Klasifikace IBD u koní

V případě malých zvířat jsou chronická zánětlivá onemocnění střev označována souhrnně jako chronické enteropatie, a dělí se podle reakce na změnu krmiva, reakce na antimikrobiální nebo imunosupresivní léčbu. U koní je to s klasifikací IBD složitější – vyskytují se u nich různé formy IBD, které mohou ovlivňovat různé části střev s dopadem i na jiné tělesné orgány. Navíc zde přetrvává nejednotnost i co do názvů, kterými jsou jednotlivé formy IBD označovány. 

Nejnovější návrh klasifikace základních forem IBD u koní je následující: granulomatózní enteritida (GE), lymfocytárně-plazmocytární enterokolitida (LPE) a eosinofilní enterokolitida (EE). Pro případy rozšíření EE mimo trávicí trakt je doporučeno označení multisystémová eosinofilní epiteliotropní choroba (MEED). Formy EE s výskytem zánětlivých infiltrátů v určitých segmentech tenkého nebo tlustého střeva je navrhováno označovat jako difúzní EE (DEE) a fokální EE(IFEE/IFEC).

Každá forma IBD má své vlastní charakteristiky. GE byla v minulosti považována za nejčastější formu IBD. Charakterizuje ji lymfoidní a makrofágová infiltrace na úrovni lamina propria sliznice s atrofií klků. U LPE se naopak prevalence zvyšuje. Tato forma IBD se může u koně vyskytnout kdykoli během života. EE je pak charakterizována převažující eosinofilní infiltrací sliznice trávicího traktu. 

Klinické příznaky IBD

Při podezření na IBD je klíčové získat anamnézu pacienta a podrobně vyhodnotit klinické příznaky, které jsou často nejednoznačné. Symptomy IBD u koní často zahrnují hubnutí, přičemž chuť k jídlu může zůstat zachována. Postižení koně ztrácí váhu rychleji, v závislosti na délce trvání klinických příznaků. Poměrně často se vyskytují koliky, ale mohou se objevit i akutní záchvaty vyžadující chirurgický zákrok. Tyto záchvaty mohou být způsobeny například změnami v pohybu střevního obsahu a nadměrnou fermentací sacharidů, což vede k tvorbě plynů a následné kolice. Dalším běžným projevem IBD u koní může být chronický nebo střídavý průjem, mohou se střídat období průjmů s normálními stolicemi. V některých případech může být konzistence stolice koňského pacienta i přes trávicí problémy normální.

Diagnostika IBD

Diagnostika IBD u koní je náročná vzhledem k nejednoznačným projevům nemoci a variabilitě výsledků diagnostických vyšetření. Stanovení diagnózy obvykle probíhá vyloučením jiných možných příčin symptomů, což vyžaduje systematický a pečlivý přístup. Diagnostický proces začíná posouzením tělesné kondice koně, vyloučením patologického nálezu klinickým vyšetřením, posouzením složení stravy, stavu zubů a možných parazitárních infekcí. Pro podrobnější diagnostiku slouží ultrazvuk břicha, který umožňuje neinvazivní pohled na trávicí trakt a další orgány. Dále je možné provést analýzu tekutiny získané abdominocentézou, testy absorpce jednoduchých cukrů a histopatologické vyšetření bioptických vzorků sliznice. Krevní testy pomáhají vyloučit infekce a chronická onemocnění, která by se mohla projevovat podobnými symptomy.

Konvenční léčba IBD 

Léčba koně s IBD představuje pro veterináře výzvu, protože její postup nebyl standardizován a je stále předmětem výzkumu. V současnosti se terapie zaměřuje na minimalizaci expozice koně možným spouštěčům tohoto onemocnění, jako jsou parazitární, environmentální nebo potravní antigeny.

V léčbě IBD hraje velmi důležitou roli strava. Zatímco například u psů je doporučeno se zaměřit na jiné zdroje proteinů a sacharidů, u koní jsou dietní doporučení stále nejednoznačná. Obecně lze říci, že zvýšený příjem vlákniny a snadno stravitelného krmiva ve více menších denních dávkách může zvířeti pomoci zlepšit trávení a absorpci živin. Přidáním například kukuřičného oleje do krmiva lze dodat potřebnou energii bez zvýšeného příjmu sacharidů.

Parazité, dokonce i v malých množstvích, mohou zapříčinit zánět. Proto se doporučuje častější antihelmintická terapie, avšak opět chybí jasná konkrétní doporučení ohledně volby antiparazitik, četnosti a délky jejich podávání.

Kortikosteroidy patří při léčbě IBD u koní mezi léky první volby. Jejich nasazení je často postupné, začíná se obvykle nižšími dávkami podávanými injekčně kvůli lepší absorpci účinné látky. Zatím nebyly stanoveny konkrétní dávky nebo délka terapie, rozhoduje tedy individuální přístup.

Léčba IBD kmenovými buňkami

V humánní i veterinární medicíně se v souvislosti s léčbou různých onemocnění, také autoimunitních včetně IBD, dostaly do centra pozornosti kmenové buňky, a to díky obrovskému regeneračnímu a imunomodulačnímu potenciálu. Zdá se, že jejich schopnost imunomodulace a regenerace tkání může otevřít nové léčebné perspektivy i u tak obtížné nemoci, jako je IBD u koní.

Kmenové buňky nabízejí řadu výhod. Mohou se diferencovat a regulovat tkáňové buňky, což může vést k obnově poškozených tkáňových struktur. Mezenchymální kmenové buňky (MSC) mají nízkou imunogenicitu a lze je získat z různých zdrojů. Mohou být aplikovány různými způsoby a jejich použití není spojeno s vedlejšími účinky. Klíčovým faktorem pro úspěch této terapie je mj. její vhodné načasování. 

Závěr

Úspěšné zvládnutí IBD u koní komplikuje mnoho faktorů, například nedostatečná standardizace diagnostických metod. Klinické příznaky jsou nespecifické a výsledky různých diagnostických testů jsou velmi variabilní. Neexistují například jasné pokyny pro interpretaci histopatologických výsledků střevních biopsií. Veterináři mají často nedostatek informací o prevalenci a odpovědi IBD postiženého koně na zvolený způsob léčby.

S rostoucím poznáním mechanismů účinku MSC a jejich schopností ovlivnit imunitní odpověď a regenerovat poškozené tkáně svítá naděje, že léčba IBD u koní pomocí MSC by mohla být pro zvíře šetrnější a účinná. Pro její rutinní využívání u této diagnózy je však třeba vyčkat na výsledky dalších studií.

Zdroje

• Barrett, J. G., & MacDonald, E. S. (2023). Use of Biologics and Stem Cells in the Treatment of Other Inflammatory Diseases in the Horse. Veterinary Clinics of North America: Equine Practice (Vol. 39, Issue 3, pp. 553–563). 
• Vitale, V. (2021). Inflammatory bowel diseases in horses: What do we know? In Equine Veterinary Education (Vol. 34, Issue 9, pp. 493–500).
• MacDonald, E. S., & Barrett, J. G. (2020). The Potential of Mesenchymal Stem Cells to Treat Systemic Inflammation in Horses. Frontiers in Veterinary Science (Vol. 6).

AVECELL® je projekt zaměřený na léčbu zvířat pomocí kmenových buněk. Zaměřuje se zejména na poranění pohybového aparátu koní a psů. Unikátní vlastnosti kmenových buněk dále využívá při léčbě alergií a autoimunitních onemocnění koní, psů i koček.

Tzv. mezenchymální kmenové buňky mají ve veterinární medicíně mimořádný význam hlavně pro své široké využití při regeneraci a imunomodulaci. Jedná se o multipotentní kmenové buňky, které jsou schopny sebeobnovy a nacházejí se hlavně v kostní dřeni.

Za přirozených (fyziologických) podmínek jsou zárodky těchto buněk vyplavovány z kostní dřeně. Krevním oběhem putují do tkáně, která byla narušena a vyžaduje regenerativní zásah. V místě poranění koordinují nejen reparaci (opravu), ale i obrannou imunitní reakci.

Zárodky mezenchymálních kmenových buněk je možné terapeuticky odebrat z kostní dřeně, tukové tkáně nebo periferní krve a v laboratoři dle potřeby namnožit. Takto připravené buňky se aplikují do místa poškození, které následně zregeneruje.

Mezenchymální kmenové buňky vylučují velké množství bioaktivních molekul s imunomodulační aktivitou. Ta chrání místo poranění od přehnané imunitní reakce tím, že koriguje aktivitu buněk imunitního systému.

Univerzálních imunomodulačních vlastností mezenchymálních kmenových buněk lze s úspěchem využít při léčbě patologických imunitních reakcí, jakými jsou alergie nebo autoimunita.

Více informací naleznete na webových stránkách www.avecell.cz

Dotazy, podněty, nabízíme spolupráci nadšeným veterinárním lékařům i badatelům.
Napište nám: info@avecell.cz