Zuzano, co si vlastně máme pod termínem termín kissing spine představit a jak bychom měli (můžeme?) s koněm, který má tuto diagnózu, pracovat?

Kissing spine je stav, kdy jsou trnové výběžky obratlů příliš blízko u sebe a při extenzi (prohnutí) páteře se o sebe “třou” - v důsledku toho vznikají léze na trnových výběžcích. Nejčastěji vznikají problémy v oblasti mezi 12. až 18. hrudním obratlem nebo v bederní páteři. Diagnóza je stanovena veterinářem na základě klinických příznaků a rentgenologického nálezu.

Toto je RTG snímek páteře koně, který trpěl bolestmi zad, nicméně i přesto byl jezditelný, jen vykazoval diskomfort pod sedlem. Žlutě jsou zvýrazněna místa, kde pozorujeme důsledek kontaktu trnových výběžků obratlů k sobě navzájem. Vidíte, že postižená oblast je poměrně rozsáhlá.

Často se ovšem stává, že nález na rentgenu nekoreluje s klinickými příznaky - tedy v některých případech je kissing spine jen náhodným nálezem a kůň nevykazuje bolestivost zad, někdy jsou koně hodně bolaví a na rentgenu je jen minimální nález.

Lze říci, co je zdrojem tohoto syndromu?

Kissing spine může být částečně způsoben vrozenými dispozicemi koně, následkem jiných problémů nebo vzniká po úraze, nicméně si myslím, že často tento stav způsobujeme my jezdci. Je těžké si to přiznat, ale čím dříve to uděláme, tím dříve s tím můžeme začít něco dělat. Mnohdy si neuvědomujeme, že záda koně nebyla vyrobena pro to, aby se na nich jezdilo. A pokud na koni chceme jezdit, musíme ho naučit, jak nás má nosit, aby mu to neubližovalo. Potřebujeme koni vysvětlit, že má zapojit střed těla, vyklenout se v zádech a takto nést jezdce.

Může mít vliv na vznik kissing spines i nevhodné sedlo?

Nepadnoucí sedlo má podstatný vliv na rozvoj kissing spines. Pokud sedlo tlačí v oblasti kohoutku až posledního hrudního obratle, kůň reflexně prohýbá záda pod tímto nepříjemným tlakem. Jestliže zůstává pod sedlem prohnutý v zádech dlouhodobě, následkem tohoto stavu je právě kissing spines. Problémy způsobuje také příliš dlouhé sedlo, sedlo, které tlačí v oblasti lopatky nebo pokud má příliš úzký páteřní kanál.

Co je pro koně postižené kissing spines vhodnou rehabilitační metodou? Lonžování?

Často se v rámci rehabilitace doporučuje lonžování na chambonu, pessoa postroji a podobných vyvazovacích pomůckách. Tyto pomůcky bývají i předmětem vědeckých studií - například pessoa postroj byl podroben testování, zda ovlivňuje aktivitu širokého zádového svalu. A bylo zjištěno, že vyšší aktivita tohoto svalu byla zjištěna při lonžování bez pessoa postroje než s ním (Cottriall a kol., 2009: The effects of training aids on the longissimus dorsi in the equine back. Comparative Exercise Physiology 5 (3-4): 111-114). Pokud se rozhodneme koně na lonžování vyvazovat, musíme si uvědomit, že jen samotné vyvázání není zárukou toho, že kůň začne klenout záda. Vídám často koně, kteří na chambonu chodí sice s hlavou dole, ale mají zároveň prohnutá záda.

Vyklenutí zad není pro koně přirozený pohyb. Když se podíváte na divoké koně, tak ti při útěku před predátorem zvednou hlavu nahoru a cválají pryč. Nepotřebují totiž běžet se zátěží na zádech jako koně jezdečtí. Pokud ale koním ukážeme, jak má pracovat se svým tělem, zjistí, že je jim pohyb s vyklenutím zad mnohem příjemnější a postupem času tuto pozici začnou sami vyhledávat. My jim jen musíme ukázat tu správnou cestu…

Z pohledu chiropraktika je kissing spine spíše biomechanický a funkční problém. Postižená oblast je totiž predisponovaná ke zvýšené pohyblivosti. Tato hypermobilita v jednom úseku páteře vede k potřebě toto místo stabilizovat a v sousedním úseku tak často vzniká spondylóza - kostnatění ventrálního vazu spojující spodní části těl obratlů. Tyto hypomobilní a hypermobilní části páteře pak ovlivňují fungování celého těla, v dalších místech vznikají kompenzační blokády a celkově se mění biomechanika těla. Kůň ztrácí pružnost v páteři, která je důležitá pro pohyb celého těla - páteř totiž funguje jako spojka, která přenáší energii z pánevních končetin dopředu a podílí se na dopředném pohybu těla.

Proto je u těchto pacientů tak důležitá pravidelná chiropraktická péče?

Ano, chiropraktická péče pomáhá řešit kompenzační mechanismy těla, ulevuje od bolesti a pomáhá tělu se s problémem lépe vyrovnat. Chiropraxe neumí kissing spine vyléčit, ale je velmi důležitá jako podpůrná terapie. Spolu se změnou tréninku, učením koně správně nosit jezdce a zaměřením na posílení středu těla pomůže vrátit koně do aktivního života. Kissing spine tak není důvodem pro to koně vyřadit ze sportu, koně s tímto nálezem jsou schopní podávat kvalitní výkony i na relativně vysoké úrovni. Jen je potřeba s nimi adekvátně pracovat.

V souvislosti s tímto syndromem se na Facebooku objevují příspěvky plné polopravd. Co myslíte, lze říci, že koně, kteří prodělali laminitis, obvykle trpí i kissing spine?

Souvislost prodělané laminitidy a kissing spine zatím nebyla prokázána. Nemyslím si, že by laminitida měla přímý vliv na vznik KS. Nelze ale vyloučit, že by mohla ke KS přispět - koně trpící laminitidou přetěžují záda při potřebě si ulevit od bolesti. Může to tedy být jeden z mnoha faktorů, které se na vzniku KS mohou podílet.

Kissing spines je multifaktoriální záležitost. To znamená, že na jeho vzniku se podílí celá řada faktorů (není jen jedna příčina).

Je prokazatelné, že kissing spines je geneticky podmíněný? Zvířata, která tímto syndromem trpí, by měla být vyřazena z chovu?

Dosud nebylo prokázáno, že by kissing spine bylo přímo geneticky podmíněno. Nicméně predispozice může být částečně dána geneticky - jde především o stavbu těla, utváření páteře, prostor mezi trnovými výběžky může být u koní individuálně rozdílný. Například plemenný hřebec na spodním obrázku je typickým příkladem zvířete, které má genetické predispozice pro kissing spine.

Může mít na rozvoj tohoto onemocnění vliv, pokud je mladým koním krmeno málo/příliš minerálů, vojtěškové seno nebo řepné řízky?

Souvislost mezi složením krmné dávky a rozvojem kissing spines nebyla prokázána. Kissing spine je spíše funkční problém, na který má vliv způsob tréninku a jen minimálně to, co kůň dostává do žlabu. Samozřejmě pokud koně překrmujeme, vytváří to větší zátěž na celý pohybový aparát včetně páteře a to může určitou měrou přispět k rozvoji KS. Z druhé strany, pokud koně krmíme neadekvátně a není v optimální kondici, nebude správně osvalený a opět to přispívá k řadě pohybových potíží.

Může rozvoj kissing spine syndromu přímo souviset s lonžováním?

Lonžování může určitě přispět k rozvoji kissing spines, pokud se provádí nesprávně. Je vcelku běžné koně při lonžování vyvazovat (chambon, pessoa, vyvazovací otěže, apod.). Jen samotné vyvázání ale není zárukou toho, že kůň začne klenout záda. Vídám často koně, kteří třeba na chambonu chodí sice s hlavou dole, ale mají zároveň prohnutá záda. Tento stav pak koně podporuje ve špatném držení těla, které právě přispívá k rozvoji KS. Při prohnutí zad se totiž trnové výběžky obratlů přibližují k sobě, v krajním případě se dotýkají, a tak vznikají léze, které vidíme na RTG a jsou pro koně velmi bolestivé.

Lze říci, že kissing spine syndromem nikdy netrpí dostihoví koně? Je prevencí časté cválání dlouhých úseků bez přilnutí?

KS se vyskytuje u všech plemen koní s různým využitím, tedy setkáme se s ním i u dostihových koní. Dostihoví koně často neprochází klasickým jezdeckým výcvikem a nejsou učeni se nosit, je u nich důležitý rozvoj rychlosti a později také síly pro skákání.

Někdy můžete vidět dostihové koně v tréninku (zejména pokud se používají průvlečky) falešně shromážděné, kdy mají sice “sbalenou” hlavu, ale chodí s prohnutými zády. Toto pak může vést k rozvoji KS.

Výhodou pro dostihového koně je fakt, že nosí relativně lehké jezdce a jezdí se ve stehenním sedu na bezkostrovém lehkém sedle, takže tlak na poškozené trnové výběžky bývá menší než u jezdeckých koní.

Zajímavá je studie z roku 2011 (T.A. Turner: Overriding spinous processes (“Kissing Spines”) in horses: Diagnosis, treatment and outcome in 212 cases. AAEP Proceedings, vol. 57), která zkoumala prevalenci výskytu kissing spines u různých koní (autora zajímal především věk, plemeno a sportovní využití koně). Výsledkem studie na 310 koních je, že největší procento koní s kissing spines byli plnokrevníci, koně nad 5 let věku a koně drezurní. U dostihových koní se KS vyskytovalo u méně než 5 % koní, kdežto drezurních koní s KS bylo 40 %.

Jedná se o typické onemocnění koní, kteří jsou nárazově přetěžovaní?

Neřekla bych, že je to typické onemocnění u této skupiny koní. Pokud jsou koně nárazově přetěžovaní, tedy jednou za čas je vytáhneme z výběhu, hodíme na ně sedlo a jdeme na několikahodinovou vyjížďku, při které cváláme a klušeme, kde se dá, dost zatěžujeme nejen páteř, ale prakticky celý pohybový aparát.

Dle mého názoru jsou tyto situace náročnější hlavně pro šlachy a klouby. Takto zatěžovaný kůň totiž nemá adekvátní kondici ani osvalení, aby tělo dlouhodobě sneslo takovou zátěž. U těchto koní se pak mnohem dříve setkáváme s degenerativními změnami v kloubech (artróza) a mnohem častěji dochází i ke zranění šlach, které nejsou na takovou zátež trénované.

 

MVDr. Zuzana Zápalková

Po ukončení studií na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně se vydala cestou fyzioterapie, která ji vedla nejprve na kurz koňských masáží do Velké Británie. Poté absolvovala semináře zaměřené na metodu Equine Touch a Dornovu metodu, až nakonec došla k poznání, že jejím posláním je chiropraxe. Veterinární chiropraxi vystudovala v Anglii u IAVC (International Academy of Veterinary Chiropractic). Mezi její pacienty patří nejen koně, ale i psi a jiná zvířata (například miniprasátka nebo třeba králíčci). Více informací najdete na webových stránkách www.chiropraxezvirat.cz