během fáze růstu, může mít významný dopad na sílu kostry koně. Držení koní ve stáji bez možnosti volného nebo řízeného rychlého pohybu pravděpodobně dá vzniknout takovému kosternímu systému, který nikdy nedosáhne svého maximálního silového potenciálu.

Naštěstí chov mladých koní na pastvinách, nebo aspoň krátký pobyt ve výběhu obvykle stačí k prevenci demineralizace kostí během prvních stádií tréninku. Výzkum ukázal, že jediný sprint na 50-80 metrů, jednou denně, pět dní v týdnu, může vyprodukovat dramatické zlepšení síly kosti i u ustájených koní (3,4).
Pokud zvolíte držení svého koně ve stáji a nedovolíte mu sprintovat, ať už pod sedlem nebo ve výběhu, je důležité si uvědomit, že kůň nebude dostatečně připraven na těžší zátěž, která znamená velké zatížení jeho kostí. Přestože toho se možná nemusejí obávat příznivci western pleasure nebo drezurního ježdění, má tato informace velký význam pro zástupce z řad dostihového, skokového nebo všestrannostního sportu, protože pomůže předejít zraněním, která mohou přerušit nebo ukončit sportovní kariéru koně.

Zranění

Koně se zraní z opravdu mnoha důvodů. Některá zranění se přihodí během tréninku jako následek přetížení nadměrnými požadavky nebo kvůli nedostatečné kondici, někdy vznikají následkem tzv. „špatného šlápnutí". Někdy se kůň zraní zcela bez lidské intervence, jen proto, že je to prostě kůň. Mnoho majitelů, aby předešli jakémukoli zranění svých koní, je dá do stáje, aby se nezranili jiní koně nebo si neublížili o hrazení. Hodně koní se zraní, když se dostanou do výběhu po delší době pobytu ve stáji, což propůjčuje lidem víru v to, že je pravděpodobnější zranění koní na pastvině.

To ale není férové tvrzení. Koně, kteří jsou kontinuálně drženi na pastvině, se zraní mnohem méně, než ti, kteří se dostanou ven je příležitostně. Pokud je kůň držen ve stáji, mnohem pravděpodobněji bude lítat, když se dostane ven, než ten, který je neustále venku. Možná si také není vědom hranic pastviny nebo výběhu. Koně, kteří jsou neustále ve skupinách, si nepotřebují pozměňovat hierarchii, zatímco ti, kteří jsou ustájeni individuálně, mohou mít potřebu se prosazovat, když se dostanou ven s jinými koňmi. Pro většinu koní platí, že když jsou kontinuálně venku nebo mají možnost se dostat ven každý den, pravděpodobnost, že se tam zraní, je relativně malá. Ve skutečnosti zlepšení fyzického i psychického zdraví koně, který byl odchován a je držen venku, může mnohonásobně převýšit minimální riziko zranění.

Kůň držený ve stáji po delší dobu a potom vypuštěný ven je v největším riziku zranění a je třeba se opravdu postarat o to, aby se zranit nemohl. Preventivními opatřeními pak jsou: unavení koně prací pod sedlem (nebo dokonce sedace) před jeho vypuštěním do výběhu/na pastvinu, což mu může zabránit v rychlém běhání dokola či kopání po objektech. Kůň držený trvale na pastvinách má menší pravděpodobnost uklouznutí na blátě či ledu, zatímco kůň ze stáje uklouzne poměrně snadno. (Pozn. red: koně, kteří vyběhnou ven ze stáje a tam zběsile lítají, se mohou zranit i z toho důvodu, že jejich tělo není dostatečně uvolněné a rozcvičené pozvolným pohybem, jaký mají koně žijící na pastvinách.)

Chování

Podmínky prostředí, kterým je kůň vystaven, mají různý vliv na jeho celkové chování. Koně drženi ve stájích jsou vydáni napospas naprosto odlišným podmínkám, než koně na pastvině (5). Koně jsou stádová zvířata, která vyžadují různé stupně sociální interakce. Koně z pastvin mají možnost vytvořit si větší sociální interakce s jinými koňmi ve svém přirozeném prostředí. Pasení, fyzický pohyb a zrakový kontakt s jinými koňmi jsou příležitosti k vytvoření určité sociální struktury, což ustájeným koním není umožněno (5). Omezené sociální prostředí ustájených zvířat může narušit jejich vývoj. Nabízí se otázka, zda je držení ve stáji škodlivé pro obecné sociální welfare koní.

Existují argumenty, že proměnlivé prostředí na pastvině koním umožní rychleji se přizpůsobit stresorům (5). Pastevně žijící koně nevykazují tolik příznaky nudy a tedy se u nich méně často objevuje negativní chování jako klkání, tkalcování, chození v boxe dokola (ono je těžké chodit v boxe dokola, když v žádném nejste!). Na Michiganské státní univerzitě také provedli studii, v níž sledovali vliv ustájení koně na jejich trénovatelnost. Během dvou měsíců tréninku, kdy se koně obsedli a začalo se na nich jezdit, zjistili, že koní žijícím na pastvině to zabralo kratší dobu. Koně z pastviny také vykazovali méně nežádoucího chování, jako je vyhazování. Lze předpokládat, že lepší trénovatelnost pastevně chovaných koní byla způsobená tím, že tito koně byli více vystavováni rozličnějším podnětům ve svém prostředí a proto byli schopni se lépe přizpůsobovat novým zkušenostem. Ale možná jen jednoduše koně ze stájí chtěli nebo potřebovali trochu běhat a hrát si předtím, než byli schopni se něco nového učit - jako školáci potřebují „vybít" si nadbytečnou energii, aby mohli studovat.

Přestože většina vědců a koňáků bude souhlasit s tím, že pastevní chov koní ve společnosti jiných koní je pro tento živočišný druh nejideálnější, jsou i situace, kdy držení koně v takových podmínkách může někdy vyvolat velký stres. Pokud je třeba koně někdy přechodně zavřít do stáje, například když je na závodech, pro pastevně chované jedince to obvykle představuje extrémní stres, když jsou uzavřeni a izolováni od jiných koní. Pokud je kůň extrémně stresovaný a nervózní, protože se tak změnilo jejich prostředí, poškodí to jeho výkonnost. Proto, pokud jste se rozhodli chovat koně ve skupinách a zároveň očekáváte, že ho budete příležitostně dávat do stáje, doporučuje se navyknout koně na stájové prostředí dostatečně dlouhou dobu před tím, než ho ustájíte například na závodech.

Výživa

Koně se původně vyvíjeli jako pasoucí se zvířata, která po většinu bdění přijímala pomalu a stále svoji potravu do trávicího systému tím, že spásala trávu a další píci. Pokud jsou krmeni tímto způsobem, obvykle jsou spokojení a nemají žádné stájové zlozvyky. Pobyt na pastvinách podporuje tento způsob života a představuje velmi přirozený způsob krmení. Dokonce i v době, když není k dispozici čerstvá píce, koně na pastvinách mají volný přístup k senu. Mnoho koní ve stájích je krmeno pouze dvakrát denně. Pokud mají seno ad libitum, mohou se v něm přehrabovat po celý den, což redukuje jejich nudu. Pokud jim majitel neumožní volný přístup k senu, je zvýšená šance, že se u nich objeví stájové zlozvyky a trávicí problémy.
Zatímco držení koně na pastvině je nejlepší metoda, jak ho udržet spokojeného, je mnohem těžší regulovat to, co sežere. Tím, že člověk krmí koně individuálně, přesně reguluje kvalitu a kvantitu toho, co zkonzumuje. To pomáhá zajistit koni v dostatečném množství jednotlivých živiny. Každý, kdo se pokusil na pastvině nakrmit skupinu koní, z nichž jeden je „tlustý ze vzduchu" a jiný „věčný hubeňour", rychle si uvědomí omezení takového počínání.

Na druhé straně ani dobré seno nemusí být tak bohaté na živiny, jako čerstvá pastva. Existuje rčení, že „tráva je zelená, seno je mrtvé", které tuto problematiku zdůrazňuje. Když je vegetace posečená a vysušená, aby se z ní stalo seno, postupně dochází k redukci kvality i množství živin. Přístup k čerstvé píci na pastvině je pro koně lepší, než když mají pouze seno. Tato výhoda se však stává nevýhodou, když se pastevně chovaný kůň stává obézním, nebo když se podřízený kůň na pastvině nemůže probojovat ke své dávce jádra a samotná pastva mu nedodá dostatek energie a živin.

Dýchání

Z hlediska dýchacího aparátu koní je jen málo výhod držení ve stájích. Naopak je známo mnoho nevýhod. Koně žijící ve stáji jsou často nuceni pobývat v místech, kde je špatná výměna vzduchu. Je mnohem větší šance, že budou vdechovat prachové částečky. Když je větrání stáje omezené, stagnující vzduch může dráždit plíce; to je častější v zimních měsících v zateplených stájích se špatnou ventilací. Podestýlka také přispívá k množství prachu, který se ve stáji nachází. Je třeba zvolit takový stájový management, aby místa, kde se koně nacházejí, byla stále čistá a prostá moči a trusu (6). Pokud jsou koně krmeni uvnitř, mnohem pravděpodobněji budou vdechovat částečky sena a dochází k podráždění jejich plic. Koně s infekcemi dýchacích cest by měli být ustájeni venku, aby se co nejvíce snížilo dráždění dýchacích cest různými částečkami, které se nacházejí v uzavřeném prostředí.

Kopyta a podkovy

Podkování koně je praktika rozšířená po celém světě. Podkovy se používají z mnoha důvodů a argumentů bývá více, než je ve skutečnosti potřeba. Pokud je kůň okovaný, často ho lze držet pouze ve stáji, například reinigové koně se sliding podkovami na zadních kopytech nebo vícechodové koně se speciálními podkovami se závažím. Pokud koně s takovými podkovami dáme do výběhu, je šance, že si je utrhne, může poranit sebe nebo jiné koně. To stejné platí pro jedince, kteří mají podkovy upravené proti klouzání, např. s ozuby a hmatcem. Přibití ztracené podkovy je dalším nákladem, který může být pro majitele zatěžující. Na druhé straně koně z pastvin mají méně často problémy s kopyty, jako je hniloba, které jsou spojovány s vlhkou podestýlkou, a bosí koně na pastvinách si kopyta spíš obrousí, takže vyžadují méně upravování.

Vzhled koně

Koně, kteří se účastní výstav nebo budou předvedeni na aukci, budou majitelé raději mít ve stáji, a to z hlediska jejich vzhledu. Držení koně ve stáji snižuje riziko oděrek a šrámů, ke kterým by mohli na pastvině snadněji přijít. Nedojde k vyšisování srsti sluncem, jak se stává, pokud je mu kůň vystaven delší dobu. Ve stáji majitel spíš udrží svého koně čistého, ochrání jeho srst před prachem a blátem. Uhlazený vzhled je velmi důležitý při prodeji nebo vystavování koně, přestože se říká, že „špinavý kůň je šťastný kůň". Pokud mají příležitost, většina koní se ráda vyválí v prachu a blátě a upřednostní pohyb před srstí bez poskvrny. Prostě jsou jako děti.

Čas se rozhodnout

Při výběru vhodného způsobu ustájení koně je třeba zvážit mnoho faktorů. Pokud chcete koně se silnou kostrou, bez dýchacích problémů, s dobrým zdravím a funkci trávicího traktu, pokud nechcete poklízet stáj a rádi ušetříte na podestýlce, pokud chcete mít „šťastného" koně, bude nejlepší držet ho na pastvině. Pokud potřebujete ustájit více koní v malém prostoru, snížit potenciální riziko náhodného zranění, regulovat výživu jednotlivých zvířat, vyhnout se problémům s upadáváním podkov a udržet „výstavní vzhled" svého koně, pak bude vhodnější ho mít ve stáji.

To, jak svého koně využíváte, ovlivní i způsob jeho ustájení. Majitelé koní si musí být vědomi všech výhod a nevýhod. Ideálně by mělo být rozhodujícím faktorem welfare koně, fyzické i psychické. Zajištěním rovnováhy ve všech zmíněných bodech pak mohou být spokojení koně i jejich majitelé.

Autoři: Angelique M. Tacia and Brian D. Nielsen, PhD, PAS, Dipl. ACAN, Department of Animal Science, Michigan State University

Reference:

Hoekstra, K.E., B.D. Nielsen, M.W. Orth, D.S. Rosenstein, H.C. Schott, and J.E. Shelle. 1999. Comparison of bone mineral content and bone metabolism in stall- versus pasture-reared horses. Equine Vet. J. Suppl. 30:601-604.

Nielsen, B.D. 2005. Management and training of horses to prevent fractures and improve bone strength. Large Anim. Vet. Rounds. 5(3):1-6.

Hiney, K.M., B.D. Nielsen, and D.S. Rosenstein. 2004. Short-duration exercise and confinement alters bone mineral content and shape in weanling horses. J. Anim. Sci. 82(8):2313-2320.

Hiney, K.M., B.D. Nielsen, D. Rosenstein, M.W. Orth, and B.P. Marks. 2004. High-intensity exercise of short duration alters bovine bone density and shape. J. Anim. Sci. 82:1612-1620.

Rivera, E., S. Benjamin, B.D. Nielsen, J.E. Shelle, and A.J. Zanella. 2002. Behavioral and physiological responses of horses to initial training: the comparison between pasture versus stalled horses. Applied Anim. Behav. Sci. 78:235-252.

Webster, A. J., A.F. Clark, T.M. Madelin, and C.M. Wathes. 1987. Air hygiene in stables. 1. Effects of stable design, ventilation and management on the concentration of respirable dust. Equine Vet. J. 19 (5): 448-453.