Co je to bolest?

Snad pro nikoho není pojem „bolest" cizí, každý ji už v životě okusil a spolehlivě ji pozná. Ale... Co to vlastně je bolest? Sto lidí, dost možná sto odpovědí, protože každý bude vnímat bolest trochu jinak. A to jsme jen u lidí; co teprve zvířata!

Začněme tedy oficiálními definicemi:

Bolest je slovo používané u lidí, které vychází z jejich vlastních zkušeností. Lidé vědí, co to je, aniž by to museli (a uměli) definovat. Je to psychický stav či pocit většinou spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozováním živé tkáně organismu. Nejčastěji vzniká v důsledku poškozujících účinků na organizmus, ohrožujících jeho existenci nebo celistvost, či jako příznak poruchy normálního průběhu fyziologických procesů, může však mít i čistě psychické příčiny. Má velký význam pro ochranu organismu před poškozením, neboť upozorňuje, že k takovému poškozování dochází nebo by v nejbližší době mohlo dojít; je stimulem pro obranné reakce zaměřené na odstranění vnějších nebo vnitřních podnětů, které ji vyvolaly. (Wikipedie)

Definice lidské bolesti:
Nepříjemný smyslový a emoční prožitek spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozením nebo popisovaný z hlediska takového poškození. (IASP, 1979).

Jak je vidět, bolest má pro lidi velmi důležitou psychickou stránku. Ale pozor! I psychická bolest má své „fyzické" příznaky: například sevřené hrdlo, zhoršené dýchání či zvýšený tep. Otázkou stále zůstává, jak významná je psychická stránka bolesti pro zvířata. Ono totiž bolest zvířat nelze zcela zaměňovat s lidskou bolestí, přestože má pravděpodobně stejný účel a je pro zvířata stejně důležitá, jako pro lidi. Jen ji jinak... vnímají (?).

Dvě definice zvířecí bolesti:
Bolest u zvířat je averzní smyslový prožitek, který vyvolává ochranné motorické reakce, výsledky naučeného vyhýbání se a může upravovat specifické způsoby chování zvířete, včetně sociálního.
Bolest je averzní smyslový prožitek, který znamená uvědomování si poškození nebo ohrožení integrity tkání zvířete; (poznámka: nemusí dojít k poškození). Mění fyziologii zvířete a jeho chování, aby zmírnilo nebo se vyhnulo poškození, omezilo pravděpodobnost opakování a podpořilo zotavení. Nefunkční (neužitečná) bolest se vyskytuje, když intenzita nebo trvání prožitku není odpovídající vzniklému poškození (především pokud žádné neexistuje) a když fyziologické a behaviorální reakce jsou v ulevení od bolesti neúspěšné. (Molony, 1997)

Kde sídlí bolest?

Pocity bolesti vznikají zcela fyzicky v centrálním nervovém systému, kam tzv. senzitivní nervová vlákna přivedou podráždění ze specifických receptorů bolesti - nociceptorů. Ty se nacházejí v kůži i vnitřních orgánech a mají podobu volných nervových zakončení. Jejich podráždění vede impulz do mozku, který ho vnímá jako „bolest" a obvykle na něho zareaguje nějakou obrannou reakcí (reflex): například odtažení části těla od poškozujícího podnětu. Z hlediska fyziologie se tak jedná o nejvnitřnější a nejsilnější vrozenou reakci organismu. Ale reagovat na bolest se můžeme i naučit, když se budeme, na základě zkušenosti nebo zprostředkované zkušenosti, bolestivým podnětům vyhýbat nebo je nevyvolávat. Toto je společné lidem i zvířatům, včetně koní, a na této skutečnosti jsou založené četné výcvikové metody využívající tzv. negativní podmiňování (např. když přiložím holeň a kůň se nerozejde, přijde bolestivé švihnutí bičíkem nebo rýpnutí ostruhou; po několika opakováních se kůň naučí, že když se rozejde na přiložení holeně, bolestivý bičík nebo ostruha už následovat nebudou) nebo i dneska zcela běžné elektrické ohradníky (nepříjemná až bolestivá elektrická rána od ohradníku odradí koně od dalšího dotyku a tedy i probourání hrazení).

Nociceptory reagují na

• silné mechanické podněty (píchání, natahování),
• silné termické (horko, studeno) a
• silné chemické podněty (K+, H+, prostaglandiny, cytokiny). Těchto chemikálií není nutné se „dotknout", ale mohou být uvolněné přímo v těle při poškození tkání, např. při nedokrvení, během zánětu, infekce, otravy či alergie.

Ale pozor na rozdíly! Nocicepce, tedy ono podráždění receptorů bolesti, je „pouhá" detekce škodlivého podnětu, prosté uvědomění si holého faktu, že došlo k podráždění daného receptoru. Na rozdíl od toho je bolest prožitek, který je výsledkem mentálního zpracování onoho škodlivého podnětu. Jak se říká: „Bolest sídlí v mozku". Proto mohou různé osoby v různých situacích „prožívat" nocicepci naprosto odlišně a proto my, lidé, nikdy nepochopíme, jak bolest vnímají různá zvířata.

Není bolest jako bolest...

Bolest není podle svého původu a charakteru vždy stejná; to je důležité nejen pro zjišťování příčiny, ale i pro její odstraňování či mírnění a pro zlepšení kvality života postiženého jedince.

• Asi nejčastější je bolest somatická, tedy reakce na poškození nebo podráždění konkrétních „vnějších" tkání: kůže, kostí, svalů, šlach apod. Většinou se jedná o bolest ostřejší a je celkem snadné poznat, ze kterého místa vychází. Příkladem budiž například kulhání následkem kopytního abscesu či natažené šlachy, prohnutí hřbetu při zatlačení na místo, kde došlo k otlačení od sedla, cuknutí zvednutou nohu při stlačení kopytními kleštěmi schváceného kopyta, špatné žvýkání sousta v případě bolesti zubu, hektické zvedání hlavy a otevírání huby, když jezdec koni cuká udidlem v hubě aj.
• Častá je i bolest viscerální, která vychází z vnitřních orgánů, např. ze srdce, plic, trávicího aparátu, reprodukčních orgánů apod. Tato bolest bývá tupějšího charakteru a je těžké přesně poznat místo, odkud vychází. U koní je klasickým příkladem kolika neboli bolest břicha při onemocnění střev, žaludku či třeba pobřišnice, ale také porodní bolesti nebo u klisen problémy s vaječníky.
• Další je bolest neuropatická a jedná se o přímé dráždění nervů, mozku nebo míchy či abnormální nervovou aktivitu, aniž by došlo k poškození některé z tkání. U koní se může jednat o bolest hlavy v případě dráždění trojklanného nervu, které se může projevovat například tzv. headshakingem, házením hlavou.

Velký význam má rozdělení bolesti na akutní a chronickou:

• Akutní bolest následuje ihned po poranění nebo podráždění tkáně a vymizí za několik hodin až dní, popřípadě po zhojení poranění či ukončení dráždění. Jedná se o obrannou bolest, jejím účelem je donutit jedince, aby se zbavil poškozujícího podnětu, vyhnul se mu, nebo aby v případě již vzniklého poškození nepoužíval zraněnou tkáň a tím ji chránil před dalším poškozováním. Akutní bolest je provázená podrážděním tzv. sympatického nervového systému aktivujícího organismus k obraně či útěku: dochází přitom ke zvýšení krevního tlaku, zrychlení pulsu a dýchání, k pocení či rozšíření zornic.
• Chronická bolest trvá obvykle déle než 3-6 měsíců a nemusí být spojená s jasnou příčinou. Nemá tedy obranný charakter, naopak sama se stává nemocí a vyvolává celou řadu dalších patologických procesů v těle i tzv. utrpení, které ji může zase zhoršovat. Často je chronická bolest spojená s psychickými změnami (deprese, sociální izolace), nechutenstvím, poruchami spánku, změněným chováním (otupělost nebo naopak přecitlivělost), ale i fyzickými problémy (např. poruchy střevní činnosti, pohlavních funkcí apod.).

Poznáme, že koně něco bolí?

Ale přejděme od lidí ke koním a k tomu, jak oni asi bolest vnímají a proč. Koně jsou živočišný druh, který od své podstaty nedává bolest najevo. Uznejte sami: pokud by v přírodě žijící kůň coby lovné zvíře dal najevo bolest, všimnou si toho predátoři a z celého stáda se zaměří právě na něj v domnění, že se známkami bolestí je tento jedinec i fyzicky hendikepovaný a tím i snadnější kořistí; proč se hnát za silným a zdravým jedincem, když ulovit jedince bolavého a patrně slabšího přináší větší úspěch na naplnění žaludku? Koně proto bolesti a fyzické slabosti maskují; který kůň byl větším mistrem tohoto maskování, ten měl větší šanci nebýt uloven i přes svoji nemoc nebo zranění a pokud se vyléčil, mohl předat více svých genů dalším generacím. Avšak to, co bylo pro koně po miliony let výhodou, je nyní naopak často nevýhodou - lidé mnohdy nepoznají, že jejich koně něco bolí, nešetří je, neřeší jejich problémy a tím jim ztěžují, či dokonce zkracují život.

Pokud člověk hodnotí přítomnost a míru bolesti u zvířat, konkrétně u koní, je odkázán na sledování nejrůznějších „průvodních" příznaků a jejich uvedení do dalších souvislostí. V současné době už odborníci popsali celou řadu metod hodnocení bolesti u zvířat a doporučení, jaké příznaky sledovat a jakou váhu jim přikládat (viz velmi podrobná stránka edinburské univerzity Guidelines for the Recognition & Assessment of Animal Pain). Toho mohou využít nejen samotní majitelé, ale i veterináři či dokonce pracovníci veterinárních správ, kteří by měli být (nejen) na základě posouzení známek bolesti schopni co nejobjektivněji posoudit welfare koní a odhalit jejich případné týrání!

Ale pojďme k jádru pudla! Přítomnost a míra bolesti se dá zjistit podle celé řady příznaků. Jednak to jsou fyziologické tělesné změny, dále výsledky laboratorních vyšetření (z praktického hladiska především krve) a v neposlední řadě tzv. behaviorální reakce, čili změny a způsoby chování.

1. Fyziologické (tělesné) reakce na bolest

Jak jsme již zmínili, akutní bolest je provázená aktivací sympatického nervového systému včetně přidružených hormonů (adrenalin, kortikoidy). To můžeme poznat například podle těchto příznaků:

• rozšíření zornic a/nebo široké otevření víček,
• zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence,
• zrychlení dechu nebo jeho prohloubení,
• naježení chlupů,
• zvýšení svalového tonusu,
• pocení,
• zvýšení kálení a močení.

2. Biochemické změny jako reakce na bolest

V tělních tekutinách, především krvi, se objevují látky, jejichž přítomnost nebo zvýšené množství často provází bolestivé stavy. Jejich vyšetřením tak můžeme zjistit hodně důležitých informací o stavu koně, byť jsou tyto metody poněkud méně praktické. Může se jednat například o tyto změny:

• mění se plazmatická koncentrace glukózy, volných mastných kyselin, kyseliny mléčné a jiných látek,
• zvyšuje se hladina stresových hormonů (i v slinách), např. kortizolu,
• zvyšuje se hladina některý enzymů, nacházejících se normálně uvnitř buněk, například svalových (kreatinkináza) či jaterních (sorbitol dehydrogenáza),
• může se zvýšit hladina tzv. proteinů akutní fáze,
• v krevní plazmě či v mozkomíšním moku se mění koncentrace některých neurostransmiterů a neuromodulátorů, dalších enzymů či hormonů.

Protože změny těchto látek provázejí i jiné problémy, které s bolestí souviset vůbec nemusejí, je třeba je vždy posuzovat v souvislosti s dalšími (potenciálními) příznaky bolesti.

3. Změny chování a charakteristické chování jako příznaky bolesti u koní

Chování je velmi důležitý aspekt posuzování bolesti u koní. Díky změně chování se kůň může bolesti vyhnout nebo ji zmenšit (snížení aktivity, ulehnutí, nehybnost apod.). Díky reflexním reakcím zase reaguje na akutní bolestivý podnět (např. cuknutí nebo odtažení končetiny či jiné části těla od bolestivého podnětu až odchod či útěk od něho, který je pro koně typický), snaží se o odstranění bolestivého podnětu (lízání, kousání, škrábání, ale i útok na bolest vyvolávající podnět, třeba člověka). Pokud kůň trpí bolestí, především pak chronického rázu, má tendenci omezovat sociální chování, může neobvykle (více či méně) reagovat na známé povely nebo bude nadměrně nepozorný.

Konkrétně: koně reagují na bolest zaujímáním různých postojů nebo změnou v pohybových vzorcích. I to je samozřejmě individuální a někdy vyžaduje dobrého pozorovatele, který konkrétního koně skutečně dobře zná; jiné změny chování jsou naopak výrazné či charakteristické a většinou indikují už větší bolest, kterou kůň není schopen zamaskovat. Může se jednat o tyto změny chování:
a) abnormální postoje, které se různí podle typu či místa bolesti:

• příliš dlouhé/časté ležení,
• ležení na boku s plně nataženými končetinami,
• neochota se zvednout,
• odlehčování hrudní končetiny nebo nadměrné odlehčování pánevní končetiny,
• odlehčování obou pánevních končetin - např. sedání si na žlab, opírání se o zdi apod.,
• přenášení váhy na zadní končetiny,
• přepadávání,
• hrbení se, stahování ocasu pod tělo nebo naopak udržování nataženého postoje,
• ztuhlé držení krku.

b) změna pohybu a předvádění končetin (chodů)

• kulhání (rozlišujeme několik typů a stupňů kulhání) na jednu či více končetin,
• celkové snížení aktivity, omezení pohybu na nutné minimum, nadměrné postávání či polehávání,
• vybírání si pohodlnějších povrchů pro chůzi, opatrné našlapování,
• odmítání provádět určité pohyby/cviky,
• změny v držení těla v jednotlivých chodech pohybu (zvedání hlavy a krku, prohýbání hřbetu, neochota se ohnout do strany, přijít na přilnutí, vzít na hřbet apod.) a změny v nohosledu (mimochod apod.).

c) změny v celkové aktivitě a abnormální chování
Změny aktivity se mohou různit - od úplné neaktivity až po maniakální hyperaktivitu, někdy se mohou tyto extrémy dokonce i střídat. Bolest různých částí těla může mít speciální příznaky, například:

• žvancování (vypadávání sousta z huby při žvýkání) při bolesti v hubě,
• headshaking (třesení, házení hlavou) při bolesti hlavy,
• podupávání při bolestech končetin.

Další charakteristické projevy bolesti u koní jsou například:

• nechuť ke žrádlu a/nebo pití
• švihání ocasem, stahování ocasu mezi nohy,
• otáčení či naklápění hlavy,
• celkový neklid,
• napínání na močení,
• lízání, kousání, škrábání bolestivého místa,
• kopání (po břichu), hrabání,
• válení se (především opakované).

Je třeba myslet na to, že bolest může ovlivnit schopnost se učit, tedy zpomalit reakce na povely nebo osvojování nových cviků. Známý je i fakt, že bolest a s ní spojená změna chování koně může vést až ke změně jeho postavení v sociální hierarchii stáda, s čímž dochází i k narušení psychiky. Kůň, který trpí bolestí, proto může mít i změněné chování tímto „sociálním" směrem:

• může být netečný, chovat se ospale, často postávat se svěšenou hlavou,
• straní se stáda, nemá zájem o ostatní koně, zvířata, lidi, hříbata ztrácejí hravost,
• může se ale chovat naopak ustrašeně, znepokojeně, nadměrně se lekat, může být ostražitější, stále na pozoru, či dokonce mít sklony k přecitlivělosti až agresivitě.

d) výraz obličeje, hlasové projevy
Některá zvířata projevují bolest mimikou obličeje. U koní jsou tyto projevy omezené a nejsou zdaleka tak dobře prozkoumány. Všimnout si můžeme například

• flémování,
• změny pozice uší (především sklopení dozadu a dolů),
• méně pohyblivých očí (strnulý výraz obličeje),
• někdy rozšířených nozder.

Z hlediska hlasových projevů bolesti je o koních známo, že „trpí tiše". Sténání, chroptění, pořehtávání a podobné - spíš tišší a opatrné zvuky - jsou proto vzácné a obvykle se jimi projevují koně ve větších bolestech popřípadě hříbata.

Ideální je, když daného koně někdo důvěrně zná a je schopen vyhodnotit jeho vzorce chování v daném prostředí za 24 hodin: jak a kolik žere, jak a kolik se pohybuje či odpočívá, jak se začleňuje do společnosti apod. Pak může podchytit změny jeho typického chování a tím i předpokládat, že ho něco bolí.

e) reakce na podání analgetik
Protibolestivé léky (analgetika) mohou mnohé bolesti utlumit. Pokud se kůň po určité době od jejich podání vrátí nebo přiblíží ke svému obvyklému chování, držení těla a/nebo pohybu, lze z toho vyvodit, že trpěl bolestí. K tomuto účelu se nemusejí používat pouze analgetika celková, ale i lokální (zde se používají především léky snižující citlivost - anestetika).

Jak na praktické posouzení bolesti

Edinburská univerzita vypracovala poměrně rozsáhlé směrnice posuzování bolesti u zvířat. V nich radí, jak postupovat v praxi, když chcete vyhodnotit, zda vašeho svěřence něco nebolí. Samozřejmě záleží na zkušenostech hodnotícího, proto je dobré přizvat si na pomoc nezaujatou osobu, nejlépe zkušenou či přímo odborníka (trenér, veterinář, podkovář apod.).

• Podívejte se, jak se k sobě zvířata navzájem chovají, a sledujte chování daného zvířete.
• Vyhodnoťte zjištěnou abnormální aktivitu nebo postoj, včetně držení končetin, hlavy, krku, uší a ocasu.
• Zjistěte a posuďte jakékoli změny chodu (včetně kulhání).
• Přistupte ke zvířeti, abyste posoudili, jak se chová při vyrušení (reakce na podněty), při běžné manipulaci, sledujte rychlost reakce na úlek.
• Hledejte příznaky špatného stavu těla, kůže a srsti, přítomnost vnějších parazitů, ran nebo jiných příznaků nemoci.
• Všímejte si fyziologických příznaků bolesti, tj. změna dýchání (ztížené, zrychlené, povrchní dýchání, dýchání hubou, apod.), pocení, třes, zvýšený svalový tonus, rozšířené zornice, široce otevřené oči, deprese a agrese k pozorovateli, především jako reakce na dotyk.
• Všímejte si jakýchkoli okolních podmínek (fyziologický stav, prostředí nebo péče), které mohou mít na zvíře vliv (březost, silný déšť, apod.).
• Zohledněte i to, zda bylo zvíře předtím již léčeno nebo se s ním nějak zvláště manipulovalo (např. vyšetřování).

Rozhodně pokud jako majitel nebo ošetřovatel zjistíte, že koně něco bolí, nenechávejte to být, ale hledejte příčinu a ideálně i řešení; volejte veterináře a vše s ním důkladně proberte. Nezapomeňte, že koně pro lidi tvrdě pracují často i navzdory skutečným bolestem, za což mnohdy zaplatí zhoršením své pohody i zkrácením života. Je proto úkolem lidí, aby si u nich všímali i těch nejmenších známek bolesti, snažili se je řešit a koním tak mnohdy nelehký život usnadnili!

Videa a fotografie

Ze stránky Guidelines for the Recognition & Assessment of Animal Pain se můžete podívat i několik videí dokumentujících příznaky bolesti u koní. Je třeba si ale stáhnout přehrávač videí QuickTime.

Kůň se schvácenými kopyty přenáší váhu z nohy na nohu: http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Moviepages/Movies/Laminitis.mpg

Pony s bolestí břicha (grass sickness) vykazuje příznaky "jako by chtěl močit": http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Moviepages/Movies/grey_pony_clip3.mpg

Pony v depresi z bolesti (grass sickness) http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Moviepages/Movies/depressed_brown_pony.mpg

A zde ještě fotografie koně postiženého kolikou s nataženým postojem http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Imagepages/ImageEQstretch.htm

Foto koně s bolestí způsobenou nemocí grass sickness v nahrbeném postoji opírající se o zeď http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Imagepages/ImageEQnarrowbase.htm

Foto schváceného koně vystrkujícího bolavou končetinu http://www.vet.ed.ac.uk/animalpain/Pages/Imagepages/ImagelameArab17.htm

 

Zdroje informací a další čtení:

K. Dostálová: Bolest, E-learningová podpora mezioborové integrace výuky tématu vědomí na UP Olomouc.
J. E. Kent, V. Molony: Guidelines for the Recognition & Assessment of Animal Pain, 2008.
A. F. Fraser: The Behaviour and Welfare of the Horse, 1992.