Přesto někdy bude stačit, pokud se člověk na přepravu svého koně v tomto letním počasí dobře nachystá; připraví na úmornou cestu nejen sebe a koně, ale i přepravník a samotnou cestu. Poptali jsme se na rady a tipy profesionálního přepravce Tomáše Förchtgotta, majitele přepravní firmy HorseTrans, který je mimo jiné i člen týmu „koňské záchranky" a náš externí dopisovatel.

Využili jsme i nepřeberné studnice kvalitních informací - webový portál TheHorse.com, na jejichž stránkách radí ve článku Marcie King 20 Hot Weather Trailering Tips odborníci Randy Lawis, prodejní manažer fy Featherlite zabývající se prodejem přepravníků pro koně, a Tom Scheve, výkonný ředitel a majitel EquiInternational Inc. (Equispirit Trailer Company) a spoluautor knihy The Complete Guide to Buying, Maintaining, and Servicing a Horse Trailer (= Kompletní průvodce kupováním, udržováním a servisem koňských přepravníků).

Podívejme se na pár okruhů, které považují uvedení odborníci v této souvislosti za důležité:

Jaký přepravník je pro horké dny nejvhodnější?

Ten nejchladnější - tedy ten, který vydrží co nejchladnější i v letním parnu. R. Lewis radí, abyste se při koupi nebo půjčování přepravníku dívali, zda má dost velkých oken, která se dají otevřít, a větrací otvory na stropu, ideálně umístěné uprostřed přepravníku; tak zajistí nejlepší proudění vzduchu v celém vnitřním prostoru. I když - tyto větrací otvory lze přidat dodatečně. T. Scheve k tomu dodává, že je vhodné, aby v přepravníku byly jen nízké dělící příčky a funkční větrací otvory pro každého koně, který zde pojede.

Podle jeho slov je pro letní cestování nejvhodnější přepravník, v němž koně stojí rovně čelem ke směru jízdy; naopak nevhodný je přepravník, kde koně stojí šikmo, protože vzduch zde proudí mnohem hůř. Lepší je také takové uspořádání vnitřního prostoru, kde je i vepředu dostatek volného místa. Přepravníky, které mají „vykrojený předek" pouze pro hlavy koní, končící žlabem (pod nímž je separátní prostor pro uložení věcí), také nejsou ideální, protože právě v tomto „výklenku", kde mají koně během jízdy hlavy, je proudění vzduchu velmi špatné a často se tato část přehřívá. T. Förchtgott k tomu dodává: „S kvalitou větrání souvisí i množství (objem) vzduchu uvnitř nástavby." Protože u nás jezdí stále ještě hodně plachtových přívěsů, je dobré vědět, že „ty mají tu výhodu, že se dají kdykoli jakkoli upravit, vyhrnout tak, aby vzduch mohl volně proudit. Samozřejmostí je mít (bílou, světlou) plachtu uchycenou tak, aby to bylo technicky proveditelné. Nevýhodou je nemožnost umístění nucené ventilace do střechy, ale přece jen je velmi málo chvil, kdy skutečně nepovívá alespoň nějaký ten vánek..."

Podle T. Scheveho má na vnitřní teplotu vliv i to, zda jsou stěny přepravníku jednoduché nebo dvojité (ty jsou totiž vyplněné izolací). Jednoduché stěny jsou tak teplé uvnitř přepravníku jako venku, zatímco dvojité dokážou udržet teplotu vnitřního prostoru až o 10 °C chladnější, než je teplota venkovní. Podíváme-li se do českých podmínek, tyto přívěsy by se podle T. Förchtgotta případně vyplatily v extrémních situacích, přesto to bude v oblasti mírného pásma sice velmi zajímavá, leč asi dražší záležitost.

Tmavé barvy, například černá, červená, tmavě zelená a tmavě modrá pohlcují teplo, zatímco světlé barvy ho odrážejí. S tím souhlasí i T. Förchtgott: „Podmínkou je světlá střecha - bílá nebo stříbrná (to je mimochodem přímo uvedeno v Nařízení č1/2005 ES, které se zabývá přepravou zvířat a je pro všechny přepravce závazné). Ať chcete, nebo ne, je skutečně ověřeno, že pod tmavými nátěry na sluníčku v uzavřeném prostoru je skutečně více tepla, a to nejen o nějaký ten stupeň! Mějme proto na paměti nejen naši pohodu v klimatizovaném autě, ale uvědomíme-li si, co může v horku zažívat náš miláček za zády, tak uděláme vše pro to, aby nedošlo k jakémukoli zdravotnímu problému během cesty." A tady přichází s velmi „provokativní" radou T. Scheve: ať si majitel sám vleze do přepravníku v horkém počasí a dopřeje si testovací jízdu! Pocítí na vlastní kůži, zda a jak je přepravník dobře větraný, jak jím proudí vzduch a jak rychle se uvnitř ohřívá.

Dá se nějak zorganizovat samotná přeprava, aby byla pro koně co nejšetrnější?

Ani v létě není teplota vzduchu a intenzita slunečního záření stejná po celých 24 hodin. Přes noc vše pomalu chladne a po východu slunce chvíli trvá, než se to zase rozpálí. „Plánujme cestovat radši od půlnoci cca do deseti hodin dopoledne, což je obvyklá povolená denní porce cestování před odpočinkem včetně bezpečnostních přestávek," radí T. Förchtgott. „V případě možnosti střídání dvou řidičů je pro koně v parných měsících ještě přijatelnější noční převoz."

T. Scheve zase radí před naložením koně přepravník důkladně vyvětrat, odstranit všechny příčky a přepážky, které nejsou bezpodmínečně nutné (zlepší to proudění vzduchu v celém vnitřním prostoru) a nejdříve naložit všechny věci, samotného koně až nakonec, aby se dalo hned vyjet. Logika pak říká, že kůň by neměl být „zabalený" do žádné deky, ani té nejlehčí. Každá vrstva navíc totiž výrazně omezuje schopnost jeho těla zbavit se tepla.

Ideální pak je, pokud přepravník stojí ve stínu, a to před nakládáním koně i během jakékoli přestávky (která má však být jen krátká!). Určitě také myslete na to, že byste koně neměli nikdy nechávat naloženého, když přepravník delší dobu stojí nebo když je zaparkovaný (například na závodech). Pokud totiž nemá účinnou klimatizaci, začne se velmi rychle přehřívat a nedostatek proudícího vzduchu uvnitř může koně téměř doslova „uvařit".

Podle výzkumu kalifornské univerzity se nedoporučuje omezovat přepravovaným koním pohyb hlavy; koně uvázání během přepravy v teplých dnech trpěli větší dehydratací a oslabením imunitního systému, než ti, kteří se mohli během cesty pohybovat bez omezení hlavy.

Pokud plánujete delší cestu, pak je nutné koně pravidelně kontrolovat a co 4-5 hodin zastavit a nabídnout mu vodu; třeba se napije... V takových případech je ale lepší obrátit se na profesionální přepravce. Jak nám prozradil T. Förchtgott, profesionální přepravci, kteří vezou koně déle než 8 hodin v přepravníku s pevnou střechou, musí mít nucenou ventilaci ovládanou z místa řidiče. Měli by mít k dispozici také možnost kontrolovat teplotu za jízdy či při stání vozidla, v případě dlouhotrvajících cest by měli být vybaveni registračním teploměrem se sondou a vést záznamy o teplotách během jízdy. Pokud totiž teplota přesáhne 30 stupňů Celsia po dobu déle než 30 minut, měla by se tato situace řešit. Například v koloně je možné zajistit asistenci policie, která doprovodí vozidlo se zvířaty k nejbližšímu sjezdu, aby mohlo plynule pokračovat v jízdě a tím zabezpečit přirozené větrání a výměnu vzduchu.

Lze koně nějak připravit na cestování v horku?

Přeprava je pro koně vždy stresovou záležitostí a to má několik negativních dopadů: jednak se kůň více potí a ztrácí cenné tekutiny, jednak se mu snižuje imunita i termoregulace, takže bude náchylnější na infekci i přehřátí. Podle Carolyn Stull, PhD, specialistky v Animal Welfare Program/Veterinary Medicine Extension na kalifornské univerzitě v Davisu, ovlivní případné přehřátí koně během přepravy i to, zda byl naložen v klidu! Proto je vhodné jednak přepravovat pouze skutečně zdravé koně, jednak je poctivě naučit v přepravníku pobývat a nakládat je velmi šetrně i v případě, že dovnitř nechtějí.

Přehřátí
Příznaky přehřátí jsou například tělesná teplota přes 40 °C a prodloužené doby CRT (více než 2 sekundy), tělesná teplota nad 41 °C, zvýšená tepová frekvence, bledé nebo tmavě rudé sliznice, slabý puls, otupělost, nechuť žrát i pít (i přes dehydrataci) už značí vážný problém a je třeba kontaktovat veterináře.
Co dělat
Koně odvést do stínu na dobře větrané místo, chladit ho houbou nebo stříkáním chladnou či studenou vodou na krku, končetinách, pak ho na pár minut provést, aby se ochladily i svaly, znovu chladit vodou.

Ale vraťme se k dalšímu závažnému riziku souvisejícímu s horkem, stresem a fyzickou námahou včetně přepravy: ke ztrátě tekutin, čili dehydrataci. T. Förchtgott upozorňuje: „Zvláště při přepravě bychom měli mít na paměti, že v přepravníku kůň nemá stálý přístup k vodě tak, jak je zvyklý v domovské stáji. Přeprava samotná je určitý více méně stresující faktor, dochází tedy k rychlejšímu úbytku tekutin pocením, zvláště u nervově labilnějších jedinců, navíc ve stísněném, mnohdy špatně větraném prostředí. Může se stát i taková situace, kdy uvízneme v zácpě nebo při poruše vozidla i na dlouhé hodiny na rozpáleném letním slunci. Proto bychom měli mít ve vozidle k dispozici určité množství vody, abychom mohli v těchto situacích koni doplnit alespoň nezbytné množství tekutin. V extrémních vedrech bychom měli mít k dispozici vodu nejen k napojení, ale i k celkovému ochlazení koně."

Kůň by měl být napojen už před vycestováním, i když ještě větší problémy mohou nastat odpoledne nebo večer před návratem domů. „Mějme na mysli i to, že po náročném celodenním sportovním výkonu je tělo daleko unavenější, vypotilo během fyzické aktivity velké množství tekutin, a proto před zpáteční cestou dopřejme svému koni čas na zklidnění a především dost vody k napití," radí T. Förchtgott. „Případně si nezapomeňme doplnit vodu i na cestu zpět, k večeru bývá o mnoho tepleji než po ránu, sálající asfalt cest, rozpálených celodenním slunečním žárem mnohdy dosahuje i teplot kolem padesáti stupňů a sálající teplo silnic působí i dlouho po západu slunce. Při plánování dlouhé cesty je dostatečná zásoba vody naprostou nezbytností."

S vodou souvisejí i elektrolyty, které majitelé často svým koním podávají před očekávanými velkými výkony spojenými s pocením. Specialistka na výživu koní Carey A. Williams, PhD z Rutgers University jim však doporučuje, aby po podání elektrolytů zajistili koni dostatečný příjem tekutin, a to i během přepravy, protože elektrolyty bez dostatečného „zapití vodou" mohou ještě zhoršit dehydrataci. Pokud nemůžete zajistit dostatečné zavodnění koně, pak je lepší koni elektrolyty nepodat před cestou, ale až v konečné destinaci, kdy bude klid a kdy se i kůň ochotněji napije.

Nezapomínejte, že koně skutečně letní horka snášejí mnohem hůř, než my, lidé. Proto bych ráda na všechny čtenáře apelovala slovy Tomáše Förchtgotta: „Mějme na paměti, že žijeme pro koně, oni pro nás, dáváme jim mnoho času, vynakládáme mnoho finančních prostředků, tak se zkusme vcítit do našich čtyřnohých kamarádů, jejich potřeb, nemysleme jen na naše pohodlí."