Poslední zbytky sněhu jsme potkávali při cestě přes Ještěd na samém okraji Křižan. Dál už po sněhu nebylo ani památky... Hned po příjezdu jsem se snažil dovolat Zuzaně Polákové, že jsme si dovolili neplánovaně dorazit na návštěvu. Bohužel, telefon nezvedala, přestože se v obytné části svítilo... Než jsem se rozhodl zkusit zaklepat, krátce jsme se prošli okolo výběhů. Ty byly vzhledem k oblevě značně rozbahněné. Koně byli rozděleni do tří ohrad v blízkosti bývalého kravína (celkem jich je v současné době v Křižanech 32), přičemž ze dvou měli přístup do dřevěných přístřešků a ze třetí mohli projít do hlavní budovy stájí. Ta má provizorně opravenou část střechy, aby mohla alespoň částečně sloužit svému účelu.

Ocenili jsme, že alespoň někteří koně měli na sobě deky, v každém výběhu byl balík (resp. balíky) sena a nechyběla voda. Naopak jsme se zděsili, jak špatně se pohybuje klisna Johanka. Pár kroků k balíku sena jí dělal značný problém a navíc se ji snažil od něj odehnat jeden z poníků. Nakonec se k němu ale přece jenom dostala...

Šel jsem tedy zaklepat na dveře v obytném přístřešku. Záhy mi otevřela slečna Poláková a ochotně vyšla ven, abychom krátce pohovořili. Za poslední dva týdny, kdy byla v Rolince kontrola z libereckého magistrátu a KVS, se prý v podstatě nic nezměnilo. Pouze se nepodařilo se společností Prefa (výrobce panelové střechy na zakázku od firmy STA-ZAP) uzavřít dohodu na splátkovém kalendáři za již vyrobené panely, které firma STA-ZAP neuhradila. Dokončení střechy je tak stále v nedohlednu. Probíhají však údajně jednání s odštěpenou společností Prefa Praha. Cíl je opět stejný – získat panelovou střechu na splátky. Představa Zuzany Polákové o výši splátek je cca 100 tisíc Kč ročně. Vydělat by na ně měli komerčně ustájení koně, kteří se prý snad po dokončení střechy vrátí, a část by příp. mohla jít také z dotací, které Zuzana Poláková každoročně získává za kosení a spásání travních porostů. Náklady na dokončení střechy stájí odhaduje majitelka na 800 tisíc Kč.

Dalším zdrojem financí na provoz Rolinky jsou nadále příspěvky od různých dárců. Ty se daří získávat i díky stálé přízni některých novinářů, kteří píšou články o tom, jak se v Křižanech „daří“ odvracet koňskou tragédii... Zrovna nedávno (8. 12.) vyšel v bulvárním deníku Aha! článek, kde se opět uvádí, že: „díky laskavým dárcům, kteří na nové ustájení přispěli částkou 68 000 Kč, se ale podařilo všechny koně zachránit“. Před čím? Prý před jatkami. Jak již však bylo na našich stránkách mnohokrát uvedeno, o jatkách nebyla ze strany úředníků vůbec řeč. Bohužel, v některých případech, když se potřebuje hrát na city čtenářů, se slovo jatka hodí víc, než pojem „náhradní ustájení“. A když se navíc uvede, že přispěl i šéf ČSSD Jiří Paroubek, pak to vypadá ještě „lépe“. Do jaké míry je tato pokračující mediální hra inscenovaná, nebo zda vzniká zcela spontánně, to si netroufám odhadovat. Jen se stále nemohu smířit s tím, že pro zprůhlednění využívání finančních darů se ze strany Zuzany Polákové nic neděje a asi se ani nic dít nebude. Jak mi sama potvrdila, oddělení účetnictví o. s. Rolinka od osobního účtu stále nemá v plánu...

V blízké době by měly projít internetové stránky Rolinky výraznou změnou. Jejich tvorbou byl pověřen sám mediální zástupce Zuzany Polákové Jan Široký. Budeme zvědavi, jestli se tak alespoň zpětně po dvou letech dočkáme podrobnějšího vyúčtování finanční sbírky po požáru.

Zpět ale ještě k předvánoční návštěvě v Rolince. Jedno z nemilých překvapení bylo, že žádný z vybudovaných boxů není v současnosti využíván (tedy až na uskladnění balíků sena). Proč? Žádný z koní v Rolince nyní prý „de facto“ boxové ustájení a tudíž i individuální péči nepotřebuje.

Nemohl jsem se v krátkosti nepřeptat na kauzu koně Draka, který uhynul krátce po odvezení z Rolinky. Zajímalo mě hlavně, zda si Zuzana Poláková skutečně myslí, že Drak zemřel v důsledku šoku z přepravy. Odpověděla mi, že na mikrofon pouze citovala sdělení nové majitelky a osobně si myslí, že komplikace nastaly z důsledku náhlého překrmení. Kdo viděl onu reportáž a četl příslušnou diskuzi (viz odkaz pod článkem), myslí si určitě své...

Z Rolinky jsem odjížděl se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsou dodrženy minimální standardy pro chov koní, na druhou stranu by si na stáří zasloužili lepší péči. Nevím ale, na koho se zlobit víc – jestli na provozovatelku Rolinky, že jim lepší péči nedokáže poskytnout a minimální požadavky zajistila až po opakovaném nátlaku úřadů, nebo na původní majitele, kteří se zřekli své zodpovědnosti a koní, jež jim již nemohli sloužit, se takto zbavili...