1.

Přes svoji impozantní velikost a hmotnost mohou chladnokrevníci potřebovat méně kalorií, tedy množství krmiva, než jejich někteří lehčí koňští kolegové. Podle doporučení National Research Council's Nutrient Requirements of Horses z roku 2007 se energetická potřeba těchto koní pohybuje v kategorii „minimálních záchovných požadavků" (asi 11,8 MJ/100 kg tělesné hmotnosti), zatímco u aktivních plnokrevníků se může jednat o kategorii „zvýšenou" (až 13,8 MJ/100 kg tělesné hmotnosti). Zdravý, dospělý chladnokrevník má za den přijmout sušinu o hmotnosti odpovídající 1-2,5 % jeho tělesné hmotnosti, přičemž většina sušiny má pocházet z píce.

2.

Další důležité upozornění týkající se výživy: genetická mutace, která způsobuje metabolickou poruchu zvanou polysaccharide storage myopathy (PSSM) typu 1 (pozn. překl.: jedna z příčin opakovaného poškození svaloviny až černého močení) je běžná u belgických koní a percheronů. Vědci zjistili, že tento gen se vyskytuje až u 38,9 % bekgiků a 62,4 % percheronů (McCue a kol., 2010). Přítomnost abnormálního polysacharidu ve svalech koní, u nichž se tento gen typu 1 nevyskytuje, se podle současných názorů považuje za PSSM typu 2; tento problém se také vyskytuje u chladnokrevníků. Mnoho veterinářů doporučuje krmit koně s PSSM takovou dietou, která je bohatá na vlákninu a obsahuje málo cukrů a škrobů, zároveň má dostatek vybalancovaných minerálů. Tito koně mají mít pravidelný pohybový režim, který jim pomůže snížit problémy spojené s touto nemocí na minimum. Vždy před změnou krmné dávky je třeba se poradit s veterinářem.

3.

Protože chladnokrevníci mají menší poměr plochy kůže a svaloviny, který je důležitý pro odvádění tepla vznikajícího v pracujících svalech, jsou náchylní na přehřátí a dehydrataci. Proto je třeba se o ně pečlivě starat především v horkém počasí. Pokud takový kůň pobývá venku, je třeba mu zajistit dostatečný stín a je třeba se ujistit, že přístřešky jsou dostatečně velké, aby se v nich cítil pohodlně. Pokud v létě pobývá ve stáji, je dobré ji opatřit větrákem, který zajistí pohyb vzduchu a jeho ochlazení. A samozřejmě - jako u ostatních plemen koní - je třeba mu zajistit dostatek čerstvé, čisté vody.

4.

Také plemenitba chladnokrevných koní může být náročná. Chladnokrevní hřebci mívají nižší koncentraci spermií ve větším množství tekutiny než plemeníci lehčích plemen. Jejich sperma je tedy řidší.

5.

Pokud chcete na chladnokrevníkovi jezdit, ujistěte se, že mu jeho výstroj sedne. Mnoho těchto koní má kulatý hřbet a nevýrazný kohoutek, takže sedla vyrobená pro lehčí plemena je mohou tlačit. Také se ujistěte, že používané udidlo odpovídá velikosti huby koně - příliš malé může jeho hubu svírat a bude mu způsobovat během ježdění nepohodlí. Při výběru výstroje určené na chladnokrevníka možná bude dobré se poradit s odborníky.

6.

Myslete na to, aby chladnokrevníci dostávali léky, odčervovací přípravky i vakcíny v odpovídajících dávkách. Medikamenty se většinou dávkují „na kila", takže je dobré, když majitel zná skutečnou hmotnost svého koně. Pokud vašemu chladnokrevníkovi předepisuje lék veterinář, zjistěte se, zda ho skutečně správně nadávkoval. To stejné platí i pro podávání antiparazik; i ta je třeba podat v odpovídajících dávkách. Naopak vakcíny, které mají za úkol stimulovat imunitní systém, se nedávkují podle tělesné hmotnosti, takže jedna dávka vakcíny pro chladnokrevníka je stejná jako pro průměrně velkého koně.

7.

Běžnou reprodukční komplikací chladnokrevných klisen jsou dvojčata; až u 25 % z nich totiž ovulují hned dva folikuly najednou. Protože chladnokrevné klisny mají větší dělohu než klisny lehčích plemen, je větší pravděpodobnost, že dvojčata úspěšně donosí až do pozdního stádia březosti či dokonce porodí v termínu. V mnoha případech však lze detekovat dvojčata už ve velmi časných stádiích březosti a snížit jejich počet na jeden zárodek.

8.

Už od dávna trpěli chladnokrevníci stavem zvaným anglicky „sweeny". Příčinou byla nesprávně padnoucí výstroj a chomouty, které tlačily a poškozovaly jejich nervy nacházející se nad lopatkou. To vedlo ke svalové úbyti v oblasti jedné nebo obou plecí a postižený kůň mohl mít i narušený pohyb předních nohou.

9.

Parametry červených krvinek (počet červených krvinek, množství hemoglobinu, hematokrit atd.) jsou u normálních chladnokrevníků výrazně nižší než u lehkých plemen a teplokrevníků. Na to je třeba myslet, když se posuzuje výsledek vyšetření krve.

10.

Ne všichni chladnokrevníci mají rousy, ale u těch, kteří se jimi mohou pyšnit, jsou pak běžné kožní problémy v této oblasti. Jedním z nejzávažnějších pak je tzv. chronický progresivní lymfedém, při němž kůže spodních částí končetin zhrubne a pokryje se strupovitými lézemi. Tyto léze vypadají podobně jako běžné podlomy, často však nereagují dobře na běžnou léčbu. U některých chladnokrevníků se lymfedém může rozvinout až v smrtelnou sekundární bakteriální infekci, která se jim do těla dostane z otevřených ran takto poškozené kůže.