Monique se dlouhá léta věnuje výzkumu v oblasti kopytní péče a společně se svým mužem Johnem stojí za vznikem kompozitních podkov Epona, které pomáhají mnoha koním po celém světě.

V ideálním případě by naši koně měli perfektní exteriér a kopyta s bezchybným fyziologickým tvarem. Dobré a kvalitní kopyto se nachází pod osou končetiny, poskytuje jí adekvátní oporu, rohovina je pevná a chodidlo kopyta je dostatečně hluboké a klenuté (viz obrázek 1). V realitě má však většina z nás koně s různými exteriérovými nedostatky a s méně než dokonalými kopyty. Než se ponoříme hlouběji do popisu nedostatků, které můžeme u našich koní pozorovat, chci zdůraznit význam provádění správné rutinní péče o kopyta. Většinu problémů s kopyty můžeme vyřešit, nebo se jim zcela vyhnout, pokud pravidelně dodržujeme některé jednoduché kroky. Například je nutné udržovat hmotnost vašeho koně v přiměřeném rozsahu. Ujistěte se, že váš kopytář nebo podkovář má dostatek znalostí o vašem koni, jeho využití a je informován o problémech, které sami pozorujete. Pak se může adekvátně postarat o kopyta vašeho koně.

Obrázek 1: Kopyto s dobrou stavbou. Rentgenový snímek (B) ukazuje velmi dobře utvořenou chodidlovou klenbu, která poskytuje kopytní kosti oporu a udržuje ji ve správné poloze. >

Ať už máte vašeho koně bosého, nebo okovaného - pravidelný interval mezi úpravami po šesti týdnech je obecně v pořádku pro koně, kteří nemají významnější kopytní nedostatky. Nicméně, tento obecný interval by měl být upravován tak, aby vyhovoval specifickým potřebám každého koně.

Snažte se, aby měl váš kůň dostatek volného pohybu, který mu pomůže vypěstovat si zdravou a pevnou rohovinu a udrží jeho kopyta v optimálním zdraví. Na velkých pastvinách v režimu 24/7 poskytnete vašemu koni odpovídající pohyb, ale snažte se spravovat využívání pastvin v mokrém a blátivém počasí - trvalé blátivé podmínky mohou způsobit mnoho zbytečných problémů.

Pokud je váš kůň ustájen v boxovém ustájení s omezenou nebo žádnou možností výběhu, snažte se vymyslet způsob, jak koni dopřát bezpečný volný pohyb. Když není jiná možnost, mohou posloužit uzavřená jízdárna nebo velká kruhová ohrada.

Jezděte na svém koni s rozmyslem. Problémy s kopyty mohou být generovány i špatnými jezdeckými návyky a/nebo špatným jezdeckým vybavením. Koně jsou zvířata, která žijí v chůzi a běhu, a to je v pořádku, ale dlouhodobé přetěžování může vést jedině k problémům - nejdříve s kopyty a později s pohybovým aparátem.

Dokumentujte si stav kopyt vašeho koně pomocí fotografií a požádejte vašeho veterinárního lékaře o preventivní rentgenové snímky každý rok. Pokud takové materiály evidujete a vyskytne se náhle problém, můžete s vaším veterinářem a podkovářem porovnat současný stav se snímky z doby, kdy bylo ještě vše v pořádku. V ideálním případě byste měli mít celou řadu bočních a čelních rentgenových snímků všech čtyř kopyt, ale pokud jsou finance problém, požádejte alespoň o boční snímky předních kopyt.

Proč jsou na kopytech vidět problémy?

Fyzikální síly, které působí na kopyto, ho mohou do jisté míry narušit. Zdravá a kvalitní kopyta jsou dobře uzpůsobena takovým silám odolávat. Pokud jsou kopyta dobře menežována, nebude problém udržovat je v optimálním funkčním tvaru po dlouhou dobu. Bohužel, špatná genetická výbava společně s nedostatečnou péčí o kopyta může z některých nedostatků vytvořit opravdu závažné problémy.

Kopytní pouzdro - tvrdá zrohovatělá část - poskytuje ochranu měkkým tkáním, ale hraje také velmi důležitou roli v rozkládání váhy pod zatížením (hlavní roli zde má chodidlo) a v pohlcování nárazů (to je zase práce pro kopytní stěny). Kopytní pouzdro celkově funguje jako systém. Přirozené a/nebo umělé deformace v jakékoli části kopytního pouzdra budou mít vliv na celou funkci kopyta. Deformací kopytního pouzdra mohou být poškozeny vnitřní měkké struktury, z čehož lze soudit, že vnitřní problémy souvisí s externím tvarem kopytního pouzdra a chováním kopyta při zatížení. Prostřednictvím správného trimování spolu s použitím "protézy" (třeba podkovy) je možné udržovat i problematická kopyta v dobrém zdravotním stavu.

I když není možné popsat podrobně všechny situace, pokusím se zdůraznit společné problémy kopyt, se kterými se jako majitelé můžete nejčastěji setkat. Mým hlavním cílem je vyškolit oči čtenářů tak, aby byli schopni sami rozpoznat deformace kopytního pouzdra. Pro jednoduchost budu od sebe problémy oddělovat, přestože ve skutečnosti mnoho z těchto problémů může být propojeno a tudíž je obtížné - a poněkud nezodpovědné - přijít s konkrétním řešením pro každý jednotlivý problém. Zmíním pouze obecné pokyny, které mohou pomoci zmírnit některé z těchto hlavních problémů.

Syndrom nestejně vysokých kopyt

Syndrom nestejně vysokých kopyt popisuje obecně tvarové a výškové rozdíly mezi dvěma předními končetinami, ale rozdíly se mohou objevit i u zadních končetin. Pokud vyloučíme nesprávné kopytní úpravy, o syndromu nestejně vysokých kopyt mluvíme tehdy, kdy párové končetiny mezi sebou vykazují velmi výrazné rozdíly. Jako příklad uvádím dokumentaci kopyt na Obrázku 2. Zde má jedno kopyto tendenci být více vzpřímené a roste více na patkách než na špici. Zatímco druhé kopyto je plošší, s podsunutými patkami a má tendenci růst právě na špici než v patkách.

< Obrázek 2: Levé kopyto (A) je vzpřímenější a má tendenci růst na patkách rychleji než ve špici. Pravé kopyto (B) je nižší, s tenčím chodidlem, v patkách širší a na špici roste rychleji než v patkách.

Obrázek 3: Stejný kůň jako na předchozím obrázku. Chodidlo má větší tloušťku na vyšším kopytě (A), zatímco je mnohem tenčí na kopytě nižším (B). Použitím kopytní výplně a nalepovací podkovy lze u nižšího kopyta zajistit, aby účinná vzdálenost kopytní kosti od země byla stejná jako u vyššího kopyta (C). >

V podstatě lze říci, že obě kopyta mají rozdílnou morfologii. Nízká kopyta mívají slabší kopytní rourky, ploché chodidlo a plošší kopytní kost, zatímco vyšší kopyta mají kopytní rourky silnější, mnohem klenutější chodidlo a kopytní kost takového kopyta je konkávního tvaru a mnohem výše umístěná. V případě vysokého kopyta však vůbec nemluvím o mnohem závažnějším onemocnění, které se nazývá "překlubní kopyto".

Taková kopyta lze stabilizovat častými úpravami. Je to jediná možnost, jak snížit patky a vyrovnat tak nesrovnalosti mezi těmito dvěma kopyty. U vyššího kopyta musí být odstraněno adekvátní množství rohoviny v patkách. Všimněte si, že na obou kopytech by měly být patky posunuty více dozadu, aby poskytovaly oporu patkovým cibulím. Na kopytě vyšším je nutné odebrat v patkách více rohoviny, zatímco na nižším kopytě to budou úpravy v řádu milimetrů.

Co se týče úpravy chodidla, já jsem v tomto směru velice konzervativní. Rohovina chodidla poskytuje oporu celé končetině, a proto není příliš rozumné být agresivní v úpravách a to především u končetiny nižší, kde se dá předpokládat velmi tenké chodidlo. V extrémních případech nestejně vysokých kopyt používám nalepovací podkovy a lepidlem "nastavím" nižší kopyto, abych ho vyzvedla od země, viz obrázek 3C.

Nesouměrné patky

< Obrázek 4: Nesouměrné patky obvykle zaznamenáme nejlépe při pohledu zezadu (A). Povšimněte si rozdílné výšky patek a tvaru korunkového límce. V (B) se díváme zezadu na chodidlo s kopytní kostí. Modrá čára ukazuje, že osa kopytního kloubu není rovnoběžná se zemí, jak by měla být.

Přestože se tomu mnoho lidí brání, kopyta jsou ze své podstaty asymetrická a není žádný důvod, abychom se snažili rovnat asymetrie, které jsou přirozené. Mediální (vnitřní) stěna kopyta je obecně svislejší než stěna laterální (boční). Kopytní kost je o něco širší na laterální straně než na mediální. Kopyto má přirozenou tendenci k šikmějšímu růstu na vnější stěně.

Tyto přirozené asymetrie a asymetrické modely růstu znesnadňují úpravu kopyta do laterálně-mediální rovnováhy a chyby v úpravách mohou být začátkem problému nesouměrných patek. Vyjma vážných kopytních patologií jsou nesouměrné patky pravděpodobně následkem takových neuvážených úprav (obrázek 4). Tento problém často začíná mediální nebo laterální nerovnováhou a je ještě umocněn použitím ocelových podkov napasovaných příliš těsně na kopyto nebo příliš širokých ve špici v porovnání k patkám.

Obnova kopyta s vážně nesouměrnými patkami může vzít dost času, protože tento problém bude mít vliv také na měkké tkáně uvnitř kopyta. Pokuste se tento problém zachytit dříve, než vygraduje v opravdovou potíž.

Kontrahované patky

Obrázek 5: Kontrahované patky zobrazené zvenčí i zevnitř. Vlevo (A) máme normální kopyto, a na pravé straně (B) kopyto s kontrahovanými patkami. Horní část obrázku zobrazuje chodidlovou škáru, lamely a škáru střelu, které jsou připojeny k vnitřní části celého zrohovatělého chodidla. V dolní části je znázorněn pohled na vnější část zrohovatělého chodidla, kterou běžně vidíme. >

Kontrahované patky jsou laicky definovány jako "scvrklá" zadní část kopyta (Obrázek 5B). V případě kontrahovaných patek jsou patkové valy a rohové patky prostorově velmi blízko u sebe a rohový střel ztrácí většinu ze své šířky.

Některá kopyta mají sklon ke kontrakci v létě, za sucha, a to především vysoká, špalkovitá kopyta. To však obecně není velký problém, taková kopyta musejí být častěji upravována, aby byly patky sníženy a střelková rýha zůstala otevřená. Toho je dosaženo tím, že se odstraní přebytečná, vyschlá rohovina střelky v zadní části (Obrázek 5).

Některá kopyta nemají kontrahované jen patky, ale zcela kontrahované kopytní pouzdro. V extrémních případech je obvod korunkového okraje větší než samotné chodidlo. V takovém případě je velmi důležité, aby se kopyto rozšiřovalo postupně v průběhu času. Kontrahovaná kopyta jsou velmi často následkem používání příliš malých ocelových podkov. Tento problém je možné po určité době odstranit, jak můžete vidět na Obrázku 6.

Aby toho nebylo málo, často je možné se setkat s kombinací kontrahovaných a zároveň nesouměrných patek!

Obrázek 6: Předtím (A) a po několika měsících korektního trimování a kování (B). Všimněte si tvaru kopytního pouzdra, střelky a střelové rýhy na obrázku 6B.

Ploché chodidlo

Ploché chodidlo je takové chodidlo, které bylo z nějakého důvodu rozdrceno a podél stěn kleslo k zemi. U většiny dospělých koní najdeme některé části chodidel mírně rozdrcené a pokleslé. Na vině je gravitace! Existuje mnoho způsobů, jak se může chodidlo rozdrtit a poklesnout. Pokud chodidlo vážně poklesne, je to známka mechanického poškození chodidla, stěny a vnitřních měkkých tkání. Ve vážných případech se kopytní kost tlačí dolů až do bodu, kdy se potopí hluboko do chodidla (obrázek 7).

< Obrázek 7: Horní část (A) zobrazuje kopytní kost, která klesla hluboko do chodidla. Porovnejte s částí B, kde vidíte kopytní kost uloženou vysoko nad chodidlem. Obrázky se svolením Mike Savoldi.

Rentgenové snímky jsou výborným prostředkem pro posuzování tloušťky chodidla a poskytují cenné informace o tvaru a umístění kopytní kosti uvnitř kopytního pouzdra. Kůň se sníženým chodidlem obvykle vykazuje mizivou chodidlovou klenbu a velkou vzdálenost mezi okrajem kopytní kosti a korunkou (obrázek 8).

Takovému koni velmi pomůže podpora chodidla pomocí syntetické chodidlové výplně. Použití přípravku pro podporu chodidla musí být velmi pečlivé a opatrné. Pokles chodidla totiž způsobuje až abnormální citlivost chodidlové škáry - měkká výplň mezi rohovinou chodidla a kopytní kostí. Je-li však podpůrný materiál použitý správně, neměl by vytvářet žádný problém.

Je dobré, když si váš podkovář nejdříve provede "kopytní test" vyšetřovacími kleštěmi - výrazně to usnadní lokalizaci citlivého místa na chodidle. Pak je mnohem snadnější vybrat vhodný vyplňovací materiál a místo, kam ho umístit.

Obrázek 8: Na snímku A kůň stojí přímo na chodidle, které kleslo až na úroveň kopytních stěn. Rentgenový snímek (B) slouží k posouzení tloušťky chodidla a vzdálenosti (míry poklesu) kopytní kosti od korunky. >

Separace stěny a nemoc bílé čáry

Bílou čárou se nazývá nažloutle bílá oblast mezi chodidlem a kopytní stěnou (obrázek 9). Všimněte si, že "bílá čára" je někdy chybně použitý termín pro bílou pigmentaci vnitřních kopytních stěn.

Poškození se objevuje na kopytních stěnách a citlivých lamelách, kdy spoj mezi stěnou a chodidlem (bílá čára) selže. Důvodů, proč se tento spoj začne hroutit, je hned několik. Mohou to být faktory jako je ploché, tenké chodidlo, špatné rozkládání váhy a nadměrný stres na špici kopyta a to buď z důvodu příliš vysokých patek a nebo příliš dlouhé špice.

Mechanické selhání bílé čáry způsobuje různé stupně odloučení kopytní stěny a možné poškození lamel. Jakmile probíhá takový proces, je kopyto zároveň mnohem citlivější k "nemoci bílé čáry", kterou způsobují plísňové infekce. Nemoc bílé čáry existuje v několika stupních. Často se toto onemocnění začne projevovat na špici kopyta, kde se k němu u nás ujal termín "nepravá špice".

Je velmi důležité nezaměňovat běžnou separaci stěny od nemoci bílé čáry. Zkušený podkovář nebo veterinář musí být schopen rozeznat rozdíl, pokud si však chcete být naprosto jisti, je možné zaslat vzorek rohoviny do laboratoře. V případě nemoci bílé čáry je mnohdy nutné, aby byla celá postižená oblast odebrána a léčena, ale v případě běžné separace stěny není nutné řešit problém tak radikálně.

< Obrázek 9: Na obrázku A je zakroužkovaný detail separace stěny. Níže (B) vidíte průřez celým kopytem. Bílá čára je viditelná po celém obvodu kopyta (C). Obrázky se svolením Mike Savoldi.

Na vysoce kvalitním rentgenovém snímku můžeme zachytit, jak dalece je kopytní stěna postižena infekcí a jak hluboko sahá separace stěny (obrázek 10).

Na trhu už existují produkty, které jsou velmi účinné v zabíjení bakterií a plísní. Pokud však není zjištěna a především vyřešena mechanická příčina, je velmi pravděpodobné, že se tento problém bude opět opakovat.

Obrázek 10: Na rentgenovém snímku lze vidět, jak daleko do kopyta infekce a separace sahá. Všimněte si mimořádně dlouhé špice kopyta. >

Trhliny ve čtvrti

Oblast kopyta, která se nazývá "čtvrtě", se přirozeně "boulí" při každém došlapu koně. Anatomicky čtvrtě představují nejširší část kopyta (obrázek 11), proto tato oblast musí být schopna se flexibilně přizpůsobovat.

< Obrázek 11: V červeně ohraničené oblasti se nejčastěji objevují trhliny. Modrá šipka znázorňuje váhu, která na kopyto působí.

Jeden ze způsobů nápravy prasklin ve čtvrtích je použití nýtů do stěny. Já to osobně velmi nedoporučuji - pokud snad vůbec něco, jedině to oslabí kopytní stěnu.

Kopyto je stvořené k tomu, aby bylo schopné se s takovými trhlinami vyrovnat. Raději se zaměřím na zmírnění napětí v poškozené oblasti vytvořením zkosení stěny (tzn. mustang-roll) pod prasklinou tak, aby se nedotýkala stěna v této oblasti země. Potom použiji kombinaci lepidla a „záplaty" (například stabilizační bandáž) k posílení a vyplnění vzniklého prostoru ve stěně. Jako účinná se jeví i podpora chodidla výplní, která pomůže celé kopyto stabilizovat.

Obrázek 12: „Zaplátovaná" trhlina ve čtvrti. >

Shrnutí

Přestože riskuji nařčení ze zjednodušování, já věřím, že vše tkví ve správném trimu kopyta. Mám také velmi dobré zkušenosti v používání podpůrného materiálu pod rozpěrkami a v kaudální (zadní) části kopyta pod patkovými valy. Preferuji používání takových forem "protéz" (myšleno podkov), které dovolí kopytu se flexibilně přizpůsobovat a pohybovat tak, jak bylo přírodou zamýšleno. S těmito principy se problémy, které jsme v tomto článku probrali, vyskytují zřídka. Navzdory těmto základním myšlenkám musí být s každým kopytním problémem nakládáno tak, aby řešení co nejlépe vyhovovalo danému koni.