Co bychom mohli vědět o RPK

10. 3. 2003 Dominika Švehlová

RPK, neboli rinopneumonie koní, je jistě onemocnění, o kterém už slyšela většina majitelů a chovatelů koní. Většina z nich ví, že proti ní existuje vakcína, která má především chránit březí klisny před zmetáním. Mnozí taky vědí, že nemoc způsobují herpesviry, kterých je hned několik, ale v tuto chvíli začíná zmatek… Takže si to nějak zkusme urovnat.

Samotné dělení herpesvirů na typy či druhy prošlo během let svým vývojem a určitými změnami; dnes rozlišujeme 5 typů herpesvirů, které vyvolávají různá onemocnění.

EHV-4 (equinní = koňský herpesvirus 4)

je vlastně "prapůvodním" původcem známé rinopneumonie koní. Je velmi rozšířený a můžeme ho najít všude, kde se nacházejí mladí koně. Některé zdroje uvádějí, že až 94% populace koní je tímto virem promořeno!

Tento virus se do těla dostává dýchacím traktem a koně ho vylučují sekrety dýchacího traktu. Poměrně dlouhou dobu může zůstat "schovaný" v některých buňkách organismu a čekat na svoji příležitost (nejčastěji stres, jiné onemocnění či snížení imunity) - to se potom navenek projeví jako různě těžké onemocnění dýchacího traktu.

Závažnost onemocnění a jeho "nakažlivost" závisí jednak na věku koní (onemocnění především sající a odstavená hříbata), jednak na tom, zda koně se již někdy s virem setkali a vytvořili si proti němu protilátky; pokud ano, klinické příznaky onemocnění nebývají příliš nápadné. Poprvé se nakazí obvykle mladá zvířata (do jednoho roku stáří), u nichž jsou výrazné příznaky, v nich i po vyléčení virus zůstane mnohdy po celý život.

Rozsáhlejší nákazy byly pozorovány například v dostihových stájích dvouletků, pokud se však jedná o stáj s různě starými koňmi, kteří se často obměňují (kliniky, prodejní stáje), onemocní nejčastěji jen jednotlivci.

RPK většinou vypadá jako "chřipka" nebo jí podobné onemocnění dýchacího traktu. Asi za 2-10 dní po nakažení se objeví horečky, které bývají nižší než 40,5°C, kůň mívá sníženou chuť k žrádlu a trpí zánětem hltanu, jeho mízní uzliny jsou zvětšené, z nosu mu vytéká vodnatý a později hlenovitý výtok, kašle. Infekce se může šířit na průdušky až celé plíce. Takto postižené zvíře snadno podléhá i bakteriálním infekcím (bakteriální zánět hrtanu, plic). Podle odolnosti zvířete mohou být popsané příznaky mírnější nebo závažnější.

Uzdravené zvíře může opět onemocnět asi za 4 - 5 měsíců, ale to už jsou příznaky mnohem mírnější.

Tento typ herpesviru vyvolává potraty nebo nemoci nervové soustavy jen výjimečně.

EHV-1

je také celosvětově rozšířený a také on může v organismu vězet latentně (je ukrytý a nemnoží se), dokud nějaké nepříznivé okolnosti neoslabí imunitu zvířete (stres apod.) nebo se nenakazí vnímavý organismus. Také EHV-1 proniká do těla dýchacím traktem.

Postižený může být dýchací trakt (u mladých koní mohou mít tyto infekce stejný průběh jako u EHV-4), EHV-1 je však obávaným patogenem z jiného důvodu: je příčinou potratů klisen. K potratům dochází ojediněle, avšak někdy může propuknout "bouře abortů", kdy potratí většina klisen ve stádě, což má velký ekonomický dopad na chov. Klisny samy o sobě často nejeví žádné příznaky onemocnění. K potratům dochází obvykle bez předchozích příznaků, hlavně v 8. - 9. měsíci, málokdy před 5. měsícem březosti. K potratu dochází za 2 týdny až 4 měsíce po nakažení klisny, jakmile virus zasáhne dělohu nebo plod. Někdy mohou nakažené klisny hříbě donosit, novorozenec je však příliš neživotný a za pár dní uhyne.

Tento typ herpesviru postihuje také mozek, míchu nebo periferní nervy; takto postižení mohou být jednotlivci nebo celé skupiny koní, především však koně mladí! Onemocnění nervové soustavy se projevuje různě závažnou ataxií nebo obrnami nervů.

EHV-2

má nejasnou roli při onemocnění koní. Může se podílet, spolu s EHV-4, na onemocnění dýchacího traktu, nejasný je jeho vztah s virem EHV-1.

EHV-3

vyvolává onemocnění, které se nazývá koitální exantém. To se projevuje lézemi na vnějších pohlavních orgánech a mléčné žláze; na kůži (ne na sliznici) se objevují kulaté puchýřky, které mohou splývat, praskat a zanechávat na kůži nepigmentovaná místa. Infekce se šíří hlavně pohlavním stykem a obvykle spontánně vymizí.

EHV-3 se také dává do spojitostí s některými záněty oční rohovky.

EHV-5

V některých knihách lze číst i o tomto viru, který vyvolává podobné léze a příznaky jako EHV-3.

Diagnostika:

Veterinář může podle příznaků usoudit na infekci herpesvirem, s konečnou platností to však může říct až po laboratorních vyšetřeních: EHV-4 (nebo EHV-1, pokud vyvolal onemocnění dýchacího traktu) se prokazuje izolací viru z nosního sekretu nebo serologicky (je třeba prokázat nárůst titru protilátek ve dvou vzorcích). Za diagnosticky významné se považuje například čtyřnásobné zvýšení titru protilátek proti EHV-1; titr sérum neutralizačních protilátek 1:256 bývá považován za důkaz proběhlé infekce tímto typem viru (po vakcinaci titr tolik nestoupne).

Při potratech, pokud infekce zasáhla i plod, lze EHV-1 izolovat ze vzorků plodu nebo dělohy klisny.

V dnešní době není ani u nás problém laboratorně detekovat herpesvirus v organismu; nutné je pouze včas dodat vzorek k vyšetření (výtěr nosní sliznice, některé orgány potraceného plodu - ty přepravovat zchlazené max. do 48 hodin, jinak zamrazit).

Horší je průkaz viru u zvířat postižených onemocněním nervové soustavy, protože u nich už nedochází příliš ke vzestupu titru protilátek; zde se virus prokazuje až post mortem.

Léčba:

Proti herpesvirům neexistují léky. Při postižení dýchacích cest je třeba dodržovat obecné zásady léčby, jako u jiných virových infekcí (např. chřipka), tedy koně nechat v klidu, zajistit mu čerstvý vzduch a omezit prašnost. Veterinář může podle situace podávat antibiotika proti případné bakteriální infekci, různé přípravky na zředění hlenu, odkašlání apod. Nesprávná léčba a nedostatečně dlouhé období rekonvalescence může mít za následek trvalé postižení dýchacího traktu, například COPD nebo EIPH (krvácení do plic, známé především u dostihových koní).

U klisen, které následkem infekce herpesvirem potratily, obvykle nehrozí snížení plodnosti, a nijak se neléčí. Léčba nervových příznaků je problematická a je třeba ji důkladně prodiskutovat s veterinářem.

V případě koitálního exantému se léze na genitáliích léčí lokálně a na určitou dobu se přeruší připouštění.

Postižení očí lze léčit speciálními mastmi.

Prevence:

Imunita proti herpesvirům je účinná asi po dobu 4 měsíců, potom titr protilátek v krvi výrazně klesá a kůň se může opět infikovat. Abychom chránili plody, je dobré březí klisnu pravidelně vystavovat infekci EHV-1 (např. pravidelné očkování během březosti).

Preventivně je dobré držet nová zvířata v karanténě (aspoň 3 týdny), klisny, které zmetaly, je třeba oddělit od stáda, plod po odebrání vzorků k vyšetření nechat odstranit, stejně jako slámu, box dezinfikovat. Přesun koní lze provádět nejdříve 3 týdny po posledním případu onemocnění.

Co se týče účinnosti vakcinace, ta často nechrání koně dostatečně před onemocněním dýchacích orgánů. I vakcinovaní koně mohou v sobě přenášet virus a být tak potenciálním nebezpečím pro koně jiné. Vakcinací lze však do jisté míry ochránit klisny před herpesvirovým zmetáním.

Koně lze chránit "živými" vakcínami, které obsahují oslabený virus. Zde je však nebezpečí v tom, že se tento virus může "zvrhnout" a vyvolat infekci s charakteristickými příznaky onemocnění (proto se například nepodávají březím klisnám). Tyto vakcíny chrání organismus asi 6 měsíců.

Bezpečnější a dnes častěji používané jsou vakcíny "mrtvé", které však nenavozují dostatečnou imunitu! Na začátku je potřeba provést úplnou primovakcinaci, která se skládá ze dvou dávek v rozmezí asi 4 týdnů. Před hromadnými potraty chrání tyto vakcíny koně dostatečně, avšak může dojít k ojedinělému prolomení imunity. Klisny, se kterými se počítá do chovu, je však třeba vakcinovat aspoň 4krát do roka! (některé zdroje uvádějí každé 2-3 měsíce.) Pokud se koně nedostávají do kontaktu s cizími koňmi, mělo by stačit přeočkování dvakrát do roka. Proti onemocnění dýchacího aparátu tyto vakcíny příliš nechrání. Mnohé z těchto vakcín obsahují inaktivovaný virus EHV-1 i EHV-4, většinou ještě v kombinaci s viry koňské chřipky.

Vakcinace proti herpesvirovým infekcím u nás není povinná a většinou ji volí majitelé chovných klisen.

Zdraví a veterinární péče

Podobné články