Krmení hříbat v období odstavu

15. 9. 2010 Dominika Švehlová

Již v prvním článku o odstavu jsme se zmínili o zajímavém poznatku, že stres z odstavu lze snížit správným krmením hříběte. Podívejme se tedy blíže na to, jak je vhodné krmit hříbata v tomto přelomovém a velmi citlivém životním období.

Začněme tím, že se zmíníme o několika zajímavých poznatcích z výzkumu:

Ten první, provedený na plnokrevných hříbatech z jedné farmy v centrální Kentucky, hlásá do světa známou věc: Jednou z vážných reakcí hříběte na odstav je zhubnutí! Denní přírůstek hříbat první týden po odstavu se zde snížil na 33 % denního přírůstku před odstavem. Druhý týden po odstavu to bylo už „jen" 68 % přírůstku před odstavem, což trvalo dalších asi 8 týdnů.

A je to nějaký problém? Hříbě pohubne, pak se uklidní, zvykne na nový život bez matky, a začne zase přibírat... Ano, je to problém. Je třeba si uvědomit, že obvyklý plnokrevník nebo teplokrevník zdesetinásobí (a někdy i více než to) do dospělosti svoji porodní hmotnost. Tento nárůst masy těla však neprobíhá ony 3-4 roky, ale jen rok a půl! Během 18 měsíců věku hříbě dosáhne cca 90 % své konečné výšky a o něco méně procent konečné hmotnosti. Lze říct, že roste velmi intenzivně, v prvním půl roce života přibere většina hříbat 0,5-1,5 kila za den.

Aby takto rychlý růst probíhal zdravě, bez poškození kostí, kloubů a šlach (viz dále), musí být rovnoměrný. Jinými slovy: růstová křivka musí stoupat rovnoměrně „šikmo nahoru". Pokud hříbě během odstavu pohubne, nebo se „jen" jeho růst zpomalí, o to intenzivněji bude růst později. Přibližně ve věku 8 měsíců (čili zhruba za 2 měsíce po obvyklém odstavu) toto pohublé hříbě „dožene" své rovnoměrně rostoucí vrstevníky. V jeho růstové křivce však bude „vykousnutá díra" následovaná strmým úsekem.

V období tohoto „kompenzačního" intenzivního růstu pracuje metabolismus hříběte na plné obrátky, jeho kosti rostou maximální možnou rychlostí a - jak je známo - kvantita jde na úkor kvality. Nestihnou se dostatečně kvalitně osifikovat (čili původní chrupavčitá tkáň se špatně mění na tkáň kostní) a objevují se takzvané vývojové ortopedické problémy, z nichž je nejobávanější osteochondróza, provázená vznikem nekvalitní kloubní chrupavky (chrupavčité chlopně, praskliny, volná tělíska) nebo kostních cyst. Intenzivně rostoucím kostem však „nestačí" šlachy a nezřídka jsou tito koně postiženi jejich „zkrácením", které se na první pohled projeví vznikem strmého postoje, překlubních či špalkových kopyt apod.

Povinností číslo jedna by pro chovatele hříbat mělo být zajištění rovnoměrného růstu hříběte od narození až do oněch cca 1,5-2 let věku, bez ohledu na odstav či na roční období.

růst hříbat různých plemen

Jenže nestačí růst rovnoměrně, hříbě, aby zůstalo zdravé, musí růst optimální rychlostí, čili musí mít za den optimální přírůstky. Tady už hraje roli plemenná příslušnost; rozdíl porodní hmotnosti jakýchkoli hříbat čítá řádově několik kilogramů; rozdíl hmotnosti v dospělosti už je řádově stovky kilogramů. Je logické, že hříbata shetlandského ponyho, fjorda, průměrného teplokrevníka či belgického koně budou růst různě intenzivně.

Tady se otírám o druhou povinnost chovatele koní: Během onoho období intenzivního růstu musí zajistit hříběti takové krmení, aby nerostlo ani pomalu, ani rychle.

denní přírůstky hříbat různých plemen

Proč? Protože nedostatečné krmení (a to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně, např. nedostatek vlákniny, bílkovin, některých aminokyselin, minerálů apod.) způsobí, že se hříbě nebude dostatečně dobře vyvíjet, v dospělosti může být „podražené", náchylnější na různá onemocnění a samozřejmě nebude dosahovat předpokládané výkonnosti. V současné době ale hrozí opačný problém: Mnoho lidí překrmuje hříbata proto, že jim chtějí dopřát „co nejvíce toho nejlepšího". Bohužel dochází také ke změně „standardu" vzhledu hříběte - dnes „letí" hříbata, která už v době odstavu vypadají jako zmenšeniny dospělého koně. Hříbata kulatá, krkatá, s vykasaným břichem, širokým hrudníkem, velkou, ideálně „louplou" nebo aspoň kulatou zádí - prostě obézní, v mírnější podobě „jen" v nadváze. Většina z těch, kdo uvidí koňského výrostka se senným břichem, tenkým krkem a rýsujícími se žebry, zalomí rukama a mumlá něco o týrání toho malého chudáčka.

rok a půl staré hříbě a jeho výživný stavBohužel překrmování hříbat s sebou nese celou řadu vývojových ortopedických problémů (již zmíněnou osteochondrózu, ale i fyzitidu, dále vznik různých deformit končetin, od překlubování, přes špalková kopýtka, strmé postoje, až do nožiček do X nebo O apod. Myslete však na to, že překrmování (nejen hříbat) může způsobit schvácení kopyt, koliky, průjem a samozřejmě zakládá i jeden z vážných zdravotních problémů „civilizovaných koní": equinní metabolický syndrom. Zde bych odkázala na článek Equinní rezistence na inzulín.

Samozřejmě v současné době existují ucelená a obecná doporučení krmení hříbat, včetně jejich potřeb jednotlivých živin. Přesto je třeba myslet na skutečnost, že každé hříbě je individualita; liší se od ostatních svým metabolismem, genetikou, velký vliv na něho mají i geografické a klimatické poměry jeho životního prostředí, samozřejmě i kvalita mléka, které ještě od matky pije, ale také jeho pohybová aktivita, kvalita a druhové složení píce, kterou dostává. Rozumný chovatel či majitel hříběte proto nebude obecná doporučení přesně kopírovat a aplikovat na své svěřence, ale bude je pravidelně sledovat, jak vypadají, jak se vyvíjejí, jak se chovají. Podle toho bude onu obecnou doporučenou krmnou dávku měnit. Pojďme se tedy nejdříve podívat na pár ukazatelů růstu a vývoje hříběte:

Jak nám to hříbě roste

Mezi výživáři existuje orientační stupnice míry růstu hříběte, která má 4 stupně:

  • pomalý růst hraničí s podvýživou. Pokud to nevyžaduje nějaká speciální zdravotní situace, je pomalý růst naprosto nevhodný.
  • mírný růst je akceptovatelný pro většinu sportovních či rekreačních koní, kteří přicházejí do tréninku později než v jednom či ve dvou letech svého věku, takže není třeba jejich růst „uspíšit", jako například u koní dostihových.
  • optimální růst je ideální pro 80-90 % výkonnostních koní. Růstu se trochu „pomáhá" správnou výživou, ale ne tak, aby došlo ke vzniku vývojových ortopedických problémů.
  • rychlý růst je výsledkem nadměrného krmení a nelze ho pro většinu koní doporučit. Obvykle vyžaduje příjem bílkovin nad 16 %, takže hříbě denně přibere i více než 1,5 kg.
  • Abychom mohli posoudit momentální výživný stav hříběte a porovnávat ho v průběhu času nebo s jinými hříbaty, potřebujeme také nějakou standardizovanou stupnici. Tou bude bez problémů i známá devítibodová Hennekeho stupnice, kde 1 je podvýživený kůň a 9 kůň obézní (více o této stupnici najdete ve článku Stupnice tělesné kondice koně). Podle většiny výživářů by se měl výživný stav rostoucího koně pohybovat mezi 4 a 6.

    • Stupeň 4: Kůň je mírně hubený, ale krk, kohoutek a plece nikoli; žebra se mírně rýsují; páteř není skoro vystouplá; kořen ocasu prominuje podle exteriéru a lze na něm nahmatat tuk. Kostní výčnělky neprominují.
    • Stupeň 5: Celková kondice je střední (ideální hmotnost). Krk koně plynule přechází v tělo; kohoutek je kulatý; plece přecházejí plynule v tělo; žebra se nerýsují, ale lze je nahmatat; hřbet je rovný; tuk u kořene ocasu začíná být na pohmat měkký.
    • Stupeň 6: Kůň je mírně „při těle", na krku, kohoutku a plecích se začíná ukládat tuk; nad žebry je tuk pružný; může mírně vyčnívat v oblasti beder. Tuk nad kořenem ocasu je měkký.

    Koňští odborníci doporučují sledovat i další měřitelné údaje: délka předloktí a obvod holeně mohou být důležitým indikátorem dobrého vývoje kostí mladých rostoucích koní. Výsledky pravidelného měření mají tvořit pozvolně se zvedající křivku. Náhlé velké nárůsty - nebo naopak zpomalení růstu - mohou znamenat potenciální problémy.

    Pojďme se však nyní podívat, jaké jsou v současné době trendy krmení rostoucích hříbat:

    Aby hříbě rostlo zdravě i během odstavu

    V prvních týdnech života jsou potřeby hříběte plně vyrovnány mateřským mlékem. Plus to, co si hříbě začne samo uždibovat. Ve věku 2-3 měsíců už však mléko začíná nestačit. V této době (uvádí se cca v 8-12 týdnech věku) je vhodné začít hříbě cíleně a promyšleně přikrmovat. Dá se říct, že naprosto základním výzkumem s dodnes platnými závěry, který prokázal výhody přikrmování hříbat před odstavem jádrem, je studie Growth and condition at weaning of extensively managed creep-fed foals autora R. J. Colemana a spol.. Během tohoto výzkumu krmili vědci po dobu 53 dní hříbata dvěma různými dietami, skládajícími se z ovsa a ječmene, do jedné diety bylo přidáno i menší množství pšenice. Jako zdroj bílkovin použili moučku z canoly (řepka jarní) a sóji. Jedna dieta obsahovala 13 % bílkovin a druhá 17 %. Hlavním výsledkem bylo, že hříbata krmená tímto jádrem byla v období odstavu v lepší fyzické kondici a byla zdravější než hříbata nekrmená jádrem. A co je důležité: u hříbat krmených jádrem se nevyskytly žádné ortopedické problémy.

    Bylo zjištěno, že hříbata, která jsou zvyklá na pevné krmivo ještě před odstavem, vykazují během odstavu méně stresu, než hříbata, která před odstavem přikrmována jádrem nebyla.

    Krmit hříbata jádrem zní pro mnohé milovníky koní skoro jako rouhání. Obávají se (a částečně právem), že hříbě tak bude stimulováno k maximálnímu možnému (danému genetikou) růstu, což se mimo jiné projeví vývojovými ortopedickými poruchami. Vědci však dnes již tvrdí, že opak je pravdou: pokud se krmí vhodným jádrem (opakuji vhodným!) už hříbata pod matkou, minimalizuje se riziko vzniku vývojových ortopedických poruch po odstavu. Krmení hříběte vhodným jádrem ještě před odstavem sníží riziko hubnutí a zástavy růstu po odstavu a následného kompenzačního růstu, jak jsme o tom psali na začátku článku. Bylo zjištěno, že hříbata, která jsou zvyklá na pevné krmivo ještě před odstavem, vykazují během odstavu méně stresu, než hříbata, která před odstavem přikrmována jádrem nebyla.

    Kolik jádra tedy podávat hříběti?

    Obecná doporučení říkají asi toto:
    Před odstavem se podává hříběti 1 % jeho tělesné hmotnosti jádra denně (čili cca 0,5 kg na 50 kg hmotnosti hříběte), přičemž je dobré začít s 0,5 kg na den. U velkých plemen můžeme dávat denně až 0,75 kg jádra na 50 kg hmotnosti hříběte, u pony plemen bude často stačit jen 0,25 kg jádra na 50 kg hmotnosti hříběte denně. Pro většinu hříbat se bude dávka jádra každým měsícem zvyšovat asi o 0,5 kg, až dosáhne cca 1,5 % tělesné hmotnosti po odstavu.

    Mírný nadbytek bílkovin nezpůsobuje kostní problémy, jak si lidé často myslí.

    „Jádro" by se mělo skládat ze směsi různých jadrných krmiv tak, aby výsledná směs obsahovala cca 15 % bílkovin, 0,90 % vápníku a 0,80 % fosforu. Tato množství se však budou měnit podle kvality a typu píce - pokud bude kvalitní, postačí v jádru méně bílkovin. Například pro odstavčata na pastvě nebo na seně s příměsí vojtěšky stačí jádro se 14 % bílkoviny, pokud je seno jen travní, pak by jádro mělo obsahovat až 16-18 % bílkovin. Mírný nadbytek bílkovin nezpůsobuje kostní problémy, jak si lidé často myslí.

    ošklivý dvouletekEnergii by mělo hříbě dostat v píci; nejlepší je mu dopřát přístup k lučnímu senu ad libitum. Pokud se dává vojtěškové seno, je třeba jeho dávky omezovat - nadbytek leguminóz se skoro rovná nadbytku jádra, obojí dává hříběti nadbytek energie, což může přispět k rozvoji ortopedických vývojových poruch. Pokud se krmí s travním senem i vojtěška, je třeba množství jádra snížit, a to cca na polovinu. Dobře krmitelná hříbata, která tloustnou i z minima, mají dostávat krmiva s nízkým obsahem stravitelné energie a bílkoviny (ty však musí být kvalitní!).

    Všichni výživáři se shodnou na tom, že píce a jádro pro hříbata musí být té nejlepší kvality a to stejné platí o seně a pastvě. Kvalitu sena či pastvy lze zjistit laboratorní analýzou, která už dnes tak nedostupná není. Kvalita přitom neznamená pouze to, že krmivo nesmí být zkažené, plesnivé apod., ale musí obsahovat důležité živiny v potřebném množství i vzájemném poměru. Pro mladá hříbata jsou to například:

    • esenciální aminokyselina lyzin, jejíž množství v krmivu významně ovlivní růst a zdraví hříběte (najdeme ji například v sóji, canole (řepka) či živočišných bílkovinách)
    • vitamíny skupiny B, D, karoteny
    • energii pokud možno nespočívající na lehce stravitelných cukrech, které zvedají nárazovitě hladinu glukózy a následně i hladinu inzulinu
    • vápník, fosfor, ideálně v poměru 2-1,5:1
    • měď, mangan, selen, zinek
    • sodík a chloridy
    Ještě zmíním pár důležitých bodů pro krmení hříbat před, během a po odstavu:
  • Základem krmení hříběte má být kvalitní seno/pastva, ke kterým má mít hříbě neomezený přístup. Žvýkání sena odstaveného koníka uklidní, naopak nedostatek vlákniny přispívá kromě trávicích a zdravotních problémů i ke vzniku tzv. „stájových zlozvyků".
  • Jádro začít dávat hříbatům ve věku 8-12 týdnů. Zajistit, aby bylo čerstvé, kvalitní, speciálně určené pro tuto věkovou kategorii koní a aby ho hříbě dostávalo v adekvátní dávce.
  • U hříběte před odstavem zajistit, aby mu jeho jádro nebrala matka a aby ono nebralo jádro určené matce (např. uvazovat během krmení hříbě i matku a každému dávat jeho jádro do jeho žlabu).
  • Pravidelně kontrolovat růst a vývoj hříběte i jeho zdravotní stav a podle toho upravit krmnou dávku.
  • Hříbě má mít neustálý přístup k čisté vodě, po odstavu i k solnému lizu a v případě potřeby je nutné mu přidávat speciální minerální a vitamínové doplňky.
  • Zdraví hříběte není jen o krmení

    Začala jsem výzkumem a výzkumem také skončím; tento se však netýká krmení, ale jiného nesmírně důležitého faktoru pro zdravý vývoj hříběte: pohybu.

    Již zmíněná studie sledující hubnutí hříbat během odstavu uvádí, že u sledovaných odstavčat došlo zároveň ke snížení „hustoty" kostí na rentgenových snímcích. Jiné výzkumy však toto nepotvrdily. Na kvalitu kostní tkáně však má vliv i to, jak odstav proběhl, lépe řečeno, jak hříbata žijí. Během jiného výzkumu vědci zjistili, že hříbata ze stáje měla také sníženou hustotu kostí, nikoli však kontrolní skupina stejně starých hříbat žijících na pastvině.

    Odstavené hříbě má mít volný pohyb po celý den, má mít možnost se pohybovat, jak uzná za vhodné. Pohyb posiluje kosti, zlepšuje jejich hustotu a zvětšuje průměr a tím přispívá k lepší atletické výkonnosti koně v budoucnu.

    Zdroje informací:

    Feeding the Mare and Foal After Weaning (publikace K.E.R.)
    Proper Weaning of Horses (Horses and Horse Information)
    Les Sellnow: Feeding the Growing Foal (TheHorse.com)
    dr. Laurie Lawrence: Effects Of Weaning On Growing Foals (TheHorse.com)
    Jeffrey Rolo: Safely Weaning A Horse (AlphaHorse.com)

    Další zdroje informací

    Další čtení, které vřele doporučuji všem zabývajícím se výživou koní, najdete v online knihovně institutu K.E.R. (Kentucky Equine research). Příkladem budiž články pojednávající o krmení hříbat.

    R. J. Coleman MS, G. W. Mathison PhD a L. B. MS: Growth and condition at weaning of extensively managed creep-fed foals (abstrakt, možno koupit plnou verzi).

    Dr. Steinhöfel: Pferde- und Gatterwildhaltung - Kaptel 4 Fütterung von Pferden (Docs.Google.com) (přiloženo jako PDF pod článkem)

    Podobné články
    Metro

    Domácí mazlíčci se podobně jako lidé potýkají s chronickými onemocněními, která významně snižují kvalitu jejich života. Díky vědeckému pokroku se…

    Chronické zánětlivé onemocnění střev (CIBD, chronic inflammatory bowel disease) je skupina gastrointestinálních poruch vyskytujících se u koní. Jsou…