Bereiter alias spolujezdec je úloha v některých směrech výhodná, v jiných ale velmi náročná až nevděčná. Nabídek spoluježdění je hodně a pokud něco umíte, můžete si vybírat. A také snadno vybrat takového koně a takové podmínky, které vám budou vyhovovat. Pokud se netrefíte, můžete stejně snadno, rychle a bez negativních důsledků spolujízdu ukončit a zkusit to jinde. Výhodou je, že můžete (v rámci domluvy s majitelem) jezdit, ale spoustu věcí nemusíte řešit - postaráte se o koně, jak nejlépe umíte, ale tíha závažných rozhodnutí a zodpovědnost leží na majiteli. Jako nevýhodu ovšem můžete cítit, že tato rozhodnutí nemůžete dělat vy - v případě, že se s majitelem koně názorově rozcházíte. Staráte se, platíte a potom se majitel rozhodne, že koně přestěhuje nebo dá někomu do tréninku a nezmůžete nic. V lepším případě „kecá" jen do krmné dávky, tréninku a do pouštění koně do výběhu tak, že pochybujete o jeho zdravém rozumu a koně litujete. Nebo se snažíte, jak nejlépe umíte a jediné, co z toho máte, je, že se o sobě dozvídáte, že o vás majitel říká, že mu koně „kazíte" nebo se o něj neumíte postarat. Do tuhého pak jde v momentě, kdy vás obviní ze zdravotních problémů koně nebo ze ztráty či zničení drahé části výstroje.

Z pohledu majitele to ovšem také není jednoznačné. Velmi pravděpodobně budete trpět pocitem, že bereiter dělá spousta věcí špatně: „Včera zapomněl chrániče vedle jízdárny, minulý týden měl kůň na sobě zapocený obtisk sedla, je odepnutý (nebo naopak neodepnutý) podbřišník od sedla a dnes určitě nevybral koni z kopyt, koukněte, jaký tam měl šutr!" A to ještě nebyla řeč o ježdění a práci s koněm, vždy se najde něco, co byste si představovali trochu jinak bez ohledu na jezdeckou úroveň spolujezdce. Kamenem úrazu bývá, pokud kůň onemocní nebo se zraní - najednou je často veškerá tíha péče i financování na majiteli a spolujezdec se ve stáji ani neobjeví. Nebo není, ale zase se tam podle majitele objevuje málo a málo na léčbu přispívá... A na závěr potěší, pokud jste na spolujezdci finančně závislí a on se ze dne na den rozhodne „jít za lepším".

O potížích se spolujezdci nebo naopak s „nemožnými" majiteli bylo na diskuzích napsáno skoro tolik, jako o potížích v nájemním ustájení, ovšem zatímco ustájení většina z nás potřebuje, se spolujezdcem to tak jednoznačné není. Vyplatí se ho shánět, nebo ne? Nejčastějším důvodem majitele koně ke shánění bereitera jsou bezesporu finance. Nájemné ve stáji v blízkém okolí velkého města je poměrně vysoké a příspěvek se tudíž hodí. Spolujezdci jsou ale vítaní i tam, kde peníze nehrají roli - kde je dost koní v tréninku a málo „zadků" na ně. Domnívám se, že majitel koně by se nikdy neměl stát majitelem (to jest kupovat si koně), pokud není schopen koně finančně i časově zabezpečit sám (nemusí to tak i dělat, ale měl by být schopen). Spoléháním se na druhého člověka se dostává do velmi nevýhodné pozice a nezbytnost spolujezdce se často podílí na ukvapeném a špatném výběru.

Což ovšem neznamená, že je špatné mít spolujezdce - upřímně řečeno spíše naopak. A nejen proto, aby měl koně kdo „venčit". Pokud je kůň spokojený ve výběhu s kamarády, každodenní ježdění postrádat nebude. Důležitější je, že spolehlivý člověk také zkontroluje, ošetří, takže si můžete dovolit luxus klidné dovolené nebo marodění bez obav, že stájník, který má koní na starost deset, přehlédne ránu nebo nateklou šlachu. A v případě, že se něco vážnějšího stane a vy nebudete zrovna k zastižení, zkušený bereiter, který koně zná, bude opět rozhodovat lépe než stájník. I při hledání příčin problémů, ať už jezdeckých nebo zdravotních, se vždycky hodí pohled dalšího člověka, který koně zná. A vůbec, ve dvou se to lépe táhne, můžete se navzájem potrénovat a porovnat na lonži, prostřídat se na čundru, když je potřeba doprovodné vozidlo, vypomoci si na závodech. A když ze svého koně propadáte depresi, nejste v tom sami.:-)

Nerostou jak houby po dešti

Dobrého spolujezdce ale není vůbec snadné najít. Dobrý jezdec, který nemá ježdění, je velmi nedostatkové zboží. Jednak je dobrých jezdců obecně u nás nedostatek a navíc většina těch, kteří si to mohou dovolit, má koně vlastní. Člověk si může jen povzdechnout, že spousta těch, kteří si předčasně pořizují vlastní koně, by mělo ještě pár let jezdit jako spolujezdci, ale situaci tím nezměníme. Pokud tedy chceme někoho zodpovědného a spolehlivého ulovit, měli bychom mu mít co nabídnout. My svého koně můžeme nekriticky zbožňovat, ale bereiter bude (a měl by) myslet také na sebe a svůj jezdecký vývoj a měl by si vybírat takové koně, kteří mu umožní buďto příjemně strávený čas (pokud se jedná o čistě rekreačního jezdce) nebo kteří ho někam vpřed posunou. Je třeba si uvědomovat, že bereiteři se rekrutují především z řad jezdců, kteří sbírají zkušenosti a časem si nejspíše budou chtít pořídit koně vlastního. I majitel by to měl mít na paměti a pokud má jezdec ambice se zdokonalovat, potom je potřeba mu to umožnit - jinak pochopitelně uteče. Je ztrátou času snažit se spolujezdce předělat a zpravidla se to nepodaří. Hledání spolujezdců na pokažené koně je pochopitelně nejtěžší - ti zpravidla krom zlozvyků jezdci nic moc nedají.

I bereiter si ušetří možné zklamání a rozčarování, pokud si srovná v hlavě, co je pro něj důležité a podle toho bude hledat ježdění. Může a měl by si dovolit být trochu sobecký, za to, že investuje čas a peníze do cizího koně, by měl mít právo na dobré zkušenosti, které v dalším jezdeckém životě zúročí. Je důležité, aby jeho názory nejen na ježdění, ale i management koně byly co nejpodobnější názorům majitele - pokud budou jiné, zpočátku nad tím možná mávne rukou, ale později, až si ke koni vytvoří vztah, bude to kámen úrazu. Pokud jsou tedy vaše představy výrazněji odlišné, neutrácejte čas a pamatujte, vždy je to majitel, který dělá konečná rozhodnutí, to nezměníte.

Zodpovědnost za koně očima zákona
Pokud svého koně jeho majitel jezdí, nebo ho vede a on způsobí škodu, je za ni majitel zodpovědný (ust. § 415, 420 obč.zák). I pokud majitel spadne a volně se pohybující kůň někomu ublíží nebo něco poškodí, je to (velmi zjednodušeně) vina majitele. Pokud ovšem na vašem koni sedí jiná dospělá osoba (váš spolujezdec) a sedí tam oprávněně, tj. koně neukradla a má ho s vaším svolením aktuálně v držení, zodpovědnost za případnou škodu, i po případném pádu a útěku koně, je na ní. Nemusíte k tomu mít ani podepsanou písemnou smlouvu, ústní dohoda stačí.

Člověka nedělá jen jezdecké umění - mnohem důležitější je zodpovědnost za svěřené zvíře, spolehlivost a ochota k domluvě a spolupráci. Čím zkušenější a pokročilejší jezdec, tím pravděpodobněji bude mít své názory a svůj přístup a tím méně ochotně se bude přizpůsobovat. Proto, pokud máte vhodného koně, se nebojte si svého člověka „vychovat". To, co do něj zpočátku investujete, se vám později vrátí - pokud mu poskytnete podmínky k dalšímu růstu a vyžití. Spousta lidí se bojí méně zkušeného jezdce, aby jim koně jezdecky „nekazil". Tohle riziko hrozí, pokud majitel sám je málo zkušený nebo má u svého koně problémy s autoritou. Pokud tyto problémy nemá (bez ohledu na svou jezdeckou úroveň), kůň velice dobře rozliší, kdo na něm sedí, přizpůsobí se a díky pravidelnému ježdění majitele ani spolujezdci „nezvlčí". Mnoho i trochu obtížných koní má rádo slabší jezdce a je velmi tolerantních k jejich chybám, pokud toho po nich chtějí méně a nejsou k nim nespravedliví. Koně také velmi dobře rozlišují, zda jim jezdec ubližuje záměrně, nebo zda je jen nezkušený, ale nejedná ve zlém úmyslu.

Mým prvním koněm před mnoha lety byl mladý plnokrevník, který nikdy neměl daleko k odvezení jezdce a svými úprky uměl být i nebezpečný - nebyl zlý, odvážel zásadně, jen pokud měl pocit, že ho jezdec ohrožuje nebo po něm chce příliš. Spolu se mnou ho jezdil jednou týdně málo zkušený kamarád (bez jehož přispění bych si ho tehdy nemohla dovolit). Zpočátku jsem o něj měla strach - kdyby ho kůň zkusil odvézt, jezdec by neměl šanci. Navzdory nezkušenosti z něj ale vyzařoval velký klid a pohoda a za několik let, které spolu strávili vyjížďkováním, se nikdy nestalo, že by kůň udělal rychlejší krok, než chtěl jezdec, nebo mu něco provedl. Když jsem s nimi někdy vyrazila s druhým koněm, byla jsem fascinovaná, jak se jezdci to zvíře přizpůsobilo - z temperamentního plnokrevníka se nasednutím stal ospalec, zvažující každý krok.:-) Ale stačilo se vyměnit a byl z něj opět můj kůň.

Pár užitečných zásad

Pokud se zadařilo a vy jste se „našli" - majitel, kůň a bereiter, je to skvělé, ale je to teprve začátek. Pokud chcete, aby bylo vaše „manželství" :) šťastné a dlouho vydrželo, musíte se o něj starat. Pokusím se shrnout několik zásad pro dobré a bezproblémové fungování - jsou platné pro obě strany (jestli se vám podaří je vtlouci i do koňské hlavy, pak pro všechny tři :)).

Buďte k sobě korektní. Čas od času se jistě vyskytnou věci, v nichž se neshodnete, je dost možné i že jeden z vás provede něco, co se druhému nebude líbit, možná se pohádáte. V takovém případě se snažte držet zásady, že „co se doma upeče..." Veškeré vaše problémy byste měli řešit v první řadě spolu bez asistence ostatních a bez toho, aby to věděla celá stáj. Není nic horšího, než stěžovat si na svého jezdce nebo na majitele, který vám nechává jezdit koně, ostatním nebo ho dokonce pomlouvat. To je velmi nefér jednání. Nejlépe se problémy řeší s chladnou hlavou a s tím, koho se týkají, ne s prostředníky a už vůbec ne třeba na veřejné diskuzi.

Jasně a včas se domluvte na pravidlech. Mnoho problémů vzniká z nedorozumění a jasnou domluvou jim lze předejít. Už když se domlouváte na podmínkách spoluježdění, měli byste se domluvit nejen jak často a za kolik, ale i na tom, co jezdec s koněm smí a nesmí dělat a za jakých podmínek. Zejména je důležité si ujasnit, zda má s koněm pouze relaxovat v terénu, nebo zda bude mít možnost také s koněm trénovat a případně se účastnit závodů. Je dobré mít na paměti, že je jen málo lidí, kteří jsou dlouhodobě spokojení jen na vyjížďkách a samozřejmě přitom jezdecky stagnují. Je tedy potřeba v tomto ohledu buďto pečlivě vybírat nebo se připravit na kompromis a umožnit i bereiterovi na koni trénovat a zdokonalovat se.

Do domluvy spadá také, zda bude přispívat jen při ježdění, nebo zda se bude podílet na ustájení i v době zranění nebo nemoci koně a zda se očekává nějaká pracovní výpomoc. Je dobré si také ujasnit, zda majiteli bude vadit, pokud bude jezdec jezdit i jiné koně. Do domluvy je vhodné i zahrnout případné podílení se na nákladech v případě zranění koně nebo poškození výstroje, což se může stát i při nejlepší péči každému. Je dobré si také domluvit výpovědní lhůtu pro případ, že se bereiter rozhodne s ježděním daného koně skončit. Minimálně měsíc je slušností.

Důvěřujte, ale prověřujte. Pokud spolujezdce dobře znáte z dřívějška a máte na něj dobré reference, asi to nebude nutné, ale v případě ne dost známého člověka jej zpočátku nechte jezdit s někým dalším (i z důvodu bezpečnosti). Hodně napoví chování vašeho koně. Pokud začne být ostražitý, nebo naopak venku nejistý nebo nervózní, nebude se mu chtít z výběhu nebo bude nepříjemný při sedlání a nasedání, může to být projevem toho, že něco není v pořádku. Nemusí to ale nutně souviset s bereiterem, důvodů může být spousta. I pokud ale zjistíte, že to s bereiterem opravdu souvisí, nemusí to být zlý úmysl, kůň, zejména je-li citlivější, může být nejistý i jen proto, že nový člověk zkrátka dělá věci trochu jinak a ne zcela rozumí jeho pomůckám. Dejte věcem čas, ale zpozorněte.

Buďte tolerantní, važte si sebe navzájem a vycházejte si vstříc. Spolujezdec není sluha. Je to sice majitel, kdo je za zvíře zodpovědný, proto má vyšší rozhodovací pravomoc, ale svého bereitera by si měl vážit a měl by respektovat, že jsou věci, které chce dělat po svém (za předpokladu, že to nenarušuje péči o koně). I při organizování ježdění by se měl majitel snažit sladit časové možnosti bereitera, tedy podělit se s ním o ježdění ve volných dnech (a nenechávat mu jen ty pracovní) a brát ohledy na jeho závazky. Není fér čekat, že to bude jen bereiter, kdo se bude přizpůsobovat. Ale nemělo by tomu být ani naopak.

Kdy to raději ukončit

Máme tendence rychle zapomínat na věci, které jsou pro nás nepříjemné. Proto rádi zapomínáme, jakým vývojem jsme si coby méně zkušení jezdci a novopečení majitelé koně prošli, jak dlouho jsme se svým koněm nacházeli společnou řeč a kolik malérů jsme kdy způsobili a kdy nás před nimi zachránilo čiré štěstí nebo zdravý rozum našeho koně. Díky téhle amnézii jsme pak rádi ke svým bereiterům a jejich pochybením zbytečně kritičtí. Je těžké najít tu správnou hranici, kdy ještě zavřít obě oči a kdy se naopak raději s bereiterem rozloučit. Moje osobní zkušenost je ta, že nezáleží tolik na jednotlivém prohřešku (i mistr tesař...), ale spíše na celkovém přístupu. Dobrý spolujezdec je takový, který bere vašeho koně za svého vlastního. Jeho hlavními benefity jsou zodpovědnost a spolehlivost. Nemusíte mu stát za zadkem, aby ho vždy pečlivě obstaral a nemusíte ho přemlouvat, aby šel jezdit. Neuvidíte po něm další den koně se zaschlou splavenou srstí a nemělo by mu uniknout, pokud kůň nebude v pořádku. Situací, kdy ke koni nedorazí, bude jako šafránu a sám se bude snažit si je nahradit. Takovému klidně odpusťte ztracený kartáč a bič zapomenutý uprostřed jízdárny a třeba i závažnější pochybení.

Sebelepší jezdec, na kterého se nemůžete spolehnout, zda dorazí, je ovšem jen k zlosti. U takového je potom těžká domluva, protože jak mu máte věřit v jiných věcech... pokud mi tedy nový bereiter v začátcích spolupráce opakovaně nepřijde, osobně to považuji za známku nespolehlivosti a velmi rychle končí. Stejně tak v případech, kdy se dozvím, že se něco dělo nebo dělal něco jinak, než jaká byla domluva a „zapomněl" mi to sdělit. Každému se může stát, že ho v terénu svěřený kůň sklepe a dojde domů sám, že měl se zvířetem konflikt, který nedokázal vyřešit nebo že mu zkrátka ujely nervy - z toho se nestřílí, ale vždy jsou to věci, které by měl majitel koně vědět. A také se je zpravidla dozví, takže pokud spolujezdec nemá dost zodpovědnosti a odvahy na to, aby je řekl sám, nemůže se divit, že u majitele rychle ztratí důvěru.