Za koňmi do Ameriky

4. 3. 1999 Pavla Duspivová

Chcete strávit zajímavé prázdniny v zahraničí, spojené s praktickým procvičením angličtiny a vašich jezdeckých schopností? Baví vás cestování, seznamujete se rádi s novými lidmi a chcete poznat, jak to chodí u koní v zahraničí? Může vám to umožnit mezinárodní výměnný program pro studenty Camp America. Sama jsem se tohoto programu v letošním roce zúčastnila a ráda se podělím o své zkušenosti v následujících řádcích.

První část provází administrativní záležitosti. Uchazeči o zařazení do tohoto programu musí být studenti starší 18 let a předpokládá se u nich, že budou umět plynule hovořit anglicky. Je třeba vyplnit vstupní dotazník spolu s přesnou specifikací pozice, o kterou máte konkrétně zájem. Já jsem si zvolila výuku jezdectví na pozici odborného poradce. Je vhodné pro tuto pozici mít cvičitelský průkaz, nebo alespoň doporučující dopis z domovského jezdeckého oddílu o vaší práci s koňmi, eventuálně o zkušenostech při práci s dětmi. Obojí vám zvýší šanci na přijetí do táborů s odpovídajícím programem.

Ještě v průběhu listopadu nebo února probíhají na našem území registrační setkání, kde se během rozhovorů ověřují údaje v dotazrnících a schopnost komunikace v angličtině. Pokud uchazeč úspěšně projde touto procedurou, jsou jeho materiály zaslány organizací Camp America do USA ředitelům spolupracujících táborů. Ti si vybírají podle svých představ budoucí personál. V únoru dokonce někteří ředitelé přijížděli do Prahy a probíhá nábor z dosud neuplatněných uchazečů osobními konzultacemi.

To už však většinou bývá na pozice technických a obslužných sil. V této situaci spíše ošetřovatelé koní, úklidové práce aj. - tzv. campower. Ale případní učitelé jízdy mají také šanci, záleží už jen na vás, jak se s ředitelem domluvíte. Pokud máte štěstí a jste vybráni, zkontaktují se přímo s vámi a Camp America vám zprostředkuje vyřízení všech důležitých formalit pro odcestování do Spojených států (vízum - pracovně-turistické, pojištění, letenky). Dostanete brožury, které vám usnadní orientaci v zásadách a povinnostech během práce v táboře, ale je v nich plno důležitých informací pro následující cestování po USA (adresy hostelů, cestovních spolků, kontaktní kanceláře, spojení na letiště aj.).

Podle smlouvy jste povinni pracovat minimálně 9 týdnů za stanovených základních podmínek. Po uplynutí této doby je možné dále pokračovat v práci za odpovídající odměnu, přejít pracovat do jiného tábora, který potřebu pracovních sil inzeruje v časopise Cheers! (dostávají jej všichni účastníci programu) nebo už můžete cestovat podle svých představ a možností po celých Spojených státech. Pokud jste sami, můžete si v Cheers najít společnost pro další cestování. Jsou zde inzeráty se jmény zájemců o společné putování spolu s plánovanou trasou, kam chtějí jet. Další příležitost pro seznámení se se zajímavými lidmi.

Já jsem se tedy tohoto programu zúčastnila o loňských prázdninách. Mým působištěm se stal Camp Winding Gap, tábor rozkládající se uprostřed divokých hor Blue Ridge Mountains Apalačského pohoří v Severní Karolíně. Tento tábor pro chlapce a dívky od 6 do 14 let byl hlavně zaměřen na výuku jezdectví a na turistiku. Ihned po příjezdu jsme byli zahrnuti velkým množstvím informací o fungování, programu a filozofii tábora. Mě samozřejmě nejvíce zajímali koně, u kterých jsem měla trávit nejvíce času. Bylo jich tu celkem 17. Co se týká plemen, bylo tu několik arabských plnokrevníků, paint horse, quarter horse, palomino, dva poníci a dvě muly.

Veškerá výuka zde probíhala ve westernovém stylu. Pro mne to byla sice novinka, ale měli jsme (já a 8 dalších kolegů z Velké Británie Austrálie, Estonska a Švédska) týden na adaptaci na tento odlišný styl. Do té doby jsem totiž jezdila a učila jen anglický styl. Naštěstí jsme měli učit hlavně základy ježdění a ty nebyly v pojetí výuky jízdy v tomto táboře natolik odlišné od mých dosavadních zkušeností. Během přípravného týdne jsem si doplnila potřebnou povelovou techniku a vyzkoušela si všechno, co jsme měli děti učit. Obdrželi jsme i podrobné instrukce o rozdělení dětí do výkonnostních skupin a o práci s těmito skupinami. Také jsme poznali všechny koně, abychom je pak mohli vhodně dětem přidělovat. Hlavní zásadou je zde bezpečnost a vše se jí podřizuje.

Tábor byl rozdělen na 5 turnusů a každý začínal speciálním uvítacím programem. U vjezdu do tábora čekali tři jezdci s koňmi převlečení za lupiče s šátkem přes obličej. Všechna přijíždějící auta byla "přepadena" a "oloupena" o děti, ty posazeny do sedla, absolvovaly posledních 200 metrů k hlavní budově na hřbetě koně za doprovodu "lupičů". Pak už byly děti předány oficiálnímu ubytovacímu štábu. A hurá pro další přijíždějící! Užili jsme si při tom plno legrace a zároveň jsme se seznamovali s novými dětmi.

Pokaždé, když začínal nový turnus, prošly všechny děti zařazené do jezdeckého programu zkušebním testem a na jeho základě byly rozděleny do pěti výkonnostních skupin. Pak už se s nimi podle tohoto zařazení a instrukcí pracovalo. Běžně jsme mívali na jízdárně 6 až 8 koní. Jeden z cvičitelů vedl hodinu jako instruktor a zodpovídal za průběh hodiny a dva až tři další plnili roli asistentů, kteří zasahovali tam, kde vznikaly potíže. Opravovali děti, pokud dělaly chyby, usměrňovali koně, pokud se jim zrovna nechtělo chodit po obvodu jízdárny, nebo dělali rozhodčí během jezdeckých her. Mimo ježdění se děti také učily starat se o koně krmit, čistit, sedlat a uzdit atd. Pokud bylo nepříznivé počasí pro ježdění, zasvěcovali jsme děti do teoretických otázek kolem jezdectví.

Kromě výuky na jízdárně se pro děti pořádaly ještě jiné akce. Zdatnější jezdci se vydávali na výlety do blízkého okolí spojené s občerstvením v přírodě, vyjíždělo se na odpolední vyjížďky včetně přenocování pod širákem, ti méně zdatní se vraceli do stáje a nocovali na půdě nad koňmi.

Za pro mne nejzajímavější považuji několikadenní výlety do vzdálenějších hor. Zde jsme využívali pro přepravu zavazadel (krmení, stany, jídlo, spacáky aj.) muly. Není to vůbec jednoduché umístit veškeré věci potřebné pro delší pobyt mimo stáj na záda soumara. Přípravě jsme věnovali vždy hodně času, ale vždy se to vyplatilo. Náklad musí být přiměřený, dobře zajištěný a hlavně vyvážený, aby mula během pohybu v členitém terénu neupadla či něco neztratila. Stačí jen malé pochybení a můžete přijít nejen o náklad, ale i o zvíře. Všichni koně i muly byli však na místní horský terén zvyklí a bez obtíží si poradili s různými přírodními nástrahami v podobě kamenitých stezek, spadlých kmenů či rozvodněných potoků. Dětem se tyto vyjížďky také líbily, bylo to pro ně nevšední dobrodružství, protože kromě jízdy si samy rozdělávaly oheň, vařily a stavěly stany. My jsme zde byli spíše jako odborní poradci a koordinátoři.

Třetí turnus byl nejdelší - třítýdenní, na jeho konci se konalo Rodeo, kde měly děti předvést, co se během hodin naučily. Připravili jsme pro ně několik her na koni jako například tzv. "Keyhole" (klíčová dírka) - na trávě jízdárny byl vápnem vysypaný prostor ve tvaru klíčové dírky, do kterého měl jezdec s koněm přijet, zde se otočit tak, aby nepřekročil vyhrazený prostor a pak dojet do cíle. Vše se měřilo na čas a vítězil samozřejmě ten nejrychlejší. Mezi další disciplíny měřené na čas patřil slalom mezi tyčemi (Pole Bending) či objíždění barelů (Barrell Racing). Během celé soutěže bylo hodně závodění a povzbuzování. Rozzářené dětské tváře plné nadšení a radosti nám byly tím nejlepším oceněním za práci, kterou jsme jim věnovali.

Jezdecký program byl sice hlavním, kterého jsem se účastnila, ale kromě toho jsme podnikali s dětmi plno pěších výletů do hor, pořádali sportovní soutěže, výlety na kánoích, společenské večery, plážové zábavy, přehlídky talentů atd. Děti jsme měli zkrátka 24 hodin denně na starosti. Spávali jsme s nimi v chatkách, hráli hry i zpívali písně při táborových ohních. Pořád bylo co dělat.

Práce na jízdárně po celých 9 týdnů byla sice velmi náročná, vyžadovala značné soustředění a trpělivost, ale odměnou nám byla radost a spokojenost dětí i jejich pokroky v ježdění. Naučila jsem se i základy westernového ježdění včetně specifického sedlání a uzdění, a i když už je asi v nejbližší době nepoužiji, mám určitou představu, co toto ježdění obnáší. Dalším významným přínosem je pro mne samozřejmě rozšíření anglické slovní zásoby o specifickou jezdeckou terminologii, kterou v běžných slovnících jen stěží najdete. Po ukončení tábora jsem ještě cestovala po USA.

Pokud byste se chtěli zúčastnit tohoto programu a rozšířit si své zkušenosti, doporučuji vám napsat si o podrobnější informace na adresu:
Camp America, Dept. NA, 37a Queen's Gate, London, SW7 5HR United Kingdom.

Jsou to zkušenosti k nezaplacení!

Zajímavosti

Podobné články