Hříběcí (lat. adenitis equorum, coryza contagiosa equorum, angl. strangles, slov. kach, něm. Druse) je celosvětově rozšířené vysoce nakažlivé onemocnění horních cest dýchacích koní a dalších koňovitých (v našich podmínkách se kromě koní týká především oslů).

Je to jedna z nejčastějších infekcí dýchacích cest koní (International Collating Centre uvádí, že představuje až 30 % všech infekčních nemocí) a je logické, že oprávněně přináší obavy především v oblastech, kde se okolo koní točí peníze, sportovní úspěchy a vlastně jakýkoli podobný „zisk". Samotná nemoc totiž dlouho trvá, léčba je zdlouhavá a k samotné nemoci se přidružují závažné komplikace.

Pro zajímavost: Ve Švédsku, kde na toto téma provádějí statistiky, byl u koní zjištěn tento poměr výskytu hříběcí a chřipky.

	2000	2001	2002	2003
poměr hříběcí/chřipka	4:1	4:1	6:1	4:1

Hříběcí způsobuje bakterie Streptococcus equi subsp. equi. Za zmínku možná stojí, že u koní se kromě tohoto druhu streptokoka vyskytují i další, a to Streptococcus equi subsp. equisimilis či Streptococcus equi subsp. zooepidemicus, kteří vyvolávaní různé hnisavé infekce reprodukčních orgánů, záněty dýchacích cest včetně plic, mastitidy, septikémie aj. infekce.

Nakažení a přenos nemoci

Jakmile se hříběcí dostane do stáje, šíří se mezi koňmi rychle, a to buď přímým kontaktem, nebo nepřímo znečištěnými předměty a osobami. Bakterie se totiž vylučují nosním výtokem a hnisem z otevřených abscesů. V prostředí mohou přežít poměrně dlouhou dobu (až 8 týdnů na výstroji a na dřevěných částech stáje, ve vodě nejméně 4 týdny). Kůň bakterie vdechne a ty se z dýchacích cest dostanou do příslušných mízních uzlin.

Nezapomeňme na to, že imunitu u jakéhokoli koně významně snižuje stres, náročná práce, závody, přeprava, jiné nemoci, nevhodné podmínky ustájení apod.

Onemocnět mohou koně jakéhokoli věku, přestože mladí a staří jedinci jsou mnohem vnímavější. Mladí koně ještě nemají dostatečnou imunitu, protože se s nemocí dosud nesetkali, staří koně už mají oslabený imunitní systém, což souvisí s vyšším věkem. Je tedy jasné, že imunitní stav koně (a nejen v závislosti na věku!) je pro rozvoj nemoci nakaženého koně rozhodující.

Příznaky

Klinické příznaky se obvykle objeví za 3-14 dní po nakažení.

Patří k nim především:

• horečka (až 41°C) a s ní související skleslost a nechutenství koně,
• oteklé a zvětšené mízní uzliny v oblasti hrdla a krku, v nichž se tvoří abscesy. To může vést až k částečnému zneprůchodnění dýchacích cest a k problémům s polykáním.
• silným výtok z nosu, který začíná jako průhledný, ale rychle se mění v hnisavý a často teče ve velkém množství
• často se objevuje také kašel.

Postižení koně mohou mít tyto příznaky různě výrazné - nejbouřlivěji se hříběcí projevuje u mladých koní (do 5 let). U jinak zdravých jedinců v dobré imunitě se naopak může objevit pouze výtok z nosu bez otoku mízních uzlin.

Atypická forma hříběcí se projevuje jako chřipka a může tak zůstat ve stáji dlouhou dobu „nepovšimnutá".

Obecně trvá hříběcí asi 23 dní.

Proč je hříběcí vážnou infekcí

Význam hříběcí:

• vysoce nakažlivé onemocnění
• dlouhodobé snížení výkonnosti koní, dlouhodobá nemožnost ho využívat
• časově a mnohdy i finančně nákladné léčení
• vážné a často smrtelné komplikace.

Hříběcí sama o sobě může zabíjet (v nekomplikovaných případech je zde mortalita okolo 1 %, čili uhyne 1 kůň ze 100), ale hlavní důvod, proč se jí zabývat, je rychlost, s jakou se šíří mezi koňmi, a doba, po kterou v nich zůstává. Ve velké populaci mohou epidemie trvat i měsíce!
Ve chvíli, kdy se začnou objevovat i komplikace, se může mortalita zvýšit až na 10 % (čili může uhynout každý desátý kůň).

Léčba

Léčba hříběcí obvykle spočívá v tzv. podpůrných opatřeních, kam patří například podávání protizánětlivých léků pro snížení příliš vysoké horečky a podporu příjmu potravy.

Co se týče přímo zahubení původce nemoci, jako u mnoha jiných streptokokových infekcí se nejlépe osvědčily penicilín a z něho odvozená antibiotika. Jenže to má jeden zádrhel: Lze je použít pouze do chvíle, kdy se již začnou tvořit abscesy. Do nich totiž antibiotikum nijak nepronikne a "nevyléčí je", nezahubí v nich bakterie. Pokud se bude koni i přesto podávat, zabrání dozrání abscesu, jeho otevření a vyprázdnění, což je důležitá součást léčby hříběcí. Bakterie se pak mohou po těle roznášet z perzistujících abscesů lymfatickou cestou do dalších orgánů (viz komplikace). Rozhodnutí podat antibiotika proto závisí na stádiu infekce a je zcela v kompetenci přizvaného veterináře.

Uvědomte si, že vše, co z abscesu vyteče, je vysoce infekční! Ošetřujte proto tyto rány na takovém místě, které lze řádně vyčistit a dezinfikovat, vypláchnutou tekutinu nevylívejte jen tak na zem, do podestýlky, na trávu apod.

Dalším bodem léčby hříběcí je péče o postižené mízní uzliny, jejich drenáž a dezinfekce. Vzniklé abscesy mohou samovolně prasknout - k tomu je lze nahřívat teplými obklady. Někdy tomu musí pomoct veterinář a otevřít je chirurgicky. Jakmile se absces otevře, je velmi důležité držet ránu čistou. Osvědčilo se proplachovat „díru" naředěným roztokem povidon-jodidu, za použití velké stříkačky s nasazeným flexibilním katetrem/kanylou odpovídající velikosti. Okolí rány je třeba také udržovat v pečlivé čistotě.

Přes všechnu péči trvá úplné zhojení hříběcí několik týdnů.

Komplikace

Jak jsme již uvedli, nejzávažnějším aspektem hříběcí je možný výskyt jejich komplikací. K nim patří především:

Tvorba abscesů v mízních uzlinách jinde po těle nebo v různých vnitřních orgánech, kam se bakterie rozšířily lymfou (například plíce, nervová tkáň aj.). Tento stav, zvaný anglicky výstižně „bastard strangles", je sice vzácný, ale téměř vždy smrtelný.

Purpura haemorrhagica čili petechiální horečka. Tato vzácná komplikace se projevuje červenými tečkami v kůži a sliznicích (například dásních), což je způsobené krvácením z malých cévek pod kůží. Dále se objevují otoky končetin a hlavy. Vyskytuje se častěji u mladých zvířat a je bohužel často smrtelná. Purpura haemorrhagica je spojována s cirkulujícími komplexy protilátek a určitých proteinů S. equi. Periferní nahromadění tekutiny (= otoky) může být tak extrémní, že dojde k selhání krevního oběhu.

Chroničtí přenašeči. Někteří koně se mohou stát chronickými přenašeči této infekce. Bakterie s jim „schovaly" do vzdušných vaků, a to obvykle ve formě chondroidů (kuličky vysušeného hnisu). Vzniká tak empyém vzdušného vaku, který může sám o sobě být velmi závažným problémem. Přenašeče lze diagnostikovat endoskopicky, plus odebrání výplašku ze vzdušných vaků na bakteriologické vyšetření. Obojí se doporučuje provádět každému koni, který se zotavil z klinické nemoci, aby se zjistilo, zda není „utajeným" chronickým přenašečem.

Diagnostika

Podívejme se aspoň krátce na to, jak poznat, že kůň trpí hříběcí.

U jedinců, kteří již mají klinické příznaky (především hnisavý výtok z nosu), se má provést výtěr za zadní části nosní dutiny (nasopharynx) nebo se vytře přímo otevřená abscedovaná mízní uzlina.
Pokud nejsou všechny příznaky výrazné, lze si hříběcí snadno splést s jinou, méně závažnou bakteriální infekcí, nebo například s chřipkou. V těchto případech je těžké provést včasnou diagnostiku a může tak dojít k tomu, že se nakazí velké množství koní, než se vůbec hříběcí diagnostikuje.

Prevence

Je jasné, že nikdy se člověk nemůže hříběcí spolehlivě vyhnout. Přesto však existuje celá řada osvědčených postupů, které minimalizují riziko zavlečení této infekce do stáje, a pokud už ve stáji propukla, pomohou omezit počet nakažených a nemocných koní na možné minimum.

Zde je pár tipů:

Vyhýbejte se kontaktu s koňmi, které neznáte.

Nepřeplňujte stáje/ustajovací zařízení koňmi.

Pokud přijde do stáje nový kůň, dejte ho do karantény (doporučuje se až 6 týdnů) a sledujte, zda nemá klinické příznaky jakéhokoli onemocnění. Nepohybujte se volně mezi izolovaným koněm a ostatními koňmi stáje.

Nepůjčujte si výstroj či jiné předměty od neznámých koní.

Omezte vstup lidí do své stáje, především těch, kteří pocházejí z postižených stájí/oblastí.

Snažte se, aby vaši koně nepřišli do kontaktu s koňmi ze sousedních stájí, jejichž nákazová situace není známá.

Pokud se již hříběcí ve stáji objeví, je dobré postupovat přísně, aby se co nejméně rozšířila.

Okamžitě izolujte nemocného/infikovaného/podezřelého koně. Při manipulaci s takovým koněm používejte rukavice nebo si pak pořádně umyjte ruce. Jakékoli vybavení patřící nemocnému nelze používat u jiných koní a je třeba ho po použití pořádně dezinfikovat, včetně vidlí a koleček na hnůj.

Zajistěte dezinfekci stáje (například Virkon), nádoby na vodu a krmení a další vybavení.

Pozorně monitorujte tělesnou teplotu zvířat, která přišla do kontaktu s nemocnými koňmi. Tak můžete včas odhalit, že onemocněli i oni, a můžete zahájit léčbu ještě dřív, než se objeví klinické příznaky a než kůň začne bakterie vylučovat.

Stáje je třeba uspořádat tak, aby zvířata, která byla v kontaktu s nemocnými, se nedostala ven a nešířila nákazu dále. Koně, kteří nebyli infikovaní, ale byli v kontaktu s nemocnými, lze propustit z izolace, pokud měli tři nazofaryngeální výtěry odebrané v dvoutýdenních intervalech negativní. Do stáje by neměli vstoupit žádní jiní koně, dokud není možné je držet v přísné izolaci od jakékoholi možného zdroje infekce.

Konzultujte s veterinářem možnost vakcinace koní, aby se omezilo šíření infekce mezi nová zvířata.

Protože i navenek zdraví koně mohou přenášet Strep. equi, může dojít k tomu, že se epidemie hříběcí budou opakovaně objevovat zas a znovu, dokud se neprovedou nákladná diagnostická opatření a agresivní karanténní opatření!

Další informace (včetně fotek) můžete najít například na těchto stránkách:

Breaking the Strangles Hold (anglicky)

iFauna.cz: Nemoci koní - Hříběcí (česky).

referáty-seminárky.cz (česky)

mikrobiologická diagnostika veterinárně významných zástupců... (česky)

Wikipedia (anglicky)

Horsevet.co.uk (anglicky)

Jezdectví 7/2008 str. 80-82

Diskuse o hříběcí na El Pasu 2009

Rozhovor online s Ivanem Černochem ohledně hříběcí na El Pasu