Antinutriční a toxický vliv některých druhů rostlin

Antinutriční nebo toxický vliv některých druhů rostlin může být jak potenciální (projeví se výrazně jen v případě oslabených zvířat nebo chovů), nebo reálný (manifestuje svůj účinek zcela jednoznačně). Při pastvě koní a nebo zpracování travních porostů je proto třeba mít dostatečnou zkušenost s botanikou a odpovídající znalosti o tom, jaké látky a sloučeniny některé druhy rostlin obsahují.

Pokud je totiž obsah toxických a antinutričních rostlin ve zpracovávané surovině vyšší než ~2 %, může dojít negativnímu ovlivnění bezpečnosti krmivového řetězce. Problém  také je, že účinky antinutričních a toxických druhů rostlin v krmné dávce našich koní mohou být různé intenzity. V praxi se proto můžeme setkat jak s projevy mírného antinutričního efektu, který způsobí jen nedokonalé využití krmné dávky, tak i s těžkými otravami, které končí úhynem. Komplikací pro chovatele, ale i zemědělské zpracovatele, je mimo to skutečnost, že některé rostliny jsou toxické v čerstvém stavu, u jiných se po zapaření může toxicita významněji objevit a u jiných se po silážování anebo usušení toxicita zcela ztrácí.

Vědět, které rostliny mohou být problematické a jaký postup je vhodné zvolit v případě nálezu potenciálně toxické rostliny v lučním porostu, má tedy mimořádný význam. Postupně si proto představíme alespoň běžněji se vyskytující rostliny, které mají schopnost ovlivnit zdraví našich koní, a můžete se s nimi setkat kdekoli v terénu.

Čičorka pestrá (Coronilla varia L., Bobovité-Fabaceae)

Čičorka pestrá patří mezi vytrvalé byliny z čeledi bobovitých a je okrajovou barevnou jetelovinou. Rostlina má 50 až 200 centimetrů dlouhou lodyhu. Hranatý dutý stonek, rýhovaný a větvený. Lichozpeřeně dělené listy mají šest až dvanáct párů krátce řapíkatých lístků. Bílo-fialové květy (po uschnutí se fialové zbarvení prohlubuje) jsou uspořádané do okolíku a vyrůstají z paždí listů v počtu deseti až dvaceti. Čičorka kvete v květnu až září a jejím plodem je struk.

V České republice se čičorka pestrá běžně vyskytuje především v teplejších oblastech. Hojně je rozšířena od nížin až po podhorské oblasti, pouze ve vyšších polohách se vyskytuje zřídka. Rostlina upřednostňuje spíše výživné vápencové půdy a často se s ní proto můžeme setkat na suchých až mírně vlhkých loukách, na rumištích, mezích, při okrajích cest, silnic a na železničních náspech.

Toxické látky a jejich stabilita

Čičorka pestrá obsahuje přibližně 28 % vlákniny, 23 % dusíkatých látek, 8–9 % popela, 3 % tuku a okolo 37 % bezdusíkatých látek z absolutní sušiny a je v našich podmínkách považována za doplňkovou pícninu, tedy rostlinu obohacující krmivo rostlinnými bílkovinami. Proto je pěstování čičorky pestré v zemích Evropské unie povoleno. Podle nařízení vlády č. 86/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze dostat na pěstování této plodiny i dotaci. Z toho důvodu se můžeme s čičorkou stále častěji setkávat nejen ve volné přírodě a v trvalých travních porostech, ale i na orné půdě.

Rostlina je mírně jedovatá pro všechny druhy zvířat i člověka. U monogastrických zvířat ovšem může být ve větším množství nebezpečná. Toxická je celá rostlina včetně květů a semen.

Čičorka pestrá obsahuje kardiotonické glykosidy: hyrkanosid, deglukohykranosid (v semenech celkem až 0,5 %, v kvetoucí nati 0,05 %). Dále estery 3-nitropropionové kyseliny s glukosou: korolin, koronillin, koronarian, cibarian, 6-monoester, volná kyselina 3-nitropropionová(3-NPK). Dále kumariny: dafnoretin, skopoletin, umbelliferon (celkový obsah v kvetoucí nati až 0,05 %, v převažující míře v semenech). Obsah se se stářím rostliny zvyšuje. Všechny tři typy výše uvedených látek jsou relativně stabilní při normálním schnutí vegetabilního materiálu a i za zvýšené teploty se rozkládají jen málo. Rostlina proto svou toxicitu sušením neztrácí.

Příznaky, průběh intoxikace

Příznaky akutní otravy jsou nechutenství, poruchy srdečního rytmu, paralýza končetin, ztráta rovnováhy, obtížné dýchání a ztuhlost svalů na krku, průjem. Obraz intoxikace může komplikovat účinek kardiotonických glykosidů, zejména, jsou-li přítomna semena.

Citlivost

Pro koně je čičorka pestrá toxická, toxinem je především koronarian. Přežvýkavci jsou k intoxikaci čičorkou málo citliví, významně citlivější jsou pouze samice v období laktace. Velmi citliví jsou hlodavci. Předpokládá se, že intoxikační dávka je 20-60 mg 3-NPK.kg-1. Vzhledem k tomu, že se čičorka v lučních porostech vyskytuje běžně a často i intenzivně, je příležitost k intoxikaci vysoká. Čerstvé rostliny přítomné v pastevním porostu jsou poměrně bezpečné, protože jsou díky hořké chuti koňmi spásány spíše výjimečně. V seně ale může být čičorka přítomna i ve vysokém množství, už proto, že se snadno rozšiřuje a dnes je i cíleně vysévána mimo jiné i jako protierozní rostlina.

Prognóza, stupeň závažnosti

Prognóza je v případě intoxikace dobrá. Intoxikace je obvykle mírná, chronické patologické změny jsou malé závažnosti, terapeutický zásah je ale ve většině případů nutný. Pouze při chronickém podávání v úsušcích je prognóza špatná, intoxikace je výrazná a chronické změny statisticky významné. Závažnost intoxikace vychází z dostupnosti toxického vegetabilního materiálu.

Závěr

V druhově bohatých trvalých travních porostech můžeme najít mimo kulturních druhů trav a jetelovin také léčivé, ostnité nebo jedovaté byliny. Zodpovědný majitel by měl vědět, které jsou které. Naši čtyřnozí přátelé totiž mohou za naši neznalost zaplatit.