Nebezpečí číhající hned za rohem

Nejdříve se podíváme na skutečně hodně nebezpečné rostliny, s nimiž se můžete na svých toulkách přírodou, ale i v okolí domova či stáje potkat a které kůň může třeba i nedopatřením přijmout v seně.

Ještě pár tipů pro snadnější orientaci v následujících článcích:

• Přesnější popis rostliny a její další obrázky najdete na webu botany.cz, stačí si kliknout na latinský název rostliny.
• Míra jedovatosti je uvedena počtem křížků - čím víc, tím je rostlina nebezpečnější.
• U každé rostliny je stručný popis působení jejích toxinů a příznaky otravy u koně. První pomoc podle příznaků najdete v prvním článku tohoto tématu měsíce: Když se kůň otráví.

Tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium)

Tato rostlina podobná petrželi (od níž se ale liší například silným zápachem) se u nás vyskytuje velmi hojně - snad kromě horských oblastí. Najdeme ji často v blízkosti lidských sídel, u okrajů cest, u polí a lesů, na navážkách. Kvete drobnými bílými kvítky od července do září.

Celá rostlina je velmi jedovatá (+++), a to díky více jedům, především aethusinu a aethusanolu A a B, které působí velmi rychle (už za hodinu po pozření) na centrální nervový systém a vyvolávají křeče. Naštěstí je smrtelná dávka velmi velká - u skotu se jedná asi o 15 kg, u koně to bude už pravděpodobně o několik kg méně.

Otrava se u koní projevuje pocením, zrychleným pulzem a rozšířením zornic. Při příjmu může mít kůň popálenou hubu a hodně slinit. Drážděním trávicího traktu vyvolává nevolnost, koliky a průjem. Poškození nervového systému se pak projevuje křečemi, později zhoršujícími se, obrnou až případně zástavou dechu.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Tato až 2 m vysoká rostlina u nás roste na teplejších místech, má ráda kypré půdy bohaté na dusík, žije na okrajích cest, ale i v zahradách na kompostech, hnojištích, navážkách apod. Kvete drobnými bílými kvítky v okolíku (podobnými tetluše) od června do září.

Jedná se o velmi jedovatou rostlinu (+++), která se ve starověku či středověku často používala k trávení nepohodlných lidí či dokonce k popravám. Jedovaté jsou všechny její části, především pak plody; nejjedovatější je na jaře, po vysušení jedovatost trochu klesá. Pro koně je smrtelných už 3-5 kg čerstvých rostlin.

Hlavním toxinem bolehlavu je koniin, který proniká sliznicí i kůží a působí na míšní reflexy. Nejdříve je tlumí, ve vyšších dávkách dráždí, potom přechází k obrně svalů. Smrt nastává zástavou dechu.

Už za 30 minut po pozření má kůň rozšířené zornice, je neklidný a ztrácí rovnováhu, slzí, má bledé až namodralé sliznice, špatně dýchá a jeho pulz je nejdříve pomalý, pak rychlý. Objevují se koliky, svalový třes, časté močení, přičemž z moče můžeme asi za 9 hodin po pozření rostliny cítit její zápach.

Lilek brambor (Solanum tuberosum)

Jedná se o klasickou kulturní rostlinu pěstovanou především na pahorkatinách a v podhorských oblastech, která může zplaňovat a růst například na různých rumištích. Kvete bílými (někdy narůžovělými či fialovými) květy se žlutým středem, velkými okolo 3 cm, a to od června do srpna.

Přestože brambor (tedy podzemní hlízu lilku) známe jako chutnou a dnes již nepostradatelnou poživatinu, nadzemní části rostliny jsou jedovaté (++), stejně tak nezralé hlízy či v okolí oček. Jeho hlavním jedem je solanin, přestože obsahuje i další toxické látky. Smrtelná dávka pro koně sice není známá, ovci však údajně zabije už 250 mg jejího jedu solaninu na 1 kg hmotnosti zvířete. Přitom 200 mg solaninu najdeme už v jedné větší zelené bramboře či v cca 1 kg zdravých brambor (zdroj: wikipedia.cz).

Otrávený kůň má slabý puls, je apatický, objevují se kožní edémy a celková slabost krevního oběhu. Počítat je třeba s kolikou, nevolností a průjmem.

Len setý (Linum usitatissimus)

Len je kulturní plodina využívaná především v textilním průmyslu a pro získání oleje. Pěstuje se v podhorských oblastech, ale může zplaňovat podél cest, na úhorech a mezích. Kvete od června do srpna světle modrými kvítky.

Přestože se lněné semínko běžně používá v potravinářském průmyslu i ke krmení koní, je potenciálně velmi jedovaté (+++), stejně jako mladé zelené rostlinky. Obsahuje především glykosid linamarin (s enzymem linázou vzniká kyanovodík, což je buněčný jed - buňky nedostávají kyslík), který způsobuje křeče až smrt, ale i linatin, který potlačuje vitamín B.

Otrava může přijít v případě pozření velkého množství linamarinu velmi rychle, projevuje se neklidem až panickým chováním, rychlým dýcháním, motáním se, třesem, křečemi, obrnami svalů, zpomalením srdeční činnosti, kómatem a zástavou dechu.

Starček přímětník (Senecio jacobea)

Tato až jeden metr vysoká rostlina se žlutými květy se u nás nachází hojně od nížin až po pahorkatiny, ve vyšších polohách je vzácnější. Má ráda slunečná sušší místa a najdeme ji na takových stráních, svazích, okrajích lesů či cest, loukách i extenzivně využívaných pastvinách.

Je velmi jedovatý (+++), a to především jeho mladé rostliny a květy; toxický zůstává i v seně, kde ho můžeme poznat podle načervenalých stonků. Významné jsou především jeho alkaloidy (např. jacobin a senecin), které poškozují játra. Míra jejich poškození závisí na množství přijatých toxinů, kdy za smrtelnou dávku se považuje asi 30 kg čerstvých rostlin na dospělého velkého koně. Přitom není nutné ho spást najednou, toxin se totiž v těle hromadí.

Pokud kůň pozře najednou hodně starčeku, dochází většinou během několika dní k jeho úhynu. Objevuje se vyšší frekvence dechu i tepu, koliky, křeče a žloutenka jako následek poškození jater. Pokud kůň přijímá starček déle v menších dávkách (chronická otrava), projevuje se otrava nechutenstvím, častým zíváním, poruchami rovnováhy, podrážděním, dále může trpět zácpami či průjmy. I zde můžeme zjistit žloutenku, pokud už došlo i poškození mozku, pak i nervové příznaky jako neklid, bezcílné chození, narážení do překážek až po upadnutí a kóma.

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna)

Tato známá jedovatá bylina se nachází především v podhůří a na horách, kde ji najdeme v lesích, na mýtinách, ale také podél lesních cest.

Je velmi jedovatý (+++), zvláště jeho plody, semena a listy obsahují hodně alkaloidů hyoscyamin, atropin, skopolamin aj. Ty celkově dráždí nervovou soustavu, blokují nervosvalové ploténky a způsobují tím svalové obrny i obrny střevní peristaltiky. Pro koně je jedovatých až smrtelných už 180 g kořene, 125 g semen nebo 120 g listů.

Otrava se projevuje rychlým dechem i tepem, rozšířenými zornicemi, podrážděním, suchými sliznicemi a žízní, potížemi s polykáním, poruchami zraku a zvýšenou tělesnou teplotou. Kůň trpí zácpou, silně se potí a může být zlostný, aby se pak objevily obrny, ataxie až smrt následkem udušení.

Lilek černý (Solanum nigrum)

U nás se tento příbuzný bramboru vyskytuje v teplejších oblastech, přechodně i v podhůří. Roste na rumištích a úhorech, kolem skládek, poblíž kompostů, na dvorech hospodářských objektů, také jako plevel na zahradách a polích. Kvete bílými květy od června do října.

Jedovatá (++) je celá rostlina, především nezralé plody. Podobně jako brambor obsahuje solanin a podobné alkaloidy, který dráždí místo kontaktu, po příjmu rozkládá krev a poškozuje nervový systém a ledviny.

Koně po kontaktu s ním sliní a mají spálené pysky či vyrážku, dráždění trávicího traktu se projevuje kolikami a průjmy, poškození mozku celkovým podrážděním a obrnami svalů, poruchami rovnováhy. Kůň má tmavou moč a březí klisny mohou potratit. V extrémních případech dochází k dušení či zástavě srdce.

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Jedná se o 30-90 cm vysokou rostlinu kvetoucí žlutě od května do září, která se u nás kromě horských oblastí hojně vyskytuje na nejrůznějších místech.

Vlaštovičník je známý tím, že jeho tekutinou se ničí například bradavice. Je však celkově jedovatý (++), samozřejmě nejvíce ona tekutina. Nejvíce jedu, směsi několika alkaloidů, obsahuje pozdě v létě v horkém počasí, během sušení jeho toxický účinek mizí, takže v seně je bezpečný. Má naštěstí pro koně velmi nepříjemnou chuť, takže je spásán velmi vzácně.

Při kontaktu s kůží může vyvolávat spáleniny pysků, stejně tak pálí i sliznice huby a jícnu a dráždí celý trávicí trakt. Otrávení koně více močí, mohou mít poruchy srdečního rytmu, křeče i obrny nebo celkovou slabost následkem zpomalení srdce, pokles krevního tlaku až ztrátu vědomí.

Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias)

Poměrně hojná rostlina našich mezí, křovinatých a kamenitých strání, okrajů cest, písčitých míst či suchých luk a okrajů lesa. Její nevýrazné zelenožluté kvítky lze pozorovat od dubna do června.

Pryšec je jedovatý (++) díky mléčné tekutině, která přechází mlékem na mláďata a ponechává si svoji toxicitu i po vysušení. Pro její chuť tuto rostlinu koně většinou v čerstvém stavu odmítají, v seně ji však mohou sežrat!

Při kontaktu s „mlékem" pryšce dochází k zarudnutí kůže i sliznic, velmi silnému, až krvavému dráždění trávicího traktu provázeného kolikami a krvavým průjmem, krev lze najít i v trusu a moči. Otrávený kůň může mít sníženou tělesnou teplotu způsobenou selháváním krevního oběhu, nepravidelné dýchání, může se motat a mít křeče.

S čím se tak běžně asi nesetkáte, ale co kdyby...

Hodně jedovaté mohou být i rostlinky, které se u nás vyskytují vzácněji nebo jen na určitých místech či oblastech, Ale - co kdybyste se tam náhodou s koněm ocitli?

Oměj šalamounek (Aconitum napellus)

Je to typický „český druh" oměje a najdeme ho spíš ve vyšších polohách, kde má rád vlhká místa u potoků a v lesích. Podobné druhy se pak pěstují v zahradách. Alpské a další druhy oměje se také pěstují na zahrádkách.

Prudce jedovatá (+++) je celá rostlina, včetně hlíz, a to díky různým alkaloidům, z nichž nejznámější a nejtoxičtější je aconitin. Proniká i sliznicemi a kůží, nejdříve dráždí nervovou tkáň, pak ochromuje, způsobuje poruchy srdce, jeho zpomalování a pokles krevního tlaku. Kdysi se toxiny oměje používaly k trávení lidí i zvěře. Podle různých údajů je pro koně smrtelná dávka okolo 200-400 g čerstvé rostliny nebo 350 g sušené.

Příznaky nastupují už po pár minutách: slinění, přecitlivělost, zimomřivost, rozrušení až zlostnost, neklid, zvýšená teplota, rozšíření zornic, průjem a kolika. Při kožním kontaktu se objevují popáleniny a svědění, později divné pocity a nakonec místní znecitlivění. Dále se objevují poruchy srdečního rytmu, časté močení, křeče, později obrna jazyka a obličejových svalů a pak obrny dále po těle za silných bolestí. Smrt nastává následkem udušení nebo zástavy srdce za plného vědomí.

Stračka vyvýšená (Delphinium elatum)

Jedná se o poměrně vzácnou rostlinu, kterou najdeme ve vyšších polohách, například na Šumavě, v Orlických horách, Jeseníkách, Krkonoších, Kralickém Sněžníku, Českém ráji. Roste zde na zamokřených půdách.

Jedovatá (+ až +++) je celá rostlina, nejvíce pak semena, postupně se obsah toxinu, který tvoří několik alkaloidů, v rostlině snižuje. Toxiny postihují srdce a svalovinu a lokálně způsobují záněty.

Při otravě si proto můžete všimnout podráždění kůže, kůň bude apatický, může mít celkově nižší tepovou a nižší krevní tlak, může trpět kolikou a průjmem, poruchami pohybu, svalovou slabostí a cukáním, později nastupují obrny až poškození srdce.

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Tato výrazná „chlupatá" rostlina roste na různých rumištích, úhorech, u cest, především v teplejších oblastech, je však stále vzácnější a patří mezi ohrožené druhy.

Je velmi jedovatý (+++), a to celý včetně plodů, naštěstí kvůli nepříjemnému pachu a chuti ho koně většinou odmítají. V siláži se koncentrace alkaloidu snižuje. Toxické účinky má celá řada obsahových látek, především alkaloidy L-hyoscyamin, skopolamin, atropin či hyoscin. Ty ve svém vzájemném působení způsobují především tlumení nervové soustavy, zastavují peristaltiku střev a narušují krevní oběh. Pro koně je smrtelných už asi 300 g čerstvé rostliny.

Otrava se projevuje silnou žízní, rychlým dýcháním, neklidem, rozšířením zornic, plynatostí střeva až zastavením peristaltiky a následnou zácpou, dále pak obrnou končetin. Koně se mohou chovat zuřivě nebo naopak otupěle.

Kýchavice bílá (Veratrum album)

Tato rostlina roste především v našich pohraničních horách, na Šumavě, v Novohradských horách, v horách Sudet a Karpatech.

Je celá velmi jedovatá (+++), a to čerstvá i v seně. Obsah jejích jedovatých látek (alkaloidy germerin, jervin a protoveratrin) závisí na stanovišti i počasí a ročním období. Jed postihuje periferní cévy, klesá krevní tlak, otékají končetiny, vyšší dávky způsobí selhání srdce (účinek podobný digitalisu). Jed proniká i kůží. Koně sice čerstvé rostliny nepozřou, ale mohou je sežrat v seně.

Příznaky otravy jsou pomalejší dýchání a pulz, slinění, nízká tělesná teplota, která později stoupá, nízký krevní tlak, který způsobí, že je koním zima. Dále můžeme čekat průjmy a koliky, křeče a obrny. Větší množství toxinů způsobuje zástavu dechu či srdce.

Hlaváček jarní (Adonis vernalis)

Tato teplomilná rostlina s krásnými žlutými květy se u nás nachází na jižní Moravě a od Českého středohoří po střední Polabí.

Je jedovatá (++) díky přítomnosti několika steroidních glykosidů působících především na srdce, podobně jako digitalis, tlumí také nervovou soustavu a dráždí trávicí trakt. Největší obsah toxinů najdeme v listech. Pro člověka jsou jedovaté už 2 g čerstvých listů.

Otravu na koni poznáme podle otoku sliznic, poruch srdečního rytmu, narušenou rovnováhou a kolikami a průjmem.

Za týden budeme pokračovat a představíme si méně jedovaté rostliny, s nimiž se běžně vy i vaši koně setkáváte.

Zdroj informací:

B. Dülffer-Schneitzer: Pferde und Giftpflanzen. FNverlag, Warendorf 2005

Webové stránky Botany.cz