Bubáci našich luk: Čičorka pestrá

30. 5. 2024 Anna Mochanová Autor fotek: Shutterstock.com, Jonáš Dušánek

Rostliny s antinutričními a toxickými látkami jsou v posledních letech stále větší a větší strašák. Při standardním zpracování čerstvých travních porostů, tedy při výrobě sena a siláže, totiž nikdy nelze zcela zabránit kontaminaci zdrojů krmiva, protože rostliny s obsahem antinutričních a toxických látek jsou běžnou součástí lučních ekosystémů. Vyhnout se jim proto nemůžete. Co ale můžete, je naučit se je rozpoznávat a mít dostatek informací o tom, jak velké riziko pro koně představují. Právě o těchto druzích rostlin je nový seriál Bubáci našich luk.

Antinutriční a toxický vliv některých druhů rostlin

Antinutriční nebo toxický vliv některých druhů rostlin může být jak potenciální (projeví se výrazně jen v případě oslabených zvířat nebo chovů), nebo reálný (manifestuje svůj účinek zcela jednoznačně). Při pastvě koní a nebo zpracování travních porostů je proto třeba mít dostatečnou zkušenost s botanikou a odpovídající znalosti o tom, jaké látky a sloučeniny některé druhy rostlin obsahují.

Pokud je totiž obsah toxických a antinutričních rostlin ve zpracovávané surovině vyšší než ~2 %, může dojít negativnímu ovlivnění bezpečnosti krmivového řetězce. Problém  také je, že účinky antinutričních a toxických druhů rostlin v krmné dávce našich koní mohou být různé intenzity. V praxi se proto můžeme setkat jak s projevy mírného antinutričního efektu, který způsobí jen nedokonalé využití krmné dávky, tak i s těžkými otravami, které končí úhynem. Komplikací pro chovatele, ale i zemědělské zpracovatele, je mimo to skutečnost, že některé rostliny jsou toxické v čerstvém stavu, u jiných se po zapaření může toxicita významněji objevit a u jiných se po silážování anebo usušení toxicita zcela ztrácí.

ps_-_hay_rolls_d81_0470_0.jpg

Vědět, které rostliny mohou být problematické a jaký postup je vhodné zvolit v případě nálezu potenciálně toxické rostliny v lučním porostu, má tedy mimořádný význam. Postupně si proto představíme alespoň běžněji se vyskytující rostliny, které mají schopnost ovlivnit zdraví našich koní, a můžete se s nimi setkat kdekoli v terénu.

Čičorka pestrá (Coronilla varia L., Bobovité-Fabaceae)

Čičorka pestrá patří mezi vytrvalé byliny z čeledi bobovitých a je okrajovou barevnou jetelovinou. Rostlina má 50 až 200 centimetrů dlouhou lodyhu. Hranatý dutý stonek, rýhovaný a větvený. Lichozpeřeně dělené listy mají šest až dvanáct párů krátce řapíkatých lístků. Bílo-fialové květy (po uschnutí se fialové zbarvení prohlubuje) jsou uspořádané do okolíku a vyrůstají z paždí listů v počtu deseti až dvaceti. Čičorka kvete v květnu až září a jejím plodem je struk.

V České republice se čičorka pestrá běžně vyskytuje především v teplejších oblastech. Hojně je rozšířena od nížin až po podhorské oblasti, pouze ve vyšších polohách se vyskytuje zřídka. Rostlina upřednostňuje spíše výživné vápencové půdy a často se s ní proto můžeme setkat na suchých až mírně vlhkých loukách, na rumištích, mezích, při okrajích cest, silnic a na železničních náspech.

8b_crownvetch.jpg

Toxické látky a jejich stabilita

Čičorka pestrá obsahuje přibližně 28 % vlákniny, 23 % dusíkatých látek, 8–9 % popela, 3 % tuku a okolo 37 % bezdusíkatých látek z absolutní sušiny a je v našich podmínkách považována za doplňkovou pícninu, tedy rostlinu obohacující krmivo rostlinnými bílkovinami. Proto je pěstování čičorky pestré v zemích Evropské unie povoleno. Podle nařízení vlády č. 86/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze dostat na pěstování této plodiny i dotaci. Z toho důvodu se můžeme s čičorkou stále častěji setkávat nejen ve volné přírodě a v trvalých travních porostech, ale i na orné půdě.

Rostlina je mírně jedovatá pro všechny druhy zvířat i člověka. U monogastrických zvířat ovšem může být ve větším množství nebezpečná. Toxická je celá rostlina včetně květů a semen.

Čičorka pestrá obsahuje kardiotonické glykosidy: hyrkanosid, deglukohykranosid (v semenech celkem až 0,5 %, v kvetoucí nati 0,05 %). Dále estery 3-nitropropionové kyseliny s glukosou: korolin, koronillin, koronarian, cibarian, 6-monoester, volná kyselina 3-nitropropionová(3-NPK). Dále kumariny: dafnoretin, skopoletin, umbelliferon (celkový obsah v kvetoucí nati až 0,05 %, v převažující míře v semenech). Obsah se se stářím rostliny zvyšuje. Všechny tři typy výše uvedených látek jsou relativně stabilní při normálním schnutí vegetabilního materiálu a i za zvýšené teploty se rozkládají jen málo. Rostlina proto svou toxicitu sušením neztrácí.

Příznaky, průběh intoxikace

Příznaky akutní otravy jsou nechutenství, poruchy srdečního rytmu, paralýza končetin, ztráta rovnováhy, obtížné dýchání a ztuhlost svalů na krku, průjem. Obraz intoxikace může komplikovat účinek kardiotonických glykosidů, zejména, jsou-li přítomna semena.

Citlivost

Pro koně je čičorka pestrá toxická, toxinem je především koronarian. Přežvýkavci jsou k intoxikaci čičorkou málo citliví, významně citlivější jsou pouze samice v období laktace. Velmi citliví jsou hlodavci. Předpokládá se, že intoxikační dávka je 20-60 mg 3-NPK.kg-1. Vzhledem k tomu, že se čičorka v lučních porostech vyskytuje běžně a často i intenzivně, je příležitost k intoxikaci vysoká. Čerstvé rostliny přítomné v pastevním porostu jsou poměrně bezpečné, protože jsou díky hořké chuti koňmi spásány spíše výjimečně. V seně ale může být čičorka přítomna i ve vysokém množství, už proto, že se snadno rozšiřuje a dnes je i cíleně vysévána mimo jiné i jako protierozní rostlina.

Prognóza, stupeň závažnosti

Prognóza je v případě intoxikace dobrá. Intoxikace je obvykle mírná, chronické patologické změny jsou malé závažnosti, terapeutický zásah je ale ve většině případů nutný. Pouze při chronickém podávání v úsušcích je prognóza špatná, intoxikace je výrazná a chronické změny statisticky významné. Závažnost intoxikace vychází z dostupnosti toxického vegetabilního materiálu.

crown-vetch-jcs-securigera-varia-8628.jpg

Závěr

V druhově bohatých trvalých travních porostech můžeme najít mimo kulturních druhů trav a jetelovin také léčivé, ostnité nebo jedovaté byliny. Zodpovědný majitel by měl vědět, které jsou které. Naši čtyřnozí přátelé totiž mohou za naši neznalost zaplatit.

Podobné články
Vyšetření žaludku

Gastroskopie je druh endoskopie, při níž se pomocí dlouhého flexibilního endoskopu (dlouhá ohebná kamera) díváme do útrob těla pacienta, konkrétně do…

Je dobrý nápad ostříkat koně studenou vodou ihned po zátěži? Má se přebytečná voda z těla stáhnout stěrkou?