Pro začátek, zahrnuje to lonž a dlouhý bič. A na konci té lonže je … dobře, řekněme, že hodně lidí lonžuje v momentě, kdy se necítí na to, aby sami sedli do sedla. Pokud zkombinujete koně, který potřebuje upustit páru, malý kruh, špatný povrch a nekontrolovatelné tempo; máte recept na úraz, jak koně, tak i lonžéra.

V tomto článku vysvětlíme, proč odborníci chtějí, abyste lonžování brali vážně, jako seriózní součást tréninku koní. Jejich rady a doporučení z hlediska nejlepších praktik pro koňské zdraví a bezpečnost lonžujícího vám přinášíme níže.

Lonžování: co nedělat

Veterinář Duncan Peters MS, Dipl. ACVSMR, ISELP, praktik u sportovních koní a spolumajitel a zakladatel East-West Equine Sports Medicine, doporučuje bezpečné lonžování jako součást výcviku a tréninku. Ovšem „pokud je kůň pod kontrolou. Nejhorší je, když kůň na druhém konci lonže je ponechán sám sobě. Koně se zraní mnohem častěji během lonžování, než během kontrolovaného pohybu pod sedlem, právě to v praxi vídáme.“

„Vůbec nejhorší je, když se ošetřovatelům řeklo, aby unavili koně. Mám videa nějakých takových lonžování. Koně s hlavou nahoře, vyhazují, uklouzávají nebo brzdí.“ Viděli jste někdy koně, který upadl na lonži? Je to děsivé. Povrch je vždy důležitý pro zdraví a výkon, zejména ale pro lonžování, protože:

• Kůň je na kruhu náchylnější ke ztrátě rovnováhy.
• Některé typy povrchů mohou poškozovat měkké tkáně (šlachy, vazy atd.) koní během lonžování.

To je důvod, proč veterinář Peters důrazně varuje před lonžováním koním na kluzkém povrchu, velmi tvrdém či hlubokém povrchu, udusaných cestách, v mokru nebo na blátě.

Biomechanika lonžování: naklánění se dovnitř

Veterinářka Hilary M. Clayton, PhD, Dipl. ACVSMR, MRCVS je světově známá expertka na biomechaniku koní. Během studia na Michigan State University’s McPhail Equine Performance Center se zabývala lokomocí u lonžování.

Mezi jejími zjištěními z výzkumu vyplývá, že při lonžování bez pomůcek, které nutí koně se vyvažovat a sebenést se tak, jak si přejeme, aby se hýbal později pod jezdcem, se koně přirozeně naklánějí na kruhu dovnitř. Nakloněním myslíme to, co dává jezdci pocit posedu jako na motorce v zatáčce. Koně se naklánějí dovnitř o 10 stupňů a sklon je obvykle vyšší na levou stranu. Úhel naklonění roste, když je rychlé tempo anebo kůň se pohybuje na menším kruhu. 

Veterinářka Clayton také zjistila, že když se kůň na kruhu naklání dovnitř, jeho vnitřní zadní noha se musí zvednout výše než jeho vnější zadní noha, aby se kopyto odlepilo od země. Výsledkem je zdání, jako by kůň kulhal, ale ve skutečnosti je v pořádku.

Stres z lonžování 

My si myslíme, že je lonžování lehká záležitost, protože to někdy používáme, když nestíháme nebo se nám nechce jezdit. Ale co je lehké pro nás, nemusí být lehké pro koně. Pro koně to může být náročné, zvláště pro měkké tkáně koňských nohou a pro kopyta. Proč?

Veterinář Peters vysvětluje: „Koně normálně neběhají v malých kruzích. Takový pohyb na malých kruzích může poškodit měkké vazy. Nejsem fanoušek honění koní dokola, nechávat je v kontracvalu nebo křižovat. Kroužení dokola navíc koně nerovnoměrně zatěžuje, zejména vnější končetiny, a může vytvářet stres pro zatím neprojevený zdravotní problém. Čím menší kruh a větší rychlost, tím větší stres je na končetiny vyvíjen.“ Nezapomínejte i na faktor nudy. Chodit pořád dokola není koňskou ideou zajímavé práce.

Proč lonžovat?

Navzdory potenciálním nevýhodám může bezpečné lonžování být užitečnou součástí rehabilitace a tréninku. Veterinář Peters doplňuje: „Používám lonžování jako součást tréninku nebo jako kontrolovaný pohyb.“ V tréninku je to prověřená metoda, jak připravit mladého koně na základní výcvik pod jezdcem, aniž by musel zároveň do toho řešit svoji rovnováhu pod váhou jezdce. Mladí koně se naučí také při lonžování na sedlo, uzdečku a na kontakt s otěžemi.

Zkušený lonžér má jen s lonží, bičem a hlasem větší kontrolu nad koněm než jezdec. Mnoho trenérů také učí na lonži koně prvně na kavalety a malé skůčky. Lonžování taktéž může být přípravou koní na zapřahání a ve vysoce sofistikované podobě práce na lonži pak může být takto kůň naučen provádět pokročilé drezúrní cviky (jako např. lipičtí hřebci z Vídeňské jezdecké školy).

Mnoho veterinářů doporučuje kontrolovaný pohyb při rehabilitaci, což může zahrnovat i lonžování. U konkrétních zdravotních problémů může lonžování být benefitem. Veterinář Peters uvádí např. koně s „kissing spines“, svalovými křečemi a ostatními problémy se zádí. Ti mohou profitovat z řízeného pohybu bez jezdce. 

Bezpečnost lonžéra

Lonžování je potenciálně riskantní i pro lonžéra. Před lety byla moje kolegyně pokopána koněm do obličeje, a jen tak tak minula podkova oko, když lonžovala svého nevybouřeného pětiletého koně. Jizva od podkovy přes její obočí slouží dodnes jako připomínka incidentu.

Lonžování není chvíle pro telefonování, psaní esemesek nebo kontroly sociálních sítí. Věnujte koni plnou pozornost, zvláště v kritických momentech, kdy ho od sebe posíláte na kruh a je od vás doslova na dostřel svých kopyt. 

Veterinář Duncan Peters upozorňuje: „Nenechávejte koně od sebe odbíhat na konec lonže! Hlídejte si svoji pozici a vyšlete koně na kruh správně. Kůň by měl na konec lonže odkráčet a jít po kruhu krokem, dokud ho nepožádáte o klus. Noste pevné boty s dobrou podrážkou. Někteří doporučují nosit helmu během lonžování, a i když ji nebudete chtít, noste aspoň rukavice. Popáleniny z projeté lonže rukama jsou nesnesitelně bolestivé a hojí se pomalu.“

Efekt okovaných koní

To, co má kůň na kopytech, může zhoršit nebo zlepšit efekt lonžování na koňské nohy. Špatný postoj nohou je pro lonžování ještě horší než pro pohyb pod sedlem. Ale ani dobré okování neochrání před nepříznivými účinky lonžování na nevhodném povrchu. Veterinář Peters doporučuje lonžovat na přírodním povrchu (písek, hlína, štěpka atd.) a vyhýbat se umělým povrchům, které mohou svými vlastnostmi negativa lonžování zhoršit.

Pravděpodobně nebudete mít svého koně speciálně okovaného pro lonžování, ale je dobré vědět, že jsou v nabídce podkovy, které mají menší „točivý“ efekt než standardní podkovy. Příkladem takových podkov jsou např.  Kerckhaert Classic nebo Natural Balance.

Samozřejmě lonžování bosých koní je v pořádku.

Nejlepší praktiky pro lonžování

Bezpečné lonžování vyžaduje bezpečný prostor. Ideálem je plnostěnná kruhovka anebo jiný typ uzavřeného prostoru, kde kůň může kroužit bezpečně. Alespoň patnáct metrů v průměru, ale uzavřená, aby kůň nemohl utéci z prostoru, pokud se vymkne z kontroly lonžéra.

Americká drezurní federace (The United States Dressage Federation, dále jako USDF) vydala knihu o lonžování a také manuál, který je perfektním zdrojem pro každého, kdo se chce naučit bezpečně a efektivně lonžovat. Zde jsou některé tipy:

• Mějte lonž řádně smotanou, nenechávejte ji courat po zemi, kde na ni můžete šlápnout vy nebo kůň. Nikdy si neomotávejte lonž kolem ruky nebo zápěstí. Bavlněná nebo jutová lonž je lepší než kluzký nylon.
• Stůjte na úrovni koňských plecí. Z důvodu kontroly nad koněm by měl být tvar „V“ mezi vaší rukou s lonží a druhou rukou s bičem.
• Netáhnete bič po zemi ani ho nezapichujte do země. Váš hlas a bič by měly koně povzbudit k pohybu vpřed – ale vyhněte se dramatickému práskání bičem, abyste nevyprovokovali explozi koně.
• Ideálně používejte při lonžování lonžovací obnosek. Pokud ho nemáte a lonžujete na uzdečce, sejměte otěže nebo je smotejte dohromady a bezpečně zauzlujte. Lonž připněte k vnitřnímu kroužku udidla. Někteří koňáci to nedoporučují, takže místo toho můžete lonž provléknout vnitřním kroužkem a zapnout ji na vnějším kruhu. Nedoporučujeme provlékat horem, to pak má efekt roubíku.
• Pokud je kůň pod sedlem, sejměte třmeny nebo je zabezpečte, aby neplandaly.
• Jestliže nosíte ostruhy či šporny, sundejte je před lonžováním. Mohou být rizikem, že se zachytíte. Noste pevnou obuv s dobrou podrážkou, helmu a rukavice.
• Při správném nastavení a použití vyvazovacích pomůcek docílíte nápodoby stabilního a pružného kontaktu rukou jezdce, ale pokud váš kůň na ně není zvyklý, nechte si poradit od odborníka. Můžete je připevnit k sedlu nebo k lonžovacímu postroji. Existuje mnoho typů vyvazovacích otěží, včetně jednoduchých obyčejných kožených a naopak elastických. Mnoho trenérů dává přednost obyčejným, které nejsou tak pružné, aby se kůň o ně chtěl opírat. Nastavení vyvazovacích otěží je klíčové. Příliš volné nebudou mít žádný účinek a navíc se do toho kůň může zachytit. Příliš vyvázané pak mohou způsobit odpor koně, včetně vzepnutí se a převrácení se. Nastavení je správné, když se zapnutými je kůň mírně před kolmicí.
• Chraňte nohy koně chrániči před strouháním nebo zašlápnutím, ideálně i zvony. Veterinář Peters říká, že zvony jsou levná ochrana a užitečná, protože na kruhu se koně mohou snadněji zranit zašlápnutím se.
• Pokud jste vy nebo kůň nezkušení, vyhledejte zkušeného člověka, aby vám ukázal, jak bezpečně a efektivně lonžovat.

Jak dlouho lonžovat?

Veterinář Peters radí pouze chvíli. Ne více jak dvacet či třicet minut. Pokud používáte lonžování jako zahřátí se před jízdou, tak pět až deset minut je dostatečných.  

Měňte často chody a směr pohybu koně, redukujete tím jednostrannou zátěž na tělo koně. Jako bonus budete mít koně soustředěného na vás a na práci. Pracujte s koněm oběma směry zhruba stejně dlouho. S jedinou výjimkou: u některých úrazů možná bude třeba se pohybovat pouze jedním směrem. Např. u koně, který rehabilituje s kolaterálními vazy, může veterinář doporučit lonžovat koně pouze směrem, kdy bude mít zraněnou nohu jako vnitřní.

Závěrem

Bezpečné lonžování je něco, co by měl každý koňák umět a musí se k němu přistupovat se stejnou důležitostí jako k ježdění. Právě proto, že je to potenciální zdroj incidentů a úrazů, kůň i lonžér musí přistupovat k lonžování jako k práci, ne zábavě.

 

Článek autorky Jennifer O. Bryant vyšel na webu The Horse.com.