Jaime Jackson: přirozený bosý trim pro pracující koně

28. 1. 2010 Petra Šantrůčková Autor fotek: http://www.thesoulofahorse.com/
/data/imgs/00027689l.jpg
/data/imgs/00027689l.jpg

Amerického kopytáře Jaime Jacksona, zakladatele Asociace pro rozvoj metod přirozené péče o koně (AANHCP) a tzv. přirozeného kopytního trimu, jsme nedávno poznali díky rozvoru pro časopis The Horse´s Hoof. Tentokrát se z jeho úst dozvíme něco více o bosých koních: zda a jak mohou pracovat a sportovat a jaká kritéria pro to musí člověk dodržet.

Udělej to přirozeně!

Trimování bosých výkonnostních koní - rozhovor časopisu Equuine Wellness Magazine s Jaime Jacksonem

Kování výkonnostních koní je dlouhá tradice, ať už to jsou drezůrní, vytrvalostní, dostihoví, skokoví nebo reiningoví koně. Jak si stále více jezdců uvědomuje, že jejich koňští partneři mohou dobře vykonávat svoji práci i bosí a kolikrát ještě lépe, tento názor se šíří dál. Profesionální kopytář Jaime Jackson nám vysvětlí, kteří koně mohou dobře pracovat naboso, o kterých trimovacích metodách je třeba uvažovat a které jiné faktory vstoupí do hry, aby vznikl spokojený bosý výkonný kůň.

EW: Mohou koně uspěšne pracovat naboso?

J.J.: Všichni koně mohou pracovat bosí, nebo v některých případech se mohou při ježdění použít profesionálně přizpůsobené koňské boty. Ale to, zda bude kůň bez podkov tak úspěšný nebo ne, bude, možná ironicky, záležet nejvíce na stejném druhu péče, jakou dostávají i podkovaní koně! A ta zahrnuje:

  • Nejezdit a netrénovat koně zpúsobem, který přesahuje atletické možnosti koně a který způsobuje bolest, přetížení či kulhání v jakékoli části pohybového aparátu, ne pouze kopyt.
  • Nepodávat taková krmiva nebo léky, která vyvolávají laminitidu - problém rozšířený po celé koňské komunitě.
  • Kopyta upravovat do přirozeného tvaru.
EW: Které faktory jsou důležité, aby mohl bosý kůň úspěšně pracovat?

J.J.: "Přirozená koňská péče", jak ji nazývají zastánci, zahrnuje přirozené ustájení, pohyb a úpravu kopyt. Toto společně pomáhá houževnatosti kopyt, umožní koním chodit bez podkov (nebo v některých případech s profesionálně přizpůsobenými koňskými botami). V minulosti už bylo mnohokrát zdokumentováno, že podkovy zeslabují a deformují kopyta. Dnes již zastánci bosonožství a kopytáři vědí ze zkušeností, že je to pravda. Přesvědčivý neoficiální důkaz od významných vytrvalostních jezdců ukazuje, že kování brzdí cirkulaci a způsobuje únavu, což znemožní optimální výkonnosti koně.

EW: Proč je tak rozšířený názor, že kůň podávající výkon potřebuje podkovy?

J.J.: Tato myšlenka se neaplikuje pouze na "výkonnostní", ale na všechny koně! Se všemy informacemi na internetu, stupajícím počtem příznivců bosonožství po celém světě, s tolika knihami a časopisy vyzdvihujícími ježdění naboso mě udivuje, že tolik jezdců a profesionálů (kováři, veterináři, trenéři) zůstává neinformovaných nebo špatně informovaných - nebo imuních - vůči stávající "bosonohé revoluci". Z velké části to způsobuje množství pseudo-vědeckých tvrzení ze samotné "kovářské kultury", která se po stalení neměnila, až do současné doby rozkvětu přirozené péči. Kováři a dokonce veterináři stále věří a široko daleko prohlašují, že chovatelská selekce je viníkem slabých a nekvalitních kopyt ("šlechtěním jsme oddělili kopyto od koně - we have bred the hoof out of the horse"). Zastánci bosonožství už ví, že to není pravda, a že křehká a slabá kopytní stěna, měkké a přecitlivělé chodidlo, špatná cirkulace a mnohé další jsou přímé důsledky škodlivých účinků podkování. Odstraňte podkovu, zajistěte pravidelnou přirozenou úpravu kopyt a ustájení a nekvalitní kopyto se náhle vyléčí a stane se z něho vynikající kopyto.

EW: Proč je to tak?

J.J.: Po milión let byla koňská kopyta podrobena přirozené selekci. Ve vývojové přímce koně je selektivní plemenitba něco velmi nového a geneticky omezeného - nemohla potlačit nadčasově latentní "adaptaci" nohou Equus caballus (Bruce Nock, PhD: The Biology of Natural Horsemanship). Jen ji domestikační metody péče "schovaly" nebo utlumily v každém domácícm koni - od miniaturních k těžkým plemenům, od plnokrevníků po araby a se vším mezi nimi. To lze dnes hojně dokázat na kopytech divokých koní z Velké pánve v USA i z podobných suchých oblastí po celém světě. Tito"divocí" koně pocházejí z domestikovaných chovů a všichni překonali nepříznivý vliv domestikace na koňská kopyt.

Pokud dostane jakýkoli domácí kůň příležitost volně žít v divočině, ihned se mu začne formovat původní geneticky daný přizpůsobivý tvar kopyt. A tady chci být zcela přesný: to kopyto se nepřizpůsobilo "divokým odmínkám" - tato adaptace probíhala už před milióny let, nebo ještě přesněji na počátku existence druhu Equus caballus. Spíš se jedná o odhození "odpadního materiálu", způsobeného podmínkami domestikace, poté se přetvoří podle přirozených růstových vzorců, které jsou zbržděné podkováním a nepřorozenými trimovacími metodami.

EW: Jestliže kůň nosil většinu svého života podkovy, může přejít na boso? Má na to nějaký vliv jeho plemenná příslušnost?

J.J.: Všichni koně mohou být bosí. Znovu zopakuji skutečnost, že v každém koňském kopytě dřímá podstata přirozeného (adaptovaného) kopyta. Výzvou je tuto podstatu probudit celostní přirozenou péčí. V současné době už tisíce chovatelů zjišťují, jak na to. Odmítli klamavou podkovářskou vědu, která kazí kopyta jejich koní, sami se vzdělávají o přirozených potřebách koně a našli chytré způsoby, jak probrat podstatu přirozenosti kopyt ze spánku. Naučili se, že přirozené kopyto umožňuje a podporuje všechny rozumné koňské disciplíny a že bosí koně méně kulhají než okovaní. A že to všechno proběhlo bez profesionální podkovářské péče, která stále pracuje v zavádějící víře, že domestikace zničila kopyta koní z genetického hlediska.

A to neříkám, že nejsou vážné obavy, co se týče tradičních postupů - zejména poškození nohy způsobené podkováním, nepřirozené způsoby ustájení i ježdění a invazivních veterinárních procedury na kopytech. Je-li toto poškození trvalá a ničivé, potom to žádná z přirozených metod trimování či přirozený chov nemohou změnit, ačkoliv přirozený způsob péče bude minimalizovat utrpení a nebude zhoršovat dosavadní stav. Přesto však existuje mnoho neoficiálních důkazů, že hodně patologických změn na kopytech, které byly považovány za "nevyléčitelné", se snadno zahojilo díky skutečné přirozené péči. Už jen z tohoto důvodu doporučuji, aby všichni koně byli osvobozeni od podkov - přesněji, naboso je lepší cesta.

Kromě oslabujících patologických stavů nejsou věk, plemeno ani dosavadní podkování důvodem pro to nechávat na kopytech koní podkovy. Je to "koňské" být bosý.

EW: Co musíme vzít v úvahu při trimování výkonnostních koní? Vyžadují různé disciplíny různé trimovací metody?

J.J.: Víra v odlišný způsob trimování jednotlivých koní, podle jezdecké disciplíny, exteriéru, plemene atd. má své kořeny v podkovářské kultuře "korektivního podkování". Předpokládá se, že jednotliví koně se "přirozeně" pohybují různě - z důvodu rozdílnosti plemene, práce, exteriéru atd. Je to přece jasné, že musejí být trimováni a podkovávaní různě.

Tato logika je pochybná, protože ignoruje druhově přirozené chody koní i skrytou adaptaci kopyta. Mezi zastánci přirozené péče o kopyta je dobře známo, že přirozený trim vytváří nejoptimálnější možný biomechanický tvar kopyta, protože to imituje kopyto divokého koně a podporuje jeho přirozené chody. Kůň, který se pohybuje přirozeně, je biomechanicky mnohem výkonější, méně stresovaný a méně náchylný k poškození a kulhání. A navíc, jeho individuální stavba těla, jemné odlišnosti chodů jako důsledek individuální stavby svalů a kostí, temperamentu (např. plemeno) a požadavků, jež na něho klade znalý jezdec, který ví, co to znamená být skutečně přirozeným jezdcem, to vše využije výhod biomechanicky efektivního, přirozeně trimovaného kopyta. Je pravděpodobné, že prakticky všechny případy kulhání jezdecky využívaných domácích koní jsou způsobené tím, že koně s nepřirozeně upravenými/podkovanými kopyty jsou ježděni způsobem poškozujícím jejich přirozené chody.

EW: Potřebují pracující koně trimovat častěji?

J.J.: Všichni koně by měli být trimováni tehdy, když to potřebují. Nadměrný růst (nadbytečný materiál z kopyt se u divokých koní normálně obrousí) vytváří otočný bod nepřirozené pákové síly a nevyvážený pohyb a může to způsobit pohromu. Doporučuji, aby koně byli trimování v intervalech ne delších než čtyři týdny, pokud jim nedokážeme zajisti přirozené opotřebení jak lze vidět v některých zařízeních poskytujících přirozené podmínky chovu).

EW.: Na co dále je třeba myslet u výkonnostních koní, například krmení, povrch výběhů a obecná péče o kopyta?

J.J.: Má doporučení přirozeného ustájení a obecné péče o kopyta jsou popsaná v mé knize Paddock Paradise: A Guide to Natural Horse Boarding. Myslím, že je to téma tak důležité, že bych byl příliš povrchní, kdybych ho měl popsat ve dvou, třech bodech. Stručně řečeno, PP nabízí vizi a metodu chovu koní založené na pohybech stáda (rodiny) divokých koní. Funguje to a mnoho chovatelů koní, koňské záchrané stanice a chovná zařízení mi píší, že do svého systému úspěšně včlenili PP, a šíří to dál.

EW: Máte nějaký velký příběh bosého výkonnostního koně?

J.J.: Existuje mnoho úspěšných příběhů bosých koní, včetně slavné vytrvalostní jezdkyně Karen Chaton a jejího araba Chiefa, anglických dostihových koní Kavi a Saucy Night a (co může překvapit příznivce drezury) lipičtí hřebci Španělské jezdecké školy ve Vídni. Nedávno jsem emailem dostal fotografie íránského mezinárodního skokového jezdce Maziara Jamshidkhani - velmi působivé a naboso! Časopis od Yvonne Welz, The Horse´s hoof, stojí také za pozornost, v každém čísle jsou představeni úspěšní jezdci na bosých koních - inspirativní příběhy z různých disciplín.

EW: Mají koně lepší výkon naboso?

J.J.: Přirozeně trimovaní koně, ať už na volno nebo pod jezdcem, jsou schopni se pohybovat přirozeněji, než když jsou okovaní. Mělo by být zájmem a cílem jezdce, aby se stal skutečně přirozeným jezdcem, takže ze svých koní bude schopen dostat to nejlepší. Moje filozofie je, že koně, bez ohledu na to, jak se budou využívat, musí být vždy ježděni přirozeně (v souladu s jejich přirozenými chody) a jejich výkon by se měl měřit podle tohoto celostního standardu. Koně, jejichž přirozené atletické schopnosti jsou následkem ježdění zkažené, zejména na vysoké úrovni, jsou nevyhnutelně odsouzeni ke kulhání, trápení a někdy musí být utraceni.

Abych se vrátil k veselejšímu tónu, čtenáře jistě potěší, že ve volné přírodě jsou koně soutěživí, milují běhání a skákání, rádi se předvádějí a jsou ochotní spolupracovat. Rovněž se zdá, že mají rádi lidskou společnost, když je uctivá a neohrožuje je. Myslím, že tohle je důležitá zpráva - koně instinktivně chtějí spolupracovat a pracovat pro nás, jak nejlépe dokážou. Ale na naopak, abychom jim neškodili, měli bychom to udržovat v rozumné míře a přirozené.

Jamie Jackson www.equinewellnessmagazine.com

Podobné články

Když vidíte koně stát o třech nohou, chcete od veterináře nebo kováře slyšet: „Je to absces“. Z dobrého důvodu. Většina abscesů se totiž sama…

Jedním z charakteristických znaků mezenchymálních kmenových buněk (MSCs) je schopnost měnit se na různé typy. Méně známé jsou však jejich silné…