Rozparovači koní

28. 4. 2016 Michaela Burdová Autor fotek: Hajahr Rihabi

Počet fotografií: 2

Žijí mezi námi. Lidé, kteří jsou schopni ublížit druhým lidem, dětem, zvířatům. Někteří se zaměřují na určitý druh. Fenomén tzv. horse-rippers rozvířil vody poklidného anglického venkova před více než třiceti lety a rozsah těchto případů v Anglii a v Německu byl takový, že si vyžádal samostatný výzkum a kriminalistům přibyla jedna specifická kategorie zločinu.

23. června 2004, Glasgow

Ráno bylo jasno a teplo. Pro 17letou Emmu Alan den jako stvořený pro ježdění. Tiše si pobrukovala a odsunula závoru. Dveře do stáje se otevřely. V té chvíli ji praštil do nosu zvláštní pach.

„Byla to krev," říká, „řinula se Jane po zadních nohách. Nejdřív jsem si myslela, že se jen sekla do zadní nohy. Jenže když jsem ji vyvedla ven, bylo vidět, jak trpí bolestí a je vyděšená." Přivolaný veterinář zjistil hluboké bodné rány. Klisna byla po dvou dnech napadena znovu...

Skutečnost, že byla klisna napadena za letního slunovratu, kdy je nejdelší den v roce, ukazovala na možné okultní motivy. Policie se však k tomu stavěla skepticky, přestože SSPCA (skotská RSPCA) rok předtím evidovala sedm podobných případů. Tím hlavním, po čem pachatelé šli, byla krev. Krev klisny podle některých pohanských rituálů může podpořit otěhotnění. Nahá žena si lehne na oltář a uctívači ji skrápějí krví klisny. Také se objevily případy, kdy měli koně ustřižené ocasy (žíně) nebo hřívy, případně spletené hřívy.

Ve stejný den jako klisna Emmy byl napaden v Nottinghamshire valach. Majitelka ho ráno chtěla odvést do stáje z pastvin. Našla ho s lany omotanými kolem zadních nohou, rozrušeného. Když ho chtěla podrbat na kštici, odkryla kus kůže. Někdo se snažil valacha skalpovat.

Horse-rippers neboli „rozparovači koní"

Horse-ripper je termín ne náhodou podobný přezdívce nejslavnějšího sériového vraha všech dob, Jack the Ripper, Jacka Rozparovače. Koně jsou zraňováni nebo usmrceni ostrými předměty, dochází k odřezání genitálií, bodným a řezným ranám ve slabinách a na břiše, případně jsou usmrceni střelnou zbraní.

Proč koně?

Koně jsou od přírody zvědavá zvířata, chovají se přátelsky, jsou důvěřiví a většinou na blízký kontakt s člověkem zvyklí. Pokud se k nim pachatel umí přiblížit v klidu, zůstanou klidně stát, vezmou si pamlsek. Na rozdíl od jiných druhů zvířat v ohradách jsou tedy „ideální obětí".

Historie

Ve Velké Británii se stalo od roku 1983 do roku 1993 celkem 160 případů napadení koní. První více medializovaný případ se v Anglii stal v roce 1991, kdy bylo usmrceno nebo uhynulo na následky zranění 6 koní. Podle klisny Mountbatten byl pojmenován speciální útvar proti těmto případům.

300 incidentů zaznamenalo Německo v letech 1992-1998. I v následujících letech se tu a tam vyskytly otřesné případy v Evropě i v Americe. V jiných částech světa nejsou dokumentovány, ale je pravděpodobné, že k nim také dochází.

Koně se stávali terčem útoků nejen ze sadistických, okultních nebo sexuálních pohnutek, ale také z finančních - v době velké hospodářské krize frustrace a hněv z chudoby nahrávaly mstě na koních, kteří ztělesňovali bohatství.

Proč?

Zažít pocit moci - Kůň odjakživa pro člověka ztělesňuje sílu, ušlechtilost, krásu, eleganci. A jak mocný si pak může připadat bezvýznamný jedinec, když tuto silnou bytost zničí.
Psychiatrické onemocnění - Polovina odborníků se domnívá, že primárním předpokladem „rozparovačství koní" je psychiatrické onemocnění. Především poruchy sexuální preference - např. zoofilie v kombinaci se sadismem, jako tomu bylo např. u případu utýraných koní na Českolipsku.
Vandalismus - Füllgrabe (1998) považuje tento jev za specifickou formu vandalismu, protože pachatelé z toho nemají žádný materiální výnos a oběť se obvykle nebrání. Přestože právě Füllgrabe neuznává u tohoto činu nějaké hluboké psychologické motivy, otázka, proč pachatelé ubližují zrovna koním, se u odborníků transformuje nakonec do otázky - co pachateli chybí.
Pedofilie - V devadesátých letech v Německu byl dopaden pachatel, který zneužíval děti. Někteří psychologové na možnou spojitost pedofilie a útoky na koně upozorňují.
Pomsta - Rozvodové řízení a pomsta zhrzeného partnera (případ z Velké Británie, Thegardian.com 2004)
Okultní motivy - Satanismus má mnoho tváří, od výhradně egoistického pojetí La Veyova satanismu, který v ďábla nevěří, až po ty, které jsou charakteristické rituály, tzv. rity, kde je hlavním jmenovatelem krev, sex a utrpení oběti.

Spouštěčem pro týrání zvířete může být (dle zmíněné německé studie):

zranění nebo omezení, které pachateli v minulosti nějaké zvíře způsobilo
obrácení se k jednomu druhu zvířat, které hýčká a upřednostňuje před ostatními domácími zvířaty
souvislost se ztrátou nějakého druhu zvířete, např. požár stájí
psychosociální deprivace v raném dětství

Od zvířete k lidem

Podstatná je také souvislost agresivity vůči zvířatům jako prediktora budoucí agrese vůči lidem. Zvláště nebezpeční jsou pachatelé, kteří byli v dětství citově deprivovaní.

Týrání zvířat v dětství je pro většinu odborníků skutečně varovným signálem. Pachatelé si u zvířat realizují - prožívají ve skutečnosti - své fantazie, získávají zkušenosti anatomicko-fyziologické v zabíjení. Naplňují své představy o utrpení obětí a daří se jim desenzibilizace vůči obětem a současně si je depersonifikují a objektivizují. Přitom si např. při zabíjení zvířete představují člověka. Je jim také jedno, o jaký druh zvířete jde - jen musí být přiměřené možnosti ho ovládnout. Tito pachatelé mají vedle týrání zvířat za sebou obvykle i jiné formy deviantního chování, jako vandalismus, žhářství a toto chování je u nich chronické. Varovným signálem je zvyšující se brutalita.

Rukopis pachatele

Německá kriminalisticko-psychologická studie se zabývala také typickým rukopisem rozparovačů. Případy rozparovačů koní jsou dost odlišné a jejich typický rukopis se týká především zbraně, kterou používají. Jedná se obvykle o jateční nebo lovecký nůž, ale na severu Německa bylo použito 1,70m dlouhé kopí - domácí výroby a sešroubované z několika částí, které svou délkou umožnilo pachateli bezpečný odstup od koně při velké šanci zasadit smrtelnou ránu. Kopí však není zcela charakteristickou zbraní na dálku, i když není nutný tak blízký kontakt na to, aby se zvíře zranilo nebo usmrtilo. Pachatelé se někdy uchýlí ke střelným zbraním.

Jak by mohl vypadat typický profil „rozparovače" koní

Na základě existujících stop a dokumentace v případě opakovaných útoků bodnou zbraní na severu Německa vytvořili kriminalisté v Sasku roku 2000 psychogram pachatele. Mohlo by se jednat o muže ve věku 28-38 let, statné postavy, energického. Vede nenápadný normální život. Jeho inteligence je průměrná, má vzdělání kvalifikovaného dělníka. Je zaměstnaný. Má úzkou vazbu s koňmi od „má je rád" až po „fanatickou vášeň". Je si plně vědom svého jednání, např. si dokáže sám vyrobit vhodnou zbraň (viz kopí). Pracuje nebo má vazby na zemědělství nebo kovovýrobu. Pachatel však nebyl dopaden.

V případě rozparovačů koní, potažmo sériových pachatelů, jde také o geografický profil - kde své činy provádí. Vychází se z toho, že místa činu mají vztah k jeho bydlišti - základně, kam se může rychle vrátit. Na druhou stranu místo činu by mělo být takové, aby tam nepotkal na každém rohu někoho známého. U rozparovačů koní samozřejmě rozhoduje dostupnost obětí. Ne náhodou se v letech 1992-8 nejvíce případů vyskytlo v Dolním Sasku, které je „zemí koní". K útokům obvykle dochází ve výbězích nebo na pastvinách, dobře přístupných po silnici nebo polní cestě.

V jakou dobu?

I čas hraje roli a souvisí s „dostupností obětí" - pachatelé se útoků dopouštějí nejčastěji během pastevní sezóny od května do října. Také upřednostňují pro své činy víkendy, tedy večerní a noční doba od pátku do pondělí. Útoky se často odehrávaly za úplňku a týden dva po úplňku. Nemusí to souviset vyloženě s okultními motivy, ale s prostou výhodou světla. Nelze však vyloučit, že jsou koně v nebezpečí i za denního světla a plného provozu, jak se v některých případech ukázalo.

Co je pro sériové rozparovače typické?

Kriminalisticko-psychologická studie vychází z poznatku, že sérioví rozparovači se mohou rekrutovat z poměrů, kdy jedinec vzhledem k např. ztrátě rodičů v nejdůležitějším věku pro sebehodnocení od jednoho do třech let má tendenci cítit se zcela bezvýznamnou osobností, navíc s pocitem viny za ztrátu matky. Útoky mu chybějící sebehodnocení dodávají, a proto je v rámci své stabilizace opakuje. Podle kriminalistů je zde čitelné modus operandi neboli rukopis pachatele:

zkoušení různých typů zbraní
provádí tyto činy dlouhodobě (až 10 let)
provádí je často (cca 50x) a intenzivně (až 5 koní za noc)
precizní příprava - znalost místa, výroba vlastní zbraně
maximální opatrnost - nelze ho nachytat ani při velké obezřetnosti majitelů koní
má svůj způsob - fixace koně, odvádění z boxů, ...
přizpůsobení svého života na tyto útoky

Německé kriminalisty překvapilo náhlé ukončení takové série útoků v roce 2003. Domnívají se, že pachatel mohl buď onemocnět, zemřít, být ve vězení, případně přesunout své aktivity do zahraničí.

Prevence?

O tom se nikde moc nepíše - jak by také mohlo, jedná se o zákeřný čin, který lze těžko předvídat. Nicméně se nabízí pár tipů, co udělat pro to, abychom se nemuseli o své koně na pastvině bát.

spíše nepravidelné kontroly
kamerový systém - dobře ukrytá kamera
dohoda se sousedy na upozornění na nezvyklé aktivity kolem ohrad
monitoring aut, která nejsou místních a parkují podél ohrad
nenechávat koním ohlávky
zajištěná stáj
vytvořit si dobré vztahy s okolím

a myslet na to, že:

Na vině není vždycky rozparovač

Ted Barner, terénní pracovník Mezinárodní ligy na ochranu koní, soudí, že 80 % údajných napadení koní nebylo způsobeno člověkem. Na vině jsou bitky mezi koňmi, přirozená smrt a následně tělo napadnou šelmy... Ted Barner také prohlásil, že za 30 let zkušeností s těmito případy není schopen stanovit pro ně společného jmenovatele. Případ od případu se liší. (Thegardian.com 2004)

Horse-rippers v literatuře a ve filmu

V roce 1973 napsal Angličan Peter Shaffer divadelní hru Equus. Shaffera k napsání hry inspiroval případ 17letého chlapce, který v malém městě poblíž Suffolku oslepil šest koní. Aniž by znal detaily, zkonstruoval příběh, který by mohl k tomuto incidentu vést. Vybral si sexuální motiv.

V roce 1979 Shaffer hru zadaptoval na filmové plátno. V roce 2007 opět ožila na divadelních prknech ve West End a jednu z hlavních rolí - 17letého pachatele, si zahrál představitel Harryho Pottera, Daniel Radcliffe, takzvaně ve full-front act, což bylo sousto pro média a poněkud zastínilo hrůzný čin, do kterého hlavní postava dospěla. V roce 2014 se hrála v texaském divadle Frenetic. Setkala se s velkým ohlasem diváků i kritiků: Intenzivní a dráždivá, píše se o ní v Brodwayworld.com.

Dostojevského Raskolnikov, hlavní protagonista knihy Zločin a trest, má sen, ve kterém opilý muž bičuje klisnu, kterou nakonec ubije železnou tyčí za mohutného povzbuzování davu.

Nedávno publikované případy v zahraničí

Nejčerstvější případ je z 10. dubna z Kalifornie, zcela zmasakrovaný kůň byl odložen u silnice, přivázán za ocas k telegrafnímu sloupu, pravděpodobně již přivezen mrtvý na přepravníku. http://www.cbsnews.com/news/california-police-dead-mutilated-horse-message/

V lednu byla v Holandsku napadena vysokobřezí klisna. Tento čin má na svědomí skupina „Horse Tortures" (mučitelé koní), která v Holandsku a v Belgii děsí majitele koní už několik let.

Případ se odehrál v drezurních stájích v Hedel poblíž Hertogenbosch. Podle majitele musel být použit velmi dlouhý nůž, kterým byla klisna probodnuta skrz vulvu až do plodu. Při ranním příchodu do stájí byl slyšet nářek klisny, která byla natolik zraněná, že ji museli nechat uspat, hříbě útok nepřežilo. Ve stáji byly ustájeny i jiné březí klisny, ty však byly v pořádku. http://www.bd.nl/regio/zaltbommel-e-o/maasdriel/drachtige-merrie-overleden-na-gruwelijke-mishandeling-in-hedel-1.5670795