Stanislav Kulanda – přítel nejen lidí a koní

18. 10. 2009 Lenka Gotthardová Autor fotek: archiv Stanislava Kulandy, Martina Kůstková

Jsou situace mezi nebem a zemí, které si nedovedeme vysvětlit. K takové právě patřil překvapivý odchod pana Stanislava Kulandy z Krásné Hory nad Vltavou. V plném běhu života byl náhle zastaven jedním hříběcím kopnutím a to, co nejvíce miloval, mu vzalo život.

Stanislav KulandaVelký pohřeb, kam se s ním přišla rozloučit více než tisícovka jeho přátel a známých, byl dokladem toho, že uměl okolo sebe šířit radost a optimismus a že byl vždy ochotný pomoci či poradit druhým. I ve složitých situacích si zachovával chladnou hlavu a uměl se na věci dívat z té pozitivnější stránky. Ať byla doba jakkoliv složitá, včetně období socialismu, před ničím nesklonil hlavu a dál si hleděl své profese a své velké lásky ke zvířatům a ke koním speciálně.

Průvod

Za čtyřspřežím vraníků pana Tomáše Bartáka kráčel smuteční průvod od domu zesnulého do krásnohorského kostela, kde měl velmi jímavou mši polský pan farář (misijní služba musela v 90. letech přijít již i do ČR). Odtud vyprovázely stovky přátel svého kamaráda na nedaleký hřbitov. Pohřební vůz zastavil před vstupní bránou a rakev se zesnulým spočinula posléze v zemi, která bude jeho duši i tělu lehká, protože ji jako zemědělec miloval a vážil si jí.

Začátky

Stanislav KulandaStanislav Kulanda se narodil v první májový den roku 1949 v Táboře. Dětství a mládí prožil v Orlíku nad Vltavou, kde chodil na základní školu. Poté vystudoval gymnázium a střední zemědělskou školu v Písku. Tam navštěvoval jezdecký oddíl, kde ho trénoval především pan Stejskal. Tou dobou také velmi rád chodíval na připouštěcí stanici v Čimelicích za panem Cajthamlem, který mu rád vyprávěl o chovu koní či o jednotlivých hřebcích.

Ovšem první kontakt s koňmi navázal již v raném dětství u jeho dědečka, obvodního lékaře, v Krásné Hoře nad Vltavou. Tím, u kterého získával své první praktické zkušenosti s koňmi, byl pan František Vlk ze Šerkova. V dalších letech se s koňmi setkával v jezdeckých oddílech i zemědělských podnicích, kde působil jako zootechnik.

Od huculů k lipicánům

Svého prvního vlastního koně si pořídil v roce 1979, kdy již žil s rodinou v Krásné Hoře nad Vltavou. Byla to huculská klisna, která dala základ jeho dalšímu chovu. Na přelomu 80. a 90. let se začal věnovat chovu teplokrevných koní a posledních 14 let se jeho srdeční záležitostí stali ušlechtilí lipicáni. První klisna se jmenovala Káča (po Incitato X) a odkoupil ji od T. Bartáka a J. Jehličky. Klisna měla velmi zajímavý příběh (J. Kocman ji vyhrál na závodech v Maďarsku), který by vydal na román.

Stanislav Kulanda byl dlouhá léta příznivcem soutěží spřežení a těšila ho práce s koňmi, jejich výcvik a příprava na zkoušky výkonnosti či soutěže. Postupně vlastnil 9 lipických klisen a narodila se mu 4 pěkná hříbata.

Zootechnická praxe

Pan Kulanda celý život pracoval v zemědělství - z toho více než třicet let jako zootechnik v JZD a později ZD Krásná Hora nad Vltavou. Kromě období těsně po vojně a kromě druhé poloviny devadesátých let, kdy přibližně 5 let pracoval v ZD Svatý Jan, věnoval většinu svého pracovního života právě Krásné Hoře.

Stanislav KulandaJiž v osmdesátých letech začal při svém zaměstnání zootechnika také registrovat a „pálit" koně na okrese Příbram. Tuto činnost později vykonával i v jiných okresech - Strakonice, částečně Písek a Benešov. Velmi aktivně pracoval ve Svazu chovatelů lipického koně, kde zastával funkci předsedy Rady plemenné knihy. V posledních letech se stal také rozhodčím na soutěžích a přehlídkách chladnokrevných koní.

Již od útlého věku se u něho projevoval velmi silný vztah k přírodě a zejména ke zvířatům. Doma začal samostatně chovat drobné zvířectvo, jehož chovu se věnoval celý život. Největších úspěchů dosáhl v chovu drůbeže. V Českém svazu chovatelů zastával také dlouhá léta nejrůznější funkce, a to na úrovni místní, okresní i celostání.

Kromě zvířat byl ještě členem mysliveckého sdružení Krásná Hora - Krašovice, pokud mu čas dovolil velice rád poslouchal barokní, zejména varhanní hudbu. V mládí dokonce sám hrával v kostele na varhany.

Rodina

V posledních letech patřila k jeho "koníčkům" i jeho čtyři vnoučata. S manželkou Ludmilou byl ženatý 36 let. Po celou dobu mu byla jeho paní velkou oporou a vždy se snažila, aby se vše dělalo správně, aby všude panoval řád a pořádek. Děti měli tři - syna Stanislava a dcery Petru a Ludmilu. Vnoučátka se jmenují Románek, Lukášek, Stáník a Barunka.

Syn se velmi "potatil". Od malička se společně s ostatními členy rodiny starali jak o drobné zvířectvo, tak o koně, což syna ovlivnilo na celý život. Pracuje také jako zootechnik. S chovem koní mu pomáhal, stejně jako ostatní příslušníci rodiny. Často všichni spolu probírali nejrůznější koňská témata, v poslední době zejména historii a původy lipicánů a zápřahový sport. Vše, čím se ve svém životě Stanislav Kulanda mladší zabývá, ho naučil jeho otec. Za to mu bude nadosmrti vděčný a proto je pro něho, stejně jako pro maminku a sestry, jeho ztráta nenahraditelná.

Velká ztráta pro chovatele koní

Stanislav KulandaTaké přátelé ze Svazu lipicánů a z ASCHK ČR by rádi sdělili všem přátelům a známým, že pan Kulanda jim v paměti zůstane jako čestný, milý a charismatický člověk. Jeho pracovitost a snaživost byly enormní.
Jsou to právě tyto vlastnosti, které jsme mohli ocenit během jeho působení jako vedoucího Rady PK Svazu chovatelů lipických koní. Je to pro nás velká ztráta. S jeho přičiněním byly všechny úkony s chovem spojené v dokonalém pořádku.

Stanislava si vážíme jako člověka, se kterým jsme si vždy rádi popovídali, vážili jsme si jeho lidskosti a jeho láska ke všemu živému nás hřála u srdce.

A za nás všechny jistě mohu říci, že jeho optimistická povaha, humorný nadhled a všestrannost nám budou moc chybět. Svým postojem a vychováním patřil, dnes bychom řekli, ke staré škole, a tak slušnost, zdvořilost, čestnost či spravedlivost byly zhmotnělými pojmy. Vždy si věděl se vším rady, vše dokázal řešit s nadhledem a rád pomáhal druhým skutkem, slovem i milým úsměvem.

Velké srdce pana Stanislava Kulandy dotlouklo za krásného pozdně letního dne 18. září 2009.

Onen svět

I na smutné chvíle může být nahlíženo z jiných úhlů. Mnohdy si říkáme, proč právě tento tak hodný, obětavý a pracovitý člověk musel tak brzy opustit tento svět... A když se podíváme na odchod pana Kulandy z druhé strany, můžeme si říci, že bude tam nahoře odpočívat v klidu a pokoji a nebude se trápit malichernostmi našeho světa, který se nám v posledních letech - třebaže plných svobody a demokracie - občas jeví jako zvláštní panoptikum ignorující nejen boží desatero, ale i základy lidské úmluvy o morální společnosti.

Kéž se tam nahoře Stanislav Kulanda setká se stády bílých lipicánů. Za těch téměř 430 let jich tam musí být opravdu hodně. Tak snad nyní je v tom pravém koňském ráji.

Lenka Gotthardová

Za Stanislavem Kulandou

Jako dlouholetý přítel Standy Kulandy si dovolím vedle chovatelských činností doplnit a vzpomenout i jeho rozhodcovské a posuzovatelské aktivity nejen u chladnokrevných soutěží (obratnost v kládě, formanky ad.), ale i v orbě koňmi. V ní byl neúnavným, spravedlivým a jako sedlák fundovaným rozhodčím, jako např. na Selském dnu v Čivicích v loňském roce, tak i letos v Pardubicích v soutěži „O ruchadlo bratranců Veverkových". Tam jsme se dohodli na jeho práci ve sboru rozhodčích a současně i na společné cestě do Zábřehu na Moravě, kde se při příležitosti 26. mistrovství Evropy v orbě traktory konalo i 7. mistrovství ČR v orbě koňmi. Neúprosný osud nám však toto už neumožnil.

Stanislav KulandaJeho památku a zásluhy jsme vzpomněli minutou ticha při slavnostním nástupu před vyhlášením výsledků letošního ročníku v mistrovské orbě, a to právě v době jeho pohřbu v pátek 25. září po 14. hodině. Z tohoto důvodu jsem se nemohl osobně naposled se Standou rozloučit v Krásné Hoře a rodině se za toto omlouvám, snad mi prominou.

V chovatelských záležitostech byl Standa, neumím to přesněji a lépe vyjádřit, spolubojovníkem za práva málopočetných plemen koní, chovaných v ČR. Podle mě, shodli jsme se na tom i s vedoucí ÚEK ve Slatiňanech p. Věrou Nágrovou, ztrácí nejen Svaz chovatelů lipického koně velmi svědomitého, spolehlivého a precizního činovníka a odborníka.
Bude nám všem chybět.

Ing. Navrátil Jan, CSc.
Česká zemědělská univerzita Praha
a Svaz chovatelů Shagya araba ČR

Článek byl zpracován pro a přetištěn s laskavým souhlasem ASCHK ČR.

Podobné články

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část tohoto období bývá nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je…