Autor původního textu: D. J. Carey Lyons

Byli vyšlechtěni k práci: tahat pluhy, sáně a vozy plné zboží, vybavení či zbraní. Chladnokrevná plemena pomáhala rozhýbat tovární výrobu v období průmyslové revoluce, později, během první světové války, přemisťovala na obou stranách vozy s vojáky i zbraněmi. A když se vrátil mír, ztratili kvůli mechanizovaným „povozům" své civilní zaměstnání. Jejich statné postavy (někteří jsou vysocí až 190 či 200 cm) a jejich uchování v lidských představách je udržely dodnes mezi námi. V současné době celá řada aktivních svazů chladnokrevných koní podporuje chov těchto plemen i jejich soutěžení a chladnokrevníci si jako miláčci davů zachovali své místo v nejrůznějších přehlídkách. Například clydesdalští koně pro Budweiser debutovali v roce 1933, kdy přivezli bedýnku piv do Bílého domu, aby dali najevo konec prohibice. Od té doby se pravidelně objevovali na různých akcích v zemi. V současné době jsou v počtu 170 koní ustájeni v několika zařízeních po celých Spojených státech, přičemž hlavní sídlo se nachází v St. Louis.

Centrum veterinární medicíny tennesseeské univerzity dohlíží na zdraví clydesdalských koní už 30 let. V současné době je jejich zdravotní konzultant profesor equinní chirurgie Steve Adair, MS, SVM, Dipl. ACVS, ACVSMR - což je práce, kvůli které jezdí po celé zemi. Tvrdí, že kromě několika málo zdravotních problémů - většinou souvisejících s jejich velikostí a/nebo pracovním zatížením - jsou většinou chladnokrevníci „z obecného zdravotního pohledu ne příliš odlišní od jakýchkoli ostatních koní". Podíváme se s ním na tyto koňské obry, pěkně od země nahoru.

Kopyta

Kopyta chladnokrevníků musí nést skoro jednu tunu masa a kostí a jsou doslova pod velkým tlakem. Jejich tvar, čistota a hmotnost ovlivňují zdraví a funkci.

Tvar kopyt

Ten obvykle souvisí s genetikou, jak říká Adair. „Někteří jedinci či plemena budou mít strmější kopyta s dobře definovanými patkami, jiní mají ploché „poklice", které mají tendenci se pod těžkou váhou roztahovat a jsou téměř bez patek, což vytváří stresy na střel a citlivé tkáně pod ním vedoucí až ke kulhání." Adair zmiňuje jeden způsob, jak zlepšit tento typ kopyt, a to tzv. „scotch-bottom shoes" podkovy, které jsou charakterizovány tím, že jejich hrany se vzdalují od kopyt směrem k zemi a tím vytvářejí větší plochu nesoucí tíhu koně (pozn. překl.: viz tady). Také srdčité podkovy, které podporují střel, mohou pomoct. Někteří majitelé používají kožené, plastové nebo gumové podložky mezi podkovu a kopyto, aby tlumily nárazy, když ploché kopyto dopadá na zem.

Kopytní hygiena

Nedostatečné čištění kopyt zvyšuje riziko vzniku dvou hlavních kopytních problémů: hniloby střelu, infekce anaerobními bakteriemi vytvářejícími páchnoucí hmotu ve střelu, a rakoviny kopyt, což je chronická proliferace (bujení) střelu a chodidla pravděpodobně také způsobená anaerobními bakteriemi. Příčinou vzniku může být i nechuť některých chladnokrevníků zvedat nohy, nebo, jak uvádí Adair, zmíněné podložky pod podkovou, protože ty „zachytí špínu a vlhko - a nelze pod nimi pořádně vyčistit kopyto". Doporučuje aplikovat na chodidlo měkkou akrylátovou hmotu, která zabrání hromadění nečistot pod podložkou a vzniku kopytní infekce.

Vlhko

se může udržovat v rousech, což jsou dlouhé chlupy na končetinách mnoha chladnokrevných koní. Vlhká kůže může být podrážděná a je citlivější na vznik dermatitidy (zánětu kůže) v oblasti spěnky - čili podlomů. V mnoha případech však podlomy vznikají až druhotně jako komplikace infekce chorioptovým svrabem, jak uvádí Adair, a právě koně, kteří tráví mnoho času ve vlhkém prostředí, jsou k infekci tímto kožním parazitem zvláště náchylní.

Riziko laminitidy

„U koní, kteří mohou mít hmotnost i přes 1 000 kg, je ohrožení laminitidou, tedy zánětem lístků, které spojují kopytní stěnu s kopytní kostí, vyšší - z jednoduchého důvodu většího zatížení. Je to otázka biomechaniky: pokud jsou lístky narušené, nadměrná hmotnost vyvolá vážný problém. Ale zda jsou chladnokrevníci náchylnější k laminitidě? To ne. Pokud se však sejdou ty správné faktory - překrmení jádrem, endometritis (zánět vnitřní vrstvy dělohy) nebo nějaké jiné celkové onemocnění vyvolávající laminitidu, poškození kopyta u nich bude závažnější."

Problémy s tělem

Hlezna a spěnky jsou oblasti, které u chladnokrevníků častěji postihuje artritida, tedy zánět kloubů. Adair tvrdí, že „špánek v dolních hlezenních kloubech a kroužek v oblasti spěnky jsou výsledkem opotřebování končetin při práci. Kromě toho jsou zvláště ti jedinci, kteří rychle a hodně vyrostli, ohroženi vývojovými ortopedickými nemocemi, včetně osteochondrózy," což je onemocnění rostoucí chrupavky, která postihuje růstové zóny i kloubní chrupavky, především pak v oblasti hlezna.

U chladnokrevníků se také mnohem častěji než u lehčích plemen vyskytuje problém zvaný kohoutí krok. Koně postižení tímto chronickým stavem prudce zvedají zadní končetinu pod břicho. Někteří veterináři operativně odstraňují část šlachy křížící vnější plochu hlezna, což pomůže kohoutí krok vyléčit.

Dalším problémem, který se u chladnokrevných koní může objevovat častěji, je chronický progresivní lymfedém zadních končetin, zvaný hovorově „sloní noha" a charakterizovaný otokem končetiny od kopyta až po koleno. Objevuje se poté, co se infekce proniklá kůží dostane do mízních cév. Je to velmi bolestivý stav vyvolávající kulhání, kožní léze, horečku a zvýšenou dechovou i tepovou frekvenci. „Otok můžete zmírnit použitím protizánětlivých léků, antibiotik, studené vody, pohybu a obvazů," říká Adair. „Ale může se za několik měsíců vrátit a poškození z minulého otoku - jizvy ve tkáni a poškození mízních cév i jejich drenážní funkce - může způsobit, že končetina už se nevyléčí úplně. Tento problém se mnohdy opakuje a neustále zhoršuje. Může být příčinou omezení využitelnosti koně." Proč se objevuje častěji u chladnokrevníků? Adair si myslí, že „rousy udržují vlhkost a rány či oděrky pod nimi nejsou tolik viditelné, takže si jich člověk nevšimne a neošetří je".

Dalším problémem, který se objevuje u chladnokrevných koní, je tzv. „shiver" (třesení), chronické nervové onemocnění postihující především zadní končetiny a ocas. „Jedná se o opakující se mimovolní spazmy svalů oblasti pánve, pánevních končetin a ocasu. Zatím na tento problém neznáme účinnou léčbu."

Problémy s hlavou a krkem

„Protože mají chladnokrevníci dlouhé krky, pravděpodobněji onemocní laryngální hemiplegií (obrnou hrtanu, která omezuje dýchání koně) než jiné typy koní. Jinými slovy jsou mezi nimi častěji koně, kteří tzv. „pískají", tedy mají specifický zvuk při nádechu. Přestože u těchto koní to neznamená tak výrazné omezení v jejich práci, jako například u dostihových koní, jedná se rozhodně o zdravotní komplikaci."

Chladnokrevníkům je třeba pravidelně kontrolovat chrup a, pokud je to nutné, jeho zuby zbrousit. Komplikací je při tomto procesu jejich výška. „Pokud se chladnokrevník rozhodne zvednout hlavu, budete si muset vzít štafle," říká Adair. „Ale z mé praxe nedělají tito koně více problémů než jiná plemena."

Výživa

„Celé věky," říká Adair, „mají lidé tendenci překrmovat chladnokrevné koně, takže ti pak bývají obézní. A to může, stejně jako u lidí, vést k onemocnění kloubů a také kopyt". Právě velikost těchto koní vede majitele k názoru, že potřebují mnohem více krmení než normální koně. „Určitě potřebují denně porci kvalitního travního sena nebo pastvu, a to v množství odpovídajícím asi 2 % jejich tělesné hmotnosti," říká Adair. „To je základ. Pak mohou potřebovat nějaký doplněk vyrovnávající jejich krmnou dávku - vitamínový a minerální doplněk. Jakékoli krmení nad tuto základní dávku se pak odvíjí podle typu a obtížnosti práce, kterou který kůň vykonává." Někteří i přes pracovní vytížení potřebují pouze tuto základní dávku, jiní budou potřebovat trochu jádra, aby si udrželi hmotnost a kondici.

Podle Adaira můžete mít chladnokrevníka, který váží 750 kg a je obézní, ale na druhé straně zase jiného, který váží 1 000 kg a je spíš hubenější, proto nelze posuzovat krmnou dávku pouze podle hmotnosti, ale i podle stupnice výživného stavu. „Dívejte se na lokální ukládání tuku," doporučuje, protože to může být známka metabolického equinního syndromu. „Mnoho chladnokrevníků patří mezi dobře krmitelné koně - tedy mezi koně postižené tímto syndromem; jen si čichnou k jádru a přiberou. Tito jedinci pak snáze onemocní laminitidou. V současné době už existují krmiva chudá na škroby a cukry, která snižují u těchto koní tzv. rezistenci na inzulín, tedy sníženou citlivost na inzulín, která způsobuje, že tukové, svalové a jaterní buňky takového koně hůř sbírají glukózu z krve a ukládají si ji v podobě glykogenu."

Adair pak osobně doporučuje, aby chladnokrevníci měli výživnou kondici stupně 6-7 (na stupnici 1-9), což prodlouží životnost těchto koní. „S tímto výživným stavem má chladnokrevník dostatek masy pro vykonávání požadované práce, ale ještě není tak těžký, aby mu to přinášelo zdravotní problémy."

Reprodukce

To je další oblast, kde může mít obezita negativní dopady. Bez ohledu na plemeno mají obézní klisny horší průběh porodu. U chladnokrevníků však už samotná velikost hříběte způsobuje mírně vyšší procento problémů při porodu, jak uvádí Adair.

Dalším reprodukčním problémem je celkově nižší plodnost, vyšší výskyt dvojčat, zadržování lůžka a problémy s opakovaným zabřezáváním. Navíc jsou tu predispozice k několika geneticky podmíněným nemocem.

Junkční epidermolysis bullosa

je nemoc způsobující kožní léze vznikající v místech zvýšeného tlaku u novorozených belgických hříbat (ale i jiných chladnokrevných plemen). Výsledkem jsou velké oblasti poškozené kůže. Tento stav není léčitelný a hříbě hyne za den až za 14 dní.

Myopatie z ukládání polysacharidů (PSSM)

je onemocnění svalů projevující se jako svalová bolest, slabost a tying-up u některých chladnokrevných koní a jejich kříženců. Majitelé by měli postiženým koním dopřávat pravidelný pobyt venku, postupně zvyšovat jejich pracovní zatížení a zajistit, aby byl pohyb jejich pravidelnou rutinou. A samozřejmě jim zajistit dietu chudou na škroby a spíš bohatší na tuky.

Další rady pro lepší zdraví

Pohyb

U chladnokrevných koní, stejně jako u jiných plemen, Adair upřednostňuje ustájení v typu 24/7. Pokud je jakýkoli kůň držen ve stáji 23 nebo 24 hodin denně, může to být špatné pro jeho zdraví, protože equidi potřebují neustálé popásání a pohyb. To podporuje zdraví jejich trávicí i pohybové soustavy, což potřebují, pokud mají vykonávat nějakou práci.

Léky

„Existují léky, které se koním dávají „podle váhy": například antibiotika či antiparazitika," zmiňuje Adair. „Ale například u sedativ či protizánětlivých léků jsme zjistili, že chladnokrevníci nepotřebují tak velké množství. Takže chladnokrevníkovi, který váží 1 000 kg, dávám stejné množství těchto léků jako teplokrevníkovi o hmotnosti 450-550 kg."

Operace

Adair říká, že jakákoli větší operace je u chladnokrevníků riskantní, protože vyžaduje celkovou anestézii (narkózu) a s tím se pojí potenciální komplikace. Nejzávažnější je nedostatečné okysličení svalů a tkání ve spodní části ležícího těla. „Když chladnokrevník leží na boku či na zádech, omezuje se prokrvení jeho svalů, protože na nich spočívá velká hmotnost," vysvětluje. „Pokud to spojíte se snížením krevního tlaku, což je následek anestézie a polohy, získáte špatné prokrvení svalů a může dojít k myositidě (zánět svalu). Ta může být velmi bolestivá a vést až k selhání ledvin."

Délka života

chladnokrevníků závisí na jejich pracovní náplni i na tom, jak těžce pracovali. Kůň, který se většinou prohání po pastvině a nemá těžkou práci, může žít ještě dlouho po dvacítce či přes 30 let, jak uvádí Adair. Kůň, který měl středně těžkou práci, „může běžně žít i přes 20 let. Ale ti jedinci, kteří v životě opravdu těžce pracovali, kteří byli zatížení každý den, dříve odejdou na opotřebování kloubů a kostí."

Závěrem

• Nepřipusťte si falešnou myšlenku, že chladnokrevníci kvůli své velikosti potřebují více krmit než lehčí plemena; nepřekrmujte je a pravidelně kontrolujte jejich výživný stav, abyste odhadli, zda odpovídá jejich krmná dávka jejich pracovnímu vytížení a zda koni udržuje svaly v dobrém stavu.
• Nechejte svého chladnokrevníka pravidelně kontrolovat veterinářem, včetně prohlídky chrupu, důkladné prohlídky kůže a dobrého vyšetření všech čtyř kopyt.
• Každodenní čištění využijte jako příležitost, kdy můžete podchytit obvyklé problémy těchto koní, například podlomy, hnilobu či rakovinu kopyt. Čím dřív problém objevíte, tím snáze se odstraní a tím menší vzniknou poškození.