Vybavíte si okamžiky, kdy už jste opravdu mleli z posledního? Když jste nestačili ostatním ve sportu nebo jste toho měli nad hlavu v práci? Většinou máme sklony svá slabá místa nějak zamaskovat. A koně mají také svou strategii, jak se vyrovnat s nadměrnými požadavky.

Tento kůň se nemůže v obratu dobře vybalancovat, proto se hlavou a krkem točí ven. Hlavu přitom nese vysoko a je napjatý.

Špatná rovnováha vede k tomu, že kůň došlapuje zeširoka a nekoordinovaně. Vzhledem ke křivosti koně nemohou zadní kopyta došlapovat do stop předních kopyt.

„Při tréninku a na svých kurzech se opakovaně setkávám s koňmi, kteří projevují tyto kompenzační mechanismy,“ říká Angelika Deiters, trenérka A v klasickém barokním ježdění a kouč metody OsteoComplex podle Barbary Welter-Böller z Euskirchenu v Severním Vestfálsku. „Mnohé jezdce překvapí, když jim řeknu, že jejich kůň vytáčí hlezno a tím se vyhýbá zatížení.“ Angelika Deiters se těmito kompenzačními mechanismy intenzivně zabývá společně s fyzioterapeutkou koní Yvonne Dzialla (www.equivita-tierphysio.de). Tyto mechanismy se mohou projevovat různými způsoby – od výrazných dolních krčních svalů k minimálnímu vychýlení kloubů – příkladů je nepřeberně.

Efektivní pohyb zajišťují dva mechanismy

„Koně jsou a musí být mistry těchto kompenzací,“ říká Angelika Deiters. „Jako lovná zvířata musí šetřit energií a zbytečně své pohybové struktury nenamáhat, aby jim zbývaly dostatečné rezervy pro útěk v případě nebezpečí.“

Proto jsou všechny chody disponovány pro co nejmenší spotřebu energie. Na to kůň používá dva mechanismy: kyvadlový a pružinový. Typické kývání koně v kroku vzniká kýváním krku a hlavy. Díky tomuto pohybu se kůň tak v podstatě valí přes přední nohy dopředu, aniž by musel příliš zabrat svaly, a šetří tak energií. Také kmity předních nohou jsou kyvadlové.

„Koně jsou od přírody stavěni s větší váhou na předku, proto lze tento pohyb přirovnat běhu z kopce. Známe to sami – když běžíme z kopce, jsme automaticky rychlejší a spotřebujeme méně energie,“ říká Angelika Deiters.

Jezditelnost: Tyto špatné návyky jsou často reálnými varovnými signály

Kompenzační mechanismy se většinou projeví pod jezdcem. Za určitým chováním, které často hodnotíme jako neposlušnost nebo následek nedostatečné prostupnosti, se skrývají vážné varovné signály. Nedostatky v jezditelnosti totiž často svědčí o tom, že jezdec koně v jeho přirozeném pohybu ruší nebo není kůň ještě dostatečně vyvážený. Spěchání/úprk, tlačivost, vyhazování, hlava příliš vysoko/nízko, vzpínání, zarolování, neochota couvat, skřípání zubů, nevole při dotahování podbřišníku, házení hlavou, problémy s koncentrací/lekavost.

Šetřit energií pod jezdcem – ano, prosím!

Základem přirozeného pohybu v klusu a ve cvalu je pružinový mechanismus. Při prošlápnutí spěnkového kloubu se napnou šlachy a „naberou“ energii. Při odrazu šlachy povolí a energii zase uvolní. Tento tzv. katapultový efekt pomáhá koni, aby zvýšil posuvnou sílu a ušetřil svalovou práci. Pružinový mechanismus nevyužívají jen koně – také klokani vděčí své skokové síle z velké části tomuto principu.

Kompenzace vzniká, jestliže tento pohybový vzorec koně něco naruší. Například přiuzdění blokuje kyvadlový mechanismus v kroku. V klusu a ve cvalu ruší pružinový mechanismus příliš těžký jezdec nebo nízké tempo. Vedle bolestí (a možných vrozených vadných postojů) je nejčastější příčinou nefyziologického, kompenzujícího pohybu nadměrná zátěž. Jestliže je velká nerovnováha mezi zátěží a regenerací, nemají namáhané svaly dost času, aby se zotavily. Kůň je přetažený a přechází do jiných pohybových vzorců. Proto je tak důležité dát mladým koním ve výcviku dost času, aby si na jezdce pozvolna zvykli.

Důležité svaly jsou viditelné a neviditelné

Aby mohl kůň pod jezdcem dlouhodobě pracovat bez nějaké újmy na zdraví, potřebuje k tomu správné osvalení. Přitom je důležitý rozdíl mezi svaly pohybovými (fázickými) a hlubokými (posturálními). Zatímco fázické svaly koně jsou stále viditelné zvenčí, posturální svaly nevidíme. Ty jsou zásadní pro statiku, tedy pro napětí těla a udržení jeho postury.

Pohybový vzor:

• Vytáčení hlezna: vzniká tím, že špice kopyta výrazně směřují dovnitř. Důvodem je nedostatek svalové síly při příliš velkém posunu ze zádě.
• Zakopávání: jestliže se kůň prohne ve hřbetě, předek se sníží – kůň se spíše trmácí, což zatěžuje předek a kůň častěji klopýtá.
• Rozhazování zadníma nohama: problém spočívá v kyčelních a kolenních kloubech. Kůň se pohybuje zeširoka, podobně jako lidé s nohama do O. Příčinou bývá nadměrná práce ve shromáždění u mladých koní.
• Stíhání: při pohybu se dotýkají nohy spěnkami. Problém je v tom, že se nohy koně při disbalanci mezi abduktory (svaly pro odtahován končetiny od těla) a adduktory (svaly pro přitahování končetiny k tělu) stále více stahují dovnitř.
• Sešlápnutí podkovy a zášlap: nejde o důkaz zvláště dobrého podšlapování pod tělo, spíše to signalizuje, že se přední nohy neodrážejí dostatečně rychle, přičemž už je následují zadní nohy.

„Kůň musí pod sedlem znovu najít rovnováhu a naučit se využívat přirozené vzorce pohybu.“

Angelika Deiters je trenérka A klasického barokního ježdění

Jezdkyně v obratu, kůň se dívá ven. Jestliže má kůň na určitou stranu sklon k vnějšímu postavení, znamená to disbalanci v jeho osvalení.

• Cval: Jestliže pružinový mechanismus nefunguje správně, jsou cvalové skoky hlasité. Křižování zase ukazuje na ztuhlé a slabé břišní a zádové svaly.
• Přechod do mimochodu v kroku: příliš tvrdá ruka často blokuje koně v přirozeném kývavém pohybu krku. Tím ztrácí rovnováhu, takt a uvolněnost.

Kůň nedošlapuje na oblouku zadními kopyty do stop předních, nýbrž do strany. Špice se stáčí ven.

Cviky a trénink: korektní nebo přehnaný?

• Dovnitř plec: Nejčastější chyby vidíme u koní, kteří nejsou správně ve stopách a obcházejí je zvenku nebo zevnitř. Nejlépe je to vidět na „písečných bouřích“, tedy na rozvířeném písku, vysvětluje Angelika Deiters. Při korektním provedení jsou písečné bouře v písku velmi malé.
• Ustupování na holeň: někteří koně příliš nohama nepřekračují, jen dávají nohy k sobě. Také uhýbají dopředu nebo dozadu, což je často přičítáno neochotě, přitom jde o kompenzační mechanismus.
• Slinění: koně, kteří viditelně silně pění v hubě, jsou během tréninku s největší pravděpodobností příliš zaměstnaní, aby ještě mohli správně polykat. „Kapučínová pěna“ je podle Deiters zcela normální, ale pokud už pěna odkapává, pak je to známka přetažení!
• Kašel: na rozdíl od kroku a klusu je dech se cvalem synchronizovaný. Právě proto dochází zvláště ve cvalu ke kašlání, což dokazuje, že koně ve stresu zadržují dech.
• Couvání: jestliže kůň necouvá v korektním dvoutaktu, tedy vždy současně diagonálním párem nohou, pak si tím kompenzuje nějaký problém. Pokud došlapuje každou nohou zvlášť, vzniká čtyřtakt (viz foto). Důvodem je napětí hřbetu a zádě.
• Lonžování: i bez jezdce je pohyb na kruhu náročný. Jak hlava v oblacích, tak nos u země ukazuje, že nemá dostatečnou svalovou sílu, aby unesl krk.
• Piafa: jestliže se kůň prohýbá ve hřbetě, tlačí další váhu na struktury předních nohou, přičemž je spěnka výrazně prošlápnutá. Tím, že kůň klesne ve hřbetě, zaostávají zadní nohy a nepodšlapují pod křížokyčelní kloub, ale došlapují za něj.

Vyzkoušejte si sami na sobě, jak vědomě vnímat hluboké svaly: stoupněte si na měkkou matraci a zvedněte jednu nohu. Je to ještě obtížnější, když si vezmete do ruky nějaký těžký předmět. Abyste udrželi rovnováhu, musíte zapojit kosterní svalstvo.

Podobné cvičení může pomoci i koni, aby posílil své hluboké svaly: stoj na pěnové balanční matraci.

Hluboké svaly pro pěkné tělo

Dobře vyvinuté hluboké svaly mohou změnit tvar a držení těla koně: horní linie je kulatější, břišní svaly mají pozitivní základní napětí. Důvod: jestliže jsou silné hluboké svaly, nese to sebou i lepší tvar viditelných fázických svalů. Také se tím dají vyřešit problémy jako zástojný postoj – a kůň už nemusí podvádět. Pokud tedy někdo odhalí u koně kompenzační pohyby, bez ohledu na to které, měl by věnovat pozornost posilování především hlubokých svalů.

Jak posílit hluboké svaly koně

Koordinace

Pro zlepšení vnímání těla jsou vhodná cvičení vyžadující koncentraci a obratnost:

• Překračování bariér v kroku
• Obraty kolem předku a zádi
• Couvání – důležité je, aby kůň couval v pravidelném dvoutaktu, v diagonálním nohosledu.
• Celé překroky přes bariéry (kůň jde do strany)
• Balancování na pěnové podložce

Síla

Pro posílení kosterních svalů jsou vhodná všechna cvičení, při kterých se krátce přeruší kyvadlový pohyb, například:

• Přechody krok-zastavení
• Přechody zastavení-couvání
• Zastavení nad bariérou – během stání nad překážkou kůň automaticky napne břišní svaly. Když může znovu vykročit, potřebuje k tomu především kyvadlový pohyb, aby se bariéry nedotkl.

Tento článek obsahuje originální materiály z německého časopisu CAVALLO vydávaného společností Motor Presse Stuttgart GmbH & Co.KG.