Hříbátko vypadne z matky v lehce průhledném amniovém vaku. Většinou je protržen už při porodu, ne-li, protrhneme ho a mláďátko z něj vysvobodíme, hrozí udušení. Pokud hříbě nedýchá, vyčistíme nozdry a tlamku, masírujeme hrudník věchtem slámy, případně použijeme umělé dýchání – dýcháme do jedné nozdry, druhou nozdru a tlamku při vdechu do hříběte ucpeme, synchronně voláme veta, pokud již není přítomen.

Pupeční šňůru ukvapeně nepřerušujeme. Ve vzdálenosti cca 3–5 cm od bříška se nalézá na pupečníku zeslabené místo, kde se pohyby mláděte nebo povstáním matky přetrhne sám. Pokud ne, uchopíme pupečník do dlaně u břicha a v příslušném místě ho ukroutíme. Stříhání pupeční šňůry je až poslední možnost, pupečník má při ostrém přerušení tendence krvácet. Pak je nutný podvaz – sterilní obinadlo, kousek mikrotenového sáčku, tak 3 cm od břicha. Pupečník první týden opakovaně dezinfikujeme – první dva dny 4x, pak 2x denně. Při krvácení lze také konec pupíku sevřít na chvíli do sáčku s ledem.

A ještě ad pupík – v dalších dnech by měl zasychat. Rozhodně z něj nesmí nic odkapávat, nesmí být horký ani zarudlý. Pupeční infekce ohrožuje život hříběte!

Tak, od pupíku zpět k mláděti, které dýchá a čile se zajímá o svět, neb tak to má být, ochablost a netečnost svědčí o problému. Do půl hodiny by se mělo mimino snažit o povstání – ne o vzpouru, ale o postavení se na nožky.

• Do 1,5 hodiny by mělo na nohách stát a hledat vemínko. S tím mu můžeme pomoci, některá mláďata jsou jaksi, ehm, méně mentálně zdatná.
• Do 2–4 hodin by se mělo kůňátko napít, nestane-li se tak, neotálíme a oddojíme cca 250 ml a nakrmíme z láhve.
• Do 4 hodin by také měla odejít smolka, to je ten první černý mazlavý asfaltovitý trus. Pokud ne, je třeba opatrné klysma, pokud možno rukou veterináře – tady varuji, protrhnout hříběti rektum není tak těžké.
• Do 8 hodin hříbě močí. Pokud ne, zvláště u hřebečků při těžkých porodech je možné prasknutí močového měchýře, volat doktora!

Stejně jako děti, i hříbata jsou různá. Některá rozvážnější, jiná jak motorová myš. Obecně je však nutné pamatovat na jedno – změny zdravotního stavu u novorozenců probíhají velmi prudce. Začne-li být hříbě malátné, nesaje, ztrácí zájem o okolí, není nač čekat, každá hodina může rozhodovat.

Ad matička – za placentu zásadně netaháme! Pokud hrozí přišlápnutí, uděláme na ní uzel. Měla by beze zbytku odejít do 2 hodin po porodu, pokud ne, voláme veterináře – hrozí zánět dělohy a laminitida (schvácení kopyt). Placentu po vybavení zkontrolujeme. Měla by mít jen jeden otvor, zvenku hladká, lesklá, uvnitř sametově červená. Po mnoha ne zcela zábavných zkušenostech mi přijde nejlepší, když matku i mládě zkontroluje veterinář.

Matičku brzy po porodu nakrmíme, nějaký chutný mash potěší, seno, dostatek čisté vody. Žádné krvácení z vulvy, to je špatně. Jakákoliv skleslost, kolikové bolesti nebo nepohoda jsou důvod k lékařské intervenci. Dobrý nápad je pár dní, opět zvláště po těžším porodu, hlídat matce teplotu, norma je 37,5 až 38,5 rektálně.

Na závěr dodávám, že pokus jednoho majitele měřit teplotu koni v podpaží nebyl úspěšný. :-)